Aiwa komentáře u knih
Dokonce se podle toho dá i upéct, což u kuchařek nebývá pravidlem (a u mne). Doporučuji vyzkoušet bretaňský jablečný koláč. Některé recepty jsou poněkud exotické a pochybuji, že je někdy vyzkouším, ale kouká se na ně hezky. Obrazový materiál spadá do kategorie „způsobuje slintání“.
Detektivka bez Hercula a slečny Marplové. A vlastně tak nějak bez detektiva. Jeden z důvodů, proč mám Agathu tak ráda, jsou její neotřelí vyšetřovatelé, kteří dodávají knihám spád. Začátek knihy se realizuje především formou vzpomínek a myšlenek jednotlivých postav, potud dobré. Jenže, jak se začne zjišťovat kdo, jak a proč, tak děj vázne. Ke konci kniha působí „nedodělaně“. Místo obšírného popisu, co se vlastně stalo, pozorujeme přiotrávenou zamýšlenou oběť a jejího vysoce nesympatického chvástala, který celý vraždu vyřešil snadno a rychle, jak tokají jako dva tetřívci;-). Na detektivku to ujde, na Agathu je to slabší.
Žena v kleci mě nadchla a přečetla jsem ji jedním dechem. Se zabijáky už to bylo o dost horší. Složka 64 mi připomněla, proč mě Adler-Olsen na začátku tak zaujal. Kniha má spád, napětí, pár překvapivých momentů a především humor. Obsahuje však i společensky závažnější témata. Čte se sama. Už se těším na další díly z oddělení Q.
Zlaté límečky jsou unikátní svým tématem, které v česko-slovenském prostředí do té doby nikdo obšírněji nezpracoval. Otázka pronikání neoliberální ideologie do vzdělávání ale patří na západ od nás mezi velká témata pedagogického výzkumu. Kniha je náročnější na čtení a k pochopení některých myšlenek to chce trochu filozofické průpravy (autoři vychází především z teorií Michela Foucaulta). Nicméně, myslím, že základní kostru knihy pochopí každý, kdo bude mít zájem. Jednotlivé teze jsou doplněny příklady ze vzdělávací praxe. Pokud se chcete kriticky zamyslet nad dnešním pojetím školství (utvářeným podle vzorců nucených nám EU, OECD apod.) a prohlédnout skrze líbivou fasádu současné vzdělávací politiky, je to kniha pro vás. Pár velmi stručných příkladů: analýzou školních dokumentů nalezli autoři obraz ideálního produktu vzdělávání – flexibilního, podnikavého, samostatného jedince, který přebírá za své vzdělávání a pracovní výkony odpovědnost a dokáže se rychle přizpůsobovat změnám na trhu práce. Nezní to špatně, ale kam se podělo kritické myšlení. Nevytváří se tak manipulovatelný prototyp zaměstnance s povrchními znalostmi? Nemá mít vzdělání i jiné cíle než vytvořit tzv. homo economicus. Podobně kriticky pohlíží na proslulé testy PISA a TIMSS. Svědčí výsledky z testování o nevzdělanosti jednotlivých národů? Každá země má svá specifika, která testy v potaz neberou. A co se vlastně testuje, co je ideálem? Dalším tématem je komodifikace vzdělávání, citelná hlavně v oblasti univerzit, která vede k tlaku na jednotlivé ústavy a negativně ovlivňuje možnosti výzkumu (kvantita vede kvalitou)… Samozřejmě nalezneme v knize i spornější pasáže. Pokud vás zaujala publikace Konrada Liessmanna Teorie nevzdělanosti, tak zklamaní nebudete a posunete se o něco dále.
