nightlybird diskuze u autorů

Pro čtenáře, kterému by se snad některý z výplodů jmenovaného autora dostal do rukou, vřele doporučuji před vlastním čtením pročíst článek : http://neviditelnypes.lidovky.cz/literatura-slava-vaclav-jelinek-a-jeho-detektiv-bangs-pd1-/p_kultura.aspx?c=A080629_115143_p_kultura_wag - a to včetně diskuze.
A pokud by někdo v zápalu sběratelské vášně zatoužil některé z děl tohoto "krále škváru" vlastnit, doporučím mu návštěvu na
http://www.bibliograf.cz/autor.php?id=106 - tady je bohatá možnost výběru.

Nepotřebuji si číst knihu, ve které je převrácena historie naruby jako špinavá ponožka, abych se seznámil s povahou jak jednotlivců, tak celé ideologie zvané komunizmus. Zažil jsem ji na vlastní kůži dostatečně a docela si dost pamatuji. A pokud jde o autora a jeho knihu - doporučil bych všem čtenářům jak nickem ESPARAGO zmiňovaných Hyen v akci, tak i případných dalších knih autora a jím zpracovaných televizních dokumentů zmíněných WEILEM, k přečtení následující : http://www.hyenyvakci.cz/plostinakp.php. Získáte přesnější představu o kvalitách autora, který po roce 1989 začal tepat zlořády socialistické éry, tak i o jeho tvorbě.
Jen poznámky na okraj :
- Baťa zmiňovaný WEILem v dokumentu ČT není známý podnikatel, ale konfident gestapa popravený po válce,
- kdybych byl partyzánem ze Zlínských vrchů netahal bych pana JUDr. Pospíšila po soudech, ale rozbil bych mu jeho nevymáchanou držku (pokud možno beze svědků a jen noc by viděla moje potěšení),

WEIL - to je jednoduché = byla to hezká a chytrá dívka z intelektuální rodiny, navíc z Čapkova pohledu zajíček - co lepšího si mohl přát. A nejspíš měl jiný vkus - pokud jde o ženy - nežli máte vy.

Autor patří ke pisatelům spekulativní literatury, ve svých knihách popírá chronologii světových dějin, existenci Říše římské, přistání Apolla na Měsíci atp. Bližší biografické údaje se mi nepodařilo dohledat - to, co jsem o jeho názorech porůznu na netu objevil, mne utvrdilo v přesvědčení, že čtení čehokoliv od něj by bylo bohapustým mrháním časem.
Nu což, každý se živí jak umí (a jak mu okolní svět dovolí).

Nejenže klesá, zřejmě už nemá v hlavě žádný nápad a tak se vrhl na mrzačení klasiků. Veškeré další hodnocení tohoto tvora si musím odpustit, nepochybně by mé výroky byly žalovatelné.

Pokusil jsem se zkompletovat knižní vydání děl Jaroslava Foglara, případně odstranit některé chyby, které se tady občas vyskytovaly. Řadu informací a zejména *.jpg knižních obálek (především předválečných vydání) jsem při tom čerpal z webových stránek http://www.foglarovec.cz/ - proto považuji za svoji povinnost autorům stránek vyslovit i zde své poděkování.
Současně si dovolím tento web doporučit všem zájemcům o život a dílo J. Foglara - návštěva bude určitě podnětná. Případné chyby v údajích padají zcela na moje hlavu, je to dáno nepozorností, ne-li dokonce projevy počínající stařecké demence.

Jeff Abbott je také jedním z 26 autorů, kteří se podíleli na knize http://www.databazeknih.cz/knihy/mrtvi-neznaji-klid-137771 - byl to sice zajímavý experiment, ale dávám přednost knihám psaným klasickým způsobem, člověk spíš odhadne, co může od autora čekat.

Tady si o něm můžete počíst víc a zajímavěji - http://www.kresadlo.cz/pavca.htm

http://literarky.cz/kultura/literatura/15990-jo-nesbo-se-ji-jmenuje-jinak-tom-johansen

Zajímalo by mne :
- jaký byl důvod střídání zaměstnání (to se mi zdá důležitější, než jejich počet),
- co vedlo kolegu WEILa k pejorativnímu tvrzení "kam vítr, tam plášť",
- co znamená rčení "typický český "Humpl" (mám mezery ve vzdělání).

