nightlybird diskuze u autorů

To by mne docela vážně zajímalo, kdo tohoto "autora" četl a kde jej vyhrabal. Za čtení jedině stojí (snad) jeho Abeceda humoru, ve které sebral vtipné nebo moudré výroky různých světových osobností. Jinak jeho dílo sestává z pohádek, upravených na divadelní hry pro loutky. Nemám nic proti pohádkám ani divadelním hrám ( sám mám od obého v knihovně pár kousků) - zdá se mi ale nepředstavitelné, že by normální čtenář (mimo loutkaře pochopitelně) něco podobného četl. Sám bych to považoval za ztrátu času, je přece tolik knih, které bych chtěl přečíst a času je pomálu. A tak mne napadlo - jsou u nás vůbec ještě loutkaři a loutkoherci ?

Napsat nic neříkající komentář je naopak snadné, žel bohu až příliš snadné. Navíc bych osobně řadu jejích knih řadil (na rozdíl od fr.wiki) spíš do historických románů, než do klasických biografií.

Zkus se podívat na :
http://www.antik-variat.cz/cz-detail-351310-po-stopach-morskych-oblud-b-heuvelmans.html
ještě nedávno jsem ji tam viděl

http://life.ihned.cz/umeni-a-design/c1-53765470-tichy-a-pokorny-bohuslav-reynek-dosud-nemel-tak-podrobnou-vystavu-podivejte-se
Pokud budete mít cestu do Prahy, nenechte si ji ujít.

A hlavně, nenechte si ujít slova tohoto prostého a ve své osamělosti moudrého člověka - výstavy bývají ukončeny, dílo básníkovo zůstává.

Autor patří bezesporu - jak již podotkl WEIL - k těm, co naskočili na modní vlnu odmítání evoluce. Netvrdím, že Darwinova evoluční teorie je jediná ta správná. Je třeba vzít v úvahu dobu jejího vzniku a uvědomit si, že má celou řadu "hluchých" míst, ne-li dokonce chybných interpretací, nejsem přírodovědec, abych to kvalifikovaně rozebral a posoudil. Na druhé straně ale mi její nově nabízené náhrady zavánějí spíše náboženským fanatizmem než erudovanou vědeckou argumentací a proto k nim přistupuji se značným nadhledem a spíš odmítavě. Je pravdou, že jsem od tohoto autora konkretně nic nečetl (a nebudu číst), četl jsem ale autory jiné zastávající totožná nebo podobná stanoviska a získal jsem silný dojem, že to, co v našich krajích považujeme oficiálně za danou verzi je přes všechny vady na kráse přijatelnější něž blouznivé výplody převážně zámořských mozků. Mne prostě nepřesvědčili - ani Wells, ani ostatní.

Magor provedl poslední kousek - odešel.
Místo komentáře : http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/dve-tvare-ivana-jirouse_217062.html

Přátelé, dohadujete se tady o rychlosti čtení - zapomínáte ale na konec té HTO věty. To je totiž to, co vyvolalo moji závist a to, co je podstatné. Je totiž rozdíl v tom, kolik a jak dlouho zůstanou alespoň podstatné věci z čteného v paměti, jak jsme schopni ty informace a pocity uchovávat a kombinovat, případně je reprodukovat. A jak rychlost čtení, tak i výsledný efekt jsou nepochybně závislé na tom, co čtete, není možné srovnávat mechanicky jen počet stránek. A připusťme výskyt "patologických exotů" (sám jsem měl takového přítele), kteří jsou schopni za tři hoďky projet pražský telefonní seznam a ještě 14 dnů potom z něj bezproblémově citovat (pozor - testováno).
Nepochybně je ale také důležitá schopnost jakési "empatie ke knize", která vám umožňuje vychutnat to o čem mluvil herdek - umné spojení slov, větu vykrouženou do oblosti dívčího zadečku, obraz vyvolaný básní. Někomu to může trvat zlomek času, jinému dlouhé minuty a jsou lidé, kteří to při čtení nejsou schopni registrovat - natož procítit - vůbec. Rychločtení je možné se naučit - tohle ne, to je dar.

Jak praví klasik : Odborník žasne, laik se diví.
A já jen tiše blednu závistí, třebas je to odpudivá vlastnost.

JP - nemělo by tě překvapit, že v knižní databázi najdeš kohokoliv, kdo kdy vydal, nebo mu byla vydána nějaká kniha. A (želbohu) najdou se tady (z mého pohledu) daleko horší slátaniny, než jsou Nohavicovy texty, které je možno řadit do poezie.

