1alena1 komentáře u knih
Kniha se mi moc líbila, paní Meda prožila opravdu velice zajímavý a pestrý život v úžasném prostředí mezi velice významnými osobnostmi. Bylo nám objasněna spousta nových informací o našem moderním umění a některých osobnostech veřejného života tak trochu jinak. Vážím si toho, kolik nashromážděných děl věnovala Česku. Jen mi je líto, že šéfem nadace Jana a Medy Mládkových je Pospíšil - politik, který se nikdy v životě neživil jinak než politikou, mnohem víc by se mi ve vedení nadace líbila osobnost, která něco dokázala vlastním umem.
Popravdě knihu jsem si koupila proto, že mě zaujalo, že autor této knihy všechna svá díla hodnotí v komentářích a měla jsem nutkavou potřebu zjistit jestli "nelže" a "nechválí" se neoprávněně. Opravdu mě to nezklamalo. Je to napsané poutavě, bavila mě hezká čeština. Vlastně mě to bavilo se vším všudy. Mám ráda české autory s českou tématikou, české povahy...... no prostě doporučuji k přečtení a budu se těšit na další knihu od Petra Čepka.
Velice se mě dotklo. Ač stejný problém jsem prožívala v Česku a autorka v Itálii, ty zásadní situace jsou úplně stejné. Je strašně moc důležité potkat na té cestě od diagnostikování nemoci až po remisi ty správné doktory, ty správné přátele a hlavně nic nevzdávat a moc chtít dobrý konec. Neměla bych sílu o tom psát, protože když se o tom píše (nebo hovoří), tak to člověk prožívá tak trochu znovu a to je sakra nepříjemné. Děkuji autorce, že se tak otevřela a moc přeji všem, kteří to právě prožívají nebo to mají již za sebou, aby se jim dobře dařilo, protože zdraví je úplně nejvíc. A láska samozřejmě také, třeba i láska přátelská, rodinná. Takže pro všechny hodně zdraví a lásky !!!
Fandím autorce v tom, že zvládla svůj boj se závislostí na alkoholu, ale na druhou stranu trochu nechápu, proč se k pití uchýlila. Myslím, že její problémy byly takové, že kdyby to byl důvod k pití, tak pije asi 90% populace. Každý jsme si prošel nelehkým obdobím života a leckdo myslím mnohem složitějším. Útěk k pití není nikdy řešení.
Je dobře, že o tomto vyšla kniha, kéž to někomu otevře oči a dojde mu, že alkohol problém nikdy nevyřeší, naopak. Nejsem puritán a víno mám velmi ráda, ale s přáteli při posezení a ne sama. Držím palce autorce, ať se daří.
Mistrovské dílo v popisování pocitů hlavních protagonistů, muže a ženy ve středním věku, kteří - ač uprostřed velkoměsta plného lidí - jsou velmi osmělí ve svém nitru.
Trochu mi vadí ta deprese, každá naděje je brzy ubita. Tento pocit mám z mnoha současných knih a přitom si myslím, že k takové beznaději není doba, máme se fajn. Proč jsou ti lidé na sebe bezohlední???
Klobouk dolů před paní doktorkou Svatošovou, silná osobnost a velký obdiv před tím, co udělala pro lidi, kteří to nejvíc potřebují. Děkujeme.
Geniální kniha pro DOSPĚLÉ. Těším se na film, protože Václavu Marhoulovi věřím, i když netuším jak se tolik hrůzy dá natočit. Nemohu zatím víc hodnotit, ještě nějaký čas budu mít tento příběh v hlavě, to byla děsivá doba a děsívá místa.
Jsem z vesnice, v knize bych patřila do té prostřední generace a poznala jsem v tom, že takové rodiny tady přesně jsou, takové povahy a vlastnosti jsou si tak podobné s těmi lidmi, které znám já, že musím gratulovat k pravdivosti reality určité skupiny vesničanů. Jen bych vytkla skutečnost, že v knize vypadá, že jsou na vesnici všichni stejní, ale jsme tam i tací, kteří žijí úplně jinak než hrdinové z Dědiny. Zcela jiná kniha než Sítě, ale velmi chválím autorku za obě díla.
Knížka Petry Soukupové se mi líbila, pravda, že chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale něco mi tam trochu vadilo. Asi to, že ač si všichni chtěli pomoci, neuměli spolu vůbec komunikovat. To tak v rodinách chodí, že si neumějí za celý rok v klidu všichni hezky popovídat? Pořád je téměř mezi všemi tak napjatá atmosféra? To je mi jich tedy líto. To dnes opravdu lidi neumí žít, radovat se z maličkostí, pořád jsou ve střehu a nespokojení ? Líbilo se mi malé množství postav, lépe je poznáme (nemám ráda, když se píše o mnoha lidech) a líbil se mi závěr.
