1amu komentáře u knih

Hned na začátku uvádím, že hluboce smekám před tím vším, čeho Gabriela Koukalová v biatlonu dosáhla - na naše poměry famózní !
Ale :
Tento příběh má své pozadí. Manžel GK pan Petr Koukal je marketingový génius. Na rozdíl od mnoha jiných obdivovatelů krásné ženy, ihned vytušil onen obrovský marketingový potenciál, který v sobě GK má a začal se činit.
Odbočím k roku 2016, kdy proběhl v pražském Luxoru křest knihy Martina Moravce: Petr Koukal: JSEM ! Křtila již GK. Kniha je záslužná v tom, že upozorňuje mnoho ohrožených mladých mužů na děsivé nebezpečí rakoviny varlat. Ano to vše, bohudík úspěšně, Petr Koukal prodělal a byl vyléčen. A založil i Nadační fond Petra Koukala. Pokud slouží dobru věci, mohu jen tleskat - jenže ?
Je zde jeho manželka, tehdy v roce 2016 předpokládaná držitelka medailí z blížících se OH v Jižní Koreji (2018). Vyhlášena nejlepší sportovkyní ČR, královnou biatlonu atd. A začaly se dít věci !
Od poloviny roku 2017 celý národ řešil co vše udělat, aby GK přivezla z OH ony očekávané metály. Skončilo to u dolních končetin a ne a ne se to zlepšit. Jiná negativa národ neznal a tedy nemohl pomáhat .
A ejhle v dubnu 2018 se mu dostává opět přesně vypočítaných a dávkovaných informací a nejen bulvární novináři chrochtají blahem, mohou národ krmit vším okolo GK. V prodeji kniha ! Již nejde o lýtka, jsou tam nasazeny těžké kalibry - anorexie, bulimie, démonizování hlavní soupeřky v reprezentaci, totéž jejího juniorského trenéra. Jsou opravdu tací ? Pokud ano, je to zlé, proč s tím biatlonový svaz dlouhá léta nic nedělal ? Pokud ne, je to ještě horší, jde o pomluvu a ta sebou nese vždy následky.
V knize GK líčí národu svou defloraci ve věku 14-ti let, způsobem super červených Harlekýnů : " byl o mnoho starší, zkušený a líbilo se mi to a hned druhý den jsem vyhrála další závod !" A následuje podrobný popis jejího přejídání, který vede dokonce ke spolknutí lžičky. Považte !
A pan manžel (zřejmě) dál tlačil autora: jen houšť a větší kapky ! Tohle bude národ konzumovat (míněno kupovat knihu Jiná GK).
Knihu je možno koupit též v "dvoubalíčku" tedy včetně memoárů pana manžela. Zájemcům se dokonce GK i podepíše. A chcete-li k tomu hrníčky s... připlaťte si - ihned vyexpedujeme.
Podotýkám, že to vydalo Nakladatelství Ing.Petr Koukal, což je pan tchán. Budiž. Vydal též knihu i synovi, a to chápu.
Leč nelíbí se mi onen zvolený způsob prezentace této knihy ! To by nedokázal ani Stephen King ! Myslím tím cirkus okolo GK . Kdysi příjemná a milá GK se snížila k tomu, že svým způsobem "dala na frak" Českému biatlonovému svazu, který z okrajového sportu u nás, udělal onoho "tygra" a nyní si pouze olizuje utržené rány. Slušný člověk a architekt zázraku pan Ondřej Rybář odchází a já se nedivím. Ohromný manažér a šéf českého biatlonu a neoceněný bojovník proti dopingu v tomto sportu pan Hamza "byl namazán na chleba" pana Koukala... Metály z Koreje nemohla přivézt, ale dala národu onu tak probíranou knihu ! Ta mohla být napsána i jinak. Bohužel to se nestalo. GK měla image princezny sportu a teď je to pryč.
Kdysi pravil Jan Werich jednu ze svých moudrostí : Nemysli ! Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepiš. Když podepíšeš, tak se nediv .

