Adapa komentáře u knih

Velice dobře napsaný krátký dobrodružný román z prostředí sibiřské tajgy. Rudolf Luskač příjemně překvapil. Byl to pro mě neznámý český autor, rád si od něho seženu ale další knihy.
Román začíná v Leningradě, kdy autor dostává varování s dračím zubem. Podobné dostanou i dva jeho přátelé, se kterými byl kdysi na výpravě v horách Sibiře. Nejprve vše vypadá na vtip, pak na krevní mstu sibiřského národa. Kniha začíná nabírat prvky detektivky. Po přesunu s Leningradu do tajgy se prvky detektivky ztrácí a objevuje se zde i příroda a tajemný člověk, který Rudolfovi Rudolfovičovi strojí o život. Do toho objevují tajemnou hrobku mongolského vojevůdce, kterou se snaží někdo vykrást.
Pan Rudolf Luskač vše píše svým jménem, jak kdyby vše sám prožil. Těžko pak říci, co je na románu pravda a co je čistě autorova fantazie.
Všem doporučuji.

3 12.08.2020

Skvěle napsané střípky ze života jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Prožil toho tolik, že se mi až někdy nechce věřit, že to může být pravda, že si někdy chvílemi říkám, že je to jak Forrest Gump, že u všeho náhodou také byl. Pro milovníky jeho knížek je povinnost si toto přečíst. Kdo nečte jeho romány, nenadchne se ani pro tuto autobiografii.

Jen škoda, že pan Forsyth psal tak málo o svém rodinném životě. Popisuje školu, býčí zápasy, popíjení v barech s námořníky, ale jen v jedné větě se najednou zmíní, že osm let byl ženatý… Rodinný život si dost chrání.

Celou knihou se dost prolínají jeho sympatie k Biafře. Biafra je jediný román, který jsem zatím od něho nečetl. Roky ho mám v knihovně, dvakrát jsem se pokoušel začíst, ale přijde mi to příliš suché, popisné. Teď jsem dost navnaděn to zkusit do třetice.

3 16.07.2020

Zatím nejslabší kniha ze série o Cottonu Malonem. Nuda, nuda a nuda. Naprosto nesmyslná zápletka o tom, že Alžběta nebyla královna, ale byl to muž. Do toho se neustále omílá, že Gary není Cottonův syn a jak se oba teď cítí. Všichni neustále někam pobíhají. Krátké stručné věty. Krátké oddíly kapitol. Jak už níže píše v komentáři uživatelka soukroma, dalo by se to shrnout v povídce na pět stran a tady je to umělo natažené na více jak 400.

3 16.04.2020

Kniha je pro mě velkým zklamáním. Téma vybráno skvěle, ale autorka to neumí podat čtivou formou. Vše jen zlomkovitě, dost často plno přímé řeči, bez specifikace, kdo to mluví. Psáno starší formou češtiny, to by zase tak nevadilo. Ale chybí tomu dost šťáva…
Jak už zde jiní zmiňovali, tak autorka si dějiny upravila naprosto podle svého. Časovou posloupnost si upravuje dle své potřeby. Z krále Víta udělala neschopného panoše, který se stává až v Jeruzalémě rytířem a pak pro svou krásu se do něho zamiluje princezna Sybila a on se stane králem. Ve skutečnosti přepadal ve Francii poutníky – moc rytířsky se nechoval. Utekl do Jeruzaléma, cca jako třicetiletý. Tam se stal jedním z předních rytířů, intrikoval, přepadal arabská města – do neschopného ubrečeného „panice“ měl hodně daleko.
Velice příjemně zde překvapil popis malomocného krále Balduina IV. Popis jeho myšlenkových pochodů je skvělý.

3 06.04.2020

Plně souhlasím s příspěvkem Wolflssena, že je to pravděpodobně nejlepší dostupná kniha v češtině o tzv. Tunguzské události. Vše je zde detailně popsáno, jak probíhal výzkum místa, jaké se objevily teorie – šílené i logické. Jednotlivé teorie jsou popisovány, včetně toho, proč nemohou být pravdivé, protože něco na nich nesedí. Pan Novák nevybírá žádnou teorii, kterou by prosazoval. Ke všem přistupuje stejně.
Přidává k tomu ještě podrobný popis meteorů, výzkum komet. A do toho pak moderní záhady na Sibiři.
Prostě skvělá kniha, která si zaslouží přečíst ne jen jednou.

