aginecka
komentáře u knih

Nikomu život nezmění, ale spolehlivě zabaví. Lehké, čtivé, nepatetické.


Barvitý obraz Itálie 16. st. V prostředí jednoho z nejkrásnějších měst světa se nenásilně splétají příběhy tří živoucích hrdinů. Autor buduje děj s lehkostí a nenuceností, přesto se jeho styl vyznačuje přesnou vyvážeností. Naturalistické zobrazení drsné doby a poetičnost lásky, která přináší naději, zajišťují rovnováhu. Kniha se obejde bez bombastických akcí, udržuje poklidné tempo, přesto čtenáře po celých šest set stran nepustí ani na chvíli.


Kdyby hrdinka netrvala na tom, že se musí točit dokola pokaždé, když je šťastná, byla by to dokonalá oddechovka na chvíle, kdy se vám nechce příliš používat mozek.


Příjemné překvapení. Nepateticky o umírání. I když filozofování hrdinky bylo někdy na hraně, nikdy se to nezvrhlo v melodrama. Je to takové milé vyprávění o jedné lásce s přesně vymezenou dávkou depky a optimismu.


Některé pasáže byly velmi zajímavé, některé míň. Ale co rozhodně oceňuju, je styl autorky. O nestandardním životě své matky mluví zcela bez servítků. Není v tom nic zahořklého, ani přehnaně ironického, prostě jen vypravuje to, co po boku Marlene Dietrich zažila.


Ano, je to červené knihovna, ale fakt, že se příběh Gracelin odehrává právě v Irsku, to pro mě plně kompenzuje. Drsný život chudých lidí na jednom z nejkrásnějších míst světa s trochou dobového kontextu, ideální kombinace nejen pro zamračené dny!


Nevím, jestli je tak špatný překlad, nebo autor… Vnitřním pochodům traumatizované matky jsem nevěřila ani na vteřinu. Přechody z euforie do deprese během jediné věty byly trochu moc. Pokud to měla být snaha o větší dramatičnost, nevyšla. Škoda toho zpracování, téma je vážně zajímavé.


Souhlasím, druhý díl je ke čtenářům přívětivější. Líp to celé drží phromadě a máte pocit, že se skutečně někam posouváte. Na druhou stranu vraždy jazzmanů nebyly zrovna téma pro mě... Na další díl se ale těším!


Autorský tandem LK mám ráda, s každou další knížkou seznámení s novým deviantem, stránky se obrací samy a husí kůže zaručena. Tohle ovšem nevyšlo... Stejné ingredience jako vždycky, ale zpracování pokulhává. Napětí minimální, příběh pána s králičíma ouškama vykonstruovaný a celkově nějak bez života. Snad příště.


I když je hrdinka většinu knížky na zabití, stejně chcete vědět, co bude dál a jestli už ji ten další průšvih konečně položí. Velmi čtivě napsané. Ale body dolů za předvídatelnost. Dost mě zklamalo, že ten, koho jsem podezřívala od první stránky, to vážně udělal…


Originální to skutečně není a hrdinka je při nejlepším nemastná neslaná, ale vtáhla mě atmosféra knížky. Zamrzlý svět jsem si užívala od první do poslední stránky.


S každým dalším „zvratem“ a „odhalením“ jsem si znovu říkala, jestli to fakt myslí vážně… Jistá míra za-vlasy-přitaženosti k žánru patří, ale tohle byla síla. Napínavé ani náhodou, spíš nechtěně vtipné.


Četla jsem čistě kvůli čtenářské výzvě, ale musím přiznat, že někde v půlce mě to chytlo. Docela napínavé a díky různým úhlům pohledu nenudí.


Ač to zní blbě, knížky Petera Mayla fungují jako pohlazení. A Dobrý ročník je skvělý příklad. Od první do poslední stránky na vás svítí jasné provensálské slunce a nedá šanci žádným chmurám.


Troufám si tvrdit, že i život "fifleny" je o něco barvitější a naprosto souhlasím, že oddychová literatura nerovná se odfláknutá... Povrchní, bez vtipu, jedno velké klišé. Kdyby se mi do ruky nedostala audiokniha, nedočetla bych.


Na můj vkus trochu přefilozofované, ale fantazie obdivuhodná.


Celkem příjemná oddechovka (zásluhou okopírování atraktivního modelu Downton Abbey), ale rozhodně žádný zázrak. Obvyklá klišé červené knihovny - téměř svatá hrdinka, překážky na cestě k "šťastně až navěky" jen pro formu a pár rádoby záporáků. Co mi ale skutečně lezlo na nervy, byly výlevy přecitlivělé víly Kitty.


Velmi povedené pokračování. Svébytný a hlavně uvěřitelný příběh vyrůstající z Wyndhamových základů. Jediné, co bych možná lehce vytkla, je dost nahuštěného děje. V „jedničce“ se toho stalo míň, ale o to to bylo působivější.


Nadšená jsem nebyla, i když je to docela příjemné čtení. Další z kategorie - senior je taky člověk. Citlivé, lidské, občas i náznak humoru. Ale Ove je Ove!

Pokud máte chuť na sociologicko-psychologickou sondu do Británie 19. století, lepší nenajdete. Skvěle napsané, veeelmi zevrubné, ale rozhodně nenudí.