Narazil jsem na celkem zajímavý rozhovor s Vondruškou = http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095690193-pred-pulnoci/412231100252085/

Když jsem byl na posledním nájezdu v knihovně, usoudil jsem, že jsem dlouho nečetl žádného Kinga. Jel jsem očima to titulech a hle, Viditelná temnota, to mi nic neříká a tak šup s ní do rance.
Teprve doma jsem zjistil, že je autorem sice King, ale jakýsi Jonathon, o kterém jsem v životě neslyšel. Poněkud mne to rozladilo a knihu jsem začal číst až v okamžiku nouze, tedy jako poslední z tuctu, který jsem si přivlekl v batohu.
A pozor - příjemné překvapení. Ten chlapík netěží jen ze shody jmen, on píše docela dobře a čtivě. Netvrdím, že je autor vhodným kandidátem na PULITZEROVU CENU nebo Nobelovku. Jeho knihy (?) se netváří jako vysoká umělecká povznášející četba a nemají jiné ambice, než pobavit čtenáře. Dělají to ale na solidní profesionální úrovni a stylem, který mi tak trochu připomíná MacDonalda s jeho Trevisem McGee (pokud to tedy není jen jen subjektivní dojem vyvolaný totožným prostředím Floridy) a který je mi milý.
Takže pokud se s ním někde potkáte, nenechte jej i s jeho detektivem bez povšimnutí.

Je celá řada dobrodruhů, kteří strávili určitou část svého života v divočině, je ale málo těch, kteří v ní prožili v podstatě celý svůj život a to tak, že se zcela ztotožnili s životním stylem původních obyvatel a mezi ty jedince bezesporu Cognat patří. Není to vědecký typ, jeho publikační činnost nemá etnografický charakter - on tak prostě žije od svých 23 let s výjimkou krátkého období, kdy uspořádával ve Francii své rodinné záležitosti. Je náčelníkem vesnického společenství kmene Wayana v Antecume-Pata v povodí řeky Maroni, má domorodou manželku a dvě děti. Kdysi před léty jsem viděl v TV dokument o životě jeho vesnice a jeho, vypadalo to, že je zcela spokojený a nic mu neschází.

Kundera je osobnost natolik známá, že by jej nebylo ani nutné nějak komentovat. Narazil jsem ale u sbírky Monology na komentář WEILa, kde se zmiňuje o skutečnosti, že se Kundera k tomuto dílku nehlásí a usoudil jsem, že by důvod, proč Kundera svá některá, především raná, díla zapírá, mohl zaujmout i další Kunderovy čtenáře.
Tak tedy zde : http://vulgo.org/index.php?option=com_content&view=article&catid=121:literatura-eseje&id=868:zapirane-basnicke-a-divadelni-dilo-milana-kundery
jinak je zajímavý článek o Kunderovi (Dr. Čulík z Univerzity Glasgow) http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/Kundera.htm - v angl.

"Mně napsal Josef Hora věnování, já jsem ho poprosil a on mi tam napsal: básníkovi v próze Zdeňku Urbánkovi. Já jsem mu poděkoval, ale říkal jsem si, jakému básníkovi v próze? Prozaikovi, který prostě psal prózu, protože verše mu nešly od ruky."
(z rozhovoru s Urbánkem - http://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/nechtel-psat-podle-komunistickeho-predpisu-a-radsi-prekladal)

Je také třeba zmínil skutečnost, že v r. 1959 svým překladem Hamleta (který se pak hrál v ND 6 let) prolomil výsostné postavení Shakespearova překladatele Saudka a přivedl na scénu shakespearovské postavy mluvící pro současného diváka přijatelnějším, civilnějším jazykem.

Ani bych neřekl, je tady podobných "dárečků" povícero a je zřejmé, že se pořád najdou milovníci jak těch autorů a jejich knih, tak i časů kdy podobné "skvosty" vycházely.
Dovolím si zde přidat jedno z mnoha hesel psaných a vylepovaných po Praze v srpnu roku 1968, vyjadřující vztah Čechů k autorovi:
"VYMĚNÍM VÁZANÉHO LENINA ZA SVÁZANÉHO BREŽNĚVA!"

