Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515362/bmid_zveda-se-vitr-Gdh-515362.jpg
4
499
499
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar: dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc jak dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město. Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii – a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času...... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s autorkou nebylo špatné, ale tak úplně mi nesedla.
Zaujal mě námět, kdy autorka zasadila děj do dvou přírodních katastrof - záplavy v roce 1997 a tornádo 2021 plus zmínky o Covidu, no zkrátka hororové čtení.
Na začátku kapitol se nachází lyrická zamyšlení nebo popisy. Dále se tu střídají deníkové zápisy, pak kapitoly Vody (posléze Větru). Trochu to na mě působilo až překombinovaně a mám raději svižnější knížky. Košaté popisování na mě bylo moc, ale chápu, že navozují tu správnou atmosféru.
K samotnému ději, zápletka fajn, ale já mám vždy problém, když se v knize objeví mysteriózní prvek, který nelze logicky vysvětlit. No jednoduše, není to můj šálek kávy, ale za přečtení jsem ráda, můžu si ji s klidem odškrtnout.
Súhlasím, že kniha je dejovo a napätím slabšia ako Šepot z lesa, ale nie je vyslovene zlá... Autorka píše naozaj pekne, to je však niekedy aj na príťaž. Necháva sa uniesť obrazotvornou češtinou, či sociologickými sondami do charakterov a motivácií ľudí, no robí tak aj vtedy, keď sa niečo deje. Príbeh potom negraduje, len tak nejako plynie, príjemne, zaujímavo, čomu pomáha aj skvelá interpretácia v audioverzii. Chýba tam však napätie, pretože je vždy narušené odbočkami (hocijako sú zaujímavé, pekne napísané...). Veľmi by som si prial, aby autorka v tretej knihe spojila svoju schopnosť pekne písať, so schopnosťou budovať napätie a dej, ako to bolo v prvej knihe.
Šepot z lesa se mi líbil hodně, proto mě mrzí, že musím napsat, že mně tato kniha zklamala. Autorčin jazyk je krásný, ale v tomto případě zdlouhavé popisy, dle mého, neprospěly příběhu. Po jejich čtení mně přestalo zajímat, jak vše dopadne a chtěla jsem knihu už jen přečíst.
Miluju jižní Moravu, miluju ten pohled na vinice, celý ten kraj jako takový. Bohužel události s tornádem máme ještě všichni v celkem živé paměti :-( A jsem moc ráda, že se z toho krajina vzpamatovala a lidé se svými těžkými osudy snad také :-)
Musím říct, že mě se to tehdy dotýkalo i osobně, jelikož mám kousíček od Hodonína rodinu, naštěstí tam vše dobře dopadlo, okolní vesnice už tolik štěstí bohužel neměly :-(
Ale tato kniha není jen o tornádu, ale zmiňuje také povodně v roce 1997, kterými vlastně celý příběh začíná. Ovšem hlavním tématem je příběh vraždy, odehrávající se na pozadí této živelné pohromy.
Respektive kniha je vyprávěna z pohledu malého chlapce Filipa a jeho kamarádů, kdy během toho přelomového léta roku 1997 najdou v lese tělo mrtvé ženy. A tím vše začíná. A roztáčí se zde příběh plný tajemna, a o mysteriózní a duchařské prvky zde také není nouze. Přiznejme se, kdo v dětství alespoň jednou nezkusil vyvolávat duchy ? ;-)
A tak příběh pokračuje, vražda se vyřeší a z dětí se stanou dospělí a už nemají čas vídat se, každý má své dospělácké starosti, ale šelma nezmizela, jen spí a vyčkává až přichází červen 2021 a s ním další živelná pohroma, taková, jakou bychom v našich končinách nikdy nečekali. Přichází šílená devastace, nejen krajiny, ale také lidských osudů...