Hájíček se zařadil mezi spisovatele, které si nenechám ujít a vždy ráda přečtu. Je moc dobře, že se píše o době nedávno minulé, protože se strašně rychle zapomíná. Téma, do kterého se asi moc současným spisovatelům nechce, držím panu Hájíčkovi palce do dalšího tvoření.
Byla to moje první knížka od Michaely Klevisové a moc mě překvapila, protože spisovatelka je velmi mladá a dílko je napsáno velice čtivě, propracované, po přečtení jsem okamžitě vyhledala ostatní detektivky s detektivem Josefem Bergmanem.
Báječná knížka, kterou jsem četla ve stejné době jako knížku na podobné téma Vyhnání Gerty S. od Kateřiny Tučkové. Zajímavé si přečíst o podobném problému a o stejné době v naší historii z úplně jiného úhlu a jinýma očima. Obě knížky moc doporučuji, stojí za přečtení, abychom si více vážili toho, jak se dnes máme a přesto tolik lidí je zbytečně nespokojených.
Přeji panu Vieweghovi opravdu upřímně hodně zdraví a štěstí v životě. Ale bohužel jeho ufňukanost mi v povídkách už byla až protivná. Chápu, že se mu změnil život ze dne na den, nečekaně a bez varování, ale mně třeba také a musela jsem se k tomu postavit. Chápala jsem to ještě v jeho první knize po vážné "zdravotní nehodě", ale nemůže takhle pokračovat, to by už mohlo omrzet i jeho velké fanoušky.
Příjemná kniha, kterou by si měla přečíst každá žena středního věku, protože se tam někde pozná nebo si najde situace nápadně podobné ze svého života nebo ze svého okolí. Někdy trošinku přehnané, ale to ke knížce tohoto typu patří. Dalo se tam najít spousta výstižných citátů ze života každého normálního života zaměstnané ženy dnešní doby.
Doporučuji k přečtení ženám, nechci muže podceňovat, ale asi by některé myšlenkové toky nepochopili, proto ať to raději ani nečtou.
Přestože vychází poslední dobou docela dost knih o těžké době poválečné, nástupu komunistů a totalitního režimu, je dobré a užitečné si tuto dobu připomenout. Po každé podobné knize si víc a víc vážím svých rodičů a prarodičů, že se ctí prošli touto dobou, nebylo to lehké. Štěpán Javůrek je přes své mládí dobrý vypravěč a všechny jeho knihy jsou opravdu velmi čtivé. Je poznat, že vesnice v pohraničí jsou autorovi blízké a má je rád.
Moc zajímavé čtení. Kdo nezažil tak těžko uvěří, že přestože hlavní hrdina vyrůstal ve spořádané a finančně zajištěné rodině, tak spadl do drog. Znala jsem podobný případ, (bohužel nevím, jak chlapec mých známých dopadl po smrti rodičů - ztratil se mi z očí).
Nelíbila se mi postava Sandry, ale nesoudím, člověk když neprožije, nemá právo soudit. Můžu si teoreticky myslet cokoli, ale skutečnost je vždy složitější. Strašně moc přeji všem zúčastněným, aby se jim podařilo tuto etapu života brát jako zlý sen a šlo jim začít znovu a lépe.
Pocity "feťáka" jsou popsány velice věrohodně, protože jsou opravdu pisatelem prožité, stejně i situace matky. Je to takový nekonečný příběh strachu co bude, nelze nic jiného než držet palce ......
Detektivní příběh nijak výjimečný, ale autorce nejde upřít umění psát tak, že vám to nedá přestat a čtete dokud se nedozvíte rozuzlení. Zatím to tak platí u všech knih, které jsem přečetla. Žádné obrovské umění, ale čtivost se nedá upřít a o tom knihy jsou.
Velmi příjemná knížka povídek. Myslím si, že povídka je těžký literární žánr, kde se na docela malém prostoru musí odehrát srozumitelný příběh, který zaujme a ještě se do něj musí vejít cit, lidskost, jinakost obyčejného života.....
Každý, kdo má něco odžito se v těchto povídkách najde, autorka umí.
Kniha je hezká i pro oko, vhodná jako dárek.
Děkuji za další knihu od mé oblíbené Petry Braunové. Tato autorka umí velice citlivě podat svědectví o životě svých postav, kteří se trošku vymykají všednosti a normálnosti. Krásný příběh o rodině, která je svým způsobem poznamenaná minulostí. Ale opět jsem se nemohla od čtení utrhnout, stále jsem čekala jak se dál vyvine osud hlavní hrdinky, která se, myslím, báječně poprala s každou nepřízní svého osudu.
Nemám momentálně sílu toto číst, děti by neměly mít takové dětství.