Afilada
komentáře u knih
Vrhnout
Hana Lundiaková
Lundiaková se pomalu stává mojí oblíbenou spisovatelkou. Čte se dost těžko, její obraznost je takřka revoluční, čtenářský zážitek poskytuje vrchovatě. Tématicky se pohybuje trochu na okraji společnosti, člověk si uvědomí kolik rozličných a odlišných životů kolem probíhá.
Vrchlický erotický
Jaroslav Vrchlický (p)
Netušil jsem, že (s)prostonárodní verše, které jsme si předávali ústně na základce jsou původem často od Vrchlického. Kdyby nám to učitelé češtiny tehdy řekli, mohli jsme se k národním klasikům propracovat rychleji a lépe. S odstupem času už tato poezie není pro mne to úplně ořechové, je to vlastně hodně prvoplánové až spíše nudné. Oceňuji grafické provedení knihy, to snese přísnější měřítka.
Jiří a Zdenka Tichotovi na Točné
Miloš Rejchrt
Obdivuji hluboký ponor do intimity, v širokých společenských/historických souvislostech. Jiří Tichota a Spirituál kv., to jsou podstatné pilíře naší kultury a našeho lidství, nepřeháním, smekám.
V lidožroutově zahradě
Leïla Slimani
Hlavní hrdinka A. má vše, o čem lze snít. Oddaného manžela, ekonomické zajištění, zdravého malého syna, práci s volnou pracovní dobou, paní na pomoc v domácnosti, milence, kamarádku, která vždy pomůže atd. Ale některé z nás prostě pálí dobré bidlo, někteří z nás neví co chtít a nedáme pokoj, dokud to nedostaneme, takže se opakovaně donekonečna (ne)smyslně trápíme. Kniha je přehlídkou zkratového jednání, kdy hlavní postava si opakovaně šlape po štěstí a tím ničí nejen sebe, ale i své okolí. Na každé nové straně knihy trnu, co zase A. provede. Nechápu, že někdo hovoří o skandální knize, nelítají v tom přeci jen (někteří) muži, lítají v tom i některé ženy. Knihu doporučuji zejména těm, kteří se (nesmyslně) trápí, že měli v životě málo sexuálních partnerů/partnerek. Ono mít jich hodně, to je vyslovené peklo.
Mladé ženy / Staré ženy
František Halas
Za Mladé ženy dávám všechny hvězdičky, je to fakt mladé a něžně úchvatné čtení, skvělé pro náctileté, ale nejen pro ně, lze s potěšením číst v každém věku.
Staré ženy, na to musí mít člověk černou náladu, v podstatě nedoporučuji, kdo má depku, tak četba Starých žen mu ji spolehlivě prohloubí.
Dýka štěstí
Václav Švankmajer
Míjel jsem se, určitě je to moje chyba. Zkusím to příště.
Nech kozy mečet
Petr Volf
Lehce šokující obal, uvnitř to zas až tak nejiskří. Dávám trochu lepší hodnocení za odvahu, povídky ale budou časem zapomenuty.
Bez Karkulky
Irena Dousková
Poctivě jsem se snažil, aby na mne verše zapůsobily. Nestalo se, neznamená to ale, že by verše paní Douskové byly vysloveně špatné. Zkusím to zase za čas znovu.
Únosy dopravních letadel v Československu 1945 - 1992
Ladislav Keller
Pečlivé, střízlivé, věcné. Pro zájemce o naše civilní letectví v souvislostech je to neocenitelná kniha.
Prsa
kolektiv autorů
Téma je mi blízké, nikdy se neomrzí, nejen mužům, ale samozřejmě i ženám. Kult ňader je součástí naší kulturní identity. Autoři to však vzali trochu hákem, s vědomím, že dílko se bude za všech okolností dobře prodávat. Kniha plýtvá místem, mohla být mnohem obsažnější/zajímavější při stejném rozsahu stran.
Včera a dnes
Vladimír Jiránek
Vladimír Jiránek nikdy nezklame. jeho kreslené vtipy z minulosti jsou aktuální i dnes.
11 tisíc prutů aneb Rychtářovy lásky
Guillaume Apollinaire
Jen pro velmi otrlé čtenáře. Ale kdo to zvládne, dokáže najít poezii ve všem.
Kolik očí má den
Jiří Suchý
Nádherná poezie, 20 tis. (!) výtisků
Letní večer:
Řekněme, že den letní
Už spěje k večeru
A píseň operetní
Se chvěje v éteru
To ve skalách si zpívá
Divokých panen sbor
A už se připozdívá
A tiše šumí bor
Jsou večery kdy usnem
A dostaví se sen
A jindy v potu dusném
Nás touha žene ven
A v dálce plachý zvonek
Do ticha vyzvání
A ňadra Amazonek
Se derou do dlaní.
Povídky o manželství a o sexu
Michal Viewegh
V druhé polovině 90. let byl Viewegh na vrcholu svých tvůrčích sil. Zachycoval velmi dobře stav a vývoj (části) české společnosti, tedy těch ekonomicky a společensky úspěšných, mezi něž také patřil on sám.
Název souboru povídek je poněkud zavádějící, sex je zde jen jednou z mnoha rovin toho, co jsme tehdy žili.
Čtivé, svěží, pravdivé.
Krvavý román
Josef Váchal
Jsem moc rád, že vznikají úlety, tedy když autor umí psát, což v případě Váchala naštěstí platí.
Řízkaři
Barbara Nesvadbová
Nesvadbová se teprve učí psát, nedokáže popsat atmosféru, prostředí, náladu, jde přímo na podstatu sdělení. Ale bohužel je to těkavé a možná i (bezdůvodně) lehce exhibicionistické.
Třeba budou její příští knížky lepší.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Kritikou i čtenáři vysoce ceněné dílo. Já jsem se dost ztrácel, možná moje chyba.