3 08.02.2020

Velmi zajímavě napsaný román o drsné severské přírodě. Román je krásný, ale chybělo mi tam nutkání otáčet další stránky, přečíst si ještě jednu kapitolu, než to zaklapnu. Nejvíce se mi asi líbila první část, kdy jsem si nedovedl to zasadit ani do žádného časového období, není tam nikde zmíněn žádný rok až ke konci prvního dílu už je tam zmíněno, že ve Francii došlo k revoluci a popravili krále. Další dva díly už přesně specifikují roky.
Postavy jsou zde výrazně popsané, ale i ta nejdůležitější – starý Dag, jehož celý život a smrt sledujeme, tady je jen taková okrajová, všechny ty lidské postavičky jsou tam jen tak na okraj, aby se vylíčila krása přírody, lesů, skal.
Autor do knihy vnáší až příliš filozofie, snaží se tam přemýšlet nad smrtí a hlavně nad penězi. Peníze jsou kořenem všeho zla. Jen příroda, půda je bohatství a tomu se má člověk věnovat. Román končí rozdáním všech dlužních úpisů, protože úroky, peníze jsou zlo. Přijde mi, že autor tak nějak naivně koketoval se socialismem 
Bylo to něco jiného než obvykle čtu, ale líbilo se mi to. Mohu jen doporučit.

3 23.01.2020

Druhý díl je lepší než první. Autor ubral na tom, co kazilo první díl. Přestal řešit neschopnost hlavního hrdiny, jeho sexuální komplexy a začal se více zabírat dějem. I když v osobě Wana se opět nezapomene vracet k sexu, jak kdyby se Pohl snažil náctiletého čtenáře 80. let šokovat něčím z oblasti sexu.
Neschopný zbabělec z prvního dílu zbohatl, stal se vlivným podnikatelem hlavně v oblasti objevovaní nových technologií ve vesmíru. Na kraji sluneční soustavy se objeví ukrytá továrna na výrobu potravin, kterou tam instalovali tajemní Heecheeové. V továrně přežívá sexuálně frustrovaný patnáctiletý Wan, tajemní Mrtví – mozky prospektorů a tajemní Staří – jejich totožnost mě napadla celkem hned, ale nebudu odkrývat jejich tajemství.

3 04.01.2020

Velmi kvalitně napsaný román od velmistra sci-fi. Přesně tento styl sci-fi se mi líbí, vše je tak nějak v „blízké“ budoucnosti o pár set let, vše je jen ve Sluneční soustavě a zní to uvěřitelně a reálně. To je přesně tak budoucnost, kterou bych chtěl zažít :)

Je už poznat ale „stáří“ knihy, některé věci jsou již dnes zastaralé, vývoj šel jinudy natož v roce 2276. Svým způsobem, jak když čteme verneovku.

Clarke měl skvělé nápady, skvěle propracovaný vesmír ale všechny jeho postavy jsou ve většině románů takové ploché, vědátorsky suché. Kvůli těch příliš plochým postavám bohužel nemůžu dát plný počet hvězd.
Knížku rozhodně všem doporučuji.

3 16.12.2019

Jedna z lepších knih od Vandenberga. Čtivě napsané, celkem chybí nudné pasáže. Děj má spád. Jen se tam narazí na pár protiřečících se bodů, které nejsou vysvětleny. A je škoda, že se nešlo víc do hloubky.

Vandenberg má ve většině svých knih výborné nápady, ale neumí je plně využit, neumí tomu dodat tu šťávu, aby to bylo využito na 100 %...

3 30.11.2019

Skvělý román, který mě dokázal vcucnout do zálivu Chesapeake, donutil mě hledat na mapě jednotlivé řeky, osady...

