adriane9 komentáře u knih
Strašně moc jsem brečela.. Bože vždyť já vše beru s nadhledem, ale tohle mě tak emočně sejmulo, že nedokážu hodnotit, nedokážu napsat nic víc, než to, že smrt milovaného člověka měřím nevyčíslitelnou bolestí.
Dorothy mě mile překvapuje, stejně jako knihu Děvčátko, tak i Bonbony jsem si užila na max. Autorka skvěle pracuje s postavami a především těmi dětskými. Přečteno během dvou dní a zase mám o čem přemýšlet. Škoda jen, že v česku jsou na trhu pouze dvě její knihy.
Nebylo to špatné, anotace mě velmi zaujala, jen to bylo dějově rozvláčné, osekané na kapitoly v kterých se třeba nic k danému ději nestalo. Každopádně, fantazie jela na maximum, v mysli jsem si zámky i byt věrně představovala, jejich popis byl slušně sepsaný. Ačkoli na lehkou přeskáčku, dočetla jsem do konce a samotný příběh byl nádherný, rozumnějte, nádherně smutný. Jen mi tam prostě chyběly emoce a co mi stále nejde z hlavy tak zhruba tři záměny jmen v textu Anny a Izabely, fakt ten smysl knihy překladatel neřeší? :)
"Bála se, že kdyby se dotkla teplé pleti jiné lidské bytosti, rozpadla by se na kusy." Úryvek z knihy, kterým nic nenapovím a který je pro mě nejsilnější z celé knihy. A ano Shawn byla protivná, byla zlá a byla taky lidská. Asi se s ní trochu ztotožňuji, protože mě to ranilo stejně jako ji, jen já bych oproti ní opravdu zemřela zoufalstvím..
První kniha od této spisovatelky, která mě nezaujala na plných 100%. Bylo těžké číst ten až fantasy příběh, mám ráda Jodyin styl právě proto, že se upírá k tvrdé a syrové realitě. Tohle pro mě bylo slabší dílem, ale tolik krásných slov o slonech a navíc tak čtivě, napíše málokdo.
Osobně mě kniha velmi zasáhla. Vůbec jsem jí nedávala větší naději,protože to není mé první setkání s autorkou, ale mýlila jsem se. Je to velmi čtivě napsané a jsem nabitá novými informacemi o PD a FAS. Do třičtvrtě knihy jsem četla bez přestání, ale pak mi to velmi připomnělo titul od Jodi Picoult Nejsem jako vy- ta je pro mě o třídu výš a podobnost mi trochu vadila,přesto konec knihy byl nečekaný a nakonec dávám plný počet hvězd. Pro to psychologické zaměření, pro věrný popis stavu matky, pro ten můj pocit, že na příběh myslím i třetí den po přečtení./ dodatek: Velmi mě mrzí jednání našich vydavatelství, protože kniha je ze série, kdy druhý díl Secret left behind u nás nikdy nevydali. Máme smůlu.
Miluju viktorianskou éru a reálně jsem si zde představovala Blackhurst i zahradu včetně dobových oděvů žen. Čtivá zápletka vynahradila někdy až moc zmatené časové prolínání a i když se mi místy kniha zdála dlouhá, po dočtení mi Nell,Cass i Eliza budou chybět. Doporučuji.
Snad jediná kniha, kterou jsem o programu Lebensborn v češtině našla a rozhodně doporučuji, psaná lehce citlivě k tématu s rozhovory zúčastněných. A některé doslova šílené úryvky a citace např Himmlera či Wellshe mi utkvěly navždy v paměti.
Nádherná kniha, která vás vtáhne do své doby a ač jsem za dnešní určitý komfort ráda, tahle doba měla něco do sebe a dle mého by to měla být povinná četba pro dnešní rádoby stylisty (základy odívání). Kniha, která má čestné místo v mé knihovně.
Co lze k tomu ještě dodat? Kniha je psaná lehce a tak, aby ji pochopily starší děti, vyhýbá se těžkým detailům a já ji mám ve své knihovně, kde čeká na mé syny až povyrostou. Zkrátka.. je důležité na tohle nezapomenout a jak je uvedeno v knize - Děti by měly znát tyto příběhy a snažit se tvořit svět bez válek..
