akšuram37 komentáře u knih
Tak tuto knihu jsem opět poslouchala jako audioknihu a bylo to dost dobře namluvené. Chvilku mi trvalo, než jsem to pochopila.
Postavy byly vykreslené dobře. Člověk si pak až řekne, co z toho všeho byla pravda a co lež? Jak to teda nakonec bylo? Kdo koho zabil? Kniha nebyla špatná, ale znovu bych si ji nepřečetla.
Další kniha od Julie Caplin! Opět paráda. Její knihy se čtou jedna báseň. Jak jsem psala u u dřívějších knih, tak nikdy jsem neuvažovala, že bych se chtěla jet podívat na Island, ale jak Julie popisuje krajinu, polární záři a vše kolem, toužím se na Island podívat.
U mně ale stále vede Pekárna v Brooklynu, přečetla jsem ji jako první, a až pak zjistila, že je to druhý díl, ale u mně stále top! :)
Mám téměř všechny knihy od Jojo Moyesové a chtěla bych i všechny knihy od Julie Caplinové, protože tyto dvě autorky musím ve své knihovně mít! :)
Hodně z vás tu píše spíše negativní komentáře, mně osobně se třeba tato knížka líbila. Četla se hezky, nebyly tam žádné dlouhé monology, rozjezd byl možná delší, o trošku kratší mohla být určitě, ale líbila se mi. Zajímavá byla ta nemoc Riny, to, že nepoznává obličeje, nikdy předtím jsem o tom neslyšela. Každopádně příběh jako takový byl zajímavý. A už se těším na pokračování :)
"Přečetla" jsem též jako audioknihu a vážně mě to bavilo. Až budu mít možnost, přečtu si knihu :)
Knihu mohu doporučit, je moc pěkně napsaná :)
Knihu mám opět od roku 2016, kdy jsem si jí koupila na knižním veletrhu. Odkládala jsem dlouho, ale "přečetla" jsem ji opět jako audioknihu.
Namluvená byla skvěle. Napsaná byla taky skvěle. Ke konci knihy už vám je jasné, že bude mít pokračování, protože to pěkně Riggs natahuje. Postavy, sirotčinec, smyčky, všechno má pěkně promyšlené, to se mu musí nechat.
Tento typ knížek moc nečtu, a nevím ani, jestli se vrhnu na další, ale jsem ráda, že jsem zdolala alespoň tuto, aspoň si ji mohu dát do ČV :)
Knížka se mi moc líbila. A strašně hezky se četla. Autorka moc hezky popsala situaci, kdy se Přemek nemohl vyrovnat se situací, že má cukrovku a že si bude muset píchat inzulín. Moc pěkně byl vymyšlený i tábor pro děti s cukrovkou.
Celkově mám z knihy dobrý dojem, jsem ráda, že jsem měla možnost, si jí přečíst.
Knihu jsem opět "přečetla" jako audioknihu, namluvil jí Pavel Batěk a namluvil jí naprosto parádně! Chvilkama jsem si říkala, že to je jak v reálným životě, pokud by byl někdy seriál/film, hned bych ho dala do hlavní role!
Kniha se mi celkem líbila, je to jiný žánr, než který čtu. Dvořáková, Grábla vykreslila naprosto perfektně! Doktor, otec, milenec, alkoholik... A nejen jeho chování, myšlenky, ale i momentky z nemocnice byly až do detailu přesné. To se jí vážně povedlo!
Jinak arogantnost Hynka se mi tolik nelíbila a jeho chování povětšinu času taky ne, neříkám, že jsem dokonalá, to nejsme nikdo, ale on se občas choval jako naprostý idot.
Ve vyprávění se střídají Hilda a Sofie. Každá dívka je jiná, každá má jiné koníčky, jedna chce být baletkou, druhá spisovatelkou.
Hilda je samotářka, která ráda čte a ráda se cpe (nejlépe čokoládovými tyčinkami), ve třídě jí spolužačky ignorují. Sofie chce být baletkou, je snaživá, poctivě cvičí a proto ji taky ve třídě nemají rádi. Jednoho dne se jí stane úraz a ona musí skončit. Začne chodit do školy, kam chodí i Hilda a dokonce spolu holky sedí v lavici, ale do oka si nepadly. Jednoho dne se však skamarádí a od té doby jsou nerozlučná dvojka a nejlepší kamarádky.
Mně se kniha líbila, byla napsaná moc pěkně. Proto dávám 4*.
Knihu jsem si taky koupila v roce 2016, a až teď jsem se k ní dostala. Opět jsem ji zdolala jako audioknihu. Pár lidí mi řeklo, že je nebavilo knihu číst (budu upřímná, mně by taky nebavila), ale jako poslech byla parádní. Kladně hodnotím to, že každou kapitolu četl někdo jiný.