Nechytal jsem nikdy ryby . Ani jsem je nikdy nejedl. Ale u knih Oty Pavla o rybách jsem prožil moře hodin s tím největším potěšením. Možná také proto, že znám Berounku opravdu dobře a mnohý čtenář si knihu vychutná ještě více, pokud poznal život u řeky, o které autor s takovým nadšením píše.
Pomohlo mi, že jsem paralelně četl ty knihy, ve kterých píše jeho kamarád Arnošt Lustig o krásných společně prožitých chvílích !
Ota Pavel udělal dobře, že přešel v psaní ze sportu k vodě. Vadí mi pouze jedna věc, že tento národní poklad nedovedli Češi pořádně prodat do světa.
Zdejší hvězdičkování v případech hodnocení těchto knih nestačí, tak tedy pane Oto Pavle ode mne pouze 5 hvězd !

37 28.06.2020

Přečteno za ta léta mnohokrát ! Ale chtěl jsem si udělat radost a dle slavné průpovídky "chtěl jsem se kochat" !
V době zvýšené aktivity e-shopů jsem si pořídil tento soubor . A jako malý kluk jsem místo čtení známého příběhu nadšeně prohlížel úžasný ilustrační doprovod Adolfa Borna. Domnívám se, že i on pojal ilustrování tohoto příběhu jako svou srdeční záležitost.
Hluboká poklona všem, kteří se zasloužili o vydání tohoto knižního skvostu .

37 17.04.2020

Hned na začátku cituji "železňáka", který se diví jak uboze je geniální dílo Karla Poláčka hodnoceno. Píši to proto, poněvadž zase nemám tolik knih, které jsou mou srdeční záležitostí . Autorovi v nebi udělal nepochybně velkou radost Karel Smyczek svým úžasným seriálem. Tato kniha je něco jako lék v těžkých životních situacích. Pohladí.
Patřím mezi ty šťastné, kteří viděli a slyšeli pana Filipovského v přímém čtení. Nezapomenutelné!
Francouzi mají Knoflíkovou válku, Američané Toma Sawyera. Ale na Péťu Bajzu a všechny kolem nikdo nemá !

Po více než 20-ti měsících od těchto řádků, se vracím ještě s dodatkem.
Menšina čtenářů, kteří knihu vysoko hodnotili ví, že autor tuto knihu psal v poslední-kruté etapě svého života. Přes to vše vložil do svých řádků tolik lidské dobroty.
Vážení komentátoři - dokázali byste to ?

36 10.11.2018

Kniha, která rozbouřila britskou společnost, která tolik miluje detektivní příběhy a pokud jsou ještě z domoviny autorky, tím lépe.
Lady Agatha porušila jedno z jasně stanovených pravidel co smí a nesmí autor ve svém díle použít.
Francouzský list Le Monde na jaře r.1999 uspořádal mezi čtenáři anketu "100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde".
Protože známe hrdost občanů "trikolóry" je úspěchem Spojeného království a A.CH., že tato kniha obsadila 49.místo !
Přitom víme, že odjakživa vztahy Britů a Francouzů nikdy nepatřily mezi ty přátelské.
Tento příběh není zrovna pro každého, ale pochutnají si na něm labužníci.

34 03.09.2020

Tato kniha autorky se v celosvětovém hlasování o nejoblíbenější autorčinu knihu pořádaném v roce 2015 při příležitosti 125 let od jejího narození stala druhou nejvyhledávanější !
Zřejmě byla napsána v ten pravý čas. Děj knihy se do jisté míry opírá o skutečné události. V roce 1927 se proslavil Charles A. Lindbergh, který podnikl první samostatný přelet přes Atlantik. O pět let později se Lindberghovi a jeho ženě, spisovatelce Anne Morrow, narodil syn. Ten byl však zanedlouho z jejich domu v Hopewellu (New Jersey) unesen a bylo požadováno výkupné. Rodiče sice zaplatili 50 000 dolarů, ale o několik dnů později bylo poblíž Hopewellu nalezeno zabité mrtvé tělíčko malého chlapce. V roce 1933 policie zadržela původem německého tesaře Hauptmanna, u kterého našla část výkupného. Hauptmann obvinění odmítal, ale v roce 1936 byl popraven na elektrickém křesle.
Když v roce 1933 psala Agatha Christie zmíněnou knihu, plnil stále případ únosu dítěte stránky novin a probíhalo usilovné pátrání po pachateli. Lindbergh i jeho choť pocházeli z prominentních kruhů a podobně situovala Agatha Christie i rodinu Armstrongů z Vraždy v Orient-expresu, jen je poněkud přiblížila britskému prostředí (John Armstrong je v knize britským plukovníkem) a jejich tragédii o něco více vyhrotila.
A bylo jasno ! Byl napsán příběh, který vzbudil rozruch mezi filmaři. I sami pisatelé komentářů dodávají, kolik verzí zpracování viděli.
Osobně bych sice tento případ (i když je napsán výtečně) nedal na druhé místo.
Těch úžasných knih autorky je mnoho, potřeboval bych spíše poradit od židovského krále Šalamouna. Žil sice mnoho let před autorkou, ale jeho moudrost prý obdivovala samotná Královna ze Sáby .

