3DD!3 komentáře u knih
Táta s Gatlingovým kulomentem prakticky ukončil válku na Manhattanu. Série nabírá malinko jiný směr a mění se v klasické putování za pomstou. Kresba to ohromně zvedá.
Vizuální žranice s archetypálním příběhem, který teď v době (kolikátá že už je to vlna) Covidu skvěle rezonuje. Trochu kostrbaté dialogy/monology trochu ruší tu parádu, ale tenkrát se to tak prostě v Marvelu dělalo. Velký formát tomu sedí. Galactus je vážně ooooobrovský.
Zajímavý náhled do kultury streamovacího gigantu. Kultura bez pravidel není pro každého, přesto bych ji doporučil každému manažerovi, který kdy někoho řídil. Obsahuje cenné rady vhodné do každodenního fungování v korporátu i příklady fungování různých rozhodovacích procesů. Příklady různých pokusů jsou skvěle popsané a není nouze o vtipné historky. Shrnutí každé kapitoly je k věci a trefné. Překvapilo mě že se mé vnímání Netflixu jako služby změnilo. Díky jejich cílům lépe chápu rozdělení nabídky, prapodivné styly propagace i překvapivou kvantitu produkce jejich pořadů. Chtějí růst a zkoušet nové věci, každý si už najde něco svého.
Solidní zakončení Conanova smrtícího příběhu. Pár příběhů ze života pak nahradí plnokrevné finále s proklínajícím Cromem. Kresba Mahmuda Asrara ale pořád není tak dobrá jako ten kousek který dělal Gerardo Zaffino. Celkově ovšem spokojenost, Howard by měl určitě radost.
Skvělé povídky s často velmi originální pointou. Kotleta umí vykřesat zajímavý děj i z poměrně banálních zápletek.
Působivé album nádherných obrazů provázejících čtenáře poměrně dlouhým kusem historie. Miller v podstatě nevypráví příběh jen se na některých místech zastaví, ohromí a zase pádí dál. S filmem to moc společného nemá.
Kniha Tělo je předposlední v sérii a celá je tak věnována k budování a přípravám velkého finále. Azzarello rozmisťuje figury a posouvá je jak psychicky tak emocionálně na práh konfliktu, kde se nebude bojovat o nic menšího než je božský Olymp. Wonder Woman na konci přiznává svou novou roli. Ona je Válka. Kdo je víc? A co na to filmové studio, která z ní chce udělat posla míru, rovnosti a ženských hodnot?
Los Angeles čtyřicátých let bylo bohatou studnicí příběhů. Ať už šlo o scénáře pro stříbrné plátno nebo zákulisní šu(š)kandu. Také to byla doba Hollywoodské černé listiny, která zahrnovala praxi upírání zaměstnání zaměstnancům zábavního průmyslu, o nichž se věřilo, že jsou nebo byli komunisté nebo jejich sympatizanty a nátlaku federálního úřadu pro vyšetřování na odhalování těchto jedinců. Navíc má nenapodobitelnou atmosféru konce zlatých časů. Magické pozlátko odtržené jako odchlíplý strup až překvapivě začíná zrcadlit naši současnost.
Loki v Divném kabátě si přehazuje roli se Strangem. Cates skvěle převrací na hlavu celý koncept. Hlavní hrdina je za padoucha a obvyklý padouch se chová hrdinsky? Potěší zakomponování Sentryho do role jakési nabíječky, škoda že to nevydrželo. Zábavná předehra k Válce říší.
Brubaker si pro Fatale nachystal finále, které dělá čest Lovecraftofskému mýtu. Temné kulty, démoni a svět skrytý za tím naším se Lashovi plně odhalují v poslední pořádné píchačce se sličnou Jo. Hořko sladký konec, kde ženská dostane to co chce a chlap ostrouhá bude po chuti všem feministkám.
Příběh o dvou stranách jedné mince. Joker spolkl pilulky, které ho udělají příčetným a chce Batmana porazit v jeho vlastní hře. Murphy vytahuje současné problémy velkých měst a řeší je díky klaunovým informacím z druhé strany barikády. Korupce, kriminalita, stavební obnova opuštěných oblastí, Joker má řešení. Pořád jde o komiks a některé zvraty a vyústění jsou malinko kostrbaté, ale celkově jde solidní kus s výborně nakreslenou akcí a originálním dějem. Překvapivě je zde Harley za toho největšího manipulátora a v zásadě i hlavního hrdinu Bílého rytíře
V dnešní hyperkorektní době je číst Loba pomalu hřích. Brutální úchylárna, která nešetří nikoho a nic. Klystýr všemu nebeskému. Jeden z nejlepších Lobáčů. Bisleyho kresba je fantastická.
