nightlybird
diskuze u autorů
Tady bych mohl prohlásit totéž, co jsem říkal u její spoluautorky Marianny Moesle. Rozdíl je jen jeden - Esma svůj příběh vyprávěla, nikoliv psala (podle toho, kde se ty dvě daly dohromady, asi psát ani neumí) a těžko se ještě setkáme s nějakým jejím literárním projevem. To ale v žádném případě neubírá na síle a aktuálnosti jejího životního příběhu.
Toto je typická ukázka toho, že se zde vyskytuje řada autorů, kteří nejsou spisovatelé v pravém slova smyslu, kteří v podstatě náhodou nebo souhrou náhod napíší knihu, která je vlastně jen výjimečným vybočením z jejich života a které se zpravidla už víc neopakuje - i když u Moesle se vzhledem k její profesi nedá vyloučit, že ještě narazí na téma, které bude dostatečně inspirativní, aby ji přimělo se k němu vyjádřit.
Ačkoliv byl Sait Fait Abasiyanik jedním z nejvýznamnějších a dá se říci přelomových tureckých autorů, byl to prozaik, básník, překladatel ... přesto u nás nebyl a není překládán. Pokud by jeho osoba někoho blíž zajímala, tak tady je o něm a jeho díle poměrně rozsáhlé povídání
http://tr.wikipedia.org/wiki/Sait_Faik_Abas%C4%B1yan%C4%B1k
- pokud vám nebude vadit, že je v turečtině.
Možná by se dal v archivu Houston Chronicle sehnat nějaký bližší materiál, nekrolog nebo tak něco. Snad mají nějaký web - se svou znalostí či spíš neznalostí angličtiny si na to netroufám.
Třeba se toho ale někdo ujme.
Paul Cleave ukázal, že má velký potenciál jako spisovatel popisující zločin. Je problematické posuzovat autora podle jedné knihy, kterou jsem od něj četl, takže nechci tvrdit spolu s jeho některými kolegy (a konkurenty!!!) z žánru thrileru, že jde o vycházející hvězdu - o „příštího Stephena Kinga“. Každopádně prokázal dostatek odvahy, když umístil děj svého debutu do svého rodného města (to ještě netušil jak Christchurch zdevastuje jedno z největších zemětřesení), notnou kuráž vyžaduje i snaha nováčka opustit vyšlapané chodníčky žánru a na rozdíl od většiny autorů popisovat zločin z pohledu vraha. A popisuje jej přesným a vynalézavým jazykem, často až vtipně a místy mají jeho postřehy hloubku, aniž by působily školometsky. Popisuje násilí a zlo, je tam krev a brutalita, není ale rušivá, nemáte při čtení špatný pocit jakési morální dvojznačnosti (která se často vyskytuje u jiných autorů knih, případně televizních seriálů, kde vnímáte jakousi snahu ospravedlnit vraždu, nebo si v ní dokonce „bahnit“), Cleave naopak ukazuje jednoznačně špatnost zločinu. Mohu říci, že se těším, až se mi dostane do ruky nějaká další jeho kniha a mohu jen doufat, že se brzy „nevypíše“ , nebo že nevymění kvalitu za kvantitu.
Když jsi tak pěkně prosila, tak jsem ji pro tebe přidal. Chtěl bych ale podotknout, že knihy se do této databáze dostávají tak, že je jednotliví uživatelé vkládají - nepadají z nebe. Takže až budeš mít pocit, že tady nějaká kniha schází, že bez ní není DK dostatečně na úrovni, tak ji jednoduše (nebo komplikovaně) někde vyštrachej a vlož ji sem. Když to tak budeme dělat všichni, bude to paráda.
Milá Annie111 - s "Hirošimou, mou láskou" se tady opravdu nesetkáš, protože taková kniha prostě není. Byl to sice film, natočený podle scénáře, který napsala M.D., ale holt filmový scénář je filmový scénář a kniha je kniha.
Mám takový dojem, že bližší údaje získáme jen tehdy, když mu někdo z vás mluvící německy pošle mejl s prosbou o stručné curriculum vitae. Moje němčina je na úrovni :"Herobr, cvajeles bír bite - alzošnel" - a to na společenskou konverzaci zrovna není. Pokud by se někdo k tomuto oprsklému kroku odhodlal, tady je adresa : gregor.aas@uni-bayreuth.de
Odešla další z legend undergroundu 70.let.
Knižně vydala sbírku básní Co je tu, co tu není (Torst, Praha 1996; samizdat. vydání v 70. a 80. letech v edici Expedice a Petlice + sbírka básní Kde tady jsem, edice Expedice, Praha 1987), knihu básní v próze Krajina před bouří (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1998) a sbírku devíti básní Podle řeky (edice Pupilla, Spolek českých bibliofilů, Praha 2002).
Pod pseudonymem Saki (který si vybral z básně Omara Chajjáma) píšící britský humorista H.H.Munro je znám především díky svým povídkám, ve kterých nastavuje zrcadlo anglické společnosti na přelomu minulého století, je to obraz idylických starých časů, obraz plný suchého anglického humoru, často přecházející až v černou grotesku, jindy zas plný jemné ironie nebo smutného pousmání nad pokrytectvím společnosti.
Nechybí ani povídky kde se černý humor mění v horor, ale i tam vystupuje autor jako distingovaný džentlmen i když pod touto ošidnou maskou vykukuje povaha recesisty a jizlivého až škodolibého šibala.
