adela7791 komentáře u knih
To, co může být pro čtenáře nejlepší, je pocit, že nemůže knížku odložit z ruky. Přesně tohle je případ knihy Nejkrásnější sen od německé autorky Margit Steinborn, kterou v letošním roce 2024, vydalo brněnské nakladatelství MOBA.
Děj se odehrává v roce 1914, kdy baron Benhaim nalezne v náručí své kuchařky novorozeně, které někdo odložil brzo ráno na verandu. Pro barona Benhaima a jeho manželku je to požehnání, neboť o tři dny dříve přišli o své již třetí miminko. Miminko, chlapce si adoptují a starají se o něho jako o vlastního. Jenže to není vše. Během čtení prvních kapitol celý děj prolíná další příběh, a to osamělé mladé služebné Kláry.
Klára vyrůstala v klášteře, kde jí jako novorozeně odložili. Po dosažení osmnácti let, kdy se díky pobytu v klášteře stala velice spořádanou, zbožnou mladou dámou, dostala práci jako služebná v jednom panství. Když šla ovšem na svoji první tancovačku, v nedalekém lesíku jí někdo znásilnil. Tyto dva načrtnuté příběhy se zprvu prolínají. Protnou se v momentě, kdy novorozeně a osud jeho matky nedá baronu Benhaimovi spát, a to i navzdory tomu, že s blížící se válkou, bude muset narukovat a bránit vlast.
Celý příběh prolíná ještě jedna důležitá osoba, a to je bratr barona Benhaima. Byl mi sympatický hned na začátku, takže ho pochopitelně nemohu zapomenout zmínit. Nejen mé sympatie k němu, ale především jeho dějová linka podtrhla krásný příběh. O tom, jak se do celého příběhu, dostal právě bratr barona Benhaima, Vám již nebudu nic psát, ať Vám nezkazí čtení tak nádherného příběhu.
Pevně věřím, že budete stejně nadšeni jako já. Zajímavá obálka, která Vám ovšem vůbec neprozradí, o čem kniha pojednává, Vás okouzlí a po prvních kapitolách, již knihu nebudete chtít dát z ruky. A já jsem opět vděčná nakladatelství MOBA za tento recenzní výtisk, neboť se jedná opět o knihu, po které bych nesáhla, což by byla veliká škoda. Teď jen mi zbývá rozšířit svoji knihovnu a seznam přečtených knih, o další dvě předchozí díla autorky Margit Steinborn.
Hejt. Nebudu hejtovat, nebojte. Ale hned na úvod se přiznám, že jsem po této knize sáhla jen kvůli obálce. Výrazně žlutá obálka knihy, na které sedí muž v kostičkované košili s telefonem v ruce a na hlavě má masku jednorožce. Kdo by po takové knize nesáhl? Obálka dle mého subjektivního názoru působí optimisticky a vtipně, takže bylo jasné, že se stane mojí volbou a hlavně jsem očekávala pouze to, že se budu bavit.
Český autor knihy Štěpán Pudlák, mě ovšem více než bavil, donutil mě nad životem přemýšlet, což se musím přiznat, ale to jsem vůbec nečekala. Příběh pojednává o mladém muži, který se nejprve snaží prosadit v prostředí novinařiny. Redakci se rozhodne ovšem opustit a dostane se do prostředí startupů, neboť práce v novinách je pro něho již nevyhovující. Nejprve se rozhodne, jak se lidově říká, rozjet svoji kariéru na vlastní triko, a to se spolužačkou ze střední školy. Nadšení a optimismus ho postupem vzrůstajících záporných červených čísel a neúspěchu, opouští. Rozhodne se proto, jak se říká, skočit již do rozjetého vlaku.
Během působení v jiné firmě, kde se snaží zachovat zdravý rozum, vlastně vůbec neví, co má dělat, ale dělá to. Dostává se do naprosto absurdních situací, kde ačkoliv neví, co dělá, vyvázne z toho vždy s úspěchem. Cestu mu také zkříží krásná, mladá žena jménem Emma. Nejen, že neočekával v životní cestě ženu, ale také nevěřil, že bude obklopen přetvářkou. A jak to celé dopadlo? To Vám nepovím. Pusťte se do této, na první pohled, veselé knihy.
