3DD!3 komentáře u knih
Povídkový formát Humrovy svědčí. Akční jednohubky opepřené mystikou chytnou a nepustí.
Obvyklá Kingova duchařina ozvláštněná pohledem malého protagonisty. Na nápad vyšetřovat vraždy se schopností vyzpovídat mrtvé sice nedojde, ale Jamieho zkušenosti s Ranařem jsou možná ještě děsivější. Zajímavé finále s jedním nečekaným odhalením posune knihu o stupeň výše. Později není klasický Mekáč, spíše sezóní nabídka servírováná po návštěvě hygieny.
Vydavatelství Host na to šlo velice chytře když nejdříve vydalo ono mistrovské dílo a pak se postupem let přes Kulový blesk a Věk Supernovy dostalo až Toulavé Zemi. Ano je pravda že každá kniha je o něco slabší než ta předcházející, ale pro fanoušky autora jde o rozmanitou cestu do autorova nitra, jeho motivů a vlivů, které jej formovaly. Pro Evropana jde o náhled do moderního východního myšlení a názorů země, která se ekologicky, technologicky i ekonomicky sápe na vrchol potravního řetězce. Ničím nezatížená zpověď obyčejného člověka skrytá v úvahách o budoucnosti a místě lidstva v ní. Pokud se tedy samo nezahubí.
Strach z totality promořujicí populaci. Tresty a postihy za neuposlechnutí příkazů vlády. Snaha ovládnout narativ, kritické myšlení lidí odeslat do slepé uličky. Odmítání jakékoliv argumentace podložené důkazy. Odmítání autoritami, které zajímají jen klíčové ukazatele výkonu a mimikují již podmaněné státy. To je svět pod nadvládou Hydry.
Říct o některých příbězích, že jsou nudné nebo méně zajímavé znamená většinou spíše nepochopit kulturu, která se k netopýřímu muži jako takovému vyjadřuje. Nejsou zde špatné nebo dobré povídky, spíše slouží jako ochutnávka cizokrajných pokrmů. Některé máte chuť vyplivnout, ale jsou krásné na pohled.
Zatím nejčtivější Pynchonova próza. Píše se rok 2001 a new yorská forenzní účetní Maxine Tarnowová, matka dvou chytráckých chlapců, se pitvá v excelových tabulkách pochybné technologické firmy hashslingrz. 11. září se blíží a kolem krouží agenti, gangsteří a nejrůznější japíci. Konspirace, paranoia, ale i kulinářský výlet po restauracích velkého jablka. Pynchon naznačuje, ukazuje slepé uličky a vede nás k drsné pointě, že nás jednou začnou vychovávat naše vlastní děti.
Hodiny Posledního soudu nabízí dobrý a zajímavý příběh, čtivý a košatý. Bohužel nejde o nic zásadního i když se nám tvůrci snaží namluvit něco jiného. Ono to nemohlo dopadnout jinak. Když vezmete slavnou předlohu jako jsou Strážci Alana Moora a snažíte se na ni navázat, nemůžete vyhrát. Dá se ale uhrát pat. Rozpačitý pat.
Slušná idea, která ale ve finále úplně nestrhne. Rozdělit jednoho padoucha podle toho jak se v historii Batmana choval je docela zajímavé. Fabokova kresba je dokonalá. I to zabíjení je zajímavé. Johns navíc staví na piedestal toho nejšílenějšího. Finále je rádoby umělecké, ale v podstatě připomene Martu z neslavné konfrontace z Batman v Superman.
Stylová kresba nabízí to nejlepší z evropské školy a jako bonus je díky účasti Jae Kwang Parse vizuální stylizace Lidí černého kruhu velice blízká manze. Všechny příběhy spojuje téma divošství, bojující proti civilizaci nebo s černou magií.
Kniha je krátká, úderná a neklade si vyšší ambice než při čtení (na toaletě) pobavit. Lobo i Grant to umí i lépe. Navíc Lobo občas ani nepůsobí jako hlavní postava a pozornost se často přesouvá k dalším postavám. Hádky dvou gladiátorů o tom, jestli lze nebo nelze uzdravit hlavu v kýblu, jsou sice zpočátku jistým zvráceným způsobem legrační, ale když na scénu nastoupí hlavní hrdina, je čtení hned veselejší.
