a.r.nick komentáře u knih
Nečekal jsem, že mě to až takhle vtáhne! Perfektně promyšlené, propracované, poutavě a lehounce odvyprávěné, mělo to hlavu a patu a přišlo mi to i dost originální. Kdyby něco takového napsala J.K. Rowlingová, tak věřím, že už je to i dávno nafilmované! :-)
Za mě je dobře, že kniha patří do doporučené (nebo dokonce povinné?) četby - ta bezútěšnost a bezvýchodnost, jaká se táhne celým románem, dokáže na čtenáře hluboce zapůsobit a ještě dlouho po přečtení zanechá určitý mrazivý dojem, který nutí k přemýšlení... a snad i k zapamatování si toho, že "pozor, tohohle se vyvarujme, takhle ne"...
Čekal jsem sci-fi, jakože o jádru opravdového Slunce, ale tohle je vlastně taky sci-fi, i když spíš dystopická nebo jak to přesně zařadit. Bylo to každopádně příjemné překvapení, jízda, kterou jsem si užil, až mám skoro chuť začít experimentovat s chilli, jestli náhodou taky nezažiju něco takového... ;-)
Podle anotace jsem čekal něco jiného, o to příjemnější bylo překvapení! Román se odehrává v blízké budoucnosti a trochu připomíná děj románu 1984 - i zde je lidstvo pod nadvládou tisíců zákonů, jejichž dodržování si vynucuje široký byrokratický aparát. Tady ale podobnost končí: zatímco román 1984 byl vážný a varující, Neschopnost má především pobavit.
Možný SPOILER: Motivem románu je, že nikdo nesmí být diskriminován, a to ani neschopní lidé - a tak jich je všude tolik, že svět jako takový v podstatě přestává fungovat ;-). Detektiv s mnoha různými jmény (identitami), nejčastěji se představující jako Harry Salt, se snaží vystopovat vraha, přičemž naráží na jednu absurdní situaci za druhou. Kniha mi nepřišla ani tak napínavá, resp. mi bylo úplně jedno, kdo je nebo není vrah, jako mě hlavně bavily právě ty absurdní zážitky popsané odlehčeným stylem plným suchého humoru. Jeden příklad za všechny: "Vůbec jsem nečekal, že bych tu mohl najít Zlaté stránky, takže když jsem je našel, vášnivě jsem je políbil. Škoda jen, že to byly Zlaté stránky pro Los Angeles a já se nacházel v Římě. ... Mé kufry se právě nejspíš bavily projížďkami po výdejovém zavazadlovém pásu v Riu de Janeiru..." (Uznávám, uvedenému příkladu jsem se smál o to víc, že jsem podobnou situaci pár týdnů před přečtením sám zažil, ale takhle okomentovat bych ji neuměl ;-))
(SPOILER) První půlka byla hodně vojensko-politická, připomnělo mi to Endera (ty pokročilejší díly); např. cituju: "Máme se plně soustředit na eskapismus. Pán je přesvědčen, že v porovnání s triumfalismem je defétismus nebezpečnější." Ale v druhé půlce, když se hlavní hrdinové probudili v budoucnosti, se mi moc líbil ten popis toho budoucího světa, ten kontrast mezi minulostí a budoucností - a nejen co se týče technických vymožeností, ale i v myšlení lidí, v jejich pohledech na život a do budoucna... A právě to mě na tom bavilo. I to, jak se ty nálady a naděje měnily v souvislosti s tím, co se dělo, a jak byli někteří naivní a někteří naopak prozíraví... Ta druhá půlka prostě nabrala spád a byla opravdu napínavá. A taky mi přišla zajímavá ta filozofie "temného lesa" ve vesmíru (že civilizace chtějí především přežít - a to je tedy důvod jejich "temnosti" v chování vůči jiným civilizacím). Celkově můj dojem z druhého dílu vystihuje citát ze str. 565: "Kurva. To je... fakt temné." :-)
I druhý díl mě do dystopického světa příjemně vtáhl. Autorka ve své propracovanosti tohoto smyšleného světa nijak nepolevila, naopak možná mohla ubrat trochu technikálií - když jsem během jediné kapitoly už poněkolikáté listoval do slovníčku, abych si aspoň trochu uměl představit, co přesně sklenáři zrovna dělají nebo o čem mluví, ubralo to ději na svižnosti a lehkosti a přidalo to na těžkopádnosti. Jinak k záhadám z prvního dílu se přidávaly další a další, takže jsem zvědavý, jak se to ve finále všechno proplete a vysvětlí.