Ačkoliv Vás kniha nedonutí přemýšlet nad životem, tak jako mě. Přeci jen, jak říká staré české přísloví: „Sto lidí, sto chutí.“, rozhodně Vás některými absurdními situaci pobaví. Kniha je rozdělená do krátkých sympatických kapitol, takže nemáte šanci se nudit, protože v každé kapitole Vás autor pobaví něčím novým. A pokud budete nadšeni, tak jako já, můžete se potom těšit na další autorovi knihy. O napsání nové knihy se přiznal v rozhovoru pro brněnské nakladatelství MOBA, které vydalo právě Hejt.
Poprvé za život se mi stalo, že knihu nikomu nechci převyprávět. Není to z toho
důvodu, že by se mi nelíbila, a to i navzdory tomu, že jsem sáhla po literárním žánru, který mi není vůbec blízký. Ale stalo se to, co jsem vůbec neočekávala. Tato kniha se stala jednou z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla a prozrazení jakékoliv detailu ve mě vyvolává strach, že Vám celý příběh zkazím. Nicméně se pokusím Vás touto recenzí hlavně navnadit.
Nakladatelství MOBA mi zaslalo recenzní výtisk Bazén od českého autora Davida Věrného. Není to autorovo první dílo, avšak je to má první kniha od tohoto českého autora a jak jsem se zmiňovala výše, byla a jsem nadšená.
Ačkoliv se Vám bude zdát příběh krátký a nenalezte v něm žádný humor a ani
romantickou linii v pozadí, tak ve Vás autor vzbudí napětí hned v první kapitole a nepustí až ke konci knihy. A pokud nemáte rádi krvavé příběhy stejně jako já, tenhle určitě zvládnete.
Celý příběh se odehrává chronologicky, takže nemáte šanci se v ději ztratit. Hlavní hrdina Tomáš je obyčejný, pracující chlap středního věku, který má postiženého bratra v ústavu a mluví se svým mrtvým dědečkem. Jeho dědeček byl československý legionář a byl na to hrdý. Také se o Tomáše celý život staral a vychovával ho k vlastenectví, takže jeho ztráta s ním pochopitelně otřásla.
Jednoho dne se Tomáš dozví, že pro jeho bratra v ústavu již není místo. Plánující rekonstrukce ústavu sníží počet lůžek pro hospitalizované a Tomáš je pochopitelně rozhořčen. Pevnou půdu pod nohama mu však sebere až zjištění, že jeho bratra srazilo nákladní auto a leží v kómatu. Policie, ačkoliv případ řeší, se dostává do slepé uličky a vyřešení celé situace odkládá na neurčito. To se ovšem Tomášovi nelíbí a bere vše do svých rukou. Postupně se dostává k dalším případům, s kterými nesouhlasí a začne je řešit po svém. Dostane se také do podvědomí veřejnosti, a to, jestli kladně či záporně Vám samozřejmě neprozradím. To se musíte dočíst v knize. Pevně však věřím, že se Vám bude líbit tak, jako mě a budete, tak jako já, hledat další autorovo knihy.
Poprvé u knihy z nakladatelství MOBA nevím, kde začít. Je více pozitivních bodů, proč si knihu přečíst, a tak se pokusím vypsat za mě, ty nejdůležitější. Pod zelenou pečetí: napínavé příběhy z kasáren finanční stráže od české autorky Marii Mackové Vás zaujme hned obálkou. Na přední straně naleznete zelenou pečeť a při otevření knihy, se hned dozvíte odkud reprodukce pečetě pochází. A to mě nalákalo na čtení, zároveň s tím mi poděkování nakladatelství a autorky, jenž je vepsáno na první straně, přišlo milé.
