Aknel26 komentáře u knih

Když jsem si tu malou knížečku přinesla z knihovny, čekala jsem podle názvu něco humorného. A ono ne tak docela.
Když jsem přečetla první stránky, usoudila jsem spíš, že to je parodie na sladké banální příběhy. A ono ne tak docela.
Když jsem přečetla polovinu, říkala jsem si, že to má být parodie na špionážní romány. A ono ne tak docela.
Posledních asi 50 stran jsem zhltla naráz a závěr mě tedy překvapil, nebo spíš šokoval. Je to čtivý, skvěle vypointovaný příběh.

5 28.04.2021

Takové smutně veselé čtení. Po stránce literární žádný skvost, příhody se stále opakují - co všechno pejsek počural, jak moc je cítit, jak moc štěká atd. Z vyprávění ale podle mě je cítit láska a také správný nadhled, bez nichž by se podobná činnost vykonávat nedala. Mezi jednotlivými psími osudy jsou krátké kapitolky s všeobecnými informacemi. Je krásné, kolik toho dočaskáři udělají, aby zanedbaným či týraným pejskům zajistili nový život či klidné stáří.

5 01.04.2021

Se synem jsme s chutí přečetli Martínkovu i Alenčinu čítanku - a není náhodou, že mají knížky podobný název, ony jsou si podobné celé. Rozdíl je vlastně jen v pohlaví hlavní postavy a v prostředí, kde se odehrávají - Martínek žije na vsi, Alenka ve městě (z čehož se podle mě mohlo "vytřískat" víc). Myslím ale, že kluci mohou číst knížku o Alence, stejně jako holčičkám se bude líbit ta Martínkova. Knížky mají stejný koncept - příběhy ze života dětí jsou prokládány pohádkami, které dětem většinou vyprávějí členové rodiny. Je zajímavé, že u Martínka nás víc zaujaly kloučkovy příhody, zatímco u Alenky nás víc bavily pohádky (třeba ta kaštanová, o želvě a opici nebo o bacilech).

5 09.03.2021

Název není tak docela pravdivý, Patricii spadlo z nebe vlastně všechno včetně toho manžela. Pasáže o putování po Francii se mi docela líbily a klidně bych ta místa navštívila - a ochutnala ta skvělá jídla, jako vždycky. Prostřední část se všemi těmi osudovými láskami jak ze Shakespeara a zamilovanými, kteří se dávají dohromady po letech i desetiletích, během nichž po sobě jen platonicky toužili, mi přišla komická. A závěr zase příliš vyhrocený.
Celkově se knížka nijak neodchyluje od šablony, jak jsem ji popsala v medailonku autorky.

5 13.04.2020

Jak jsem psala v medailonku autorky, její knížky často balancují na čáře mezi pohodovým románem a nereálnou kravinou. Tento bohužel spadá spíš k těm druhým. Už jen ten začátek...
Úspěšnou maturantku Eriku pošlou její jinak velmi úzkoprsí a konzervativní rodiče samotnou do Paříže.Tam ji sbalí a bohužel i zbouchne a opustí místní playboy. (str. 18 - to jen, aby bylo vidět, jak moc výstižná je zdejší anotace)
Rodiče, hlavně snobská matka, nejsou nadšení a zrovna ji nepodporují v rozhodnutí si dítě nechat a přitom studovat zahradní architekturu. Erika naštěstí potkává postaršího Rakušáka Fritze, který se do ní zamiluje za jediný den, velkoryse přehlédne, že je těhotná s jíným, a hned druhý večer ji požádá o ruku. Erika zapomíná na vysněný studijní obor a odjíždí s ním do Rakouska. (cca str. 40)
A další děj už radši komentovat nebudu.

5 08.04.2020

Originální knížka plná dopisů od spokojených, přepracovaných, ale i naštvaných a opomíjených pastelek pobavila mě i syna. Hezky jsme si to porovnali i s našimi voskovkami a zkontrolovali jsme, kolik ze kterých ubylo, jen škoda že nemáme všechny barvy (chybí nám bílá i béžová).
Nicméně nejvíc asi syna zaujalo oslovení Tonďasi - snad ho během koronavirové uzavírky školky zapomene a nebude tak volat na spolužáka Toníka!

