Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/410230/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-7bd-410230.jpg
5
1261
1261
Román vynalézavým způsobem spojuje několik rovin a časových pásem - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Před čtenářem se odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. Za svůj debutový román získala autorka v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku.... celý text
Přidat komentář
Kniha má velmi zajímavý námět. Setkání syna s přítelkyní matky po půl století a vyjasnění neznámých částí jejiho příběhu je perfektní nápad. Ke konci mi ale začalo vadit to věčné vrácení se ve vzpomínkách do Indie. Proto dávám jednu * dolů.
Pribeh je krasny, tam neni co vytknout, vcetne pouziti realnych udalosti v mistrne kombinaci s fikci. Provedeni a jazyk je za me uz moc kostrbaty. Provedeni vazne v tom, ze nekdy neni jasne, kdo je kdo a kdo je prave vypravecem. Jazyk? To je mnohdy takova silenost, ze jsem mela problem nektere pasaze uplne nepreskocit. Mnohdy nebylo pres samou obraznost ani jasne, co chtela autorka sdelit. Nektere pasaze pro me byly opravdu utrpenim.
Laskavost... slovo, které mě při Zvuku slunečních hodin napadalo opakovaně, a to i přes to, že příběh uvnitř knihy laskavý není vlastně ani trochu. Androniková zachází se slovy stejně umně jako malíř se štětcem a vytváří obraz plný odstínů života. Na stránkách předvádí nekonečný cit pro vyprávění. Přesně ví, jakým tónem promlouvá vzpomínka na Indii, voják ve válce, oči chlapce, žena s tetováním na předloktí nebo Rachel.
Smutné, že talent Hany Andronikové dostal jen tak málo času...
Neskutečná kniha.A myslím,že nedoceněná.
Krásný a smutný příběh o velké lásce.
Nádherné myšlenky.Odzbrojující popis osudové lásky.
Čtivé,pochopitelné..Jsem na kusy...Uf..Nedostává se mi slov.Skvělé.
Tahle kniha by měla patřit do zlatého fondu
Tak už dlouho mě žádná kniha takhle nezaujala. Nemohla jsem ji odložit. I přesto, že část knihy se odehrává v koncentračním táboře. Líbilo se mi proplétání děje, času minulých a ještě minulejších, cestování mezi válečnou dobou a dobách prožitých v Indii. Člověk si tak na chvílí oddychl od těžkého tématu. Kniha plná smutku a zároveň naděje....
Krásný a velmi smutný příběh. Na čtení této knihy je dobré mít čas a možnost nechat příběh projít skrze nás.
Určitě stojí za přečtení.
“Tom byl její sluneční orloj. A Ráchel byla slunce”
Nádherná kniha nejen o holokaustu a jeho následcích na lidské duše, ale i příjemné vyprávění o Indii a baťových lidech, kteří “stavěli” Batanagar - čtvrť nedaleko Kalkaty.
A taky o velké lásce.
Zajímavé byly i postřehy z meziválečného Zlína a pasáž o skutečné tehdejší plzeňské nemocnici (byla zbourána v červenci 1992-pamatuji si jí). Autorka dokonce přesně popsala cestu, kterou se k ní z náměstí s kostelem sv. Bartoloměje jedna z hrdinek dostala.
Líbilo se mi střídání vypravěčů i dob, ve kterých se příběhy odehrávají, nutí u knihy trochu přemýšlet; styl psaní je přirozený, nevyumělkovaný, děj se krásně rozvíjí a udrží vaší pozornost až do konce.
Kniha, i když je poměrně smutná, mě naprosto uchvátila a dávám víc než 5⭐️
Nemůžu jinak, plný počet hvězdiček je stejně málo. Kniha si mě našla podruhé, teď díky čtenářské výzvě. Poprvé jsem ji poměrně brzy odložila. A jsem ráda, že jsem ji znovu vzala do ruky. Asi do poloviny jsem si říkala, kdy mi jednotlivé osudy budou dávat smysl, a pak ta jízda začala a nedala se zadržet. Úžasný příběh, skvěle napsané, klidné, bolavé, láskyplné.
Smutná kniha, kteou už jsem jednou zkoušel číst, ale způsob jakým je psaná mi neseděl a knihu jsem odložil. Nyní se mi povedlo knihu "dočíst" ve formě audioknihy. Je úžasně načtená paní Taťjánou Medveckou. Načtení je opravdu skvělé, ale samozřejmě způsob psaní zůstal a stále mi tak úplně neseděl. Moc se mi líbila část z Indie. Ta byla rozhodně nejlepší a dokonce obsahovala i vtipné momenty (kobry). Rozhodně je kniha náročnější na pozornost, protože je vyprávěna nelineárně a navíc mění vypravěče. Škoda je, že není na začátku každé kapitoly zmíněné jaká rok to je a kde jsme a kdo je hlavní postava v dané kapitole. Toto by rozhodně pomohlo v rychlejší orientaci.
Klobouk dolů, velmi vyspělý a hlavně čtivý debut, z toho, kolik to muselo dát práce, napsat knížku, která je sice fikcí, ale opírá se o skutečné události, jde až hlava kolem. Příběh Zvuku slunečních hodin (už jen ten název je krásně poetický a co teprv pak knížka samotná) pojednává především o holocaustu za druhé světové války, a taky o tom, jakým způsobem ovlivnil nejen ty, co zažili peklo koncentračního tábora na vlastní kůži, ale i jejich nejbližší. Knížka přeskakuje z různých charakterů i po různých dobách, tudíž vyžaduje vaši naprostou pozornost, odmění se vám však krásnými větami a taky tím, že zase jednou budete muset u knížky přemýšlet. Mně dal Zvuk slunečních hodin spoustu podnětů k zamyšlení, už třeba jen o tom, co je v životě důležité a co není. Nádherná kniha.