Před cca 20-25 lety jsem četl od tohoto autora román Havaj, nadchlo mě to, teď jsem se dostal k tomuto a vidím zde hodně podobností. Kdo četl jeden z těch románů, měl by co nejdříve přečíst i ten druhý.

Líbí se mi jak desetiletí, staletí plynou a jednotliví členové tří hlavních rodin se stále setkávají, prolínají a život jde krásně dál.

Všem rozhodně doporučuji.

3 02.09.2019

Dávám plný počet hvězd, ale druhý díl je o chlup slabší jak ten první. V prvním díle bylo plno tajemna, těžko se odhadovalo jak to bude pokračovat. Tady byla tak nějak pointa již celkem rychle známá a inspirace z Války světů zde byla vidět - i když třeba jen podvědomá.

Opět zde pokračuje povedená forma fiktivních dokumentů, nahrávek, deníkových záznamů. Čtenář má tak větší možnost zapojit fantazii.

Knížku doporučuju a hned se vrhám na třetí díl.

3 30.07.2019

Tato knížka je pro mě velkým zklamáním. Kupoval jsem si ji krátce poté, co vyšla, ale dostal jsem se k jejímu přečtení až cca s dvouletým zpožděním.

Kupoval jsem ji jako historický román, upoutalo mě, že je od českého autora.

Ale jedná se o spíše dobrodružný román, s dětsky naivními postavami, čitelnou linií - u knihy by mělo být uvedeno doporučení například "pro chlapce do 15 let". Postavy jsou vyloženě umělé, přesně nalajnované. Vilém Prokop je takový Mirek Dušín, co skvěle střílí z luku, skvěle ovládá meč. Chvílemi mi knížka připadla jak laciný romantický román pro neustálé slovní obraty jako "jeho milá se zlomeným srdcem" apod. O české historii toho autor mnoho nastudováno nemá, takže je tam plno nepřesností. Vadí mi, že každý se také domluví s každým ať je to Saracén, obchodník z Benátek, templář apod. Všichni se spolu krásně domluví - autor neřešil, že by zmínil, že by se domlouvali například latinsky, nebo že by Vilém Prokop potřeboval tlumočníka pro dorozumění se s nějakým arabským venkovanem.

Jako knížku pro mládež ji mohu doporučit, jinak ne. Naštěstí jsem ji četl během jednoho volného dne, kdy jsem si řekl, že je prostě povinností ji dočíst, když už ji dva roky leží v knihovně... Jak kdyby patnáctiletý kluk psal svou prvotinu o středověku a jeho jediné znalosti byly z hodin dějepisu základní školy...

3 10.07.2016

Historický román, kde mi docela dlouho trvalo se začíst. Některé reálie jsou zajímavě a věrohodně popsané. Jindy mi přijde, že je tam plno nelogičností - Michael Melzer je Němec, ale nemá problém se domluvit s každým v Benátkách, Cařihradě a ani třeba s Egypťanem. A přitom je na několika místech zdůrazněno, že například latinsky neumí. Jeho dcera je od čtyř let němá, když získá zpět dar řeči, nemá také problém se domluvit s každým bez ohledu na to, zda je to Němec, Benátčan nebo jiný cizinec...
Kniha je zajímavě rozvinutá, od poloviny se čte svižněji a už to nutí číst dále a vědět, jak to vše dopadne. Jsou nastíněny, některé zajímavé zápletky (například snaha o prodej Editiny flotily nebo mocné tajuplné bratrstvo kdesi v Německu), které jsou najednou v několika větách dokončeny a tím je vše vyřízeno. Myslím, že tady byl větší potenciál to více rozvinout. A nebo ubrat zápletky a soustředit se jen na jednu jedinou.
Postavy mi přišly takové nedodělané, bez podrobnější psychologie. Postavy jsou takoví "prosťáčci", kteří ke všemu přijdou jen tak mimochodem a je jim to vlastně jedno.
Knihu ale rád doporučím, jen ze začátku je potřeba se opravdu obrnit trpělivostí, než se podaří do ní začíst.