Autorka Vás seznámí s několika příběhy z finanční stráže, a hlavně s osudy žen, které působí v kasárnách. Hermína, Josefína, Alžběta či Hedvika. Všechny ženy působí jako kuchařky a hospodyně. Spojuje je nejen to, ale i sešit v deskách, který stárne spolu s ženami. Sešit nese tajemství, jenž do něj ženy zapisují a zároveň s tím dokáže autorka vzbudit v čtenáři pocit vlastenectví a pýchy, protože ukazuje pocity žen. Ženy jsou pyšné, že slouží v kasárnách, a dokonce skládají přísahy jako stráže finanční správy, ačkoliv předpisy to nepovolují. Loajalitu ženám ovšem ukazují i muži včetně velitele finanční stráže. Autorka tyto pocity, které ve Vás vzbudí, dokazuje především v momentě, kdy je hospodyni Hermíně vystrojen honosný pohřeb, kterého se zúčastňují muži v uniformách. Hlavní hrdinky ovšem nespojuje jenom sešit, ale také velice dobrý pozorovací talent a loajalita.
Autorka se v tomto případě nezaobírá zbytečným popisem prostoru, nýbrž popisuje především dějovou linii a myšlenky hlavních postav.
Ačkoliv by téma finanční stráže působící v letech 1805-1949 mohla působit náročně, není tomu tak. Autorka popisuje příběhy lehce, čtivě a svižně. Respektive kniha se čte natolik dobře, že za chvíli jste na konci a toužíte po dalším vyprávění. Zároveň s tím v příběhu můžete naleznout nejen napětí, ale i slabou romantickou linii. To, co v knize nenajdete je humor. Neubírá to ovšem knize na kráse.
Ať už někdo bude tuto knihu řadit mezi detektivky či historické krimi, já sama za sebe jsem vděčná, že jsem si tento kriminální příběh s historickým nádechem mohla přečíst. Díky nakladatelství MOBA jsem si opět rozšířila své znalosti.
"Život Ti nabízí pouze tři rozkoše. Pití, jídlo a sex. Nevidím důvod se v těchto věcech omezovat." A tak mi tahle kniha dala nejenom prožitek z fantastického příběhu, ale také novou životní mantru, kterou se chci řídit. Recenzní výtisk, který jsem obdržela z brněnského nakladatelství MOBA, nese název: Ten pravý. Jedná se o druhý díl z knižní série Ten první od americké autorky Roni Loren.
Obálka ve mně vyvolala pocit, že se bude jednat o jednoduchý příběh plný sexu. Takové to romantické klišé a ještě k tomu mě děsila představa, že se jedná o knihu přes 400 stran. Nicméně přesně tato kniha je důkazem, že člověk nemá soudit podle obalu. Kniha mě nadchla a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Příběh Rebeccy a Wese je zapeklitý, stejně jako jejich první setkání. Rebecca, která je zatížená svojí minulostí, je na ulici přepadena. Nejprve se jí snaží ochránit toulavý pes, ale ten je zraněn a Wes jí i čtyřnohému tulákovi přispěchá na pomoc. Ačkoliv tento kratičký úvod by Vám mohl připadat jako mnoho těch laciných romantických příběhů, hned se ukáže, že autorka si s čtenáři hraje a dokáže napětí vzbudit právě v těchto prvních stránkách. Rebecca je totiž rozvodová právnička a Wesovo expartnerce pomohla získat veškeré jeho jmění. Zničila mu sny. Stejně tak budete zvědaví, jak to dopadne se psem, který se rozhodne zachránit neznámou ženu.
Jak jsem se již zmiňovala výše, že Rebbeca je zatížená svojí minulostí, tak i v tomto případě si autorka dala práci a čtenáře napíná do posledních stran. Rebeccu potkalo na jejím maturitním plese střelecké neštěstí. Ale ani v tomto úseku příběhu to není jednoduché a budete překvapeni, jaký zvrat tato životní zkušenost hlavní hrdince přinese.
Za mě má celý příběh zasloužených pět hvězdiček z pěti. Jedná se o velice napínavou story, kterou doplňuje romantická linie. Díky perfektnímu popisu budete všechno prožívat s hlavními hrdiny a nedá Vám šanci knihu odložit. Ani obálka, která ve mě nevzbudila nejlepší dojmy, neubírá knize na kráse. Za mě tedy rozhodně doporučuji!