Neříkám, že kniha bude mít místo v mojí knihovně, ale bylo to slušné čtení, neotřelý příběh zasazen do velmi smutné doby. Ovšem spisovatelka ji nijak nezesměšňuje, pouze se vyhýbá těm nejhorším faktům, aby dodala na síle románu, to je přece omluvitelné. Do řad červené knihovny bych ji rozhodně nedávala, dle mého měla vysší cíl. Třeba já o příběhu Georga přemýšlím víc než je u těchto lehčích knih obvyklé.
Povídka ..a máš mě rád? je pro mě jedna z nejlepších ráda ji semtam přečtu své polovičce před spaním :-). Pro Pelce mám slabost už od puberty kdy jsem žila na Basketovi a na ..a bude hůř. Tahle povídková kniha je podle mě fajn start pro to se rozhodnout zda ho chcete dál číst nebo ne.. V těchto povídkách se odrazilo celé jeho psané umění, jeho syrový styl a já za sebe rozhodně doporučuji.
Miluju Olivera Sackse a miluju knížky od něj. Je mi fuk nakolik lidí ho nemělo rádo, protože prý chtěl být jen populární a proto psal. Já díky němu chápu víc než z proslovu neurologa od nás z fakultky, haha. Oliver píše lidsky a stejně jako jeho otec měl velmi blízko k pacientům a každý v něm něco zanechal. Je mi ctí číst jeho knihy a konečně chápat neurologii na úrovni méně vzdělaného jedince. Jestli chcete Olivera číst doporučuji začít tímto titulem.
Osobně mě nejvíce zasáhl právě začátek knihy a místa kde se zmiňuje o svém otci a lásky k němu. Je mi také nesmírně blízký styl psaní, v krátkých větách, poetická sdělení a nutnost číst mezi řádky. Hana byla úžasná spisovatelka a vzácná duše plná myšlenek a nápadů, které tu chybí. Nemůžu opomenout její citát, stvořený v bolestné ztrátě „a co s tím, když je v pánu, z popela ho nevyštracháš, ze slz nesložíš“
Kniha o nádherném majestátním zvířeti, o jeho chování a vysoké inteligenci, doplněné nádhernými fotografiemi. "Homo homini lupus"
"Jestli má láska nějakou pomstu, pak to, že přestanete milovat."
Pro mě to bylo tak strašně citový, že komentář píšu až delší dobu po přečtení. Bolelo to slovo od slovo a od začátku do konce je vám jasné, že dobrý to prostě není a nebude. Miluju přemýšlení hlavní hrdinky, jsem stejná a stejně tak nenávidím to jak přemýšlel on. Protože přesně do takového člověka se musíte zamilovat, i když to znamená duševní zkázu a nikdy to bolet nepřestane.
Miluju Francii, miluju Paříž a všechno to kolem. Kniha kde srdcaři o Paříži doslova básní a já mám husí kůži až do poslední strany.
Úžasný... nemám co vytknout napsané přímo pro mou poetickou duši. Mnohdy drsné, mnohdy upřímné až na dřeň a těch pár slov v jedný básni se vás dokáže dotknout víc, než tisícistranná kniha.
Bavilo mě to i když míň stránek by bylo fajn. Inferno mě od Reynarda nechytilo, ale tohle bylo skvělý, miluju umění i tajemný chlápky s temným příběhem. Doporučuju k přečtení
Dylan byl úžasnej, jako tady se smějete i kdybyste nechtěli těm naprosto tragikomickým situacím :) ... Nejsem si jistá jestli s Dylanovým specifickým přemýšlením neměl přidruženou ještě další diagnózu, každopádně Tourett jak vyšitej a kniha byla fajn. Nechám ji doma pro syna až povyroste a poslední rada nakonec - pár uživatelů si zde "nevidí do huby" a vyzrazuje zásadní info ke knize, takže nečíst komenty před čtením.