Kotův Sebevražedný oddíl má spád, skvělé hlášky a hlavně je zábavný. King Shark si čte o Rumim, Deadshot je oživován z mrtvých a v Las Vegas řádí hrouda ze zombíků. Paráda.
Skvělá sbírka. Dcera pána mrazu je jednoznačně nejlepší. Dokonalá kresba rochnící se v nahotě titulní krásky na pozadí sněhových plání připomíná Franka Millera. Zbylé povídky jsou stále velice dobré, svižné a dostatečně věrné předloze. Přesto je Dcera s přehledem zastiňuje.
Howardova nesci-fi má švih a grády na jaké jsme zvyklí z Conana a spol. Napojení některých událostí je sice trochu krkolomné, ale je to ohromná zábava plná létajících nestvůr, nahých krásek a pobíhání po svobodném světě, který si autor vysnil a hodil na papír. Rematerializovaný Esau Carin je možná ze součastnosti, ale jeho barbarské kořeny se nezapřou.
Žďárský se s tím moc nepáře a místo opatrného cestování časem nabízí totální překop minulosti. Spidy chce pomoct, ale je rozený smolař a všechno se zesere tak kardinálním způsobem, že se bude strýček Ben v hrobě obracet. Dětské blbnutí a zábavné zvraty sice cílí na mladší čtenáře, ale není to na škodu, když se to dělá dostatečně kreativně. Osvěžující čtení.
Nezáživně a suše o důležitém a především současném tématu. El Akkad prorocky převrací poměry mezi zeměmi s křesťanskými a muslimskými hodnotami, ale čistě v zájmu vytvoření vějičky v synopsi. Budoucnost Ameriky vykoupaná v extrémizmu je překvapivě nudná a soustředí se na běžný život průměrné rodiny a dívky, která hledá ve světě své místo. Zbytečné popisy nedůležitých detailů života v táboře možná mají základy v realitě, ale příběhu rozhodně neslouží. Zásadní události formující okolní svět jsou přeskakovány či dovysvětlovány záznamy z výslechů či konferencí. Technologický posun se takřka zastavil a my se stejně jako hrdinka brodíme bahnem utečeneckých táborů a až za polovinou knihy začne být děj trochu zajímavý. Závěr který převezme synovec Ben je hodně silný a nutí k zamyšlení. Kéž by to napsal někdo kdo má talent vyprávět.
Aaron se drží Howardova stylu a doplňuje již stávající dobrodružství a láká na takzvaný poslední příběh o Conanově smrti, kterým uvozuje jednotlivé ždibečky ze života prohnaného dobrodruha. Kresba Mahmuda Asrara, není vůbec špatná, ale jakmile na scénu nastoupí Gerardo Zaffino zamrzí, že sérii nedostal on. Ponurý příběh o šílenství a nemoci zvané civilizace nemohl dostat lepší vizuální stránku. Doufám, že ani druhá kniha nezklame.
Budování impéria je především o vzestupu hauptsturmführera Ameriky, který pomalu svět posouvá blíže k diktátu pod vedením Hydry (a lidé tomu jistě ještě zatleskají). O doplňování informací a odhalování dosud skrytých skutečností. O tom co se stalo když entita zvaná Kobik přepsala minulost Steva Rogerse. Scénárista Nick Spencer vykládá karty a vypadá, že to bude zdrcující zakončení. Zdrcující pro svobodu a demokracii samozřejmě.
Moore si bude muset pořídit extra velkou rakev, aby se mu pak v tom hrobě dobře obracelo. Kopírka Johns, ale tentokrát překvapil a styl, nové charaktery a vůbec celé to překlopení do DC světa zatím zvládá na výbornou. Zatím protože ve chvíli, kdy to začíná být opravdu zajímavé končí první kniha. Takhle nezbývá než pochválit zajímavý nástřel a fantastickou vizuální stránku Garyho Franka, která modernizuje původní, klasickou kresbu Davea Gibbonse. Dr. Manhattan zatím jen ve vzpomínkách.