To, co mi tentokrát vyrazilo dech, byl prolog. Hned první stránka a já jsem při poslední větě byla plná zvědavosti a zároveň plná vysokého očekávání. Můj další recenzní výtisk obdržený z brněnského nakladatelství MOBA je kniha s názvem Mrtvá z Charlottenburgu. Jedná se o třetí díl ze série Leo Wechsler od německé autorky Susanne Goga a jediné co mě mrzí je, že jsem předchozí dva díly nečetla.
Komisař Leo Wechsler v létě roku 1923 vyšetřuje nejen záhadnou vraždu, ale i podivné události okolo ní. Zavražděnou je mladá, nadějná a cestami zkušená ženská doktorka Henriette Straussová. Na dost zvláštní úmrtí upozorňuje synovec zavražděné. Vztahy, které se objevují, se velice složitě definují jako smrt doktorky, ale to komisaře neodradí od složitého vyšetřování.
Autorka se nezaobírá jenom popisem vraždy a vyšetřováním, ale prostor věnuje i rodinnému a milostnému životu hlavního komisaře, stejně tak jako vztahům na pracovišti, a to obzvlášť, když se na vyšetřovně objeví nový židovský komisař. Susanne Goga popisuje vše věcně, takže Vás nebude nudit zbytečnými detaily, ale zároveň věnuje dostatečnou pozornost myšlenkám všech osob. Vše je plynulé, nikde se nebudete ztrácet a zároveň Vás bude napínat až do úplného konce. Dle mého subjektivního názoru, bych autorce přidala plusové body, za veškeré historické popisy v knize. V popisování historického vývoje nejen v rámci žen studujících lékařství, ale i politických událostí, se autorka drží faktů.
Jak jsem se již zmiňovala výše, autorka nezapomíná na osobní život komisaře Lea Weschlera. Celý příběh tedy doprovází také romantická linie. V knize je tedy vše. Nejen romantická linie, ale zároveň s tím napětí, historická fakta a nečekávané rozuzlení příběhu, které by mělo být v takovýchto knihách samozřejmostí. Vysoké očekávání, které ve mně vzbudily první stránky tohoto příběhu, se naplnilo. Kniha za mě dostává zasloužených pět hvězdiček z pěti. Pevně věřím, že Vás kniha nadchne a sáhnete po dalších děl autorky, stejně tak jako to mám v plánu já.
Mým dalším recenzním výtiskem od brněnského nakladatelství MOBA se stala v roce 2024 kniha od českého autora pana Petra Býma s názvem Vražda v červeném domě. Jedná se o již několikáté dílo autora, které řadíme do edice Původní česká detektiva.
Příběh mě hned na první straně hned zaujal. Autor svojí knihou začíná detailním popisem, kdy umírá při autonehodě syn miliardáře Krupy. Kriminalisté, kteří okamžitě přijíždí k případu zjistí, že se nejedná o nešťastnou událost, nýbrž o vraždu. Další otázkou, která vyplouvá na povrch je, kdo měl být skutečně zavražděn, neboť miliardářův syn, automobil řídit neměl. V červeném domě miliardáře Krupy se záhy objeví několik dalších záhadných událostí a zároveň s tím kriminalisté zjistí, že vztahy v domě jsou netradiční a propletené.
Byla jsem nejprve nadšená, že si mohu přečíst další příběh z této edice. Obálka knihy, která je pro tuto edici typická, byla opět dost výstižná a hezky k danému tématu pasovala. Aneb jak se říká, v jednoduchosti je krása. Ačkoliv jsem již z této edice detektivní příběh četla, bohužel mě tato kniha neoslovila. V první stránce jsem věřila, že se bude jednat o další napínavý příběh, od kterého se nebudu moci odtrhnout.