Já v tomto příběhu miluju nejen symboliku, ale hlavně miluju autentický vypravěčský styl autorky a její květnatý český jazyk. Ty přirovnání, a ještě s tím krásným jihomoravským nářečím :-) Neuvěřitelný zážitek. Pro mě má tento příběh neskutečný osobní přesah, možná nejsem objektivní, ale amatérské recenze jsou téměř vždy subjektivní ;-)
Velmi knihu doporučuji, stejně jako Šepot z lesa, a věřím, že třetí kniha Tři sekery, která vychází letos v červnu bude stejně skvostná :-)
Hlavní příběh byl fajn, bohužel ale obalený nadměrným množstvím postav a pro mě nepříliš funkčním střídáním časových rovin. Občas mi trvalo se zorientovat v ději a některé popisné pasáže byly příliš zdlouhavé a neposouvaly děj kupředu.
Pribeh mi neprisel spatny, i kdyz na zadek jsem si z toho nesedla. Zaver nebyl prekvapujici, celkem brzy jsem tusila, jak je to s vrahem. Styl autorky nechybi a to hlavne v sahodlouhych popisech, tohle urcite neni pro kazdeho. V nekterych mistech jsem se uz zacinala nudit. Nevim, jestli je zde podobnost s Kingem (necetla jsem), ale tento styl mi uplne nevyhovuje. Mam rada kratke, vystizne vety a rychlejsi tempo .. Napeti, akce, tajemno .. Tady to postradam. Nebylo to vylozene spatne, precetla jsem si knihu rada a ocenuji, ze nema treba o 100str. vice. Hodnotila bych 3,5/5 ..
Prvni kniha autorky Sepot z lesa se u me nominovala na jednu z nejhorsich knih uplynuleho roku. Letosni stafetu v teto kategorii prevzalo toto dilo autorky, a podle meho nazoru bylo jeste slabsi. Vubec nechapu tak vysoka a nadsena hodnoceni.
Autorka jede ve stejném tempu, jako u první knihy Šepot z lesa, která mě bavila o něco více, než takto. Na druhou stranu, je Zvedá se vítr (více reálný i tím propojením se skutečnými tragédiemi a celým dějem) než předchozí kniha, která sice byla čtivější, ale měla mnohem více chyb a nesrovnalostí v ději. Myslím, že kdo se nechá nést energií tornáda, bude ho kniha bavit.
Zivot je moc kratky na to, aby clovek cetl neco co se neda.... Bohuzel....
Abyste si tuhle knihu mohli užít, musíte se oprostit od myšlenky, že vše je reálné a dá se vysvětlit. Pak je to opravdu dobré čtení, i když do žánru horory bych jej nezařadila. Taky doporučuji soustředit se na datum na začátku každé kapitoly, jinak je možné, že se ztratíte v čase.
Mě čtení bavilo.
Tuhle knížku z české dílny jsem znovu dostala na vánoce, proto ještě fotka u stromečku
Teď jsem cítila, že na ni přišla řada. Chvíli jsem začátek čtení odkládala, neboť jsem na tento žánr neměla moc náladu.
V roce 1997 byly velké povodně, které postihly jižní Moravu. Po ustanutí velké vody najde parta dětí mrtvolu krásné dívky a rozhodnout se, že vezmou vyšetřování do svých rukou.
V roce 2021 naopak zasáhne tornádo a téměř všechny špatnosti se připíší jemu.. parta přátel se po více než 20ti letech musí dát znovu dohromady a všemu se postavit..
Popravdě nevím, co si o knížce myslet. Jakože.. nebylo to úplně špatné, ale výborné to taky nebylo. Mně osobně se decentně pletly jména Roman a Radek, chvíli mi trvalo si uvědomit, kdo je kdo. Autorka dost přeskakovala v čase. Chvíli psala o tom, co se stalo po tornádu, a pak zase chvíli o tom, co se stalo před ním. Jako pomůcka sloužily napsané data, ale trochu ruší zážitek ze čtení, abych se podívala, jaké datum bylo v předešlém úseku.
