Alaglesia komentáře u knih
Kniha obsahuje autorovy fejetony. Přečetla jsem jenom polovinu z nich, druhá část, ze starších let, která se zaměřovala hlavně na politickou situaci mě fakt už nebavila, a tak tuto knihu řadím mezi jednu z mála, které jsem nedočetla.
I když bylo v knize mnoho postav a střídaly se ve vyprávění, k mému překvapení jsem se v nich lehce zorientovala. nemám politická témata ráda, ale kniha byla čtivá, námět zajímavý, z velké části podložený realitou. Jenom si myslím, že autor je zaujatý vůči Klausovi. Tahle kniha patří k těm lepším z autorovy dílny, proto čtyři hvězdy.
Volné pokračování knihy Báječná léta pod psa mě pobavilo a řadím to mezi lepší autorovy výtvory. Opět mě pobavili historky o této neobvyklé rodince. Kousky Marca a Pava byly k popukání. Také se mi líbil střídavý styl vyprávění - Kvido vypravěč, deník Aničky, vyprávění formou divadelní hry. Určitě doporučuji a uvažuji, že tenhle titul zařadím i do své knihovny.
I když jsem nejprve viděla filmovou verzi a až potom sáhla po této knize, přečetla jsem ji jedním dechem. Viewegha styl mi vyhovuje, je to nenáročné odpočinkové čtení, na mateřskou dovolenou akorát. :-)
Tak začátek knihy vypadal slibně, v závěru jsem byla spíše zklamaná. Jednalo se spíše o vykreslení charakteru obyvatel Sázavy, než o samotnou vraždu. Její rozuzlení a jak se to vlastně celé stalo, byl věnován asi tak odstavec.
Naprostý propadák. Autor se v otcovské roli snažil vtipně podat pohádky pro nejmenší, ale vůbec se mu to nepovedlo.
Knihu jsem četla až poté, co jsem viděla film a byla jsem mile překvapena, jak věrně se film zachoval ke knize. Je to jeden z mála případů, kdy se mi líbila kniha i film, úplně stejně. Určitě se ke knížce vrátím. Je nenáročná a hlavně končí happyendem. :-)
Tyto fejetony byly mnohem zábavnější a zajímavější, než fejetony z knihy Švédské stoly (ty jsem ani nedočetla).
Na tuhle knihu jsem náhodou narazila, když jsem tápala knihovnou a hledala něco na vypůjčení. Zaujala mě obálka a ilustrace knihy a nelituji, že jsem si ji vybrala. Formánek má osobitý vypravěčský styl, který v Čechách nemá obdoby. jeho vyprávění není nudné a náměty nutí k zamyšlení. Určitě si přečtu i další knihy od tohoto autora.
První kniha od této autorky. Nenadchla ani neurazila. Styl vyprávění mi moc nesedí, ale zaujaly mě příběhy v knize. Jsem zvědavá, jestli další tituly budou podobného rázu nebo o něčem jiném. Každopádně témata jsou trochu depresivní. Trošku mi to připomíná Monyovou, ale ta je čtivější a vtipnější.
No, vzhledem k tomu, že jsem tuhle publikaci četla jako druhou, první byla Chalupářkou z donucení, musím říct, že se nesla v podobném duchu. Opět popisy prací na nově zakoupené chalupě. Tato kniha byla alespoň obohacena ještě popisy z výletů a autorka chvílemi nechala nahlédnout i do soukromého života. Přesto je to kniha nekvalitní, kterou by dokázal napsat kdekdo. Dám autorce ještě jednu šanci a uvidíme, jestli se to ponese v podobném duchu.
Druhá kniha od této autorky. Báře Nesvadbové se musí nechat, že má svůj osobitý styl psaní. Knihu jsem přečetla během dvou večerů, byla nenáročná. Že by mě ale nějako nadchla nebo jsem si z ní "sedla na zadek", tak to ne. Proto uděluji jen dvě hvězdy. Navíc mi hlavní hrdinka není příliš sympatická.
Další kniha od mého oblíbeného autora. Ve vyprávění se opět setkáváme s hrdinou Davidem Zajícem, který po osmi letech cestuje na Siberut. Kniha na mě působila spíše jako cestopisné vypravování, občas nějaká zápletka. Formánek ale dokázal změny na Siberutu vylíčit tak, že mě samotné to všechno bylo líto a cítila jsem se jako David Zajíc. Formánek prostě umí.
Dvě dějové linie - život invalidního člověka a úskalí, se kterými se mlže setkat a deník manžela hlavní hrdinky. Ten chlap byl fakt magor. Potkat někoho takového, beru nohy na ramena, i když nefungují. Stejně jako ostatní knihy Monyové, jsem i tuto přečetla jedním dechem.
Kniha od mé oblíbené autorky, která měla méně depresivní nádech než ty ostatní. Příběh ze života, který byl velice čtivý. Líbilo se mi, že to bylo vyprávěno z pohledu hned několika členů rodiny. Určitě doporučuji.
Z edice Česká povídka, je to snad první kniha, ve které mě bavily všechny povídky. Knihu jsem přečetla za jeden den. Líbilo se mi různě pojaté téma svatby a nedokážu říct, která povídka byla nejlepší. Každá měla něco do sebe.
Další moje kniha ze série české povídky. Tahle se mi líbila nejvíc, protože se mi nelíbila jenom povídka od M. Viewegha. Líbilo se mi, jak každý z autorů pojal téma úplně jinak. Určitě to není typ knihy, po které bych znovu sáhla.