Byla jsem zklamána v dalších padesáti stranách, ztrácela jsem se ve jménech, hlavně všech vyšetřovatelů. Nevěděla jsem, kdo a jaký příběh vyšetřuje a orientace v tom směru pro mě byla dosti náročná, a to i navzdory tomu, že jsem se v příběhu vracela. Autor, který se rozhodně snažil o vzrušující příběh s neočekávanými zvraty, tolik zapletl osudy hlavních hrdinů, že jsem se do knihy tentokrát nutila. I v závěrečném vysvětlení zápletky jsem se k ději několikrát vracela, aby mi neunikly souvislosti a ačkoliv jsem pochopila příběh, následné návraty k předchozím stránkám, mě obtěžovaly.
Nemohu však knihu ohodnotit nízkým počtem hvězdiček, neboť i navzdory všem výše uvedeným výhradám, jsem knihu dočetla. Což mě nutí k závěru, že mě kniha neoslovila, ale rozhodně neurazila, a tak pevně věřím, že si své čtenáře s pěti hvězdičky určitě najde.
Mám strach, že tentokrát to bude znít ode mě jako klišé, ale nemohu si pomoc. Další knihu od české autorky Aleny Jakoubkové, jejíž recenzní výtisk mi zaslalo nakladatelství MOBA, jsem přečetla do slova jedním dechem. Kdo pozdě chodí... manžel mu škodí a já jsem z počátku čekala klasiku. Respektive podobný děj příběhu a styl psaní jako u předešlých knih. Takže oddechové, příjemné, vtipné a romantické čtení. Nicméně mě autorka velice překvapila. Hlavní hrdinka Lena, kterou si představíte nejen podle perfektního popisu hned na začátku vyprávění příběhu, ale i podle mě za jednoduché, avšak výstižné obálky, si hledá životní směr za hranicemi České republiky. Gymnázium ukončila úspěšně složenou maturitní zkouškou a stejně úspěšně složila i příjímací zkoušky na Karlovu Univerzitu. Krásná, úspěšná, devatenáctiletá dívka s tolerantními rodiči se rozhodne ještě před nástupem na univerzitu pro cestu do Itálie jako au pair. S přítelem, který nesouhlasí s jejím dobrodružstvím, se rozejde. Záhy na to se ovšem zamiluje do mladého Itala Alessia. Romantický pobyt v Benátkách a následný výlet na Sicílii dokáže autorka popsat tak dokonale, že všechny památky, moře i chutě espressa budete vidět a cítit jako hlavní hrdinka Lena. Stejně tak prožijete i její životní zlom, a to když přijde na to, že bude maminkou. Autorka Vás ovšem v tomto okamžiku nebude napínat, ale hned prozradí, kdo je biologickým otcem dítěte. Paní Alena Jakoubková ve Vás totiž vzbudí zvědavost a to hned v dalších stránkách, kde se děj bude odebírat neočekávaným směrem. K hlavní hrdince Leně patří i její kamarádka z dětství Irena, která Vás bude bavit svojí drzostí. Nejen, že bude po celý příběh oporou Leně, ale taky se v pozadí autorka věnuje jejímu osudu. Příběh je tedy rozvinutý nejen popisem italské krajiny, ale i popisem vedlejších postav.
Kniha, ačkoliv je krátká, rozhodně stojí za Váš čas. Jedná se o příjemné čtení, které Vás vytrhne z každodenních starostí, a pevně věřím, že každý si zaslouží chvilku odpočinku s dobrou knihou.
Naprosto fantastická kniha, která mi svírala hrdlo snad v každé kapitole. Jedna z nejlepších knih, které jsem četla! Rozhodně doporučuji!
Pokud chcete knihu, která Vás okouzlí nejen obálkou, ale i obsahem, tak kniha z brněnského nakladatelství MOBA s názvem Smrt hraje vrhcáby od české autorky Martiny Novotné je tou správnou volbou.
Hlavním hrdinou v knize je Tadeáš z Příhraz, který je panovníkem s dobrým srdcem, ale zároveň je obviněn z nedostačující správy svého území. Jeho panování nejen na svém hradě, ale i v okolí měla zapříčinit smrt Vnislava z Vyskeře, jenž je mladý šlechtic ze sousedství. Panovníka s pevnými morálními zásadami to pochopitelně urazí, a proto se rozhodne, že očistí své jméno tím, že najde vraha. Do pátrání se pouští s velitelem svého vojska s Josífkem, který je mu velice oddaný. Cestu během pátrání, jim zkříží mladík Vítek, který zamotá osudem nejen samotného pána, ale celého osazenstva hradu. Komplikace z počátku přinese nejen Vítek, ale také i ženy a hlavně další záhadné zločiny, které vyplouvají na povrch.