3 15.12.2015

Poslední část trilogie z Dynastie Coleových, ale jak kdyby to nepsal ani Noah Gordon, ale autor béčkové červené knihovny.
Četl jsem prakticky vše od Gordona, ale toto s ním nemá nic společného. Knížka nezáživně líčí ztroskotání manželství lékařky, odchod na samotu, zamilování, obhajobu potratu.
Nic po čem bych běžně sáhl, dočítal jsem to vyloženě s nechutí a doufáním, že třeba někde najdu toho klasického Gordona, co jsem miloval například v Ranhojiči a Šamanovi... Tato kniha by neměla být asi ani nikdy napsána.

3 20.08.2015

SPOILER
Kniha mne docela zklamala. Bylo to příjemné čtení, ale očekával jsem více. Vitellius začíná jako sedmnáctiletý a umírá tuším kolem padesátky. Ale přitom se v podstatě za celou dobu nijak jeho postava nevyvíjí, pořád zůstává tak nějak naivní a přes třicet let miluje dívku, kterou viděl dvakrát v životě jako sedmnáctiletou.
Čekal jsem větší spád, že autor půjde více do hloubky. Ale vždy se jen tak něčeho dotkl.
V knize byly velké časové skoky, třeba o deset let v jedné kapitole a přitom jak kdyby se nic během těch deseti let pro Vetelliuse nezměnilo, jen sem tam nějaký nový císař, nové spiknutí.
Pro pohodové čtení bez přemýšlení stojí za přečtení.

3 20.08.2015

Román Rodí se město byl napsán v roce 1931 v SSSR mladým ukrajinským spisovatelem. Až povinné nadšení pro socialismus a bolševismus je tady poznat z každé věty, dnes to někdy vyznívá až směšně.

V dobách první pětiletky se buduje nedaleko Charkova nové dokonalé socialistické město Stalhorod. Stavbu má na starosti dokonalý Mykola Pavljuk, který krom práce nemá na nic jiného čas. Nezná osobní život, nezná žádnou jinou zábavu než budování města. Dokonalému komunistovi pomáhá stejně dokonalá Taňa Kaabová, která šest dnů v týdnu vstává před šestou ráno, vlakem z Charkova cestuje na stavbu Stalhorodu a je zde do pozdního večera. Také ona nezná žádnou zábavu, je nadšena jen budováním města a pronáší věty typu Revoluce udělala z lásky vedlejší záležitost.
Výstavby města má ale i své odpůrce, třídní nepřátele. Ty jsou většinou oškliví už vzhledově, smrkají do prstů, které utírají do nohavic, popíjí vodku Každý, kdo je jen trochu popsán s nějakou vzhledovou vadou se rovnou ukáže jako třídní nepřítel s nejpodlejšími úmysly. Proti stavbě je i maloměšťácká rodina Kaabových, kterou tvoří neužitečný profesor, jeho žena, syn inženýr a rozvedená dcera Halyna, která touží jen po zábavě, večírcích a mužské společnosti.

Při popisování výstavby nových domů se zde zmiňuje, že klasická rodina je již přežitek. Proč by někdo měl jako rodina bydlet společně. Nová rodina musí být socialistická, každý člen mít svůj pokoj a žít kolektivně se všemi v domě, to bude jeho dělnická rodina.

Táňa se ve vlaku potkává s německým inženýrem, diskutuje s ním o kolektivistické duši sovětského člověka a vysvětluje mu, jak bídně se žije v jeho kapitalistickém světě, kdy každý myslí jen na sebe.

Při výstavbě města Stalhorodou autor nějak zapomněl na děj. Takže vstupujeme na prvních stránkách do výstavby a na posledních stránkách sledujeme Táňu, která se zříká své maloměšťácké rodiny, ale stavba ještě není dokončena. Překvapilo mě, že prakticky všechny postavy jsou jen Ukrajinci, krom jedné Tatarky a dvou kapitalistických německých inženýrů. Chyběli mi zde Rusové.

V dnešní době si knížka asi těžko jen najde své čtenáře, přesto něco z popisu ruské duše zde tak nějak bylo a svým způsobem to nebyla zase taková slátanina, jak to podle mých slov vypadá.