5 15.03.2020

Po slabší "pekárně" jsem měla trochu strach, že série půjde díl od dílu kvalitou dolů, jak to tak bývá, ale to se naštěstí nestalo, spíš naopak. Cukrárna byla psaná víceméně podle stejného mustru jako Kavárna v Kodani - partička lidí s různými osudy, které stmelí jedna akce, osudový, i když protivný muž a hlavně sympatická slečna v hlavní roli. A pak ta cukrárna se všemi dortíky, které bych chtěla ochutnat, procházky jarní Paříží a návštěvy dalších jedinečných cukráren s dortíky, které bych chtěla ochutnat... A k tomu ještě sleduju pořad Peče celá země, no nejsem já blázen? :-D
Pochybuju, že by se proměnu cukrárny povedlo před jejím majitelem tak dlouho tajit, stejně jako mě udivuje, jak rychle se Paříží rozšířila zvěst o Nininých výrobcích a způsobila fronty před cukrárnou, ale celkově mě knížka bavila a Nině jsem držela palce.
Tak trochu jsem doufala, že dalším dílem v sérii by mohl být Mléčný bar v Praze s Maddie v hlavní roli, což mi Goodreads částečně vyvrátil, ale i tak se na pokračování těším.

5 14.02.2020

Jejda, koukám, že jsem tuhle knížku zapomněla ohodnotit! Četli jsme ji před časem s tříletým synem a dobře jsme se u ní pobavili.

5 06.02.2020

U hledání předmětů v sídlech Čurbesky i Bordelníčka se dobře bavila celá naše rodina (ve věku tři až osmdesát pět let). Na každé dvojstránce najdeme čtyři úrovně úkolů od nejjednodušších předmětů, které najdeme na první pohled, až po ty, jež dají hledačům pěkně zabrat. Po pár stranách jsme zhruba pochopili princip, jak bývají ty nejtitěrnější znázorněny či ukryty, a my dospělí jsme čas hledání zkrátili. Knížky mají veliký formát a pro netrpělivé je vzadu i řešení.

5 03.12.2019

Výborné knížky na rozmluvení dětí. Dá se tu mluvit úplně o všem - o lidech, zvířatech, přírodě, předmětech, činnostech, domech, autech, obchodech, počasí, vztazích i místech. Můžete vymýšlet příběhy, sledovat osudy některých "hlavních hrdinů" - a to nejen v rámci jedné knihy, ale všech pěti (třeba pán-běžec a paní s jezevčíkem). Podle toho, jak se staví školka, jdou knihy v pořadí Zima, Jaro, Léto, Podzim. A Noc se nejspíš odehrává rok nato. Prohlížíme je se synem od jeho roka a půl a vždycky najdeme něco nového, o čem se dá mluvit. Kdybych mohla, dám hvězdiček deset.

5 25.08.2019

Jedna z těch nejveselejších. Iva byla magnet na trapasy a její zážitky od tety i později z vody nemají chybu. Tato knížka má tu pravou letní atmosféru.

5 21.08.2019

Úsměvný příběh, milé verše a opět krásné ilustrace. Syn i synovec ji milují a vyžadují vždy, když jsou u babičky. Oba by určitě dali plný počet, tak to dělám za ně.

5 10.05.2019

Jedním slovem báječný soubor! Oba se synem milujeme Milerovy ilustrace, mně se líbí i tematické rozdělení (barvy, tvary, čísla, protiklady, pozdravy...) a verše, hlavně ty Žáčkovy. Doufám, že i syn si k nim najde cestu - první básnička, kterou si zapamatoval a dodnes ji říká, byla právě z této knížky. O vláčku, jak jinak :-)

5 10.05.2019

Svůj komentář tentokrát rozdělím do několika bodů:
1) Knížka je velmi čtivá a je doslova nabitá dějem - sice jsou to často drobné příhody, které děj kolikrát ani neposunou, ale o tom přece život většiny z nás je. Patrik Hartl má velkou fantazii a líbí se mi, že pestrými náměty nijak nešetří. Leckterý autor by vzal některou pasáž, přidal spoustu omáčky a vystavěl celý román, zatímco u Hartla jsou i zcela nepodstatné a okrajové maličkosti zajímavé nebo vtipné.
2) Šest hlavních postav je příliš, tím spíš, že každý má ještě příbuzné, kolegy, sexuální partnery a přátele. Než se člověk ve všech jménech zorientuje, je čtvrt knihy pryč. A co je horší - ani jeden z hlavních hrdinů mi nebyl sympatický. Andreu a Pavla jsem nesnášela kvůli tomu, jak se ke Květě chovali, a skoro bych jim přála, aby s nimi Bořík jednal stejně, až budou staří. Pavel byl hajzl a Markéta mi připadala nudná. Bert byl docela fajn, ale tím lhaním (podle mého zbytečným) si to vždycky pokazil nejen u svých partnerek, ale i u mě. Co se týká Dáši, ta se během celého roku nijak zvlášť neprojevila ani neposunula a docela by se mi líbilo, kdyby na jejím dalším osudu byl vystavěn nějaký příští román.
3) Hlavními hybateli celého příběhu byly vzájemné lhaní, podvádění a neporozumění, nicméně téměř vše se zase uspokojivě urovnalo. A nebyla nouze ani o vtip či romantiku.
4) Slovo bimbálo je děsné a jsem ráda, že jsem se s ním krom knih Patrika Hartla nikdy nesetkala.
5) Název knihy mi ani přes závěrečné vysvětlení k příběhu nesedl.
6) Zatímco korektorka odvedla vcelku slušnou práci (oproti smutnému současnému standardu bylo chyb jen málo), grafika je hrozná: jednou jsou postranní okraje široké, jednou úzké, text skáče nahoru či dolů... Za ty peníze bych čekala lepší kvalitu.