33 03.09.2020

31.1.2020 jsem tuto krásnou knihu, pro někoho nečitelnou, či také nezfilmovatelnou, komentoval. Uběhlo 7 měsíců a dozvěděli jsme se smutnou zprávu, že v sobotu dne 5.9. 2020 opustil tento svět jeden z velikánů režie u nás Jiří Menzel. Udělal nám čtenářům, svými filmy, zejména těm, kteří mají rádi V.Vančuru a B.Hrabala, mnoho radosti.
Bylo mu požehnaných 82 roků, kdy vydechl naposled.
Rád bych se s kouzelníkem Arnoštkem z Rozmarného léta rozloučil několika slovy.
Arnoštek byl nejen kouzelník, ale i provazochodec a pan Jiří udělal dobře, že se této role zmocnil. Zdá se mi, že by to nikdo nezahrál lépe než on. Totéž při výběru rolí pro tento film. Vzpomeňme si na zoufalého pana faráře, když mu mistr plavčí pan Důra sešívá ucho. Dal na doporučení a od té doby nás herec pan Řehák těšil stabilně. Totéž u mladičké, začínající krásné Jany Preissové.
O kvalitách R.Hrušínského, V.Brodského a M.Myslíkové je zbytečné mluvit. Na film se občas podívám a také nahlédnu do malé knížečky s krásnými ilustracemi Josefa Čapka.
Pane Jiří, budete nám hodně moc chybět. Z druhé strany si myslím, že se nebudete nudit, to jste nikdy nedovedl. Když jste nerežíroval, vždy zde byla nabídka od kamarádů na "roličku" v jejich filmu. Třeba ve filmu Obžalovaný režisérů Kadára a Klose (1964), kde jste zahrál mladičkého obhájce.
Nelze na vás zapomenout - Vesnička středisková je pouze jedna . A kochejte se tam kdesi nahoře !

Kdysi dávno přišli chytří lidé v nakladatelství Odeon na chytrý nápad vydávat od známých autorů detektivek sérii tří z nich. Kdo jiný mohl být první, než Lady Agatha. Nevím to určitě, ale prý byl duší nápadu Josef Škvorecký. A tak se objevila v knihkupectvích tato kniha a byla ihned vyprodána (jak tomu bylo v ony památné čtvrtky zvykem. Pamatuji si pouze, že poslední v řadě těch tří - byly Vraždy podle abecedy.
Vím, že při čtení jsem si připomenul citát Sókrata : „Vím, že nic nevím". Ďábelsky chytrá autorka si se čtenáři pohrává jako kočka s myší, až nakonec zjišťuji, jak byla její finta jednoduchá. Proto se tento příběh udržuje v TOP 10 jejich knih.
A když jsem začal citátem velkého mistra, skončím podobným dalšího génia z východu- Konfucia: "Vědět, že víme, to co víme, a vědět, že nevíme to, co nevíme, je opravdové vědění.“