Osudy hlavních hrdinů jsou popisovány plynule, že knihu nedokážete odložit, a to i navzdory tomu, že autorka se také věnuje značnému popisu prostředí nejen v interiéru budov, ale i okolí. Popis mi tentokrát vůbec nevadil, spíše naopak. Paní Martina Novotná si dala práci nejen s detaily, ale i střídáním s dějem, a tak věřím, že to ocení každý čtenář, stejně jako, že se dozvíte, jak dopadly všechny vedlejší postavy.
Dle mého subjektivního názoru, Vás kniha vtáhne do děje již na začátku a pustí až na konci. Nejen Tadeáše z Příhraz potká nečekaný zvrat, ale i možné zklamaní v jeho životě. Budete se setkávat s napětím na každé stránce a konec Vás mile překvapí, neboť ho nedokážete ani v posledních chvílích vůbec odhadnout. Nedokážete odhadnout, ani to, jak smýšlí hlavní hrdina, což si troufám říct, si přeje každý vášnivý čtenář.
Historické krimi, mi v pozitivním slova smyslu vyrazilo dech. Jsem pevně přesvědčena, že ačkoliv příběh Smrt hraje vrhcáby je již třetím dílem z knižní série Tadeáš z Příhraz, mé čtenářské oko stoprocentně sáhne po prvních dvou dílech. Charakter, který autorka totiž dala hlavní postavě, se Vám dostane pod kůži, že určitě budete chtít sáhnout i po dalších dílech, stejně jako já.
Nejraději bych v tento moment psala jen citoslovce vyjadřující pocity naprosto šťastného a mile překvapeného malého dítěte, neboť přesně tak se cítím po přečtení knihy. Historické krimi Vražedná krása od české autorky Jaroslavy Černé mi byl poskytnut recenzní výtisk od brněnského nakladatelství MOBA. Ačkoliv jsem to již psala mnohokrát, ještě jednou děkuji za možnost přečtení této knihy.
Autorka se pustila do velice náročného vyprávění historie odehrávající se v roce 1646 a hrozně se jí to povedlo! Nejen, že je v knize perfektně vykreslila událost českých dějin, ale také jsou dokonale propojená fakta s fantazií. Veškeré odlišnosti od historických faktů vysvětluje autorka na konci knihy a pěvně věřím, že budete mile překvapeni jako já.
Příběh odehrávající se v 17. století popisuje vraždu významného, avšak celým světem nenáviděného muže, pana Kaprštejna. Vyšetření zločinu, dostane za úkol od soudce Hykla, mladý vyšetřoval Borek, který za zločinem hned při prvním prozkoumání vidí víc než jen loupežné přepadení. Pustí se do pátrání, a především klade důraz na svojí intuici.
Autorka členila příběh do přiměřeně dlouhých sympatických kapitol. Hlavně musím ocenit, že paní Jaroslava Černá, mě jako náročného čtenáře, dokázala napnout hned při prvních stránkách knihy. Do kriminálního příběhu byla vnesena i romantická linie, což podtrhovalo krásu celého příběhu.
Nesmím zapomenout podotknout pro mě dvě důležité věci. Jako první se mi líbila obálka knihy. Za mě nemá chybu. Jednoduchá, nic neříkající a přesto, když přečtete příběh, tak v obálce knihy uvidíte velice složitý, avšak krásný příběh. To se povede při málokteré knize. Druhou, pro mě zásadní věcí, bylo retrospektivní vyprávění o životě hlavních hrdinů. Autorka knihy vnesla minulost hlavních hrdinů do příběhů, tak lehce. Vše do sebe perfektně zapadalo.