Jakmile vypluly na povrch některé informace, konec jsem si předpověděla správně.
V budoucnu si to určitě přečtu znovu a budu se to snažit znovu a víc pochopit.
Co se mi tak trochu líbilo byla i zmínka o alkoholismu, což podle mě není tolik běžné.
Dávám 3,5
Autorka má svůj osobitý styl psaní, což se po prvotině potvrzuje zde. Květnaté věty "s kudrlinkami" jsou pěkné oživení třeba mezi suššími překladovými knihami... ale já jako čtenář jsem se toho nasytila asi v první půlce, a pak už mi lyrická nadýchanost úplně každé věty byla na obtíž. Určitě by šlo ubrat, méně je někdy více. Příběh má jistě potenciál, ale přišlo mi to celé příliš osobní, příliš konkrétní, příliš podrobné ve zbytných detailech. Stačilo by poodstoupit o pár kroků od důvěrně známého prostředí, neřešit úzkostlivě místní názvy, přijde mi to svazující. Zbytečné tlačení na pilu. Mně osobně by se lépe četlo o tom, jak se "zvedá voda a vítr" klidně někde ve fiktivním městečku. Parta dětí je vděčný prvek, to mají čtenáři rádi, dlouho jsem si libovala, že se autorka oprostila od okaté inspirace S. Kingem, ale čím rychleji se blížil závěr, tím víc jsem tam tu inspiraci stejně viděla. Plusový bod dávám za lehké propojení s první knihou, to bylo nenásilné a hodilo se tam.
Já poslední dobou buď fakt nemám štěstí, nebo se ze mě stává nějaká hodně kritická čtenářka. Předchozí knihu Surmanové jsem označila za "nadějeplnou", ale Zvedá se vítr je za mě docela přešlap.
Líbilo se mi namotání děje na přírodní katastrofy v ČR a také malá zmínka o hrdinovi Šepota z lesa, ale mám moře výhrad. Na začátku každé kapitoly zdlouhavé rádobylyrické popisy. Podivná přirovnání takřka všeho ke všemu, kde sice oceňuji originalitu, ale zároveň se mi prostě nelíbila a připadala mi docela neobratná ("za chvíli cvakl vypínač a zhasl ty, kdo celou noc doufali, že se jí jen rozbil telefon"). Ploší hrdinové (hlavně ničím nesympatický Filip a šablonovitý pámbíčkář Radek), kteří se motají rozvleklým dějem, jež vlastně ani není moc napínavý nabo strašidelný, spíš takový nějaký. A autorka, sama novinářka, má zjevně potřebu nacpat postavu se stejným povoláním do každé své knihy.
Předchozí vychvalovanou knihu autorky jsem zatím nečetla, i když mi leží v knihovně, tak nějak úmyslně jsem sáhla nejprve po této.
Paní spisovatelka má velmi
bohatou češtinu, ale v některých okamžicích mi to připadalo spíše na škodu, byla jsem textem a všemi přirovnáními a barvitými popisy v něm tak zahlcená, že jsem se musela vracet a číst znovu abych pochopila, docenila, vstřebala vše.
I tak je to ale zajímavý příběh, mysteriózní prvky mě velmi bavily. Nicméně mrazení, jako třeba u Trhliny pana Kariky, jsem tady neměla :)
Další můj nový objev a jsem tomu velice ráda. Líbí se mi, že se knihou prolíná krásně děsivě poetický jazyk popisů přírodních živlů a jevů (třeba ta bouřková obloha plná modřin) s dialogy v místním dialektu, do toho vstupuje tajemno (nečíst na noc) a napětí a k tomu bravurně vystihnuté povahy lidí (Kristin tatínek zejména) a co se s nimi bude dít do budoucna. Časové skoky mi v příběhu moc nevadily, spíš naopak, byla jsem o to víc zvědavá. A jako prémie retro návrat do devadesátek, kdy děti ještě lítaly venku, jezdily na kolech a koupaly se v rybníku, kde jsou ty časy a vůbec ta dnešní doba... Jenom jedna výhrada - prosimvás, proč zase kočka a jiné bezbranné tvorstvo? Proč si k trápení nemůžete vybrat jenom dospělý lidi? Papír to snese, ale já jen stěží a i jenom představa mě bolí. Takže jsem ten neblahý osud bestii moc přála.
