Adies komentáře u knih
Kniha, která dovede člověka k tomu vnímat město jako systém, zastavit se na procházce a zamyslet se, které prvky tvoří inkluzivní město a naopak. Dotýká se i otázky komu má vlastně město sloužit. Jako úvod do urbanismu a podnět pro prohloubení myšlenek a konceptů je kniha naprosto skvělá.
Žijeme s představou, že historii lidstva dobře známe. A pak jsou tu takové knihy jako Sapiens, které člověka nutí se zastavit a zapřemýšlet, zda je nám opravdu tak známá. Všeobecná fakta se zvratem na konci a důrazem na to, že neexistuje pouze jeden pohled na svět. Vidět ho na chvíli skrze Harariho slova určitě stálo za to.
Uff, tak tohle nebylo nejjednodušší čtení (a určitě bych musela přečíst víckrát pro plnější pochopení), ale odnáším si spoustu zajímavých myšlenek. Hlavně tu, že pokud člověk nepřijme absurditu života, je těžké prožít jej plně, a tak aby jej nezničila tíha nenaplněných snů. Radosti bez budoucnosti, kde kvantita prožitků může být v mezích života kvalitou. Poznat a chápat jeho rozmanitost v jeho komplexnosti v různých situacích a obdobích.
"...,že žít není možné bez vědomí nesmyslné povahy života."
"Proč by měl člověk milovat jen zcela vzácně, aby miloval silně?"
"Hledat pravdivé neznamená hledat žádoucí"
Literární krása, myšlenky přenesené do slov, lehkost a tíživost lidského bytí shrnutá na pár stranách. Nikdy mě nepřestane udivovat jak se do jisté míry může člověk ztotožnit i s knihami starými skoro 250 let. Zařazuju do poličky speciálních knih.
"Ovšem, protože jsme už jednou tak stvořeni, že přirovnáváme vše k sobě a sebe ke všemu, spočívá tedy naše štěstí nebo ubohost ve věcech, s nimiž jsme ve styku, a tu není věru nic nebezpečnějšího nad samotu."
Vůně a zvuky Neapole převedené do slov. Úderné a vystihující myšlenky u kterých mě až někdy mrzelo, že nejsou delší. Příběh bez obalu, kde hlavní postavě vidíte přímo do hlavy, sdílíte s ní i temné myšlenky a poznáváte život v okolí zatíženém mafií a násilím. Obě geniální přítelkyně jako by byly naprosto odlišné a zároveň skoro stejné, jako by byla nit co je navždy propojila.
Hrozny hněvu jsou příběhem nekončícího zoufalství, touze po stabilitě, o fungování společnosti, kde bohatší se stávají bohatšími a chudí přestávají mít dostatek financí na uspokojení základních potřeb. Hněv visí jako zralé hrozny a čeká až všechno vypukne. Místo příběhu o povstání, které čekáte, že každou chvíli přijde však dostanete ukázku soucitu a pomoci od lidí, kteří jsou z těch dvou skupin v horší situaci a hněv přichází hlavně od těch jejichž největší strach je ten, co všechno by mohli ztratit. Celá kniha je proložena kapitolami popisujícími okolní krajinu, která postupem času upadá, stejně jako chudí lidé, do stále většího zoufalství. Prostě jak je napsáno na obalu - “A novelist who is also a true poet” (čteno v angličtině)
“Up ahead they's a thousan' lives we might live, but when it comes it'll on'y be one.”
“The quality of owning freezes you forever in "I," and cuts you off forever from the "we.”
“How can we live without our lives? How will we know it's us without our past?”
Beauvoirová skvěle vystihla podstatu problematiky. Neříkám, že je vše úplně aktuální a nic se nezměnilo (hlavně v kapitole o manželce), ale některé z témat, kterými se zabývá jsou až děsivě nadčasové. Provede vás nejrůznějšími směry přes historii, biologii, psychologii i filozofii. Myslím si, že díky tomu podává ucelený přehled a základ pro další studium. Doporučuju každé ženě (ale i muži) k lepšímu pochopení sebe sama a některých vzorců společnosti, které přetrvávají i do dnešní doby.
"Vyobrazení světa, jako svět sám, je výtvorem muže; popisují jej z jejich vlastního úhlu pohledu, který zaměňují s absolutní pravdou."
Hovory s T.G.M. je kniha plná hloubky a myšlenek. Myšlenek o tom, jak bychom se měli vzdělávat a vůbec poznávat svět okolo nás, o důležitosti individualismu ve vzdělávacím procesu, dnes tak stále aktuálním tématu. Člověk se může seznámit s filosofií konkrétismu a poznat Masaryka nejen jako politika, ale i jako pokrokového myslitele.