Jak jsem psala již v úvodu. Jsem naprosto očarována touto knihu a vděčná, že jsem dostala možnost jí přečíst. Zároveň s tím mě mrzí uvědomění, že kdyby mi nakladatelství MOBA neposkytla recenzní výtisk, po knize bych na základě svého vkusu nesáhla. A to by byla veliká škoda!
Česká autorka Alena Jakoubková má na svém kontě již přes čtyřicet knih a jak sama tvrdí, chce svými knihami oslovit převážně ženy a dopřát jim nejen romantiku, ale také klidné a oddechové čtení. Autorce se to podařilo i při poslední vydané knize Krev je voda, která patří do série Klára a Gábina. Kniha je vydaná nakladatelstvím MOBA v letošním roce.
Z počátku jsem ke knize měla několik výtek, ale její přečtení jsem nevzdala a ve finále jsem byla naprosto nadšená!
Autorka popisuje životní příběh dvou sester Gábiny a Kláry, které jsou ve vlčickém náměstíčku nejen oblíbená dvojčata, ale známé také tím, že strkají nos do všech životních kliček místních obyvatel. Ze začátku autorka popisuje nejen hlavní hrdinky, ale i všechny ostatní lidi nejen jmény, ale i jejich životní osudy, a to mě zpočátku odrazovalo. Tak detailní popis vedlejších postav nejprve ve mně vyvolával zmatek, jako opakování vět, kdo a co řekl v rámci dialogu. Žádný dialog neproběhl tedy souvisle. Ovšem jedná se pouze o první tři kapitoly. Když vydržíte, začnete příběh naplno prožívat a knihu přečtete jedním dechem.
V momentě kdy do života Gábiny a Kláry vstoupí jejich nevlastní sestra Kamila, zamíchá osudem nejen hlavních hrdinek, ale i jejich partnerů Jaroslava a Miloše. Sestry, ačkoliv nejsou vdané, partnery mají. Gábina Jaroslava, u kterého stále odkládá svatbu a Klára Miloše, s kterým se cítí velice dobře, ale také si zároveň s tím uvědomuje, jak na ní myslí soukromí detektiv David. Partneři, ženy tahají ze všech průšvihů s humorem a to mě bavilo!
Ačkoliv se mi z počátku kniha nečetla moc dobře, jak jsem se zmiňovala výše, na styl, kterým autorka píše, jsem si poměrně rychle zvykla a u knihy si odpočinula. Příjemná romantická kniha, doplněná fantastickým humorem. Dílo od paní autorky Jakubkové stojí za Váš čas, protože do poslední chvíle nevíte, jak to s hlavními hrdinkami dopadne. Autorce se povedlo, že Vás doslova bude napínat až do poslední stránky. Tohle za mě dělá knihy neskutečné, takže i tuto knihu mohu doporučit.
Jestli si chcete odpočinout a zároveň motivovat, tak určitě Vaše požadavky splní kniha Možná už zítra od české autorky Šárky Heikové. Tuto knihu v letošním roce vydalo nakladatelství MOBA a musím podotknout, že naprosto perfektně trefili obálku knihy, na které uvidíte mladou krásnou hnědovlasou ženu.
Hlavní hrdinka Kamila, kterou spisovatelka popsala, tak jak jí vidíte právě na obálce knihy, prožije těžký rozchod. Rozchod ovšem doplní nejen ztráta bytu, ale také obdržená výpověď v zaměstnání. Její nejlepší kamarádka Radka se bohužel nachází ve stejné životní situaci a upadá do stavu lhostejnosti. Navzdory tomu se Kamila rozhodne pro chladnou hlavu a začne si plnit cíle, na které doposud neměla čas. Zároveň s tím se vsadí se svojí nejlepší kamarádkou Radkou, že se do roka zasnoubí s milionářem, jinak si ostříhá své dlouhé vlasy úplně dohola.