Od autorky jsem četla Šepot z lesa a ta kniha se mi moc líbila, takže jsem se pustila do čtení i této knihy, na které mě velice lákalo, že se děj odehrává v místě, které znám velice dobře.
Kniha je napsaná velice poutavě, ale musela jsem ji odložit a nedočítat v noci, protože jsem strašpytel. Takže jsem knihu dočítala přes den za sluníčka.
Moje shrnutí je, že se mi kniha velice líbila, styl psaní, postavy... Taky propojení s předchozí knihou, jenom si nejsem jistá některými věcmi.
Třeba jsem si myslela že Petr Valeš byl rozvedený, ale třeba Kristýna byla druhá žena, nevím...
Tak mám novou oblíbenou českou spisovatelku a musím si od ní přečíst vše. Miluju krásné popisy a autorka tu s nimi vskutku nešetří. V tak trochu mystickém příběhu šmrnclém detektivkou používá nebývale básnický jazyk a velmi zajímavé metafory a přirovnání. Bylo to skoro jako báseň v próze a já si užívala každé, každičké slůvko. Krom úžasné jazykové vybavenosti a neskutečné imaginaci musím vyzdvihnout příběh, kterým se prolínala nenávist s láskou, beznaděj s nadějí, beztarostnost dětství a dospělácké ulpívání. Na pozadí povodní a hurikánů tu autorka rozpoutala epický příběh o hledání viníka, o odplatě a o zkoumání sebe samých. Román má spoustou bočních zápletek, které se v závěru krásně spletou v uvěřitelný celek. Bylo to nádherné čtení.
Mystery příběhy čtu asi ze všeho nejradši, ovšem je jich poněkud málo, takže jsem vždycky strašně ráda za cokoli nového. Plus ještě když se to pokouší o nějakou detektivní zápletku. Bohužel tahle kniha mi příliš nesedla...ovšem pořád musím říct, že jí za sebe považuji za velmi kvalitní. Čte se dobře, ale autorka má tendenci psát hodně popisným a až lyrickým stylem, který příběh hodně bobtná a ucpává ho, takže to díky tomu není příliš čtivé, aspon za mě. Je skvělé, že má autorka vlastní autorský styl, který je nápaditý a hraje si se slovy, ale když je to opravdu v každé druhé větě tak to začíná být trochu vyčerpávající. Příběh jako takový se mi líbila, ale byl kapku nesourodý, občas se v něm přeskakovalo, pak se skočilo až o několik let do předu. Trochu jsem se v tom ztrácela. Postavy nebyly špatné, ale pořád zůstávaly celkem neosobní a čtenář měl od nich odstup. Detektivní zápletka byla zajímavá, ikdyž poněkud průhledná. Upřímně se mi tam moc nehodilo to propojení s povodněmi, přišlo mi, že to s příběhem moc nesouviselo a fungovalo to tam jako samostatný příběh, ale dohromady mi to teda moc nešlo. Znovu už bych si knihu určitě nepřečetla.
Zvedá se vítr
Příběh se mi líbil, ale na čtivosti ubírá autorčino literární nadání, květnatost a bohatost písemného projevu. Některá slova jsem si musela dohledávat ve slovníku a to se nepovažuji za češtinářského negramotu.
Na druhou stranu poetická detailnost (zejména přírodních) popisů ve mně probudila emocionální odezvu a při čtení jsem ke kraji, do kterého je příběh vsazený (a který vůbec neznám), i k místním obyvatelům pocítila nejen soucit, ale i náklonnost.