Přestože byl ve své době oblíben a čten - v jeho krátkých povídkách jde o tak málo a přesto jsou tak výtečně napsané - potkal by jej osud celé řady jiných, sice pozoruhodných ale ne příliš slavných autorů a upadl by postupně do zapomnění, nebýt toho, že si jeho povídky oblíbil Graham Greene, vybral nejlepší z nich a sestavil výbor pod názvem Kruté šprýmy. Po čtenářském úspěchu tohoto výboru, začaly postupně vycházet i jeho další práce a setkávat se s kladným ohlasem.
Mimo jeho humoristických povídek začaly být otiskovány i jeho hororové povídky, ve kterých dávkuje děsivé či hrůzné momenty pečlivě a po malých dávkách, aby vyústily ve vtipnou a nečekanou pointu.
Jeho stylem byly nepochybně ovlivněny i práce Wodehouse - aspoň mi to tak trochu připadá, možná by se jím mohli inspirovat i začínající "pisatelé pro radost".
http://www.isfdb.org/cgi-bin/ea.cgi?Vance%20Aandahl - na tomto americkém webu je řada informací o autorovi. Pokud vím u nás od něj nic nevyšlo, psal ale vlastně jen povídky a mohl by se teoreticky objevit v nějakém výběru nebo antalogii SF - každopádně názvy jeho některých povídek mi připadají povědomé (je možné, že vyšly v časopisech). Řekl bych, že tento autor je pro fandy SF pole neorané - co kdyby se na něj někdo cíleně zaměřil?
S Queeny jsou skutečně problémy, nejenom že vystupovali pod společným pseudonymem, ale i jako jednotlivci používali pseudonymy. Skutečná jména dvojice tedy jsou :
Daniel Nathan, alias Frederic Dannay (20. října 1905 - 03.09.1982 ) a Manford (Emanuel) Lepofsky, alias Manfred Bennington Lee (11. ledna 1905 - 03.04.1971) . Současně jsem vložil foto, na kterém jsou skutečně oba dva - vpravo Dannay, vlevo Lee. Údaje jsem vydoloval z amerických stránek a předpokládám, že jsou tentokrát správné.
Díky Jaroslavu Kořánovi jsme měli možnost my, kteří dostatečně nevládneme anglickým jazykem, přečíst řadu vynikajících knih a navíc ve skvělých překladech.Díky za to!!!
A koho tato osobnost trochu víc zaujme, podívejte se na rozhovor s ním na :
http://www.jedinak.cz/stranky/txtkoran.html,
dovíte se o něm mnohem víc, než bych byl schopen napsat v sebelepším komentáři.
Za zmínku stojí snad skutečnost, že měl Kramer vřelý vztah k naší zemi. V pražském Archivu orientálním vyšly jeho první významnější práce v oboru sumerologie a přestože od vydání jeho nejznámější knihy From the Tablets of Sumer uplynula řada let, stále zůstává stěžejní prací v oboru.
Čtenáři často vyjadřuji svůj názor na spisovatele a není zrovna obvyklé, aby to bylo obráceně. Když už jsem na jedno takové narazil, nedá mi abych se s vámi nepodělil a proto volně ocituji slova Marcela Pagnola:
" Čtenář - míním tím opravdového čtenáře - je skoro vždycky přítel. Šel si knihu vybrat, odnesl si ji pod paží a pozval k sobě domů."
A chtěl bych ještě podotknout, že i když byl Pagnol především filmařem , potom dramatikem a až na posledním místě spisovatelem, pro mne byl a zůstane především "básníkem Provence", mé velké a poslední lásky, krajem bílých, sluncem rozpálených skal i stinných údolíček, provoněných divokou levandulí a tymiánem a čímsi dalším (mé znalosti botaniky jsou mizivé).
23.9.2014
Ikkju - představ si, že Poznámky byly prodány na Aukru za 1 Kč
Hrdiny prvních Gionových knih jako by nebyli lidé, ale příroda: země, řeka, hory. Ve třicátých letech vytvořil řadu románů, v nichž zaznívá oslava venkovského člověka, žijícího zcela instinktivně v souladu s přírodními zákony. (anonce k Muži, .....)
Nedá mi to, abych nepřipojil k jeho osobě několik drobností, o kterých zatím nebyla řeč. Kazantzakis byl kvůli svému snad nejznámějšímu románu Poslední pokušení pro jeho církevní nekonformismus vyobcován z řecké církve a krátce po vydání knihy byl i církví římskokatolickou dán na index.
Bohuslav Martinů podle knihy napsal vlastní libreto a se souhlasem Kazantzakise je zhudebnil. Tak vznikla naše největší poválečná opera Řecké pašije.
Po upozornění Skipa upravuji - operu Řecké pašije napsal Bohuslava Martinů podle knihy Kristus znovu ukřižovaný, nešikovnou formulací textu vzniká dojem, že byly napsány podle Posledního pokušení, což je pochopitelně blbost. Díky Skipe.
Snad stojí za zmínku, že Jokomicu byl přirovnáván ke Kafkovi. Jeho Mechanizmus vyšel dlouho před tím, než začal být Kafka napodobovován.
Nebyl u nás překládán, v časopise Nový Orient byla otištěna jeho Moucha, to jsou snad jediné překlady. Pokusím se ji sehnat, snad se mi to povede.
Ke Kawabatově Nobelovce by bylo možná dobré podotknou alespoň část z odůvodnění. Byla mu udělena za " mistrovské vyprávění, spojené s velkou citlivostí, která vyjadřuje podstatu japonského ducha" (volná citace).
A možná také doplnit, že podobně, jako řada jiných velikánů japonské i světové literatury ukončil svůj život sebevraždou.