nightlybird diskuze u autorů

Pseudonym Will Mac Khiboney byl pseudonymem kolektivním. Spolu se Sekerou pod tímto označením psali Josef Huml a Viktor Böhnel. Netroufnu si rozlišit, co který z nich konkretně z té řady sešitů "spáchal".

Mám pocit, že jsou knihy téhle dvojice (jako ostatně celá modní vlna severské krimi) trochu nadhodnocené. Speciálně u tohohle páru mi poměrně hodně vadí styl, odpustil bych jim postavu detektiva, motivy pachatelů a kdeco dalšího - když ale čtu detektivku, chci číst prózu a ne popis děje v reálném čase, tvářící se podobně jako filmový scénář.

K autorovi jsem narazil na následující http://jankraus.blog.idnes.cz/c/317063/Americke-manyry-v-ceske-kotline.html a ponechávám to bez dalšího komentáře.

Zajímavý rozhovor s tímto svérázným pánem najdete na http://www.regenerace.cz/online/tim-wallace-murphy-dedic-templarske-tradice

Poměrně rozsáhlý článek spojený s docela podrobnou bibliografií českých překladů z pera Dobromily Leblové najdete tady =
http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2010040011

Bozděch byl ve své době docela zajímavá postava - přečtěte si o něm o trochu víc tady = http://www.frantovastranka.estranky.cz/clanky/tak-trochu-jina-literatura/emanuel-bozdech--aby-lide-uhodli--ceho-si-zadam....html
Zajímavý život, tajemná smrt, neobvyklá sexuální orientace....

To byl PAN PŘEKLADATEL!

O autorovi dost vypovídá věta z povídky Zhroucení(?) :" V opravdu temné noci duše jsou vždy tři hodiny ráno:"

Ten životopis se mi nelíbí - zdá se mi strašně ofic. Pavel Homér Ambrož byl především velký brněnský bohém, výrazná postava brněnského undergoundu normalizačních časů. Ano, byl básník a autor řady hudebních textů, básník "řízlý" Vilonem či Gelnerem se svéráznou, byť syrovou poetikou, byl také velký pijan proslulý svým batůžkem s lahváči, který říkal, že se do 20 let uchlastá (dotáhl to ale na více jak dvojnásobek).
Jeho básně vyšly až po roce 1989, předtím kolovaly jen v opisech a jako samizdat, rozdával je přátelům i cizím lidem po hospodách i na ulici - snad i proto byl Homér spíš přátelská přezdívka, než klasický pseudonym. Myslím si, že je Brno po listopadu 2011 chudší.

Na naší zahrádce uvadly šeříky
a já jsem psychopat se všemi zlozvyky
Jenom svým rodičům škodívám na jméně
v ulicích nápadný jak hovno na stěně

Nedá mi to, narazil jsem na hezký článek v Hostu, nechci říct, že je to nekrolog, je to spíš takové ohlédnutí za Věrkou Jirousovou. Ohledněte se taky : http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2011/4-2011/vzpominka

O této svým způsobem zajímavé dámě a jejích knihách je celkem pár slušných informací na americkém blogu : http://mysteryfile.com/blog/?p=7756 (už jsem se s tím častěji setkal - žel bohu ne u nás - čtenáři si vyměňují informace a "bádají" o autorech a jejich díle - sice amatérsky, ale intenzivně. Nevšiml jsem si, že by to někoho tady inspirovalo.).

B. Bösser se také zapojil do debat o literární tvorbě Jaroslava Foglara = Bösser, B.: Nejde jen o Foglara. Zlatý máj. 1964, roč. 8, č. 11, s. 496 a násl.

Komu učarovaly knihy Jaromíra Tomečka, toho by mohla zaujmout stať mapující vztahy mezi ním a ilustrátory jeho knih z pera Martina Reissmera publikovaná v brněnském HOSTU = http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2008/1-2008/tomecek-a-jeho-ilustratori.

Zůstává poněkud ve stínu ostatních "prokletých", ke kterým bývá řazen.

Tak přidám aspoň z jeho myšlenek :
"Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč.
Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí."

