aginecka komentáře u knih
I cynik občas uroní slzu nebo jako v tomto případě jezero. Veronika Opatřilová mě opět donutila vykopat dávno pohřbené emoce a postavit se jim. Příběh spřízněných duší, které ani smrt nedokáže rozdělit, prožijete všemi smysly a ani s jedním “L" se vám nebude chtít loučit.
Daphne du Maurier je dokonalý vypravěč. Před očima vám vystupují postavy a místa a vy je nejen naprosto jasně vidíte, ale dokonce i cítíte. Vnímáte chlad mořského vánku před úsvitem, zemitou vůni močálu i odér podnapilých vyvrhelů. Užívám si to pokaždé!
Kdyby hrdinka netrvala na tom, že se musí točit dokola pokaždé, když je šťastná, byla by to dokonalá oddechovka na chvíle, kdy se vám nechce příliš používat mozek.
Čekala jsem nenáročnou romanci pro mladší čtenářky, ale tohle bylo trochu zklamání. Nevadí mi předvídatelný příběh ani neoriginální postavy, s tím se v žánru počítá. Co mě ale od začátku do konce rozčilovalo, byl rozpor mezi austenovskou dobou, kdy by se příběh měl odehrávat, a chováním i řečí hrdinky. Něčemu takovému se dá jen těžko věřit. Zvlášť když dobovou a současnou morálku autorka střídá v rámci jedné kapitoly. S jazykovými prostředky je to dost podobné, ale k tomu mohlo dojít i na trase mezi němčinou a češtinou…
Ačkoliv mám ráda knížky, které můžu využít jako dopravní prostředek na výlety do neznámých časů či krajů, ze všeho nejvíc si užívám ty, kde na příběhu až tolik nezáleží, protože veškerou pozornost na sebe strhává skvělý vypravěč. A Mise Saturn je přesně ten případ. Téma je zajímavé, ale nebýt způsobu, jakým autor příběh dávkuje, s takovým nadšením bych sedm set stran nabitých politikou nezpracovala.
Podobně jako jiné horory od Kinga ani Osvícení nestojí na efektních lekačkách. Tempo je oproti filmu výrazně pomalejší, aby si čtenář mohl náležitě vychutnat proces pozvolného psychologického dušení, bez kterého se žádná z Kingovek neobejde. Čtyři psycha z pěti!
Tady jednoznačně forma vítězí nad obsahem, graficky dokonalá knížka! První část jsem četla víceméně ze zvědavosti, jak bude vyprávění prostřednictvím "atraktivních" dokumentů fungovat. Postupně si mě grafika získala natolik, že jsem hltala jeden obrázek za druhým a vůbec neřešila, jestli příběh Kady je originální nebo ne.
Naprosto pozoruhodná věc vás vtáhne do děje na první stránce, a i když se v průběhu musíte prokousat jistou dávkou mravokárnosti a politické korektnosti a s tím souvisejícími výkyvy napětí, do cíle dorazíte ve slušném tempu.
Souhlasím, že to není lehké čtení. Musíte se skutečně soustředit, ideálně si dělat poznámky, a to já moc neumím. Takže ano, ztrácela jsem se v postavách a musela jsem se vracet. Závěr mě malinko zklamal. Ale musím uznat, že mě kroužení po spirále osudů obyvatel vesničky vlastně bavilo. Atmosféra vás vtáhne.
S postavami ženského pohlaví nemívám trpělivost. Zpravidla se mi zprotiví tak v druhé kapitole a knížku dočítám jen ze setrvačnosti. I netypická Eleanor mi chvílemi lezla na nervy, ale díky svěžímu a hlavně nesentimentálnímu způsobu, jakým autorka její posunuté vidění světa podává, si mě získala. Slzy jsem neronila, i tak mi ale bylo líto, že se musíme rozloučit.
Nemám ráda čistě bílé hrdiny a přílišná mravokárnost mi vadí, u Jany Eyrové to ale nějak naplatí. I když je až moc vzorná a „zlobí“ jen, když už vážně není zbytí, dokázala jsem s ní znovu projít celým románem a držet jí palce (a ještě si to užít!).
Souhlasím, pro někoho, kdo k dystopiím ještě moc nepřičuchl, to může být jízda. Děj má spád, hrdina je celkem originální, autorova vize reálná. Jediný problém je v tom, že lidstvo pod nadvládou AI už je dost ohrané...
Luca Di Fulvio pokračuje v šíření svého poselství „zázraky se dějí v každé době“. A tentokrát došlo na krutý středověk. Dívku, která se dotkla nebe asi už nepřekoná, ale rozhodně lepší než sladkobolný a těžko uvěřitelný Chlapec. I přes pár hluchých míst a tradičně naivního hrdinu času stráveného s Dítětem nelituju, a až zase zatoužím po dávce optimismu, pustím se do Snu.
Žádná velká očekávání jsem neměla, takže vlastně milé překvapení. Má to spád, v první části skvěle vykreslená atmosféra všech lokací (dům, les i městečko), mrazení tak akorát. Pro milovníky béčkových hororů ideál. MINISPOILER: Jediné, co mi vadilo, bylo, že to autorka nenechala čistě v duchařské sféře…
Kdo čeká biografickou knížku o Queen, bude zklamaný. Neznámá historie je spíš pro starší a pokročilé fanouškovské hierarchie, taková kompilace poznámek pod čarou k všeobecně známým faktům. Autenticky popsaná doba, vztahy v rámci kapely, všednodenní problémy rockových hvězd i zákulisní historky. Zkrátka od každého něco. Já jsem si užila každou stránku. Jen škoda toho překladu…
Lehké a čtivé ano, ale jinak to vymetá každé klišé žánru a hrdinka je zhýčkaná hysterka, které ani navzdory tragickému úvodu nemůžete fandit.
Milé překvapení, obvyklá sladkobolnost historických romancí potlačena na minimum. Romantika a drsnější pasáže v rovnováze. A samozřejmě velmi čtivé.
Originální a hodně poetický pohled na druhou světovou válku. Na styl jsem si musela chvíli zvykat, rozhodně jsem nečetla jedním dechem, ale vytknout nemůžu nic. Příjemné vybočení z všednosti – životní i literární.
Vzhledem k tomu, že jde o YA, těžko si stěžovat, že knížka je určená mladším čtenářům… Příběh i způsob jeho vyprávění jsou přímočaré, jednoduché, žádné zbytečné zdržování. Po celou dobu čtenáře drží v napětí a nenudí. Což je docela úspěch, protože první díl série existuje čistě jen proto, aby nalákal na další. P. S.: Jsem jediná, kdo si neustále třídění zážitků v první části řadí pod O jako otravné?
Jako všem knížkám s tak masivní marketingovou kampaní jsem ani Temnému experimentu nedávala moc šancí, ale překvapil. Nejde o veledílo, nic převratného nečekejte ani po obsahové stránce, ale autorce se nějak povedlo chytit mě hned na první stránce a spojení stále trvá. Připouštím, že postavy by možná mohly být propracovanější. Na druhou stranu atmosféra doby se povedla na jedničku. Další díl si určitě přečtu.