Jedná se o vysokoškolská skripta, ze kterých jsem se musela učit:-/. Kniha je unikátní tím, že popisuje i ústavní a politické systémy zemí, ke kterým mnoho údajů v češtině nenajdeme (např. Albánie, Moldavsko). Jedná se vlastně o sborník, na kterém se podílelo vícero autorů s různou akademickou průpravou. A v tom spočívá největší slabina. Kniha nemá jednotný koncept ani terminologii. Někteří autoři se nadmíru zaobírají historií, jiní politickými stranami, další územními spory apod. Některé kapitoly jsou vysoce zajímavé a přínosné, jiné mi nic nedaly. Na zkoušku jsem si musela k určitým zemím extra dohledávat údaje, protože někteří autoři se prostě některým věcem nevěnovali (narozdíl od jiných). Odpovídající alternativa k této učebnici, pokud vím, neexistuje. Laické veřejnosti bych knihu nedoporučovala.
Z nočních motýlů mám rozporuplné pocity. Na začátku se kniha slušně rozjíždí, ale postupně jí začíná docházet dech a do konce se doplazí v křečích. Děj začíná působit zbytečně zdlouhavě. A hlavně tam chybí slušné vyvrcholení příběhu. Celou dobu to tak nějak graduje a pak...nic moc. Konec vypadá "odfláknutě" a nedodělaně. Pořádného vysvětlení dříve nakousnutých souvislostí se nedočkáme a těžko si je domyslíme. Kniha není celkově špatná, ale něco jí chybí. Pro mne je to jedna z dalších, které odložím do knihovny a už si na ně nevzpomenu. Ale má pěkný přebal:-).
Depresivní čtení a mé první setkání s tímto žánrem, takže nemohu s ničím porovnávat. Zhruba do poloviny jde o slušnou knihu – poznáváme přírodu, hrajeme si na Robinsona, řešíme problematické vztahy mezi otcem a synem, sem tam nějaká depka, až se prokoušeme k nevyhnutelné tragédii. Ve druhé části příběh postupně upadá. Autor má nutkání pokračovat až k nějakému završení, které uštědří víceméně pozitivnímu dojmu z knihy poslední ránu. Chápu, že vzhledem k jeho minulosti, to tak dopadnout asi muselo. Jak opouštíme divočinu a usazujeme se v civilizaci, tak to prostě přestává fungovat, což je znatelné i v interakci s lidskými tvory (s medvědem to bylo lepší;-)). Otcův způsob myšlení je čím dál víc těžkopádný a nepochopitelný, zvláště v porovnání s předchozím stylem vyprávění. Kniha není špatná, jen poněkud nevyvážená.
Velmi obsáhlý průvodce, ale na druhou stranu v Itálii toho také není zrovna málo. Jedná se o velmi podrobnou publikaci, která vám poskytne základní fakta o italské historii, sem tam nějaké perličky a plno informací o památkách, vstupném, dopravě, hotelech, restauracích… v každém trochu větším/významnějším městě. Za sebe mohu průvodce jen doporučit, kolikrát jsem díky němu věděla více než naše průvodkyně
Reklamní slogan by mohl znít: Chcete napsat školní učebnici? Přečtěte si to.
Klíčová publikace o učebnicích, ze které se dodnes čerpá, a to i díky díře na českém a slovenském trhu. Výzkumu a konstrukci učebnic se u nás moc pozornosti nevěnuje a podle toho to v praxi taky vypadá. Vzhledem k době a místu vydání je nutné eliminovat ideologický balast, ale značnou část obsahu lze označit za nadčasovou. Můžeme být rádi, že je k dispozici alespoň letitý slovenský překlad. Z knihy čerpá i česká Průchova publikace "Učebnice: Teorie a analýzy edukačního média".
Kouzlo rodového anglického sídla, dva bratři, jedna osudová žena, pár „bizárů“, nějaké to rodinné tajemství, záhada jak z Akt X a k tomu tajemné polorozpadlé opatství, to vše v detektivkovém balení. Perfektní kombinace. Doporučuji také vskutku ehm… interesantní západoněmecké filmové zpracování s Klausem Kinskim.
Základní publikace o učebnicích v českém rybníčku. Dobře sepsaná, srozumitelná a inspirativní. Za pozornost stojí i praktické kapitoly – nevhodně psané učebnice, ukázky výzkumu apod. Povinná literatura pro studenty „pajdy“ v tom nejlepším slova smyslu.