Z dopisu Strindberga Vernerovi von Heidenstam z roku 1885 :
"Ještě slovo, než se staneš spisovatelem.
Není oboru, který by byl tak surový, tak zbavený jemnocitu jako tento! Kdybys věděl, jaký je to životní pocit, když se - a to spisovatel musí -svlékáš na náměstí do naha, když jako upír saješ krev svých přátel, svých nejbližších, svou vlastní! Br!
A když to neděláš, nejsi spisovatel!"

Při poletování jsem narazil na pěkné povídání o Trefulkovi - nekrolog Jiřího Plocka (pokud se tak dá nekrolog označit). Třeba zaujme i někoho z vás:
http://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2012/35-2012/sul-zeme-moravske-(janu-trefulkovi) .
A je tam i pěkná Trefulkova fotka - možná by ji některý z moderátorů prohodil s tou stávající.

V rámci jarní debordelizace jsem vyštrachal krabici se starými poznámkami a výpisky. Jak jsem se v tom prohraboval, narazil jsem na Maleta s jeho Burmou. Tenhle autor byl okolo poloviny minulého století docela zajímavý týpek, jednak jako autor, jednak jako člověk a je do jisté míry překvapující, že i když ve své době docela vyčníval z běžného standardu, jaksi (alespoň u nás) zapadl.
Nejsem žádný literární expert, jenom řadový čtenář a z mého laického pohledu by si zasloužil víc pozornosti. Jeho styl psaní mi silně připomíná americkou drsnou školu, ne sice tak brutální, spíš s jakýmsi francouzským šarmem. Jeho Nestor Burma není takový tvrďák jako třeba Marlowe, je to spíš takový „gamin parisiene“, neznamená to ale, že by byl o to míň sympatický, spíš naopak.
Na zápletkách a popisech prostředí si Malet dává docela záležet, budí to dojem, že jeho velkými vzory byli Gaboriau a Simenon, kterým se zdá být poněkud poplatný. Nezaměnitelným a jemu vlastním prvkem je ale řeč – živá, promíchaná slangem a argotem (pokud se to dá podle překladů posoudit). Docela mne mrzí, že jsem nikde nenarazil na Maletovu poezii, docela by mne v té souvislosti zajímalo, jaký byl Malet coby surrealistický básník.
Taky mi vrtalo a vrtá hlavou, proč u nás nebyl víc překládán – snad kvůli své anarcho-trockistické minulosti? Nebo pro mizivou literární hodnotu? Vycházely a vycházejí přece daleko horší sr***y.
Třeba mne někdo fundovanější poučí.

Pana Kábrta neznám a jeho knihu jsem nečetl - nebudu se tedy vyjadřovat ani k němu, ani k jeho knize. O kreacionizmu jsem se ale sem tam něco doslechl a na docela zajímavý blog jsem narazil tady :http://pan-aves.blogspot.cz/2010/04/fosilie-nelzou-kreacioniste-ano-recenze.html
Jinak jen dodám pro úplnost, že je pan Kábrt je držitelem ceny stříbrný Bludný balvan za rok 2010 v kategorii jednotlivců (Komitét pro udělování Bludných balvanů při Českém klubu skeptiků SISYFOS) za dlouholetou propagaci vědeckého kreacionismu.
Ne vždy a se vším se SISYFEM souhlasím, tentokrát se ale strefili.

Ačkoliv byl a je Lee v Anglii populární natolik, že se dostal do školních čítanek (především svou autobiografickou trilogii), u nás tak moc v oblibě není - vyšla od něj pouze ve dvou vydáních první část - Jablečné víno...
Mimoděk se mi nabízí srovnání s podobnou knihou Marcela Pagnola a musím konstatovat, že platí "když dva dělají totéž, není to totéž". A aspoň u mne to vyhrává Francie.

Pro čtenáře, kteří si oblíbili Balabána jsem objevil místo, kde je řada jeho "neknižních" textů a podělím se :
http://www.janbalaban.cz/ostatni-texty-7.html - je to ale spíš publicistika ( i když zajímavá).