Albina komentáře u knih
Nedá se popřít, že rodinné vztahy jsou všelijaké, ale tolik patologie na pár stránkách je vážně moc. Na moje gusto příliš depresívní.
Lehké, vtipné čtení o nelehkém životním období.
Myslím, že Palivo Manaragu zhodnotil docela výstižně, jen v hodnocení budu trochu mírnější. Dvě hvězdy.
Naprosto skvělá kniha/hra. Pod povrchem všednosti doutnají konflikty, čtenář/divák postupně odhaluje jejich hloubku a nesmiřitelnost a poznává jejich kořeny. Kniha nutí čtenáře k zamyšlení nad svými vlastními vztahy s rodinou.
Slova, slova, slova ....
Knihami EP se prokousávám pomalu a ztěžka, protože jsou plné zbytečných popisů, zbytečných scén s epizodními postavami, zbytečných prázdných dialogů, které nemají na nic vliv a děj nikam neposunují.
Troufám si vzhledem k vysokému hodnocení od jiných čtenářů až rouhačsky tvrdit, že EP má grafomanské sklony. V této knize je obzvlášť patrné.
Skvělá kniha, která mi dělá radost už téměř padesát let. Nejen vtipně podanými historkami, ale i nefalšovaným nářečím. Zdeněk Galuška je navíc taky skvělý vypravěč. V Supraphonu vyšly povídky v jeho podání, a to je teprve bomba! Poslouchat třeba Nascípaný chlap je enom na zlobení donutí smát se nahlas, ať chcete, nebo nechcete.
Souhlasím s astroweb. Dospěla jsem ke stejnému závěru.
Ale na druhou stranu si říkám, že i takové knihy mají svoje místo na slunci, právě pro to šťastné vyznění. Zvlášť v dnešní době, kdy se na nás z médií dennodenně hrne lavina tragédií a často je nám navíc podprahově podsouváno, že na nich máme svůj podíl.
Solidní detektivka s archeologickou a muzejní tematikou ze současnosti s přesahem do minulosti. Vyšší level než romantické historické romány.
Ne všechny historky jsou stejně vtipné a zábavné, ale přesto je ta kniha výborná. Moje nejoblíbenější je ta o rybáři a muších larvách.
Zýbalovy povídky ze Slovácka podávají barvitý obraz regionu dob už dávno minulých, ale bohužel jsou psány spisovným jazykem, jen postavy mluví nářečím a nářeční slova použitá ve spisovném textu působí neústrojně.
Hm, tu knihu jsem četla na doporučení, ale po přečtení jsem byla v rozpacích - líbila se mně? Nepřišlo mi, že se Hitlerovi podařilo strhnout masy, řekla bych, že ho většina fakt považovala za komika a vážně ho bralo jen pár jednotlivců.
Pokud tedy ta kniha má být varováním před návratem nacismu, tak na mě tak nepůsobila, a podle mě se autorovi záměr nepodařil. Mnohem silněji na toto téma na mě zapůsobila kniha Iry Levina Hoši z Brazílie.
Tři hvězdy za Vůdcovy projevy.
Moje první a zřejmě poslední setkání s komisařem Wallanderem. Zpočátku slibný příběh se podivně rozpadne, Wallander mě irituje, když pořád přemítá, co by udělal jeho zemřelý kolega, atmosféra Lotyšska mně připadá přehnaně temná...
Po další knize nesáhnu.
Zatímco Atlas mraků mě silně zaujal jak příběhy, tak kompozicí, v Podzimech byly pasáže, které mě nebavily a které jsem přeskakovala. Tato kniha se Atlasu nevyrovná, ale za čtení rozhodně stojí.