2 21.05.2023

Přesně takové cestopisy z odlehlých míst SSSR mám rád a rád se k nim vracím. Doba dávno minulá, panenská příroda, nadšení geologové daleko od civilizace, touha objevovat a budovat.

Knížka je rozdělena na dvě části, podle dvou expedic. První je z konce 20. let 20. století, tzv. první kolymská expedice, kterou vedl Bilibin a Caregradskij. V té době jim bylo 27 a 26 let. Až mě děsí, jak dospěle a zodpovědně působí. Tak nějak si nedovedu představit dnešní geology v jejich věku, že by uspořádali podobnou expedici. První expedice hledá zlato na Kolymě, je popisnější a je vidět, že autor u toho nebyl, že jen čerpá z vyprávění přeživšího účastníka.

Druhá část knížky je o autorově cestě po řekách ruského Dálného východu k neznámé Anjujské sopce. Na motorovém člunu, na pramici cestuje skupinka geologů po prakticky neznámých řekách. I dnes ty řeky dovedu dohledat jen na google earth, ale při googlování nenachází téměř žádné stránky v češtině. I dnes ta jména řek nikomu nic v Česku neříkají, nejsou o nich ani zmínky na české wikipedii.

Jen škoda, že mě tady chyběla ta chuť číst stále dál a dál, objevovat něco neznámého. Svým způsobem to byla nuda. Proto s odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy.

2 05.02.2023

Žatec, moje rodiště, moje srdcovka. Nad touto knihou jsem strávil dlouhý večer, kdy jsem si podrobně prohlédl všechny žatecké pohlednice a popisky k nim. Voní z toho žatecký chmel, čerstvé okurky a německá kultura… Nostalgie a škoda, že dnešní Žatec je takové stagnující městečko.

Pohlednicím vesnic jsem věnoval menší pozornost, rád jsem si přečetl ale jejich historii.

Ke knížce se rozhodně budu vracet a často v ní listovat.

Kdo není ze Žatecka, tomu knížka nic neřekne. Každý hrdý Žatečák by ji ale měl mít doma.

2 27.12.2022

Nepříliš rozsáhlá knížka o několika přízračných ostrovech a oblastech, které zmizely z mapy. Líbilo se mi, že Ramsay vynechal Atlantidu a různé tajemné starověké civilizace. Autor ke všemu přistupuje s nadhledem a vědecky. Zajímavé bylo sledovat poznámky překladatele, který občas s něčím od Ramsaye nesouhlasil a v závěrečné části si překladatel Ivan Hrbek vzal asi tři stránky pro sebe, kde popsal, v čem se Ramsay zmýlil.

Nejvíce mě zaujala sedmá kapitola o hledání Severozápadního průjezdu a devátá kapitola o bloudění Grónska na mapě.

I když kniha byla napsána před padesáti lety, stále je to zajímavé čtení a vyplatí se po ní i v dnešní době sáhnout a zatoulat se po mýtických zemích v Atlantiku.

2 27.12.2022

(SPOILER) Mé první knižní setkání s Johnem Grishamem. Knížka příjemně překvapila, takže se určitě dostanu i k jeho dalším románům.
Od prvních řádků jsem byl vtažen do děje špionážního románu. Tak trochu slabý odvar Forsytha, ale stále se to dalo dobře číst. Nenáročná literatura pro vyčištění hlavy.
Sledujeme přesun kdysi mocného lobbisty do Itálie, kde je ukrýván CIA. Na každém kroku je hlídán, musí se učit italsky. Nepochopil jsem, proč CIA přišla s tak nesmyslným plánem, ale OK, to vrtalo hlavou i samotnému hlavnímu hrdinovi.
Jako většina Američanů se I Grisham rozplývá nad italskými městy, takže je tu možná až zbytečně moc podrobností o Boloni, Miláně nebo Trevisu.
Posledních kapitoly mi přišly uspěchané. Děj v Itálii se vlekl a po přesunu do USA se najednou vše vyřeší během chvilky a prakticky typickým americkým happy endem. Takže konec by mohl být lepší.
Hodnotím ale plným počtem, protože se to četlo opravdu dobře.

2 28.09.2022