Adelix komentáře u knih
Tahle kniha mě tak ovlivnila, že jsem si koupila i papírovou domů. Nejprve mě teda vyděsila tak, že jsem v noci jak na potvoru nemohla usnout. Žádné tlachání, všechno vědecky podložené a detailně vysvětlené... skvělá kniha. Akorát, jak už se píše níže, chyběla mi nějaká rada pro lidi, kteří dělají noční směny - lze nějak snížit dopady? A také účinky kofeinu, když člověk usne, mohly být rozvedeny více.
Pěkná kniha, hezké obrázky, pohodové zastavení. Je to takový manifest proti konzumu a rychlému životnímu stylu, mně se to líbilo.
Taková variace na pohádku o popelce, fajn na podzimní večery. Od Moyes to není úplně top kniha, ale je to čtivé a má to spád.
Zajímavý způsob, jak si rozvrhnout práci. Někdy použiji.
pár zajímavých poznatků jsem si odnesla (3 pozitivní věci, PERMA, aktivně konstruktivní reakce, silné stránky, pasáž o psychofarmacích), ale obecně mi kniha přišla spíše jako odborná literatura pro psychology (popisy výzkumů, autorův životopis), než jako praktické tipy pro veřejnost.
Ptákovina, ale je to naprosto jiný a zábavný způsob, jak si udělat zápisky (zkouším to na čtenářský deník)
Nechci se pouštět do polemiky na probíraná témata (ne vše mi přijde tak jednoznačné, jako např. autor zmiňuje syrské uprchlíky, ale ani slovo o ekonomických migrantech), ale kniha mě zaujala z jiného důvodu. Uvádí totiž 10 zkreslení, kterým běžně podléháme, když sledujeme zpravodajství, nebo dění okolo sebe. Valí se na nás tolik informací, něco je pravda, něco je zveličené, něco je možná úplně jinak, než se zdá. A proto je toto téma tak důležité, abychom nekriticky nepřijímali vždy jen jeden úhel pohledu, ale abychom naše názory a pohled na svět konfrontovali s opačnými názory a měli na paměti, že tyto zkreslení existují.
Užitečné poznatky, založené na výzkumech. Přínosná je zvláště první a poslední kapitola, prostředek mám jaksi v mlze (americké reálie a příklady na baseballu a výcviku se zbraní mě moc neberou).
Ten název se mi zprvu moc nezdál (přece prokrastinace = lenost, ne?), ale překvapilo mě to. Nakonec je to super knížka o motivaci a způsobech, jak si dodat chuť něco udělat. Líbí se mi hlavně forma, jakou je napsána - názorné obrázky jsou vtipné (fakt mě dostal ten slon s cigárem :-D ). Osobní vize, stav flow, mikronávyky, jasné. Zaujal mě i Todo-all systém. Může to být dobré pro řízení třeba nějakého projektu, ale nevím, jestli by to za chvíli nebylo těžce nepřehledné + riziko přehlédnutí úkolu s nějakým deadlinem, který se sám jaksi nepřipomene.
Toto téma mě zaujalo, protože už od dob střední školy ráda experimentuji s myšlenkovými mapami a zápisky formou piktogramů (a... nesnáším powerpoint). Tato kniha je přínosná hlavně v tom, že přehledně strukturuje typy obrázků a jak se dají použít na řešení problémů, či sdělení nějaké myšlenky - nadchl mě treba vícerozměrný graf. Autor se ale dlouho babrá v popisu ,, mám oči, vnitřní zrak, ruce, vidím, kreslím, atd.", s příklady jak pro děti, a pak rovnou skočí na případovou studii s matematickými grafy. Ty grafy by tam mohly mít více prostoru, jak fungují a jaké ještě třeba existují a jak by se daly využít (třeba Ishikawuv diagram, cinquan, atd.).
Výborná kniha. Jasná, stručná, k zamyšlení. Jednoduchý, a přitom tak pravdivý koncept.
Znám autorův blog, ráda si od něj čas od času něco přečtu, proto mě zaujala i kniha (navíc s netradičním nekorektním názvem). Ze začátku vulgárně burcující (nevím, nakolik na expresivitě dodává český překlad), ale postupně (alespoň pro mě) těžko stravitelný traktát obecných názorů a rad do života. Neodnesla jsem si z knihy nic.
Pěkně ilustrovaná knížečka, hezké textíky a statistiky o štěstí... jen místy je to na mě příliš limonádové (zajímalo by mě, jestli v dánštině existuje i ekvivalent k českému slovu ,,dobroser´´ a rčení, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly).
Deníček moderního fotra mě často rozesmál až k slzám, ale toto - tento typ humoru (táta otloukánek) asi není můj šálek kávy. Nepochopila jsem přesně, kdo je autorem, ale jakoby to opravdu psal někdo jiný, kdo se sice snaží, ale mně to přišlo umělé a trochu šroubované.
Zaujalo mě téma český X italský životní styl, navíc forma krátkých povídeček ze života se mi zdála lehká na čtení, a nelituju! Je to humorné a pro mě zároveň poučné, občas k zamyšlení. Tak ještě si musím přečíst první díl. Sei una gioia :-)
Líbil se mi film, takže mě zajímalo pokračování, a není to špatné. Jenom mi vadily některé nelogičnosti (např. vození se v sanitce jak v taxíku) a nafrněnost hlavní hrdinky (,,sice je do mě zamilovaný hezký, zodpovědný, charakterní
chlap, ale já s ním chodit nebudu, protože mám v sobě vnitřní zmatek"). No to určitě. Více mě zaujala dějová linka Louisiných rodičů (emancipace) a manželů Traynorových.
Román o ženě, která je sama trochu jako kaktus: nikoho si nepustí k tělu, žije samotářsky... nemusím to číst znovu, ale čtivé to je, hrdinka je netradiční a zajímavá.
Můj komentář bude trochu ovlivněn srovnáním s autorčinou jinou knihou - Dívka, již jsi tu zanechal - a která se mi subjektivně líbila mnohem více. Není to kvalitou knihy, ale spíše pocitem marnosti a smutku z tohoto příběhu. I když byl tedy krásný a od knihy se nešlo odtrhnout (jak to autorka umí). Navíc tato kniha na mě působila trochu roztříštěně - jsou tam pomíchané nejen dějové, ale i časové linie, což vyžaduje větší soustředění při čtení.
Romantický, humorně pojatý pohádkový příběh o vážné věci - totiž úniku umělé inteligence na internet. To je docela znepokojující, když si člověk uvědomí, jak jsme na internetu čím dál více závislí. Ale kniha je dobrá.