AdamMez
komentáře u knih
Doplavat domů
Deborah Levy
Knížka, které toho nejde příliš vytknout, ale také toho na ní příliš vyzdvihnout. Z celého vyprávěcího postupu je cítit určitá sterilita, jako kdyby knížka vznikla spíše pro splnění edičního plánu než uměleckou seberealizací autora. S tím je ale spojen i zdánlivě positivní fakt, že se čte příjemně, jednoduše, odsýpá... Představuje tragické zápletky, ale neuchyluje se k hysterii. Což oceňuji ještě víc než nepřítomnost potřeby systematického deskriptivního výkladu děje. V jedné větě tak postavě staví na stůl koktejl, který postava hned v další větě odkládá dopitý. Na čtenáři je domyslet si, co si postavy během pití řekly, nebo spíše neřekly, a jaký to má dopad na vývoj děje. Autorka nemá tendenci nic zásadně vysvětlovat, zároveň ale bohužel nenechává nic otevřené. Fantazie čtenáře je tak zaměstnávaná zásadně doplňováním děje, ale nemá přílišný prostor k jeho rozšiřování. Na to ho kniha drží příliš pevně za ruku.
Co by se snad přeci jen vytknout dalo, je jistá genderová nevyrovnanost postav. Zatímco ženy posouvají děj v rámci svého plnohodnotného vnitřního světa vpřed, muži jsou jakýmisi samoúčelnými figurkami při nejlepším neschopnými ovlivnit svět kolem sebe vlastní vůlí, v horším případě hraničícími se schematičností. Kdyby autorka všem svým postavám přiznala alespoň trochu vlastní mentální kapacity k jakékoliv iniciativě, nejspíš by se tu muselo mluvit o velmi dobré knize.
Nietzsche v Nice
Christian Schärf
Beletrizovaný životopis soustředěný na krátké období v Nietzscheho životě. Z pohledu hodnocení knihy jako součásti krásné literatury je kniha bohužel téměř neodpustitelně stylisticky nezajímavá a umělecky nehodnotná. Osobně jsem měl velký problém se systémem rozhovorů tvořených nepřímou (a v některých případech dokonce polopřímou) řečí. Vzhledem k tomu, že originál vznikl v němčině, v níž se tyto stylistické jazykové jevy zásadně neliší od češtiny, nepředpokládám, že by šla tato výtka na vrub překladateli.
Životopisná hodnota knihy je zase narušena samotným beletristickým přístupem, díky kterému není nikdy jasné, které popisované události jsou pravdivé a které jsou pouhou uměleckou fikcí.
Chtěli-li bychom ke knize přistupovat jako k prostředku nenásilného seznámení s myšlenkami ústředního filosofa, lze knihu shrnout otřepaným schématickým názvem "will to power for dummies".
Voyeur
Alain Robbe-Grillet
Stalo se to? Existuje onen ostrov s problémy s elektřinou? A byl to obchodní cestující? Nebo Mathias? Prodal vlastně nějaké z těch hodinek? A je za tou změtí vět vůbec nějaký autor? Myslím, že nic z toho není důležité...
Jde to
Carl Jonas Love Almqvist
Kniha je jistě významná v rámci lokálního literárně-historického vývoje, je ale těžké vidět v ní významnější dílo na poli světové literatury jako celku, kde má stejnou hodnotu jako tvorba českých obrozenců. Na druhou stranu je zajímavé prostřednictvím této knihy sledovat, jak těžké to švédská realistická literatura ve svých počátcích musela mít.
Život a doba Michaela K.
John Maxwell Coetzee
Výpověď o době a možná společnosti jako takové. Trochu slabá variace Solženicyna trochu Orwellovo putování Paříží a Londýnem.
Běh věcí
Helga Königsdorf
Autorce nelze upřít talent při práci z rozličnými formami jednotlivých vyprávěcích postupů. Od lyrického popisu snu, realistických povídek striktně popisujících nesmyslnost byrokracie a politizace vědy, přes experimenty ve formě přesycení čtenáře mozaikovitou strukturou zkrácených jmen postav vytvářejících na pozadí tématický příběh. Stojím si stále za tím, že povídkové knihy jsou svým způsobem prověřením spisovatelových technických schopností. Stručně tedy mohu zhodnotit, že spisovatelka, matematička v této sbírce obstála. Nedostatek tématu a výlučné, i když logické, upnutí se na prostředí, ve kterém autorka sama působila, však nekonzistentní sbírku činí obtížně čitelnou v jednom kuse. Doporučuji proto vždy vybrat jednu dvě povídky, třeba i na přeskáčku a z obou částí sbírky, a ke zbytku se vrátit zas až po nějakém čase.
Tajnosti Paříže
Katia Chapoutier
Jako cestovatelský inspirační zdroj, podle mne, hodnotné jen pro velmi úzkou skupinu lidí, jako četba na pokračování nepoužitelné. Nevím, zda množství superlativů, mnohdy abstraktních a nic neupřesňujících, má na svědomí autorka nebo překladatelka, v knize nicméně jsou a už u třetí kapitoly jsem získal pocit, že do mě někdo tlačí dvaašedesátou makronku s ještě sladší náplní, než byly všechny předchozí. Třešničkou zalitou do cukrkandlu jsou pak rozhovory na koncích kapitol: "Jaké místo má dnes Fonogalerie ve vašem životě?". Dá se na to odpovědět inteligentně? Pro získání tipů na netradiční cestování po Paříži doporučuji raději S. Clarka a jeho Obnaženou Paříž.
Po otřesech
Haruki Murakami
Pro novelisty je podle mne povídková kniha takové nekompromisní veřejné literární cvičení. Je třeba zvolit několik vhodných námětů, každý pojmout trochu jinak, zvolit jiné výrazové prostředky a literární postupy a zároveň zachovat jistou konzistenci, aby čtenář po dočtení neměl stejný pocit, jako když se na spuštěném kolotoči pokouší prohlížet si Vogue. S takovým úkolem se p. Murakami popasoval skvěle. Fantaskní prvky, ve kterých si autor libuje (Afterdark), a které nechává bohužel eskalovat za neúnosnou a nelogickou hranici v 1Q84, jsou zde použity citlivě a s důrazem na svůj filosofický podtext.
Muž, který znal presidenta
Sinclair Lewis
Pokud by někoho nezajímala maloměšťácká satira v precizně vypracovaném dokonale otravném monologu protagonisty této eseje, rozhodně doporučuji alespoň předmluvu pana Škvoreckého, která byla jistojistě vynucená okolnostmi doby vydání, ale i s přihlédnutím k této skutečnosti je přímo ukázkovým příkladem spisovatelského bahna :-)
Slovo boží
Kari Hotakainen
Filosoficky pojatá koláž střetu jedince a společnosti, kapitalismu a socialismu, člověka a pracovního nástroje a jakéhosi citu, který je o to kouzelnější, o co méně o něm víme. Velmi obratný popis post-kapitalistické společnosti.