Příběh sám o sobě je dobře promyšlený, napsala jsem si na papír jména žen a k nim vždycky napsala, kdo je kdo a díky tomu, jsem nemusela nikde zdlouhavě hledat, protože jsem hned věděla, kdo je kdo. Občas jsem se tedy jen ztrácela v ději jednotlivých kapitol – jednou je děj – před 15 lety, pak současnost, pak zas děj před 15 lety…. A jak tady pár z vás zmínilo, tak vysvětlení, kdo tedy peníze ukradl, bych taky uvítala, protože to tam nebylo vysvětlené, kdo je tedy ukradl? Kolik?
Nicméně osud pár žen, se mi vryl do paměti - Květa, Magda, Miluška, Paní Dobrovolná (ta má doopravdy můj obdiv) a dokonce i Johana.
Jinak jako audioknihu mohu doporučit na 100%.
Nakonec jsem to vzdala :( ale třeba se ke knize ještě vrátím.
Zamilovala jsem si poslech audioknih! ♥
Kdybych si tuto knihu neposlechla, přežila bych to, ale jelikož jí chci zařadit do čtenářské výzvy a sehnala jsem ji jako audioknihu, tak jsem se na ní vrhla. Vyprávění Anny Geislerové se mi líbilo, i jsem se zasmála a při poslechu si říkala, že všichni jsme jen lidi, i když někdo je slavný, tak je to stejně pořád jen člověk jako všichni ostatní.
P.S. Včera jsem šla z práce domů na oběd a přemýšlela jsem, co si dám k jídlu, protože jsem neměla nic uvařeného (měla jsem chuť na rozehřátý hermelín), ale poslouchala jsem zrovna kapitolu, kdy Aňa mluvila o krupicové kaši. Tak jsem přehodnotila svojí situaci a dala jsem si k obědu tu. :-D Skončila jsem zhruba v půlce kapitole.
P.P.S Když jsem pokračovala v poslouchání, zakončovala to slovy: Kdo se po přečtení pustí do vaření, má mé sympatie. .... Vyhrává ten, kdo si po přetení udělá krupicovou kaši ..... :-D Tak při tomto jsem se od srdce zasmála :-D, protože mě na krupicovou kaši vážně nalákala :-D
P.P.P.S Jinak jo, kniha je napsaná obyčejně, obyčejné příběhy ze života. Ale přesto všechno se mi líbila :)
Knihu jsem si opět poslechla. Poslouchala jsem ji neustále, v práci, při úklidu, vaření, jízdě v autě, prostě v každé volné chvíli. Kdybych jí četla, trvalo by mi to déle.
Poslouchala se pěkně. I když občas jsem byla trošku zmatená z vyprávění hlavní hrdinky. Kniha mi dost připomínala Dívku ve vlaku, kde hlavní hrdinka, taky viděla trestný čin, ale pořád byla opilá, stejně jako naše hlavní hrdinka. První polovina knížky, byla taková nic moc, ale že by byla špatná to taky. No, ale pak přijde rozuzlení a vy si řeknete co? To snad ani není možné, že to tak je. Líbila se mi ta zápletka se zabitím sousedky. Annina fobie je taky zajímavá sama o sobě.
Knihu jsem si koupila v roce 2016, nevím jak vy, ale knihy, co si koupím, vždy odkládám a vím, že mi neutečou, takže tuto jsem odkládala 4 roky, a teď, když jsem začala hodně poslouchat audioknihy, tak jsem se vrhla i na tuto.
Jak název vypovídá, tak jsem si říkala, to bude kniha plná optimismu, a ono ejhle. Hned na první stránce se dozvíte, že hlavní hrdince zemře manžel a dcera. A ona se utápí jen v depresi a ve vzpomínkách na ty dva. Pak se rozhodne odjet do Irska a jejím sousedem je protivný Edward. Jojojo, jako ve všech jiných knížkách, víte, že spolu skončí, i když ne tak docela… ale, to se nechte překvapit.
Kniha byla pěkná, ale že bych si jí přečetla znovu, to asi nehrozí... možná ji někomu daruji i s druhým dílem, který mám ...
Krásná pohádka s moc milým dějem, doplněná o nádherné obrázky :) Přečtená během chvilky :)
Na tuto knihu jsou neustále v knihovně rezervace. Sice ji mám v elektronické podobě, ale nějak jsem pořád dávala přednost jiným knihám. Až teď, když jsem začala ujíždět na audioknihách a když cestuji autem pouštím si místo rádia audioknihu. Takže jsem si ji „přečetla“ jako audioknihu a nelituji. Od Hartla se vrhnu i na další. Je to zas něco jiného než jsem zvyklá číst, ale musím říct, že mě to vážně bavilo. Je to psané jiným stylem, žádná romantika, prostě příběh o čtyřech kamarádech. Ale je to psané s humorem a přesto i realisticky.
Každopádně se těším na film :)
Asi sem divná! Protože mně se ta knížka moc líbila. Od začátku do konce! Poslouchala jsem jí jako audioknihu a nemohla jsem přestat poslouchat a nejvíc se mi líbil hlas Patricie Pagáčové, protože ta to vyprávěla naprosto krásně!
Je to první kniha od Petry Soukupové a já teda musím říct, že mě bavila od začátku od konce! Styl psaní mi nevadil, možná mi i vyhovoval. Ale nevím, jestli ta kniha je určená dětem, možná spíše starším, nebo jak píšete v komentářích – rodičům.
