WEIL diskuze u autorů

Jeho paměti vlastním.
Kdo má trpělivost, a zájem přečíst si jeho životní zkušenosti, tak mu tuhle knihu srdečně doporučuji.

Hanka Karolínka Kobulejová je hezká žena, která má ráda nejen psaní, ale především lidi. A myslím, že je to z jejích knížek znát, i když jsem se s nimi seznámil zatím jen velmi povrchně. Doufám, že se mi naskytne příležitost ji více poznat přes její knihy, víc nahlédnout do její ženské duše.

Tak sám nevím, proč jsem psal o R.J. zde, a ne tam, kam jsem původně chtěl.

Útěk od lopatismu je možná moc pojmenování - útěku od běžného, fádního života. A ten tvorba poskytuje.
Je to docela hezký popis jedné literární sešlosti.

Je věčná škoda, že J. Menzel zabalil v "nové době" filmování. A to po filmu "Neobyčejná dobrodružství vojáka Čonkina", až na jednu výjimku a tím je film "Obsluhoval jsem anglického krále".
Bohužel film sice posbíral řadu ocenění, ale nedosahuje takových kvalit, jako třeba Postřižíny či Slavnosti sněženek. Důvodem je - špatný výběr bulharského herce, a řada citátů z knih, notoricky známá, která se ale už míjela s atmosférou doby, do níž film při své premiéře vstoupil.

J. Menzel je ale taky skvělý vypravěč, okouzlující člověk, filmař, jakých je dneska už u nás jako šafránu. Na rozdíl od těch, co točí a nemuseli by, tak J. Menzel by mohl, ale nechce.

"Kdo chytá v žitě" mě oslovilo, jako hodně jiných lidí. Ale než jsem se dostal k názorům na tuhle knihu, tak jsem si ji přečetl a byl poté překvapený, co v kulturním světě způsobila za senzaci. A byla vydána snad v roce 1951.

Stejně by mě zajímalo, co vedlo autora k tíhnutí do samoty, co dělal po celou tu dobu, co žil sám, jaký měl životní styl.
Tyhle informace o jeho životě jsem zatím nikdy nikde nenašel.

Je vtipný, jednou jsme se moc pobavili, a chytrý, ale taky značně svérázný...

Líbí se mi hlavně jeho první kniha - Míň než nula.
Do dalších jsem už jen nahlídl, ale jelikož mě nudí násilí, tak jsem si vždy jen pročetl o čem to je, ale chuť číst ji jsem neměl.

Již dříve se "americká smetánka", či "zlatá mládež" nudila všude možně na světě, takže tihle lidé, jako B.E.Ellis se liší od ostatních jen tím, že víc o životě přemýšlí, neví k čemu se upnout, co dělat, ačkoli má po materiální stránce vše, ale to ho neuspokojuje, jako jiné.

Miroslav Kadlec byl můj hlavní zkoušející při mé maturitní zkoušce.

Nemohu na něho nikdy zapomenout.

Pro znovuobjevování zapomenuté historie Slavičínska toho udělal hodně. Kupříkladu našel pozůstatky lidí, kteří zde žili před několika tisíci lety; zúčastnil se kopání zbytků letadla z II. světové války atd.

Je to člověk, který parádně zapadá do systému nadřízený a podřízený.

Nesnáší kritiku, pýchou je zasypán, jako řada kněží.
Má rád své ovečky, a rád píše o všeličems, o čem už řady jiných křesťanů napsali tuny knížek.

Když měl objasnit aféru "mešní víno", tak utekl před kamerou i novináři.

Nejen napsat, ale i vydat přes 400 knížek, to je pro mě autor hodný pozornosti.
Pokud nepoleví, tak bude stihne napsat do penze ještě dalších 400.

Postupem času, se názor na člověka může změnit.
Ty změny náhledu na N.K. u mě způsobil internet, a komunikace s její matkou, a pak i iniciativa jí samotné. Matka Marscha je velmi příjemnou osobou, s jiným stylem myšlení, než je zde zvykem, a dcera si prostě psaním nějak tak ventiluje část svého já, dělá to vědomě, takže proč ne?

S Blankou Hoškovou jsem se seznámil na srazu uživatelů DK letos v říjnu v Brně. Od té doby udržujeme občasnou korespondenci. Jde o autorku, která se zaměřuje hlavně na "ženské romány".
Zatím vydala dva, má dokončenu další knihu, a chystá se její vydání.

Zatím jsem od ní přečetl jednu knihu - Horko domácího krbu - , která mě jako čtenáře strhla, ale jak se tak k ní vracím, tak přece jen logika některých scén a vztahů mi trochu pokulhává.
Technicky je ale kniha napsána dobře, i když pokud bych já dělal redakci, tak bych přece jen asi padesát stránek vyhodil, jedná se především o ty pasáže, kdy si matka povídá s dětmi, a ty jí jdou až moc na ruku, což asi v životě tak časté nebývá.

Většina čtenářů ale nečte knihy opakovaně, takže pokud chce někdo strávit večer čtením něčeho "lehčího", tak mohu jen doporučit.

O osobě J.Palivce jsem se dověděl díky čtení knihy "teorie spolehlivosti" od I.Diviše. Často na něho v té knize úryvků z života I.D. na něj vzpomíná, cituje ho, byl mu blízký.

Tvrdí, že lehčí je knihu napsat, než ji prodat.
Nevím, ale já stále věřím, že je to obráceně.

Autora neznám, takže o něm nemohu nic napsat.

Zatím si na samostatnou práci netroufl, ale to jen proto, že je puntičkář a nechce se unáhlit.

1.) Před změnou režimu se živil jako grafik a atlet.

2.) Těsně před změnou režimu byl obviněný z pedofilie, atletiky zanechal, změna režimu mu pomohla k rychlému zbohatnutí díky umu v grafice.

3.) Následně začal cestovat a cestuje neukojivě dodnes. Spolupracuje s rozhlasem, několikrát vystoupil v TV, pořádá besedy a píše knihy.

Její ilustrace jsou laskavé a plné snahy pozorovatele potěšit.

Její pohádky jsou veselé, poučné i moudré.

Zdenka Hamerová je živoucím důkazem, jak se dá koníček - psaní spojit s výchovou tří malých dětí.

Statečná žena. Je dobrým příkladem pro ostatní, co se v podobné situaci nacházejí a nebojí se o tom mluvit a psát.