Takový neobyčejně obyčejný lidský příběh. Obyčejný, přitom ale nadprůměrný. Nic neuvěřitelného nebo nereálného, nic strhujícího, nic navíc, ale ani mi po dočtení nic nechybělo. Bavilo mě, jak jsem si na začátku udělal obrázek, o čem to asi bude a jak se děj bude vyvíjet, pak jsem si to průběžně překresloval... a na konci mi na tom obrázku zůstali akorát ti Dunbarovic kluci, protože všechno ostatní dopadlo úplně jinak :-). Zároveň, díky tomu, že se děj nezaobíral jen mládím a dospíváním oněch kluků, ale i mládím a dospíváním jejich rodičů, mě pak po přečtení přepadla jakási nostalgická nálada; nutilo mě to uvažovat o pomíjivosti času a o tom, jak rychle jedna generace střídá druhou.
Co se týče námětu, přijde mi, že se jedná o "inspiraci" pro moderněji pojatou trilogii The Game; tu jsem četl dřív a tak mě teď ten nápad v Poslovi až tak neoslnil a nepřekvapil, jak by býval mohl. Jinak mi ale skvěle sedne autorův vypravěčský styl, který na mě zapůsobil už ve Zlodějce knih, líbil se mi Edův humor a dále mě bavilo sledovat, jak Ed v průběhu děje postupně vyzraje a uvědomí si, kdo a co je v životě důležité.
Poutavě odvyprávěno, citlivě... dojemně... Historické romány nemusím, tenhle jsem na doporučení vyzkoušel - a asi ještě dlouho bude uvnitř mě vězet. Přišlo mi to dokonalé celé: od bohatého vypravěčského stylu a hraní se slovy... přes nápad, že vypravěčkou je vlastně Paní Smrt a že nám často vyzradí některé důležité momenty dopředu... až po děj samotný, zasazený do doby, kdy bylo všechno vzhůru nohama a kdy bylo všechno dobré v lidech systematicky ničeno, přesto ale v lidských srdcích vždycky zbylo dost prostoru, aby tam klíčila, kvetla a sílila láska ve všech možných podobách. Nádhera.
Román hodnotím jako originální díky tomu, že čtivě propojil poznatky z oblasti fyziky s poznatky z oblasti psychologie. Vzhledem k velice obsáhlému seznamu použité literatury, ze které autor čerpal, mi došlo, že se nejedná jenom o fantasmagorické výmysly autora, ale že má všechny své úvahy podepřené nějakými výzkumy a bádáním - to pro mě kvalitu románu ještě o hvězdičku zvedlo... Román byl navíc čtivý (až na několik "vědecky složitějších" pasáží) a dokonce i napínavý - v tom smyslu, že hned několikrát jsem byl překvapen tím, jaký děj nabral nečekaný směr... No a závěr byl svým způsobem varováním: že prostě z ničeho nic se zase odněkud může vyrojit nějaká "menšina" (v tomto případě "menšina vědců, kteří ví víc než ostatní), která se rozhodne "pro dobro lidstva" změnit osudy a životy všech lidí na planetě a ještě si to v klídku a pohodě obhájí jako jediné možné řešení...
Pro mě originální nápad (film "Nerve - Hra o život" na podobné téma jsem viděl až potom), hodně napínavé a plné zvratů, závěr taky svým způsobem vyrazí dech. A líbilo se mi, že je celý děj vyprávěný ze dvou různých pohledů dvou hlavních hrdinů - a přitom je to tak dobře propletené :).
Jako fandovi Harryho Pottera se mi to líbilo. V něčem se mi to líbilo dokonce víc: hlavní hrdinové příběh rovnou vyprávějí, což přidá na čtivosti a živosti, navíc už jsou starší a není potřeba se prokousávat kapitolami, kdy byli ještě děti... Celkově mě prostě potěšilo, že většinu děje vyprávějí kluci, Simon a Baz - takových knih je mezi všemi těmi, kde hlavními hrdinkami jsou holky, pomálu :). A i ta citlivě popsaná "zamilovaná linka" do tohohle románu prostě sedla. Sečteno podtrženo - klidně by z toho taky mohla být vícedílná sága, autorka umí psát chytlavě :).