Kniha má opravdu zajímavý a slibný námět.
Více časových a dějových rovin, ani střídání vypravěče mi obvykle nedělá problém, ale v tomto případě to nějak nefungovalo.
Do knihy jsem se zhruba od 2. třetiny musela nutit, drhlo to a ano, defakto jsem četla hlavně pro to, abych už měla dočteno :-/.
Snad bylo toho střídání a prolínání časových a dějových linek až moc, člověk chvílemi opravdu tápal, zda zrovna vypráví Tomáš, nebo malý Daniel. Také se přiznávám, že poeticky ladění jazyk v knihách příliš nevyhledávám a tím spíš, pokud jde o vyprávění z koncentračního tábora (Mischling jsem ani nezvládla dočíst), spíše mi do takového prostředí "sedí" syrový, obyčejný, strohý jazyk...
A kupodivu, ačkoliv mě Indie opravdu zajímá a láká, indické pasáže v této knize mě vůbec nebavily a spíše jsem je jen očima přelétala.
Abych to shrnula, člověka vyprávění s touto tematikou nikdy chladným nenechá, ale už jsem četla jiné, pro mě lépe zpracované a čtivější příběhy.
Krásná a smutná knížka. Cesta k uzdravení, která se nepodařila... Určitě stojí za to přečíst nejen jednou.
Silný příběh a barvité vyprávění. Téměř jsem cítila indické vůně, dosedal na mě indický prach, klonila se před baťovskou pílí a štípaly mě osvětimské blechy. Místy jsem se trochu ztrácela a některé odstavce musela přečíst znovu, ale to bylo způsobeno spíše tím, že jsem myšlenkami utíkala pryč. Myslím, že stojí za to si přečíst, zanechá stopu asi v každém.
Těkání z místa na místo, z jedné časové roviny do druhé, střídání vypravěčů i témat. Výsledná barvitá mozaika kupodivu drží pohromadě a je celkově vyvážená (až na jednu výjimku). Originální je Indie a Baťovo stavitelství. Krásné literatury přinášející zároveň i poučení je třeba si považovat.
Smutná, ale nádherná knížka. Dost jsem se toho dozvěděla o období Baťova Zlína o obuvnickém podnikání a životě v Indii. Ale kniha pokračuje až do druhé světové války , dostaneme se do Terezína i Osvětimi. Rozsáhlá a velice dobře napsaná kniha. Jsem naprosto nadšená.
Tuhle nadhernou knihu jsem vcera docitala v kavarne a mela jsem slzy v ocich (dostalo se mi par znepokojenych pohledu od sousednich stolku). Nechapu jak se ke mne dostala az ted (i kdyz na seznamu jsem ji mela uz dlouho, ale byla tam zapadla mezi cca 400 dalsimi). Pribeh cesko-nemecko-zidovske rodiny (uz timto je v 30 a 40 letech zadelano na poradny maler) prevypraveny pro mnoha letech. Jednotlive nitky se pospojuji, kdyz se v dalekem Coloradu potkava syn Tomase Kepplera a jeho zidovske zeny Rachel s pani Annou, ktera kdysi za velmi dramatickych okolnosti poznala jeho matku. Nadherny pribeh utkany ze vzpominek na detstvi, pricemz ty na pobyt v Indii prostupuji celym pribehem, osudu rodiny za valky, tak jak jej znal Daniel, propojeny s tim, jak ho po letech doplnila Anna. A jeste dal a jeste hloub az do detstvi rodicu. Divoka a vasniva Rachel se svoji laskou k historii a slunecnim bohum, ktera malemu Danielovi vypravi uzasne pribehy. Prakticky ale zaroven ztraceny Tomas, ktery sve misto na slunci videl jen vedle ni. Dva dedeckove, chladna nemecka teta, indicka chuva a kuchar, fantasticke pribehy, to vse modelovalo vzpominky maleho Daniela. Stripky z boju v druhe svetove valce (manzel pani Anny), touha zapomentout na to co se stalo a zacit novy zivot v Americe. Osudy tech co pani Anna potkala v koncentracnich taborech. To vse v celkem utle knizce vytvari nepredstavitelne smutnou a krasnou mozaiku.
Podruhe se mi chtelo brecet, kdyz jsem zjistila, ze pani autorka uz dalsi takove krasne knihy nenapise.
5/5 “Nejhorší je, že se všude píše o holokaustu, o číslech umučených, zavražděných lidí. Ale obyčejného člověka, který to nezažil, se víc dotkne, když sousedovi pojde pes, než fakt, že Hitler poslal na smrt miliony lidí. Počty tak kolosální, jako je šest milionů obětí, přesahují představivost a chápání běžného mozku.”
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Vynikající nápad, propojit více příběhů a zasadit je do více míst. Někdy jsem měla potíže se v příběhu vyznat, došlo mi to až po několika stránkách, že danou pasáž nevypráví předpokládaná osoba. Úžasně zpracovaný život všech postav, líbilo se mi to, jak si Daniel doplnil dané mezery v paměti a to, že si na každé zemi našel něco pěkného. Bylo mi ho trochu líto, že nemohl na brusle dokud bude led, ale to k životu patří. Nebo celý pohled na Indii, kde každý v ní vidí jiné stránky, u někoho ty světlé převažují, u dalších osob se projeví spíše ty negativní. Knihu jsem si vybrala proto, že mě zajímá tematika Bati a jeho konceptu. Přiblížilo mi to aspoň styl vyspělosti daných zemí. Československo nebylo nijak vyspělé v tu dobu, ale indičtí lidé, kteří se báli lopaty byl trochu extrém. Dávám pět hvězdiček za snahu, nápad a propojení dějových linek i tématem války.