Air15 komentáře u knih

Český Forsyth. Tohle spojení mě při čtení napadlo hned několikrát. Autor si vybral téma, které je snad tím nejvýznamnějším a dramaticky nejsilnějším činem českého odboje za druhé světové války. Podobně jako Forsyth popisuje příběh od první myšlenky na zabití Heydricha, přípravu, provedení, skrývání až po heroický boj v kostele. Do toho je zapojena a vykreslena celá plejáda postav: od parašutistů, odbojářů, kolaborantů až po gestapáky a nejvyšší nacistické velení v Čechách. Zvlášť oceňuju popis německé mašinerie a celého bezpečnostního aparátu, při potírání odboje. Teprve při znalostí těchto detailů si čtenář dokáže uvědomit, o jak obtížný čin se jednalo a jaké kvality ti hrdinové (ať už vojáci nebo obyčejní lidé) měli. Zvlášť, když stáli proti tak brutálnímu a nemilosrdnému režimu, jakým byli nacisté. Hodně silná a strhují kniha.

5 24.07.2016

Hodně zvláštní kniha. Největší klad je velká fantazie autora, který dokáže vytvořit takové scény a situace, že je přímo vidím na plátně. S tím příběhem je to těžší, jeden den se mi to četlo rychle a snadno, a druhý den jsem se k tomu musel nutit. Těžko se to k něčemu dá přiřadit, je to fantasy, ale také detektivka, nevšední romantika, horor, thriller a bůh ví co ještě. Přišlo mi, jak kdyby sám autor nevěděl, co vlastně chce psát. Postava Stína byla na můj vkus někdy až příliš pasivní. Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetl, ale popravdě nemůžu říct, že bych z ní nadšený.

5 21.10.2015

Takřka žádná akční scéna, a když, tak je jen na dvou odstavcích a přitom je to tak napínavá 40 let stará kniha, že kdejaký současný autor by se u Forsytha mohl učit. Přesně takhle si představuji thriller o honu na nacisty v šedesátých letech. Po Dni pro Šakala, druhá nejlepší kniha jakou jsem od tohoto autora četl.

5 21.08.2015

Wow, to byla jízda. Ještě teď se z toho třesu. Když jsem dočetl tuhle 1200 stránkovou bichli, tak mi bylo líto, že už je konec, jsem napnutý jak struna chci vědět co budou dělat všechny přeživší postavy, které se na konci dostali do zlomových momentů. Autorova záliba v zabijení důležitých a oblíbených postav (ve chvíli kdy to nejméně čekáte) nemá obdoby. To způsobuje, že se čtením nemůžete přestat, nestačíte obracet stránky, nestačíte hltat slova. Nejednou se mi stalo, že jsem přeskočil odstavec, kde se podle mě nic moc nedělo a chtěl jsem se dostat k tomu zajímavějšímu, ale to ne proto, že by to byla nuda ale proto, že ten příběh je tak skvělý. Teď mi nezbýva než čekat na další díl.

5 21.11.2011

No, čte se to dobře... ale samotný případ je, s prominutím, absurdní. Překombinované, zdlouhavé, vyloženě až směšné (máme tady tři vraždy v jednom hotelu a jediný kdo to řeší, je Poirot, poté detektiv, kterému se skoro dělá špatně, když musí řešit vraždu a jeden strážník - kde je sakra Japp, Scotland Yard, houfy policistů, kdokoli? Vypadá to, že ty vraždy dohromady nikoho nezajímají). Nebo dále - Poirot s detektivem najdou na podlaze kaluž krve, nicméně žádné tělo, detektiv okamžitě předpokládá, že došlo k vraždě, ačkoliv technika rozlišení lidské a zvířecí krve je známa už od roku 1901, přitom děj knihy se má odehrávat někdy ve 20. letech...). Je to zdařilá kopie Christie, ale pitomá detektivka.