Prvních dvacet stran, kdy mě autorka seznamovala s hlavní hrdinkou, jsem nestíhala časovou linii. Vše se odehrávalo na můj vkus strašně rychle. Následně ovšem celý příběh dostane řád a krásný pomalý průběh, která má hned několik zápletek. Kamila si postupně začne plnit veškeré své cíle a i když má pocit, že by to měla vzdát, pokládá si otázky, které Vás donutí se zamyslet. Občas na své otázky dostala odpověď, jindy se snažila si odpovídat sama a tato část na mě působila trošku filozoficky, ale líbilo se mi to. Knize to dodávalo nadprůměrnost od jiný romantických knih. Donutilo mě to přemýšlet nejen nad knihou, ale i nad svým životem a v těchto případech, kdy mě kniha zasáhne na tolik, že se k některým otázkám vracím zas znovu, dostává kniha pět hvězdiček z pěti.
Nemusíte mít strach, že se budete nudit, protože nová práce Kamily jí do života přinese novou kolegyni Květu, která je starší, otřelejší životem a její poznámky Vás rozhodně pobaví. Zároveň s Květou vstoupí do života Kamily muži, kteří knihu pochopitelně krásně a vášnivě okoření. Konec celého příběhu, který si autorka pro své čtenáře připravila, nebudete očekávat, ale věřím, že oceníte právě to, že nedokážete v celé knize odhadnout, jak to s hlavními hrdiny dopadne, tak jako já.
Autorka se v tomto případě postarala o příjemné, vtipné a motivující čtení a já knihu mohu pouze doporučit.
V edici původní česká detektivka vyšel další zajímavý příběh s názvem Tajemství od českého autora pana Pavla Kohouta. Kniha vydaná v roce 2023 brněnským nakladatelství MOBA mi vyrazila dech. Kriminální příběhy nejsou mým šálkem kávy, a proto jsem brala napsání recenze pro tuto knihu jako osobní výzvu.
Kniha mě překvapila hned v několika věcech. První čeho si čtenář všimne, je obálka knihy. V rámci edice původní česká detektivka je hodně podobná grafika jako u jiných knih nakladatelství MOBA. Změna nastala v obrázku pod názvem knihy, který si myslím, že je dost výstižný a zároveň strašidelný. V poznámce autora se také dozvíte zajímavost o focení této obálky, která určitě stojí za pozornost.
Příběh začíná být popisován pocity oběti, která již nemohla chodit a zastavila se mezi lesy. Její tělo, které visí ve vzduchu, objeví bývalý kriminalista Karel Koutný, kterému se nejen nevydařila kariéra, ale také se rozpadl vztah a své strasti řeší alkoholem. Zdánlivě jednoduchý případ dostane ovšem na starosti mladý začínající kriminalista Martin Tůma, který dává na svůj šestý smysl a nevěří, že případ má tak jednoduchý konec. V tomto směru se neformálně obrací na bývalého vyšetřovatele, u kterého vnímá, že i on se obrací na svojí intuici.
Knihu jsem přečetla za dva dny, a to i navzdory popsaným detailům v rámci ohledání oběti, což pro mě nebylo jednoduché. Každá stránka byla napínavá natolik, že se mi svíral žaludek, ale zároveň s tím rostla potřeba číst dál a dozvědět se, jaký osud si autor pro své postavy vybral. Také musím ocenit prolínání vyprávění a pocity třech hlavních hrdinů, ale co oceňuji ještě více je to, že některé stránky autor věnoval popisování děje očima vedlejších postav. Také si myslím, že k dokonalosti celou knihu autor dotáhnul v rámci používání metafor. Rozhodně kniha stojí za Váš čas, neboť se na závěr knihy setkáte s vynikajícím vyvrcholením zápletky, kterou nemáte šanci odhadnout ani v půlce knihy, což si za mě zaslouží rozhodně pět bodů z pěti.
Upřímně, tato kniha je můj první kriminální příběh, který mě nadchl natolik, že určitě sáhnu po dalším díle od autora. V poznámkách od Pavla Kohouta v závěru knihy jsem se také dozvěděla, že jeho předešlá díla předcházejí tomuto Tajemství a dozvíte se, jaké předchozí situace hlavní hrdinové řešili a jak se dostali do situací, ve kterých se ocitli v této knize. Takže vím, že brzo mezi mé další přečtené knihy zařadím díla Vražedkyně a Les Bor.