Martin Ryšavý získal za svůj román Vrač, který vyšel loni v nakladatelství Revolver Revue, literární Cenu Josefa Škvoreckého. Ocenění si autor převzal ve středu v pražské Malé vile Pelléova v Praze.
Román Vrač porota vybrala proto, že se odlišuje od ostatních nejen velmi neobvyklou formou souvislého monologu, ale také zaměřením na ruské prostředí. Titul Vrač podle předsedy poroty Vladimíra Karfíka výrazně vedl již po prvním kole hlasování. Ve druhém kole mu minimálně jeden bod udělilo 15 ze 17 porotců, kteří vybírali z nejnovějších titulů Jana Balabána, Jaroslava Kovandy, Jaroslava Rudiše, Martina Ryšavého a Ivo Tretery.

Nepochybuji ani v nejmenším o vaší serioznosti - proto navrhuji pořídit fotografii tohoto světového unikátu a poslat ji Limor Livnat. Tato dáma se jistě z titulu své funkce zasadí o jmenovaní Thrákura čestným občanem státu Izrael. A to nemluvím o tom, že tím pádem získají i laureáta Nobelovky a rozhodně to zvedne jejich kredit při současných tahanicích s UNESCO.

Pro úplnost a korektnost diskuze tady přidávám odpověď, kterou mi poslal Weil poštou :

"Fašisté zneužili knihu Liona Feuchtwangera - Žid Süss, a natočili podle ní film, o který se dlouho opírali jako o zdůvodnění svého budoucího počínání. Kniha vyšla v r. 1925.
A autor skrz své protifašistické názory a veřejná vystoupení musel prchat a prchat, jinak by byl zastřelený a ani by si v koncentráku nepobyl."

Protože si nemyslím, že by jediná kniha byla důvodem k holocaustu, vrátím se k problematice Feuchtwangerova "pekla na zemi" po bližším seznámením s prameny. A všiml jsem si teď, že jste svůj původní komentář smazal - takže asi celá věc ztrácí smysl a jak vidím, bude dobré si v případě poněkud kontroverzních názorů tyto zkopírovat do vlastních reakcí, aby nakonec člověk sám nevypadal jako blázen, který plácá nesmysly.

Pane Weile, o jakém pekle mluvíte? Pokud vím, nebyl jako Žid ani v koncentráku, ani za svého pobytu v SSSR pro své názory v gulagu. A v dětství také určitě nijak nestrádal. Jediné, co by se dalo za jako nepříjemné považovat, byla krátká internace ve Francii za 2. sv. války - tam byl ale internován jako Němec, nikoliv kvůli knihám (nebo že by se Frantíkům nelíbila Bláznova moudrost?). Co se mu tedy vlastně tak děsného přihodilo - a kvůli které jeho knize (pokud jste nějakou četl). Já se přiznám, že nepatří mezi mé nejoblíbenější autory a mám v knihovně jen několik jeho nejznámějších knih a proto mám nepochybně značné mezery. Rád se nechám ale poučit a vy budete nepochybně ten, kdo mi může rozšířit obzory, jak v skrytu duše doufám - na vědomosti není nikdy pozdě!

Je zcela logické, že komentář k tak interesantní osobnosti české kultury nemůže napsat kdejaký hejhula, neznalý mistrova života a díla. Smutné by bylo, kdyby se toho někdo odvážil. Kdyby si tady někdo, kdo nepařil se Zdendou U Pavouka, kdo nesedával u Svěráků v kuchyni a nerozmlouval s paní domu u kávičky a domácí bábovky (že se ale Haničce povedla, co říkáte) o běhu života, začal z ničeho nic cintat pentli a sesmolil tady jakési bláboly. To by nebylo ani tak smutné, to by byla doslova tragedie. Ještě že se k tomu zvrhlému skutku nikdo neodhodlal, byla by to doslova skvrna na štítu tohoto webu a nedejpámbu ještě by nás mohli vyrazit ze serveru. Na štěstí se to nestalo a tak se tady skví váš zasvěcený rozbor díla a života tohoto našeho, troufnu si říci, barda.

Jó, miléj zlatéj, to byste ji nejspíš musel přečíst, od toho vlastně čítanky jsou. A podle autorů a ukázek jejich děl v ní zařazených by bylo možno její literární úroveň odhadnout. Když se podívám na datum vydání, je mi jasné, že s Škvoreckým, Ginsbergem či Solženicynem se tam nejspíš nepotkáte - váš oblíbenec Fučík tam ale jistě chybět nebude.