4 02.09.2018

Nevím jak začít. Kalfař umí psát, v jednotlivých pasážích a scénách sdělí to důležité (a kolikrát je to i dost zábavné). Nemůžu se ale ubránit dojmu, že v knize chtěl mít prostě všechno. Všechno – co ho v dané chvíli zajímalo a inspirovalo. Výsledkem je směs, ve které je: sci-fi, Emil Hácha, komunismus, kapitalismus, svatý Václav, husiti, Karel IV., ruští kosmonauti a spousta dalších věcí. Problémem je, že historický a kulturní exkurz (cílený zřejmě na zahraniční čtenáře), je podáván dost křečovitě a jakoby násilně naroubován na relativně jednoduchý příběh. Já tomu prostě nevěřil, nevěřil jsem historce o otci hlavního hrdiny, nevěřil jsem postavám, atd. (nechci prozrazovat…). Postavy se chovají… proč to neříci – hloupě! Jakub a Lenka se po dočtení vykreslují jako jednoduší lidé, jejichž jediným problémem je, že spolu nekomunikují. To je vše? Ano, čte se to dobře, rychle, a když už by jedno téma nudilo, tak je nadhozeno jiné. Nemůžu říct, že už jsem to někdy někde viděl nebo četl. Neříkám, že je to špatné (na prvotinu je to asi i dost dobré), nicméně můj problém může být, že to není můj šálek kávy… Příště, prosím, méně protlačených Husů a estebáků a více promyšleného děje. I když – třeba tomu jen nerozumím. :-)

P.S. Bohužel, viděl jsem seriál Kosmo, takže jsem knihu nedokázal brát vážně (i když jsem se snažil).

4 15.07.2017

Nejlepší je tom všem ta myšlenka, že pokrok a věda dokáže překonat každé nesnáze. Tedy, pokud máte sebou Cyruse Smithe, všehoschopného inženýra. Vzhledem k době, kdy to bylo napsáno, je to sice trochu naivní, ale pořád zábavné dobrodružství.

4 25.03.2017

Po Kvítku jsem si sehnal i Jablko. Přečetl jsem ho za jedno nedělní dopoledne. Ano, dostal jsem to, co jsem chtěl. Všechny povídky jsou lehoučké jako pírko, jednou fouknete a jsou pryč. Zvlášť ta poslední - ta na kterou jsem nejvíc čekal. O jakou postavu se jedná jsem poznal dřív, než padlo její jméno. Jsem rád, že autor nepodlehnul a všechno "nevyklopil". Výsledný dojem z Kvítku, tak u mě zůstává pořád stejný (a vysoký). I když je pravda, že moje "příběhožrouctví" nikdy nepřestane toužit po dalších zprávách o Sugar.

4 05.03.2017

Chápu, proč se z toho stal kult, ale bohužel, autorův unylý vypravěčský styl mi nic neříká. Je vidět, že upřednostňoval vytváření svého fikčního světa jako takového, než aby na první místo kladl potenciální zábavnost samotné četby. Například akční scény, boj a bitvy – není jich moc, a když už jsou, tak jsou napsané, jako kdyby vypravěče nebavilo to, že se jim musí věnovat. Místo toho je věnována spousta místa Fremenům a jejich filosofii a ekologii na Arakis. Nebavily mě myšlenky postav psané kurzívou, které natvrdo čtenáři řekli, co si postava myslí. I dialogy někdy působí tak polopaticky, že jsem v těch chvílích postavám nevěřil. Neříkám, že je to špatně napsaná kniha, autor evidentně napsal přesně to, co měl v plánu. Jen nejsem naladěn na jeho notu.

4 31.01.2017

Věta na obálce, že se jedná „o jediný thriller, který si letos musíte přečíst“ překvapivě nelhala. Už po úvodních dvaceti stránkách jsem věděl, že tohle určitě dočtu do konce. Nejzajímavější je kompozice celé knihy, ta je vyprávěna v první osobě hlavním hrdinou, který ale zároveň vypráví o událostech, kterých nemohl být svědkem. Z Poutníka se tak stává vševědoucí vypravěč, jehož styl lehké odtažitosti, pragmatismu a bohatých zkušeností nejlepšího agenta je strhující a velmi baví. Je to někde na pomezí špionážního thrilleru a krimi románu. Doufám, že Terry Hayes napíše ještě něco, ten autor to umí. Není to Clancy nebo Forsyth, je to něco jiného, ale zároveň je to přesně to, co člověk chce číst do hluboké noci a netrpělivě obracet stránky. Jo, a nic si o knize nezjišťujte, odhalování zápletky a toho jak spolu všechno dohromady souvisí, je na tom to nejlepší.