Vykreslené postavy dětí se jí povedly na jedničku. V každém z nich jsem našla kousek sebe, nejblíže mi byla postava Katky, protože jsem přesně věděla, jak se cítí, když jí někdo uráží nebo se jí posmívá.
Popisy různých scén, chování, myšlenek a vnitřního hlasu. Jo, líbilo se mi to!
Každopádně za mě kniha stojí rozhodně za přečtení :)
První polovinu knihy jsem přečetla - a vcelku rychle, ale pak jsem ji odložila a nemohla jsem nějak pokračovat. Nicméně, druhou polovinu knihy jsem si poslechla jako audioknihu a bavilo mě to o dost víc.
Kniha vás do děje vtáhne hned, je napsaná pěkně, ale, že by to bylo nějaké WAU, to se říct nedá. Každopádně jsem naprosto netušila, kdo za vším vězí. To se musí nechat. :)
(SPOILER) Pravda nebo lež. Tak jak to tedy bylo? Verity nebo Jeremy?
Tak to byla síla! Knihu rozdýchávám ještě teď. Knihu jsem nepřečetla, ale poslouchala jsem jako audioknihu (moje premiéra a zalíbilo se mi to :-)), i když na konci jsem nemohla odolat a dala jsem se do čtení, bylo to o něco rychlejší :-D.
Tuto autorku mám vážně ráda a tato kniha se jí opět povedla! Poslouchala jsem pořád a nemohla jsem přestat. „Přečteno“ jedním dechem. Styl psaní se mi moc líbil, žádné zbytečné protahování a jak některé scény popisovala, bylo to vážně parádní!
Nevím jak vy, ale když jsem „četla“ pasáže, kde Lowen popisuje Verity – jak je u ní v pokoji, jak se na ní dívá, úplně mi běhal mráz po zádech.
Doprkýnka, co ten dopis na konci? Co to má znamenat?
Čtvrtá kniha od Julie Caplin a už se těším na hotýlek. Víte, co se mi nejvíce líbí? Knihy můžete číst v jakém pořadí chcete, i přesto, že se prolínají. Kavárna v Kodani (hlavní hrdinka se kamarádí s novinářkou), Pekárna v Brooklynu (hlavní hrdinka je novinářka z Kavárny v Kodani). Cukrárna v Paříži (nový příběh) a teď Pláž v Chorvatsku (hlavní hrdinka Maddie byla ve vedlejší roli v Cukrárně). Když jsem knihu začala číst, vůbec jsem si to neuvědomila a pak jak byla scéna v kuchyni, tak říkám, to už jsem někde četla, jak se neustále rodina špičkuje (kde jen to mohlo být) a pak hlavní hrdina Nick se dívá na příspěvek své sestry Niny a na její éclairky (a v tu chvíli mi to došlo, Maddie je ta malířka z Cukrárny :D). To se mi v těch knihách moc líbí.
Opět vyzdvihnu popis místa, který Julie Caplin vážně umí a popis jednotlivých situací a pocitů hrdinů. Možná je to klišé, ale každý příběh má prostě něco, čím vás zaujme a vy se od knih nemůžete odtrhnout.
V Maddie jsem se našla a ztotožnila jsem se s ní, taky si nevěřím, jsem silnější. Maddie taky nemá sebevědomí. Nevěří mužům....
Za mě vážně top kniha :) Ale věřím, že by se četla lépe vážně na pláži v Chorvastku.
PS: Myslíte, že ta pláž Tajna vážně existuje?
Když jsem zjistila, že už máme v knihovně třetí díl, musela jsem si ho hned půjčit. A přečetla jsem ho opět jedním dechem. U knih od Raichel Caine se začtete hned a jedete a nemůžete se odtrhnout. Toto se mi zatím stalo asi jen u Jojo Moyes, většinou mi u knížek chvilku trvá, než se začtu.
Jak píšete, je to prodlužování. Mohlo by to být kratší, ale zase je to úplně jiná dějová linka, nicméně se alespoň dozvídáme víc informací o Gwen a hlavně o Samovi. Některé situace byly přehnané. Ale musím říct, že jsem ráda, že to s Mirandou dopadlo, tak jak to dopadlo, je to totiž pěkná mrška.
Co musím opět vyzdvihnout, je to, jak perfektně popisuje situace, to jak se Gwen cítí, jak pořád přemýšlí. Líbilo se mi opět vyprávění Gwen a Sama, později i Connora. Nevím, jestli mám ten pocit jenom já, ale vždycky se do Gwen tak vžiju, jako bych ten příběh prožívala s ní!
Konec byl celkem zrychlený a skončilo to tak nějak otevřeně. Co je s Verou?
Každopádně teda musím uznat, že vztah Sama a Gwen vydrží asi naprosto všechno, protože to, čím si prošli oni dva je docela mazec.
Zajímalo by mě, zda se to někdy zfilmuje (podle mě by to byl parádní film/seriál).