Alee
komentáře u knih

Přidejte Austenové draky a vojenské prostředí Napoleonských válek a máte Draka Jeho Veličenstva. Skvělý nápad, milé zpracování, ale dost prvoplánový děj bez většího prokreslení postav. Knize by slušela složitější zápletka a dynamičtější děj, ale i tak to byl hezký příběh o přátelství.


Je to čtivé, svižné, nápadité čtení pro mladší čtenáře. Celistvost příběhu trochu trpí tím, že je to první díl původně zamýšlené série a proto je první polovina spíše seznamovací, na druhou stranu druhá polovina je v podstatě detektivka se steampunkovými a fantasy prvky. Ze všech Sandersonových knih se mi líbila asi nejméně, ale to vůbec neznamená, že je to špatná kniha. Jen bych byla ráda, aby čtenáři na tohoto autora nezanevřeli, když budou číst Ritmatika jako první jeho knihu.


Kniha je to velmi zajímavá, vyvolává emoce a neuvěřitelnou atmosféru. Také přináší poselství, že člověk může být dokonalý i ve své nedokonalosti. Občas trochu vázne tempo, ale ve výsledku je to celkem čtivé. Vůbec bych se nebála podívat se na film dřív, než si knihu přečtete, protože to není jedno a to samé, kniha film prohlubuje a dává nám i vcelku jedinečný pohled do mysli záporáka.


Předčilo to mé očekávání. Příběh má spád, postavy jsou celkem zajímavé, rozhodně to člověka vtáhne do děje a po dočtení nedočkavě kouká po dalším dílu, protože to skončí tak trpce neukončeně. Ale jelikož je autorka tak mladá, má to své mouchy, které jsem (s přihlídnutím, že je to její prvotina) ochotná akceptovat: přílišné zaobírání se detaily, nedodržování časového kontinua, příliš přímočarý popis děje. Nicméně pro mě zatím nejlepší a nejnápaditější román v žánru YA.


K této knize jsem byla poněkud skeptická a jelikož se jedná o knihu pro mládež, myslela jsem si, že už to není nic pro mě. Asi rok mi ležela v knihovně, vždycky jsem měla něco, co mě lákalo víc. Během zkoušek ale nastala doba, kdy jsem si nechtěla kazit zážitek z mých oblíbených knih učením, ale potřebovala jsem něco lehkého, čím bych se odreagovala. A tak jsem sáhla po Erebosu. No, musím říct, že mě to příjemně překvapilo.
Ano, knihu bych doporučila především náctiletým čtenářům, ale i starší čtenáři tam najdou své, především pokud chtějí oddechové čtení a mají rádi počítačové hry. Autorka, jak jsem zjistila, si pro své příběhy vybírá zajímavá témata populární především mezi mladými lidmi. A tak se díky této knize ocitáme ve dvou světech - v realitě středoškoláka a ve fantasy světě dokonale promakané počítačové hry. Když nebudu bát v potaz, jak by bylo složité (či nemožné) takhle interaktivní hru naprogramovat, tak pasáže ze hry jsou velmi zajímavé a úplně cítíte touhu si zahrát nějaké dobré RPG :) Pasáže z reality jsou takové, jako v každé druhé knížce, kde figuruje škola. Ovšem autorka zřejmě díky svému mládí dokázala napsat teenagery daleko přesvědčivěji a realističtěji, něž tomu v knížkách bývá. Postavy jsou celkem uvěřitelné, i když ne moc hluboké. Naštěstí tu figuruje ten tajemný prvek hry, která se postupně mění v hrozbu. Svým způsobem to není nic oproti drasťárnám, na které jsme z tohoto žánru zvyklý. Žádné hektolitry krve a tuny mrtvých. Figuruje tu ale napětí z nevědomosti a svým způsobem je celá situace o to děsivější, protože je to tak realističtější a vy si říkáte: "Co bych v té situaci udělal já?" Příběh má celkem spád, i obstojný konec, asi bych to nemusela číst znovu, ale myslím, že mladší čtenáři si to oblíbí. Stejně jsem ale chtěla strašně vědět, kdo se skrývá pod všemi herními postavami :)


Je to šílené, vtipné i donutí k zamyšlení. Není to nejlepší Pratchettův počin a najdou se i hluchá místa, ale na oddech je to vhodné, pokud máte rádi mišmaš složený z nepředvídatelných krys s osobností. Rozhodně to není pohádka pro děti, ale také to nebyl přímo šálek mé kávy, nicméně to nevylučuje fakt, že je to dobrá knížka.


Je to šílené, vtipné i donutí k zamyšlení. Není to nejlepší Pratchettův počin a najdou se i hluchá místa, ale na oddech je to vhodné, pokud máte rádi mišmaš složený z nepředvídatelných krys s osobností. Rozhodně to není pohádka pro děti.