4 05.08.2016

Skvělé! Sice jsem 3/4 knihy poměrně dlouho, což u Kinga nebývá zvykem, ale to bylo spíš tím, že jsem měl málo času. Popravdě, chvílemi se to opravdu dost táhne. Nicméně, závěr byl velmi působivý. Opravdu jsem se bál otočit poslední stránky, abych se dozvěděl, jak to vlastně skončí. Konec je dost děsivý a zneklidňující, je to báječná variace na Frankensteina, Horizont událostí a Lovecraftovské horory. Nejlepší kingovka to není, ale i tak je to jeho kvalitní standart. Začátečníkům bych ale od Kinga doporučil jinou knihu.

4 16.11.2015

Zatímco kdejaký autor fantasy je užvaněný a neschopný jít k jádru věci, tak Anthony Ryan se nezdržuje s blbostmi a vypráví napínavý příběh, který se čte skoro sám. Není sice nijak originální, ale osudy hlavního hrdiny jsou tak zajímavé, že nestíháte otáčet stránky. Těším se na další díl.

4 18.07.2015

Rychlé a zábavné čtení. V technických detailech jsem se sice ztrácel, ale by to napsané uvěřitelné. Hlavní hrdina je sympaťák, kterému nejde nefandit. Nevěřím ale, že by člověk byl schopný udržet optimismus a aspoň na chvíli nepropadnout depresi, v takové situaci a po tak dlouhou dobu.

4 02.07.2015

Tato kniha mě chytla od začátku a držela mě až po děsivý konec. Doporučuji.

4 30.11.-0001

Edici Fantastika nakladatelství Argo začínám čím dál víc přicházet na chuť. Přičemž zrovna tenhle kousek se obzvlášť povedl. Ačkoliv mají povídky již určitou patinu (aby ne, když jsou ze 30. let) tak jsou stále velmi čtivé a pořád dokáží strhnout. Napětí, pralesy, ztracená města, meče, bitvy, netvoři a Conanův přímočarý (pomocí právě toho meče) způsob řešení takřka všech problémů. Jop, byl jsem hodně spokojený. Těším se na další díl.

3 22.11.2022

Uf, bylo to docela náročné čtení. Problém není v tom, že by to bylo špatně napsané, ale v tom, že Kingova přednáška se zabývá z velké části filmovým a televizním hororem z 50. a 80. let 20. stol. (což je logické, neboť kniha vyšla v roce 1981). Troufám si říct, že český čtenář, který drtivou většinou těchto filmů, pořadů a seriálu nezná (jako jsem já) bude ztracen a zahlcen nic neříkajícími jmény a souvislostmi. Kingova kniha se nicméně dá použít jako užitečný průvodce žánrem, který ale spíše ocení zapálený fajnšmekr, než běžný čtenář Kinga, který se jinak na hororový žánr příliš nezaměřuje.

3 01.12.2017

Skvěla podaná kingovská jednohubka - svižné, napínavé, dojemné a trochu strašidelné. Navíc zajímavé prostředí lunaparku ze 70. let. Jenom ta propagace vydavatele, že se jedná o detektivní příběh je trochu přehnaná. Alespoň já jsem to tak nevnímal.

3 04.03.2017

Pohádka o tom, jak zatvrzelý a cílevědomý kluk z Kopřivnice k lásce přišel a medaile vyhrával jednu za druhou. Z toho by klidně mohl být skvělý film. Klidně bych si rád přečetl i o pozdějších osudech slavného běžce.

3 16.01.2017

Ukázka originálního nápadu, který je vytěžen na maximum. Je vidět, že autor je fanoušek her, knih, filmů, popkultury 80. let (a nevím čeho všeho ještě) a dokáže z toho udělat napínavý příběh, bez toho, že by se v něm utopil. Hrdinové jsou sympatičtí (bude se mi po nich stýskat), svět je správně dystopicky beznadějný a virtuální realita tak lákavá, že bych se do něj připojil hned teď. Neskutečně návykové.

3 12.12.2016

Po dočtení si říkám, že už bych konečně měl hnout zadkem a tu svou dávno rozepsanou povídku dopsat. Velmi inspirativní a nadšené psaní o psaní.

3 27.05.2016