"Poznávat je právě tak důležité jako jednat"
"Není rozporu mezi teorií a praxí, nestojí proti sobě rozum a cit, nevylučuje se navzájem víra a věda, není konfliktu mezi politikou a mravností, nelze klást proti sobě tělo a duši, není dualismu mezi časným a věčným. Je nutno přijímat skutečnost plně a brát ji celou."
Surrealistická kniha, která na vás nepochybně dokáže přenést pocity postav. Vian krásně vyobrazil pocit lásky a bezmoci, které tvoří kontrast na nějž člověk jen tak nezapomene. Jako byste to sami cítili. V knize vidím i narážky na zkaženost společnosti a leknín mi přijde jako určitá metafora. Ale narážky určitě nejsou tak výrazné jako ty na pocit bezmoci, a také závislosti, které mohou člověka naprosto zničit.
„Skutečnost je taková, že masy se mýlí a jednotlivci mají vždycky pravdu.”
Skvělá oddechovka po dlouhém dni. Místy se zasmějete, ale i hluboce zamyslíte. Super jsou i tipy na místa. :)
Osobní poetická zpověď autorky. Dotýká se témat, s kterými se setkala snad skoro každá dospívající i už dospělá žena. Jsou to témata jako nalezení sebehodnoty a sebelásky, vztahy mezi lidmi a vnitřní ženská síla. (čteno v anglickém originále)
Po přečtení člověk cítí naději na změnu. A to nejen proto, že je kniha podložena mnoha studiemi a výzkumy z praxe, ale i kvůli upřímnosti autora samotného. Úžasná kniha u které věřím, že mnoho z jejich myšlenek jsou budoucností.
"Myšlenka, že HDP stále slouží jako ukazatel prosperity společnosti, je jedním z nejrozšířenějších mýtů naší doby."
O každodenních krásách života. O dětských radostech, dospívání a jeho nejistotách, prvních láskách a síle rodiny. Autorka používá nádherné metafory a se slovy si přímo hraje, a vy se cítíte jako byste tak trochu četli o svém vlastním životě. Kniha je tak nadčasová, že jsem se musela několikrát zastavit a přemýšlet jestli opravdu byla napsána v 19. století.
„Nebojím se bouřky, protože se tím učím, jak se plavit se svou lodí.“
Jak nás fotografie jako médium změnila? Fotografie nám umožňuje vlastnit své okamžiky, zachytit je a nikdy o ně nepřijít. Připomínat si, že jsme opravdu měli krásný život a viděli plno věcí. Z lidí a míst se stávají objekty, které mohou být symbolicky vlastněny. Umění mění morálku, mění pojetí toho co je krásné. Samotná fotografie nám připomíná naši pomíjivost, a zároveň náš strach z toho, že budeme spatřeni jinak než jsem zamýšleli. Fotografie je tajemství o tajemství, stín ve stínu.
"Fotografovat znamená podílet se na smrtelnosti, zranitelnosti a proměnlivosti jiného člověka. A to tak, že vyřeže okamžik a zmrazí ho, všechny fotografie svědčí o neúprosnosti času."
Všechny části jsou čtivé, nejvíc mě však zaujal příběh Heleny a Jany, kterými se jako nit táhnou existenciální otázky. Proč se rodíme tím kým jsme? Jsou pocity naší nedostatečnosti přirozené nebo si je uměle vytváříme? Existuje osud? Jsou naše životy provázany s některými z minulosti? Ke knize se jednou určitě ráda vrátím.
Moc se mi líbilo jak Murakami znázornil smrt, jako něco přirozeného a nezadržitelného, jako zimu, která musí přijít, aby nastalo jaro, jako součást života. Když se do knihy ponoříte, pocítíte, že něco takového jste ještě nečetli, vliv japonské kultury je hodně znát. Prostě krásná (místy hodně temná) kniha, kde postavy ztrácí moc nad tím rozpoznat důsledky ztráty na jejich život a mající problém vyléčit svou duši.
"Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá."
Nejvíce zajímavé na této knize je její stálá aktuálnost, pojednávající o problémech tehdejší (ale vlastně i dnešní) doby, a to i přesto, že byla vydaná poprvé před 60 lety. Texty pojednávající o Marcusem, jako jednom z intelektuálních vůdců kontrakultury, mi přišly místy až moc akademické. Na druhou stranu úvahy o technokratické společnosti táhnoucí se celou knihou a Gestalt terapie Paula Goodmana byly podány úžasně srozumitelně. Doporučuji všem, kteří chtějí proniknout hlouběji do mentality 60. - 70. let a poznat jak myšlení kontrakultury prosáklo i do myšlení dnešní generace.
"Primárním smyslem lidské existence není vymýšlet způsoby jak vršit čím dál větší hromady vědomostí, ale objevovat různé způsoby jak žít podle nároků ušlechtilého jednání, upřímného společenství a radosti."