5 23.01.2019

První polovina knihy se dost vlekla, měla jsem trošku guláš ve jménech postav a hlavně v datech (jedna kapitola se odehrává 23. května, druhá 20. a třetí třeba 24. května), nicméně od půlky se to rozjelo a já skoro nemohla knihu odložit. Těch náhod bylo docela dost a nepochopím, že byt zavražděné osoby nebyl zapečetěný, a dokonce ani prohlédnutý, a také mě - POZOR, SPOILER!!!!! - docela mrzelo, že prakticky všechny záporné postavy zemřely, takže se vyšetřovatelé na rozdíl od čtenářů nedozvěděli, co přesně se stalo a hlavně proč. Celkově ale svůj návrat k Adleru-Olsenovi, Carlovi a Asadovi hodnotím pozitivně.

5 14.11.2018

Velmi čtivá, napínavá knížka s (pro mě) nečekaným rozuzlením. Jednání některých postav bylo občas nelogické a možná to bylo trochu překombinované, ale v normě. Opět bych měla výhrady k jazykové úpravě.

Víc než nad samotným příběhem ale přemítám nad traumatem, jež bylo v knize zmíněno, totiž jak může člověk žít s vědomím, že někoho zabil - a to třeba i v sebeobraně nebo aby chránil druhého. Jde to nějak vytěsnit, zapomenout? A ovlivní ta skutečnost i to, jak takového člověka vnímají jeho blízcí? Podobné otázky si kladu i v souvislosti s tolik diskutovaným trestem smrti.

5 20.06.2018

Půjčila jsem knížku v knihovně pro babičku a sama do ní ze zvědavosti nahlédla v očekávání podobného stylu, jakým píše třeba Ivanka Devátá - a je mi líto, ale odložila jsem cca po třiceti stránkách. Knihám paní Deváté se nevyrovná ani po obsahové, ale především po jazykové stránce: tolik chyb v interpunkci a vyšinutí z větné vazby jsem neviděla snad ani v článcích na Novinkách. Jeden příklad za všechny: V předchozím manželství přišel o dvojčátka, což nakonec vedlo k jeho rozpadu. Syn se rozpadl? Aha...

Moc jsem se na tuto všemi vychvalovanou trilogii těšila, ale po přečtení první knihy jsem trochu rozpačitá. Líbí se mi líčení doby i míst, do nichž je děj zasažen (ať je jakkoli zdlouhavé), ale Dagovy úvahy o pomstě nebo penězích, stejně jako vleklé rozebírání Adelheidiných trablů s láskou, mi občas přišly až únavné. Nicméně už jsem se pustila do druhého dílu a věřím, že do sebe vše krásně zapadne a mé hodnocení půjde nahoru.

5 10.08.2017

Tato česká detektivka mi vůbec nesedla. Moc jsem se těšila na styl vyprávění paní Poledňákové, jak ho znám z knížek Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které se podle mě svou kvalitou vyrovnají stejnojmenným filmům a v něčem děj i obohacují, doplňují. Bohužel tahle kniha mi nesedla ani jazykově, působí velmi zkratkovitě, ani co se týká postav a nezaujal mě ani samotný příběh.

5 16.06.2017

S první knihou dočtenou v roce 2017 jsem spokojená. Pan Czendlik je velice charismatický muž, který to má v hlavě srovnané a otevřeně, s vtipem a tolik potřebným nadhledem odpovídá na rozmanité otázky - od dětství a mládí přes jeho povolání až po všeobecná témata jako církev a její činnost, papež František, restituce, víra, rodina, tradice nebo česká a polská mentalita. Asi se mi líbila víc první část o jeho životě, ale v té druhé zase oceňuji spoustu zajímavch příhod, příběhů a podobenství, jimiž své názory doplňuje - třeba o nosiči vody, o orlovi mezi slepicemi, o mostu, pod kterým neteče žádná řeka.
"Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat."

5 07.01.2017