Rozhovor s autorem při jeho návštěvě nově nalezených příbuzných :http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-rodolfem-ferreira-fricem-d7n-/domaci.aspx?c=A120907_130657_domaci_maq

Zase jeden z těch, kteří obouvali boty z toulavého telete, aby se na ně dnes potichoučku polehoučku zapomínalo. Cestovatel, s kterým jsem se v dětských letech (a představách) toulal po Gran Chaku, s Indiány Čamakoko čupal maté u táborových ohňů.... Jeho knihy vycházely v řadě vydání - přesto jej potkal osud mnohých Čechů. Ve světě byl známý a uznávaný kaktusář a etnograf (jeho sbírky jsou také většinou v zahraničních muzeích), tady doma po něm už pomalu pes neštěkne. I když vloni díky jeho 130. výročí narození o něm padlo pár zmínek. Třeba tady : http://www.ceskapozice.cz/magazin/special-report/cesky-indian-s-prijmenim-fric-putuje-do-prahy.

Jan Dungel patří k maníkům, které označuji jako exoty (a není to myšleno nijak pejorativně, spíš se stopou závisti) a přišel jsem k němu vlastně taky do jisté míry exoticky. Nepatřím ke staříkům, trávícím čas civěním na bednu. Držel jsem ale siestu a žena si pustila, jen tak po obědě, telku a světe div se, na 2 běžel dokument o tomhle Brňákovi o kterém jsem v životě neslyšel. Ano, je tady na DK – i když by tady vlastně být ani neměl. Je sice autorem řádky knih, ale je malíř.
Ale malíř, který místo toho, aby seděl pohodlně v plenéru a zvěčňoval krásu české krajiny, vandruje po Amazonii a okolí a zachycuje štětcem a pastelkami kouzlo a krásu pralesa a jeho obyvatel a ve svých knihách ji předává dál jako tichou poštu, abychom ani my, peciválové, o to potěšení nepřišli. Možná trochu nadneseně tvrdím, že je básníkem barev. Tak trochu mi připomíná jiného Brňáka, který by zase snesl označení malíř slov i když je profesí básníkem, přítele Mirka . Tím ale jejich podobnost (?) končí, jsou jinak diametrálně odlišní, i když oba blízcí mému srdci.
Je stejně zajímavé, jak nás media „krmí celebritami“ nejrůznějšího druhu, zatím co skutečné osobnosti žijí své poutavé životy aniž bychom si jich často vůbec povšimli. Je to tak trochu škoda, nemyslíte?

Ta biografie je stručná a asi trochu nepřesná. Dovolím si ocitovat kousek z Wikipedie :
Jeho původ je zahalen tajemstvím. On sám tvrdil, že se narodil 18. února (či 8. dubna) roku 1860 v bulharském městě Veliko Tărnovo. Jeho otec měl být ruský důstojník nebo diplomat a matka Češka. Mnoho historiků se však snaží toto Vrázovo tvrzení zpochybnit. Spekuluje se o tom, že by se pod pseudonymem Enrique Stanko Vráz mohl skrývat pohřešovaný básník Karel Ilichman, Ferdinand Schpale z Haliče, hrabě Kolowrat nebo nemanželský syn šlechtice Thurn Taxise.
Více o něm na http://cs.wikipedia.org/wiki/Enrique_Stanko_Vr%C3%A1z

To je stejně zajímavé, kolik tahle mrňavá zemička ve středu Evropy obklopená horami vyprodukovala světoběžníků. A je smutné, že se na řadu z nich tak jaksi pozapomíná. Mezi ně bezesporu patří Entique Stanko Vráz a myslím si, že i když od jeho potulek po zeměkouli uběhlo víc jak století, jde o osobnost natolik osobitou, že by neměl upadnout v zapomnění.
Četl jsem jeho knihy jako 10tiletý (muselo to být to upravené T & M vydání pro mládež z cest po Jižní Americe) – ano, v těch časech při neexistenci televize, počítačů a obdobných výdobytků techniky to byla jediná možnost, jak poznat cizí kraje a zažít alespoň zprostředkovaně trochu dobrodružství. Pochopitelně si po těch letech z čteného nepamatuji lautr nic. Ostatně veškeré informace byly vlastně už tenkrát nespíš drobátko zastaralé a neaktuální. Přesto ve mně dodnes přetrval ten příjemný pocit z možnosti se s Enrikem potoulat pralesy a vzpomínka na krásné Buriánovy ilustrace. Nevím, možná by i při četbě dnes na čtenáře dýchlo kouzlo ztraceného času. Pro někoho by to ale mohl být jen ten ztracený čas.