30 31.08.2020

Mám rád autora, samozřejmě od svého dětství, proto se dívám na to co napsal úplně jiným pohledem, než jsem si přečetl v komentářích. Ono je třeba pochopit, že bájný Vinnetou byl napsán v létech 1890-92 a o rok později byl vydán.
Měl jsem to štěstí, že jsem v Drážďanech mohl navštívit muzeum K.Maye a znovu si uvědomit jeho úžasnou fantazii, se kterou psal o času, do kterého zasadil rudé a bílé bratry.
Mayovo dílo se vyznačuje výrazným dobrem, vyzdvihuje a oslavuje sepětí s přírodou, mír a rovnost lidí všech ras a vyznání. Jeho kladní hrdinové sahají k násilí jen v krajních případech a vždy se snaží vyhnout zabíjení. Knihám i přes seriózní dramatické linky nechybí humor a jistá míra nadsázky a mnohé jeho dialogy mají komediální charakter.
Mayovo pojetí amerického Západu ve druhé půli 19. století bylo typické líčením původních indiánských obyvatel jako čestných a nezkažených obětí bezohledného drancování a postupu civilizace, než jako krvelačných primitivů – nejzápornější postavy v příbězích jsou zpravidla chamtiví a bezcharakterní bílí zloduši.
Samozřejmě to byla voda na mlýn nácků v čele s jejich hlásnou troubou jménem Joseph Goebels, ti glorifikovali autora, jednoduše proto, že se jim to "hodilo do krámu".
Přesto je Vinnetou a jeho příběhy pořád úžasným lákadlem pro všechny věkové vrstvy čtenářů za předpokladu, že na tyto příběhy nebudou hledět kritickým profesorským zrakem XXI.století.
Pokud to čtenář vezme za své, prožije s Vinnetouem pohádkové příběhy, tak odlišné od mnohdy přiblblých krváků, která z finančních důvodů chrlí různá nakladatelství.
Howgh !

30 23.05.2020

Více než 600 komentářů vypovídá jasně. E.M.R. je nedostižný v popisu válek. Nenapadá mě žádný jiný autor, který by si v takové šíři vyřídil účty s těmi, kdo měli (a mají) tyto hrůzy na svědomí.
...Když jsme pochodovali na okresní velitelství, byli jsme ještě školní třída dvaceti mladých lidí, kteří se -někteří poprvé - dali z bujnosti společně oholit, než vstoupili na kasárenský dvůr. Neměli jsme žádné plány do budoucnosti, zato jsme byli vrchovatě plni neurčitých idejí, která v naší mysli dodávaly životu a i válce idealizovaný nimbus něčeho málem romantického...
Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak klidný, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid....

30 25.08.2019

Po celém světě se nám rozšířila pandemie, masmédia mají proč být aktivní a krmit každý den ubohé lidi děsivými zprávami kolik zase přibylo mrtvých. Bohudík pro nás - milovníky knih, má tento stav i jeden pozitivní rys. Nahlédneme do svých knihoven a oprášíme to, co jsme četli někdy dříve. To je můj případ s touto geniální knihou, geniálního autora.
Je zde pár vynikajících komentářů, počínaje Alef, přes Píšťalku k Woodwardovi, které jsem si s potěšením přečetl. Má to v mém případě jeden zádrhel. Komentáře jsou psány tím způsobem, jak bych to možná chtěl popsat já.
Kdysi okolo roku 1967 se u nás objevila informace, že by se měl točit velkofilm Válka s mloky. Samozřejmě by se nemohl točit na Barrandově, spíše v Hollywoodu, tedy v koprodukci. U některých postav bylo hned jasno. Jan Werich by hrál kapitána van Tocha, naivní krásnou blondýnku tehdejší blond Star českého původu Kim Nowak, v případě pana Povondry se mluvilo o Jiřím Voskovcovi. Nevím to již přesně, domnívám se, že režisérem měl být Vojtěch Jasný. Politické události roku 1968 trumfly úvahy o možném filmu, okolo kterého nastalo a již zůstalo ticho.
Ale jsme v roce 2020, já čtu po létech úžasný příběh kapitána van Tocha, který se na rozdíl od domorodců z ostrůvku Tana Masa vydal na blízký Devil Bay, kde se měli z moře vynořovat příšery tapa-tapa (čerti). A on si s tapa-tapa porozuměl . Také proto, že jej obdarovali perlami (ty jim nechutnaly, z mušle vylízali sliz).
Připomeňme si to v roce 2020, kdy čteme, že v jedné zemi jistí nabobové (nešlo o mloky) obdarovali jistou část svých voličů nikoli perlami, ale 5 (slovy pěti) rouškami ! Je zde jaksi rozdíl, ale také je to analogie. Situace v knize a této době začínají být podobné. Začátek byla studie profesora Hopkinse z Yale Un., který popsal záhadného tvora jako Andreas Scheuzeri.
Kpt. van Toch není z Holandska, ale z Jevička a spojí se zde s bývalým spolužákem, nyní pracháčem G.H.Bondym, kterého přesvědčí, aby podnik s mloky začal financovat. Vše začíná byznysem, zde s perlami, ale těmi to nekončí. K práci je třeba lidi (dříve otroky), když je jich málo, použijeme mloky. Ale i mezi těmi začíná být konkurence. A samozřejmě to nejde, aby byli bez vedení. V nové zemi, nazvané Atlantis, která je moderní a technicky vyspělá je diktátorem Chief Salamander, cosi jako Čingischán mloků, ohromná osobnost.
Je to vůbec mlok ?
Ne ! Je to člověk.Jmenuje se vlastně Andreas Schultze, za světové války byl kdesi šikovatelem.
Autor to žene do finiše.
Poslední kapitola nazvaná "Autor mluví sám se sebou" je prorocká, když zvážíme, že tato kniha vyšla v roce 1935.
Pane Karle Čapku, 5* je zoufale, ale opravdu zoufale málo !