Když jsem jezdil jako kluk na prázdniny k tetě na venkov, byla přetržena pupeční šňůra poutající mne ke knihovně a velmi brzy se dostavil čtenářský absťák. A tak jsem obcházel chalupy, prudil sousedy a prolézal zaprášené půdy a zákoutí stodol. Výsledkem - mimo pavučin - byl občas nález starého kalendáře (pro současnou generaci - kalendáře ze začátku minulého století byly na venkově nejen kalendáře v našem dnešním pojetí, ale spíš něco na způsob almanachu, obsahovaly povídky, básně, různé návody jak pěstovat to či ono, reklamy na nářadí a stroje pro sedláky atp.), odrbané knihy nebo jejich pozůstatky, sešitová vydání různých románů - stručně řečeno nejrůznější skvosty, které tam podřimovaly v zapomnění. Jak vidíte, přežil jsem to (co tě nezabije, to tě posílí - jak praví klasik). Nechci tvrdit, že jsem při popsané činnosti narazil na tohoto autora, opravdu si z této kategorie "knih" toho mnoho nepamatuji, dovedu si ale jeho dílo představit jak co do stylu, tak i témat a nemyslím, že bych měl potřebu se s jeho knihami seznámit blíž. A osobně pochybuji, že by se dnes našel soudný člověk, který by je četl - s výjimkou profesionálních literárních vědců. Jsou prostě autoři, kteří zapadnou v propasti času, jsou jako kámen vhozený do Macochy - padají tak hluboko, že neuslyšíme už ani žblunknutí při dopadu.

Robert Cambert - Dalo by se říci, že podle starého přísloví ti nejlepší odcházejí první. Tady to ale tak úplně nesedí. Je to srovnávání jablek s hruškami. Šlitr byl především muzikant a Suchý především textař. Znám celou řadu Suchého textů a až tak suché mi nepřipadají. Od vás jsem nečetl nic, tak nemohu posuzovat - mám ale neurčitý pocit, že z vás pane mluví závist nebo cosi tomu podobného. A váš komentář ve mně vyvolává následující dojem : Uživatel Robert Cambert ve svém komentáři k Suchému vyvolává čichový vjem podobající se (v asociaci s nickem) čemusi nepříliš vábnému. Ale na druhé straně možné, že tomu já vůbec, ale vůbec, nerozumím - nejsem ani spisovatel, ani bohemista a i když hodně pamatuji ani historik a Suchý je třeba opravdu trapák. ?Quién sabe
25.12.
S odstupem času si dovolím ještě k osobě Suchého přidat jeden odkaz, vztahující se nejen k němu, ale tak trochu i k Semaforu ( i když vlastně Suchý a Semafor v podstatě jedno jest) :
http://www.zurnal.upol.cz/zprava/clanek/podivuhodny-kouzelnik-jiri-suchy-prevzal-cestny-doktorat-univerzity-palackeho/.
Žel bohu se ale nedovíte nic bližšího o "usurpaci" (usurpace = činit někomu příkoří, využívat ho, utlačovat) Semaforu Suchým v devadesátých letech. Snad nám k tomu něco bližšího prozradí Weil - pokud neměl na mysli skutečnost, že se Suchý stal znovu v roce 1989 ředitelem Semaforu - z kteréžto funkce byl předtím v letech normalizace stranou odejít po podpisu antisocialistického a takřka protistátního prohlášení známého pamětníkům jako "2000 slov". To si tedy dovolil dost, dacan jeden (Suchého myslím). O tom Vaculíkovi, který to sesmolil raděj ani nemluvím. Na uran s něma oběma, aby se znovu přimkli ke straně a dělnické třídě, šmejdi jedni!!!

http://www.literarky.cz/kultura/literatura/6205-toma-zmekal-jmenovan-ve-frankfurtu-na-cenu-eu-za-literaturu-2011
Za stejnou knihu získal v roce 2009 Cenu Josefa Škvoreckého.

WEIL : Vážený pane, za zvrácené nepovažuji čtení "odvozenin" (jak vy nazýváte beletrii s historickou tématikou), ale tento váš názor. Tento Váš pohled na literaturu je v podstatě možno aplikovat na veškerou beletrii ( prózu i poezii), které jsou výplody fantazie autorů. Napadá mne tedy zákonitě otázka - proč tedy proboha čtete ty "naivní" slátaniny?! Je to přece zcela v rozporu s logikou, kterou tak (dle svého tvrzení) máte v oblibě. Nebo těmito produkty fantazie jen tak prolistujete (jak jste se zmínil u Svěrákova Kolji), abyste se ujistil, že neobsahují nic, co by mohlo obohatit vašeho ducha samorostlého filozofa a mohl jste tu nicotnost patřičně okomentovat? Říkáte, že máte rád seriozní filozofii. Je tedy pro vás takový problém pochopit ten rozdíl mezi čtením beletrie a studiem odborné literatury? Jde přece o dvě do jisté míry diametrálně odlišné činnosti (i když se jejich výsledky mohou občas prolínat). A když váš postoj k beletrii vezmu ad verbum , vnucuje se mi mimoděk závěrečná otázka - proč se vůbec knihami tohoto druhu zabýváte a proč se vůbec angažujete na tomto webu? Jeví je mi to být poněkud ad absurdum.

Není zcela jasné, které z jejích příběhů ať už vydaných knižně, nebo vyprávěných a na audionosičích jsou skutečně odposlechnutými nebo dílem její vlastní imaginace ovlivnění prostředím. Přestože to nejsou příběhy Tisíce a jedné noci, přesto mají své osobité kouzlo Orientu.