Marvelem nyní hýčkaný dvorní scenárista Donny Cates svou práci na Strangeovi ukončuje se vší parádou a kromě Vegas vytahuje z pekla démony i samotného satanáše. Ďábla, který si chce zahrát karty. To zní povědomě… Doktor Strange vizuálně vždycky připomínal doktora Solferna z české klasiky Hrátky s čertem a místním čtenářům muselo vrtat hlavou, jestli tenkrát kreslíř Steve Ditko nezaložil vzhled ikonického mága právě na něm. Odpověď si vzal do hrobu. O vizuální stránku sedmého svazku této série se postaral navrátivší se Niko Henrichon (Noe, Metabaron), v jehož temném šrafovaném podání vypadají celé Vegas, démonické obludy, oběti u hracích automatů, lámané údy či Avengers s hořícími hlavami po čertech dobře.
Závěr skvělé, rozšafné série, která cestuje časem i paralelními vesmíry, je takový, jak to mají milovníci Spider-Mana rádi. Kdo patří ke konzervativcům a chce uzavřené příběhy, ten se k téhle čtvrté knize série asi ani nedostal. Funguje pouze a jenom jako součást „pavoučího“ univerza.
Na fan-fiction velice slušné, ale kvalit originální trilogie Nesmrtelnost nedosahuje. První polovina je zajímavým vysvětlením událostí, které byly útržkovitě zmíněny v poslední knize, ale druhá polovina už je spíše z řádu fantasy a připomíná poslední řadu seriálu Ztraceni. Konflikt jing a jang dalo by se říci. Přesto klobouk dolů příjemné čtení s ryze fandovským epilogem. "Umřít na nahé ženské? Určitě existuje i horší smrt."
Metodická likvidace gangů v nejmenovaném městě, pro pár dolarů navíc. Reacherova klasika, ale mám pocit že Childa už i trochu nudí. Některé věci jsou strašně rutinní a Spravedlnost už prostě nemá čím překvapit. Reálie jsou malinko jiné a potěší i naivní konec s převodem peněz - kéž by takhle jednoduše fungoval svět. Pohádka pro dospělé. Reacher dokázal být v minulosti mnohem kousavější.
O dost lepší než první kniha. Gangsterka střihlá tajemnem. Děsivý chlap s něměckým přízvukem a hoří černým ohněm jako záporák? Hmhm. Kvalita.
Šílený Max, akorát je to Wonder Woman. Přihoďte kostry Baťi a Supíka a letos to v rámci vydavatelství DC nemá konkurenci. Vývoj postav, vrstvení vzpomínek a prolínání se současnou linkou Darien Warren Johnson zvládl ukázkově. Špinavý, možná i lehce dětský vizuál do radioaktivného světa zmutovaných stvůr překvapivě sedí. Black Label edice je velkým úspěchem, který by se měli pohlaváři z WB vydat při tvoření rozšířeného filmového vesmíru DC. Slabší povahy to odepíšou, ale pro příznivce dystopických příběhů jde o balzám na duši.
Speciálně vyšlechtěný zabiják známý jako Showman Killer patří k Jodorowského nejbizarnějším kreacím. Některé z příběhových zvratů si nezadají s nejšílenějšími veletoči seriálové Futuramy, okořeněné homosexuálním incestem, brutalitou, neuvěřitelným cynismem a špetkou humoru.
Akční popkorn podle Aarona. Bitevní náhul trošičku kazí nepřítomnost výraznějšího kreslíře. Vizuálně jde tak spíše o průměr. Je fajn že některé ze sérií na které Válka říší navazuje u nás vyšly, ale dost jich pořád chybí. Pořád ale velký palec nahoru.
Dalo by se říct, že jsem post-seriálový čtenář a musím říct, že kniha je nepřekvapivě lepší. Autoři v první knize zcela ignorují politickou linku a zůstává tak čistá noir detektivní linka ve futuristickém prostředí obydleného asteroidu kombinovaná s akční hororovou sci-fi, kde sliz vyrobený z mrtvol kape z útrob vesmírných lodí. Oproti seriálu je zde více cynického humoru. Vše se soustředí výhradně na Millera a Holdena a jejich vnímání situace. Miller tak dostává mnohem větší hloubku a člověku je ho víc líto. Výborná kniha a slibný začátek série.
Velká paráda a do jisté míry i Brubakerova osobní zpověď. Tyhle komiksy jsou o racionalizací všeho co většina lidí považuje za nenormální až psychopatické myšlení. Každá postava, která vypráví svůj příběh věří, že jedná podle svých nejlepších schopností, i když jsou si vědomi právě páchaných chyb, nedokázali uhnout svým osobnostním profilům. Nezáleží na tom jak moc chcete být někdo jiný, lepší. Pořád, ať se hnete kamkoliv, budete sebou. Se všemi chybami, které na sobě nesnášíte. Bohužel.