Viděl jsem bohužel film dřív než jsem četl knihu, tak jsem si hlavní hrdiny už nemohl představit po svém ;). Jinak ale knihu hodnotím jako stokrát lepší než film. Propracované postavy, charaktery, všechno do sebe zapadá, všechno je to lehce představitelné (tj. příběh není podle mě překombinovaný) a finále nutí k zamyšlení nad tím, čeho jsme jako lidstvo schopní.
Za mě byla tahle knížka příjemným překvapením. O cestování časem jsem toho už četl hodně, přesto tenhle román byl něčím zase originální a jiný, nápaditý, promyšlený... Prostě ani chvilku jsem se nenudil. Mohly za to podle mě i ty kratší kapitoly, dávaly už tak napínavému ději spád... Nebyla to ale jenom čistě technická sci-fi, bylo v tom i něco psychologického, k zamyšlení se. Na to, že jde o debut autora, tak za mě opravdu maximální spokojenost, nemám co vytknout, a těším se, co napíše dalšího! :-)
Do knihy bylo trochu těžší se začíst, protože vždy je zde vyprávěn nějaký děj a teprve poté je jakoby zpětně vysvětlován. Některé věci mi díky tomu asi úplně utekly ;-). I tak mě to ale hodně bavilo - a to především kvůli tomu, jak je to aktuální a současné: ovládání celého lidstva malou skupinkou "těch jediných moudrých", vymývání mozků, upřednostňování života ve virtuální realitě před tím v první (fyzické) úrovni, znemožnění vychovávat své děti a tvořit rodiny, pohrdání těmi, kdo odmítnou být součástí systému, a jejich pronásledování... S románem 1984 se tahle kniha sice srovnat nedá, ale zároveň nemám dojem, že by 1984 byl "o několik úrovní výš"; prostě se jenom na stejný problém dívá z trochu jiného úhlu pohledu.
Nápadité, neotřelé, napínavé, nečekané... nepředvídatelné, když už jsem u těch slov na "N" ;-) Dokonale vyladěné, promyšlené - fakt hodně se mi líbilo, jak i malé, skoro přehlédnutelné zmínky a střípky daly na konci celému příběhu smysl. Smysl na čtvrtou. Protože v průběhu románu jsem si dobře třikrát řekl: "aha, tak tohle je ono, tohle je to finální překvápko" - a ještě pořád to "ono" nebylo... ;-)
Zajímavé téma - do detailu propracované, podané čtivě a uvěřitelně; nikde mi nic nehaprovalo, vše bylo logicky poskládané a donutilo mě to se nad možným blackoutem zamyslet i z úhlů, o kterých jsem dřív neuvažoval. Půl hvězdičky vlastenecky přidávám za zmínky o Temelínu ;-)
Nápad mi přišel skvělý a po přečtení upoutávky na obálce knihy jsem se dost těšil... a vlastně toho času stráveného nad knihou ve výsledku ani nelituju... přesto to ale prostě čímsi nebylo ono. Jednak mi to přišlo zbytečně rozvleklé, některé osobní zážitky z Lauřina života nebo např. vyprávění některými jinými hrdiny mi přišlo nadbytečné a děj to přitom (podle mě) nikam neposunulo. Pak jsem taky byl hodně zvědavý, co umělá inteligence způsobí, až/jestli se dostane do špatných rukou nebo až/jestli se "utrhne ze řetězu" - ale asi jsem čekal nějakou pořádnější apokalypsu, něco "novátorského", něco, z čeho si sednu na zadek, což se nestalo. Úplný závěr románu byl nečekanou, překvapivou lahůdkou, jenže mi holt zase přišel moc uspěchaný a takový jakoby neukončený, nedovysvětlený, mohlo mu být věnováno mnohem víc prostoru. Takže nakonec Organon hodnotím průměrnými třemi hvězdami.
Tak za tenhle příjemný, čtivý návrat zpátky do mně blízkého Enderova světa jsem moc rád :). V celkem čtyřech povídkách jsme mohli poznat dětství a dospívání jeho otce, poté jsme se dověděli pár detailů z Enderova výcviku na akademii a na závěr jsme poznali, jak se Ender poprvé seznámil s Jane. Jako doplnění toho, co už známe z předchozích románů, to bylo skvělé :-)
Perfektně napsané - živě, realisticky, napínavě... strašidelně ;). Mrazilo mě už jenom při čtení, nechtěl bych něco takového ani vzdáleně zažít - ale přesto jsem rád, že díky právě takovýmhle knihám můžu :).