29 07.10.2020

Díky DK jsem se dostal k unikátu, knize, která u nás vyšla již v r.2016. Mladý a cílevědomý ruský novinář a válečný zpravodaj Michail Zygar mi na 410 stránkách podal svůj výklad o tom hlavním, co se dělo a děje u našeho dřívějšího "velkého bratra". Za největší přínos četby považuji detailní pohled na způsob jak se Rusku "tvoří car".
Ruská federace je svou rozlohou (více něž 17 miliónů km2) největší zemí světa. Má 11 časových pásem a obývá ji cca 146 miliónů obyvatel.
Abych lépe třídil množství informací, které autor na čtenáře chrlí v jednom kuse, musel jsem zabrouzdat do historie této země, zavítat na web V.V.Putina a čerpat ze základních axiomů Járy Cimrmana (nesmějte se-je to nutné).
Je dobré vycházet z děsivé noci 16.-17.7.1918, kdy trio zloduchů v pořadí "Lenin, Sverdlov a Ordžonikidze" vyslalo svou popravčí četu, aby vyvraždila carskou rodinu včetně služebnictva.
Následovaly kruté roky t.zv. kolektivizace, gulagů a vraždění nepohodlných spolupracovníků a elity vedení armády. To měl pod palcem Stalin. Projev N.S. Chruščova na XXI.sjezdu sovětských komunistů byl zřejmě jedinou dobrou věcí, kterou tento potentát v životě udělal. Éra dalších "vožďů" byla trapným pokračováním, ale je nutno se zastavit u jediného-Andropova, šéfa KGB, který krátkou dobu stál v čele SSSR. Právě KGB, později přejmenovaná na FSB stojí následně u rozhodujících okamžiků země.
Pár let vlády Gorbačova s jeho "Perestrojkou" přivedlo Rusko (zákazem alkoholu a jiných reforem) na úroveň éry gangsterských mafií USA z 20-tých let min.století.
KGB-FSB: bylo jasné, že je nutno nastolení pořádku a tvrdé discipliny. Podmínkou je silný vůdce obklopený oddanou soldateskou. (Nepřipomíná vám to zrod Hitlera a spol. finančně podporovaného zbrojním kapitálem?)
Tím mužem v pozadí, který tahal za nitky při výchově nově se rodícího cara byl protřelý muž v Kremlu Alexandr Vološin.
7.10.1952 se narodil V.V.Putin. Nenápadný chlapec dle školních fotografií na webu. Hoch bez úsměvu, již tehdy s ledovým pohledem. Co bylo hlavní - učil se od raných let judo. V partě mládenců okolo něj poznáte několik jeho věrných přátel na celý život. Vystudoval v Leningradu práva, naverbovala ho KGB, kde získal první potřebnou kvalifikaci. Po 5-ti létech služby v NDR (Drážďany) začal prudký profesní vzestup nejdříve v Petrohradě až k postu šéfa FSB v Moskvě ! Když bylo jasné, že setrvání Jelcina na postu prezidenta není možné, byl zde již "v plné polní" nový kandidát V.V.Putin. Na zkušební dobu v létech 1999-2000) premiér RF a následoval post nejvyšší. Vždy okolo sebe s partou zejména z Petěrburgu.
Ohromné bohatství země a také obří zadluženost. Začínají se objevovat schopní manažéři, brzy ovládající akciovky obchodující nejvíce s ropou (Berezovskij, Chodorkovskij, Abramovič a jiní)-velice rychle noví miliardáři. Proti nim kremelská věrchuška. Vyložily se karty. Buď se budeme dělit o zisk, nebo vás zavřeme. Kdo ani pak nepůjde s námi, může odejít (Abramovič), ale u nás má stop.
A opozice ? Němcov, Politkovská a jiní - zlikvidovat ! Navalnyj ? Zavřít !
Nový car se učil výtečně. (Krym, Donbas). Ale za geniální považuji jeho sblížení s pravoslavnou církví a zejména novým metropolitou Kirillem. Jezdí spolu lyžovat do Švýcarska a dostal byt v superluxusním baráku vedle t.zv. "siloviků" cara (k podívání na You tube). Podporuje ho církev, Stalinem skoro zlikvidovaná. Má velkou podporu voličů ve starší generaci. Někoho by prezidentství po 20-ti létech odrovnalo. Car bude zřejmě nesmrtelný. Citací uhlobarona Ptáčka, pro kterého si přišel pan Smrtka : Mě se to líbí..." (z díla Járy Cimrmana) pomalu končím.
Při pozorném čtení této knihy zjistíte zajímavou podobnost:
Ani parta kolem Adolfa Hitlera, ani ti druzí okolo cara V.V.P. nepřipustila a nepřipustí mezi sebe ženy.