Hlavním hrdinou této knihy je opět Haldor z Mortaluny, s jehož osudem jsme byli seznámeni už v předchozím díle. Teď už ale Haldor není nezkušený panoš, ale stává se rytířem knížete Aurixů a zaplétá se do politického dění. Celá kniha je opět rozdělena na dvě části, kdy v první podniká Haldor s Arslanem klasickou dobrodružnou výpravu, která již tradičně vůbec dobrodružná být neměla, ale všechno se opět zvrhne v bož o život, který, ač to tak nikdy nevypadá, hrdinové vyhrávají. To není psoiler, to už je všeobecně platná věc, že schopnost hlavních hrdinů takových příběhů je přežít všechno, co si na ně autor vymyslí. O to je pak čtenář víc překvapen, když pak hrdina skutečně zemře. Jelikož jsem na tento jev už zvyklá, tak mi to nijak nevadí a rejpalové, kterým to vadí, by fantasy číst neměli. Ve druhé části knihy rozehrají hrdinové (ať už nám známí nebo úplně noví) partii promyšleného příběhu, který se točí kolem svatby aurixké princezny Rhonwen.
Asi nemá smysl už po několikáté pořád opakovat, jak je knížka skvěle napsaná, jaké jsou postavy zábavné, pestré a živé… to platí pro všechny knížky od Veroniky Válkové. Ale Haldor, Arslan, Haldrin a Torgný mi nějak přirostli k srdci, stejně jako zbytek postav z knihy. Haldor je krásně ironický a ač válečník, není to klasický hlavní hrdina. Má svůj charakter, má špatné a dobré stránky, ale hlavně vás přinutí fandit mu až do konce.
Jelikož tuto recenzi píšu hodně zpětně a zbytek knížek z Wetemay mám už přečtenou, můžu napsat, že je to asi moje nejoblíbenější knížka z celé série. Ostatní jsou také skvělé, o tom žádná, ale tahle mě bavila asi nejvíc, je t jako byste měli hodnotící stupnici od jedničky do desítky, kdy deset je nejlepší hodnocení a jedné knížce mezi desítkami byste dali číslo jedenáct
Je pravda, že jsem v první polovině příběhu byla napadlá, že se hlavní děj zdržuje zase nějakýma příšerkami, a zatýkáním a podobnýma věcma, ale když pak člověk knihu dočte, zjistí, že se mu právě nejvíc líbí, když ho kniha dokáže takhle zvednout ze židle, protože to také ne každý autor umí.
A na závěr, mezi různými hláškami, které mě pobavily, nejkouzelnější byla asi ta "budiž mu země lehká, až ho zahrabeme".


Jako u všech knih této série: skvělé, výborně napsané, úžasné živé postavy, barvitý svět, který mě nepřestane bavit :)


Zajímavé seznámení s faiei a Aurënenem,ale zápletka podle mě nebyla taková, aby na ní byl postaven děj na 430 stránek. Postavy se trochu ztrácejí mezi politikařením a zbytečným množstvím složitých jmen. Dle mého názoru rozhodně nejslabší díl z prvních třech, takový celkově nijaký, ani nic výrazně špatného, ale ani dobrého. Napsán i přeložen je dobře, takže se i dobře čte, ale chybí tomu to něco navíc, co dává takový ten vnitřní náboj, který vás přinutí číst až do rána a třeba si celou knížku někdy přečíst znova. Mezi fantasy je to rozhodně nadprůměrná knížka, ale myslím si, že další díly série budou lepší, jelikož tento díl nechal většinu problémů nevyřešenou.


Už jsem četla i horší knížky a myslím, že příběh by mohl mít větší potenciál, stačilo by jen sehnat lepšího překladatele, popřípadě si svůj rukopis znovu vzít a seškrtat zbytečné kecy. Na druhou stranu oceňuji celkem dobře vymyšlený svět, i když ty "Zdi" na severu, začínají být po tom všem už trochu ohrané.


Když jsem si sedla, že začnu číst čtvrtý díl Lháře, neměla jsem zrovna dobrou náladu. První věta celé knihy mě ale tak odzbrojila, že jsem rázem na všechno okolo zapomněla. No kdo použije takovou větu pro úvod své knihy? Jakub Ćwiek očividně ano ;) Ale nebudu nic prozrazovat. Bylo to zajímavé zakončení, tohle jsem vážně nečekala. I když je celá rérie taková bláznivá směska všeho možného, má to svůj smysl a funguje to perfektně. Jen mi přišla škoda nevyužitého milostného trojúhelníku Loki-Sygin-Jenny, ale celkový dojem to nijak nekazí. Na úryvky z Lháře si vzpomínám v různých souvislostech i v běžném životě a se zasvěcenými lidmi se při té vzpomínce vždy upřímně zasmějeme.


I když jsem byla ze začátku trochu zmatená, rychle jsem se začetla. Kniha je vtipná a střídají se místa, kde civíte nad ironicky popsanými celkem brutálními scénami a nebo smíchy padáte pod stůl. Ono vlastně celá kniha je jedna velká nadsázka a určitě není pro každého, každopádně se dobře čte a pro fajnšmekry je to skvělé čtení ;)


Příběh je asi přitažlivější než jednotka, ale je to především tím, že postavy už známe a proto se nemusíme zdržovat představováním a rovnou se můžeme vrhnout do akce. Přesto mi trochu schází ta představa nájemného vraha, i když je stále zřejmé, že Caim je zatraceně nebezpečný týpek, mě by nevadilo, kdyby byl ještě víc a temná stránka se víc projevovala. Takhle je to jen takový stín někde v pozadí, ale v podstatě nemá zas tam velkou úlohu. Přesto je to skvěle napsané a napínavé.