29 06.07.2020

Smutná, ale krásná pohádka. Obr odsouzený k smrti na elektrickém křesle "vyžene ďábly z nemocné duše" manželky velitele věznice. A já takovou pohádku beru. Má všechno co pohádka má mít:
-nosného vypravěče Paula E.
-perverzního hajzla Percyho, který nemůže skončit dobře,
-obra Dobra či vlastně Johna... a mnoho dalších postav.
Mistr King nám říká, že primární (i v takové profesi jako je dozorce ve věznici s těžkými zločinci) je s l u š n o s t . A tu má kromě Percyho celý tým dozorců v čele s Paulem Edgecombem.
Je tam hrůza a děs (Percyho práce s elektrickým křeslem vedoucí k děsivé smrti odsouzeného) ale i krásné dialogy Obra s vypravěčem (A nejen to).
A protože jde o pohádku pro dospělé má čtenář i benefit - naprosto dokonalou a nesmrtelnou myšku.
Úžasný výkon Mistře - moc děkuji !

PS: 5 * je málo....

29 03.04.2018

Lady Agatha napsala množství úžasných příběhů, které čtou jednotlivé generace, ale tento příběh je můj nejoblíbenější.
S potěšením jsem si přečetl dva špičkové komentáře od mi-380 a pistalky, které naprosto vyjadřují mé pocity.
Tedy pouze dodávám:
mou klikou bylo, že jsem nejdříve četl knihu a později viděl film od J.Guillermina (1978) - geniálně natočený s plejádou špičkových herců.
Pak již mi nezbývalo než sledovat "servírované chuťovky" jak na běžícím pásu. Možnost shlédnout úžasné památky, zejména chrám Abú Simbel (kde příběh vrcholí) je již pouze tou nádhernou jahůdkou na dortu .

Promyšlený příběh do těch nejmenších detailů, úmyslné matení čtenáře "zalidněnými podezřelými" a strhující finále, které neumí nikdo tak fantasticky popsat jako Agatha Mary Clarissa lady Mallowan, rozená Miller, obvykle známá jako Agatha Christie, *15. září 1890 v Torquay .
Má hluboká poklona !

28 05.07.2020

Je tomu nějaký rok nazpět, kdy jsem si přečetl názor profesionála, že švédská letadla Gripen jsou tím - čím je Rolls Royce mezi automobily. Po přečtení této knihy se domnívám, že Henning Mankell, kterého jsem doposud znal pouze z detektivní série o inspektorovi Wallanderovi, dosáhl (u mne) téže kvality pokud jde o spisovatele ve Skandinávii.
Četl jsem příběh člověka, kterého potkal v životě neodpustitelný profesionální neúspěch. Čtenář je s touto okolností seznámen brzy v začátcích knihy.
Smutná a nesympatická postava románu má svým způsobem štěstíčko, může se uchýlit na svůj menší ostrůvek uprostřed krásné přírody, který zdědil . Žijí s ním pouze hluchý starý pes a postarší kočka. Občas přijede na motorovém člunu pošťák.
A to je vše,táže se čtenář ? Není !
Velikost spisovatele je v tom, že z mála dovede vytvořit mistrovské dílo.
Začíná příběh pomalu "zalidňovat" osobami, kterým v životě ublížil, nebo se s nimi setkává poprvé .
Nečekejte hit ! Jde o popis běžného života jednoho člověka lidské populace, který za svých 65 roků udělal chyby, které ho mrzí a rád by se ve svém závěrečném účtování s tím co prožil vyrovnal. Jak se mu to podaří, to autor ponechává na zvážení čtenáři.

28 24.05.2020

Po mnoha létech jsem se vrátil k autorovi, kterého pro čs.čtenáře objevili bratři Slováci. Jedná se o zakladatele žánru tzv. profesního románu. Pro nás byl v době vstupu na knižní trh čímsi jako zjevením. Každá z jeho knih do nejmenších podrobností popisuje profesní prostředí, ve kterém se děj odehrává. Tyto podrobnosti vychází z dokonalých znalostí, které Hailey získával důkladným studiem tématu. Toto studium mu typicky zabralo asi jeden rok, po kterém následovalo šest měsíců úprav získaných poznámek a poté konečně vlastní psaní knihy .
Arthur Hailey byl Angličan, pilot RAF . Přestěhoval se nejprve do Kanady, kde nevydržel dlouho, následoval přesun do Kalifornie. Ale ty daně ! Celkem velice rozumně zvážil, že nechávat se odírat od státu 90 procenty ze zisku - rok co rok je hloupost a konečná byly vytoužené Bahamy. Tam se usídlil v rezidenčním letovisku Lyford Cay na ostrově New Providence.
Kniha Hotel patří v jeho sérii profesních románů k těm lepším . Jednak je jedna z prvních, pro atraktivitu prostředí byla zfilmována i natočen seriál. Samozřejmě časem již šlo pouze o "řemeslný byznys", kde kvalita ustoupila kvantitě. U čtenářů si to napravil posledním románem Detektiv.

28 06.05.2020

Jedním z mála pozitivních podnětů současné doby je (pokud chceme) návrat ke čtení knih, které máme doma pečlivě uložené, a které nás jako bonus ještě pohladí.
Díky K.Čapkovi jsem se vrátil skoro o jedno století zpět a zjistil, že jeho hlavní myšlenky a dojmy pořád platí. Třeba povídání o anglických trávnících a stromech je nadčasové: ..."jsou zelené a husté, jako žádné jiné trávníky na světě a smí se po nich chodit. Domnívám se, že Anglie měla v dějinách tak málo revolucí, protože tam bylo dovoleno šlapat po trávnících. A pak anglické stromy, jsou neobyčejně staré a veliké. Zdá se mi, že Angličané objevili tajemství jak stárnout krásně a důstojně. Stejně je tomu i u jejich nádherných a ušlechtilých stromů.
Jenou jsem dostal dotaz, která z navštívených zemí se mi nejvíce líbila.
Inu, pravil jsem, že nejkrásnější krajina je v Itálii, nejvíce radosti ze života jsem pozoroval ve Francii a nejlepší lidé, které jsem potkal jsou v Anglii. Ale žít mohu jen ve své zemi. Nemáme mořského břehu, ale teprve v tomto čase můžeme říci, že máme také Dover a naše hranice jsou útesy Západu ."

Poznámka: je s podivem, že posledních pět slov velkého člověka uniklo komunistické cenzuře (mám vydání z r.1970).

28 27.03.2020

Po létech opakované přečtení bylo pochoutkou. Šetřil jsem si jednotlivé kapitoly a čerpal moudro autora. A bylo opravdu čerpat co.
Nejde o typickou knihu E.M.R. Je zde plno hlubokých myšlenek, které si čtenář zapamatuje
Ku příkladu:

Za války jsme přece viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic za nic. Proč se teď tady rozčilujeme kvůli jednomu mrtvému, a proč jsme již skoro zapomněli na ty dva milióny ? Snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů jde pouze o statistiku....

Nepodceňujte moudrost církve ! Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena.....

I stalo se, že jsme odjížděli do války jako panici a mnoho našich kamarádů padlo, aniž by poznali, co je to žena. Willy a já jsme později ztratili panictví v jednom bordelu ve Flandrech. Willi tam dostal kapavku, přepravili ho do lazaretu, vyhnul se bitvě, ve které sedmnáct paniců padlo. A tak jsme už tehdy usoudili, že ctnost nebývá vždycky odměňována...

To byly nádherné časy v Rusku, kde jsem byl dokonce chvíli velitelem hřbitova. Překvapeně na něj hledíme. Nádherné časy ? Ale jděte, spousta žrádla, pití, příjemná služba daleko za frontou, co jsem si jako voják mohl lepšího přát. A pak, na smrt jsem si zvykl jako na nakažlivou nemoc. Velel jsem několika tisícům hrobů. Ale dneska ? Dvě střední mohyly s mramorovými podstavci za blbých pár miliónů marek. Ale naučili jsme se aspoň, co je to inflace.....

Dolar příliš zdivočel. Teď už neskáče o desetitisíce, statisíce, ale o milióny. Dělníci teď dostávají výplatu 2x denně, ráno a odpoledne. V poledne mají třicet minut k tomu, aby dali manželkám a družkám vydělané peníze na potřebný nákup...

I když je po válce, i zde umírají lidé. Buď z hladu, nebo sebevraždou, nejsou schopni žít.
Tato kniha "se čte sama" a já ji považuji za jednu ze třech nejlepších, co autor napsal.

28 07.08.2019

Jadran a Trudoš zde napsali to nejdůležitější a ono je k tomu jen málo co dodat. Přitom stačilo velice málo a Honzlová by nespatřila "světlo světa". Josef Škvorecký se o tom zmiňuje jako o obrovské náhodě, kdy našel v odpadkovém koši svazek průklepových papírů připravených k likvidaci.
Píše, že byl v daný okamžik nejspíše osvícen. Byla noc, ale on nespal a četl "Honzlovou". Ráno oznámil šéfce Vydavatelství 68, že nechápe, proč chtěla vyhodit poklad !
Takže skvělá autorka ! A samozřejmě zachránce. Kniha se čte sama !

27 08.10.2020

Zřejmě to nejlepší, co u nás o Atentátu vyšlo. U autora oceňuji, že nám předkládá mnoho nového o Pannwitzovi z Gestapa, že nám přibližuje milostné story Gabčíka a Kubiše. Kdesi jsem četl (zřejmě smyšlenku-pravdu již nezjistíme), že Liběna Fafková, dívka silně věřící ovlivnila svého Jožku, že nesmí porušit Boží přikázání : Nezabiješ ! (Proto musel zasáhnout Kubiš).
Po přečtení dalších komentářů (4.8.2019) mi vadí názor"zda ten atentát vůbec neměl být vykonán. Dost lidí u nás si neuvědomuje, že Češi tvořili po Francii druhé nejvyšší % konfidentů gestapa ! A vzpomeňme si na filmový dokument, kdy narvané Václavské náměstí hajluje a smutní nad smrtí Herr Protektora. To nebyli jen Němci ! Právě v tom je obrovská hrdost na to, že hrdinové byli Čechoslováky . Stálo či nestálo za ty obětí ? To řešil již vedoucí části odboje prof.Vaněk alias Jindra s Londýnem. Ten zradil ! V pohodlí se dočkal konce války, bral od komunistů důchod a jezdil po přednáškách, proč asi ?
Která evropská země se po skončení II.sv.války mohla pyšnit, že její vojáci zlikvidovali v pořadí Nr 3. z nacistických bestií ? Fantastické !!!

27 01.04.2018