Aleshgang komentáře u knih
Z literárních klasik to jednodušší. Text byl pochopitelný a nezestárl (což nemohu říct třeba u Švejka). Co se týče příběhu splňoval svůj účel, a několikrát jsem si během čtení říkal: co mi to jenom připomíná. Pokud si plánujete Farmu zvířat přečíst, neváhal bych a pořídil si jí. Je to sice krátká četba, ale rozhodně na ní jen tak nezapomenete.
DODATEK: Četl jsem vydání od fortuna libri které dostalo skřipec, ale co jsem porovnával s audioknihami, tak tam byla změněna pouze nějaká slova, takže o nic nepřijdete.
Četl jsem Máj, který je často s kyticí porovnávaný. Ale je to tedy úplně něco jiného. Mě sedla víc kytice. Básně přímo znějí jako píseň, moc krásné rýmy. Pravda už to hodně zestrárlo, ale pořád se tomu dá rozumět. A jestli je nějaká typicky Česká lyrika, je to jedině kytice. Mezi mé oblíbené balady patří: POKLAD, POLEDNICE, VODNÍK a VRBA.
Knihu jsem četl jako malý, a tenkrát mi přišla dost dlouhá. Ale po pár letech, je jedna z kratších. A jak už tady někteří psali, člověk v jakékoliv věkové kategorii si najde něco, co ho dojme. Moc milá a emotivní knížka, která má kouzlo v tom že jí může číst opravdu kdokoliv, a líbit se mu bude.
Brrr. ŽÁDNÉ ČTENÍ PRO CITLIVÉ POVAHY A SLABŠÍ ŽALUDKY. S románem 1984 jsem se poprvé setkal díky grafickému románu Matyáše Namaie. A tak jsem se rozhodl přečíst původní dílo. A to mě bavilo více, minimálně věci mi zde byly jasnější. Kniha je náročná délkou i obsahově. Děj je slabší, ale jasný a popis tohoto hrozného světa je bravurně napsaný. Na Youtube je celá audiokniha knihy, velmi dobře načtená, ovšem nepodařilo se mi zjistit kdo ji čte. S ní to bylo jednoduší, a kdyby tam nebyla, nevím jestli bych se do knihy pustil. Kniha mi teda přijde dost ale opravdu dost zextréměná. Někteří lidé tvrdí že náš svět se pomalu blíží k podobnosti se světem 1984, což mi přijde jako holý nesmysl. Ale možná by tomu bylo tak, nebýt sametové revoluce. Ale kdo ví. Tahle kniha je důkazem že si máme vážit světa ve kterém žijeme. I když je tu pár neduhů a neřádů, byla tady možnost že jsme všichni mohli žít jako v tomto románu. Tohle je snad jediná kniha při které si oddychnu, jak vidím jak to v realitě vypadá. Zpátky ke knize. Jako povinnou četbu bych to nedával, spíše dobrovolnou. Kniha je opravdu náročná a pro lidi co nemají rádi časté filozofování nudná. Ale mě se líbila, má pestrý jazyk. U třetí části mi ztuhlo v žilách. Já bych tuhle knihu nikomu nenutil, ani nedoporučoval. Jestli jste, jak se lidově říká cíťa, tak bych sáhl po něčem jiném, ale jestli máte rádi neobvyklé věci a trochu extrému je to kniha přesně pro vás. Záleží na povaze.
Chtěl jsem zkusit knížku která se dá přečíst za jeden den, a vybral jsem si Dášeňku. Myslel jsem že to bude trochu více dětské (bylo ale ne jak jsem čekal), ale bylo tam třeba slovo handicap, které jsem v této knize opravdu nečekal. Ale jak už je u mého oblíbeného Čapka zvykem, práce s jazykem byla opravdu bravurní. Opravdu mě to velice nadchlo. Pokud jste od Karla Čapka nečetli nic, přečtěte si aspoň Dášeňku, je to krátká knížka ale rozhodně stojí za to. Ale nevím jestli některé pojmy děti pochopí. Každopádně jim to můžete přečíst, ať poznají aspoň jedno dílo jednoho z nejlepších spisovatelů u nás.
K bílé nemoci mám velmi zvláštní vztah. Nejdříve jsem četl grafický román, potom se podíval na film s Hugem Haasem, a až teď jsem přečetl původní drama. Ve všech třech verzích se odehrává všechno (skoro) stejně, ale v jiném pořadí. Ale všechno to nakonec skončilo stejně. Mě se nejvíce líbil tento scénář. Ale záleží čistě na preferencích. Ale v každém případě to stojí za to.
První jsem viděl divadelní hru, líbila se mi natolik že jsem si pořídil knihu. A velice těžko říct co bylo lepší. V divadelní hře v podání naprosto skvělé Barbory Hrzánové, lépe zazněli vtipy. Tady v knize to bylo více o příběhu. Do divadelní hry se nevešlo zdaleka vše co bylo v knize (např. Helenka v nemocnici), ale pořád si myslím že kniha i divadelní hra stojí za zhlédnutí a přečtení, pokud jste žili v komunismu či se o něj zajímáte.
Nejdříve jsem viděl film. Rozhodl jsem se že si přečtu také knihu. Kniha mě víc bavila. Doporučuji všem fanouškům Harryho Pottera.
Další geniální dílo z pera mistra Hrabala. Co se týče tématu zkracování, to je stále aktuální, vždyť naše postmoderní společnost zkracuje vesměs skoro vše (viz. Tiktok). Co se týče samotné novely, dá se srovnat s novelou Příliš hlučná samota, ne že by si tyto díla byla podobná, naopak představují odlišné typy Hrabalových pábitelů. V Příliš hlučné samotě je to uzavřený Hanťa, který nepotřebuje mluvit s lidmi každou chvíli, zato tady je to strýc Pepin, který se nebojí říci všechno na rovinu i když se to zrovna nehodí, a používá dost zajímavý jazyk, takové chodské nářečí přijde mi. Celkově se jedná o velmi povedenou novelu, kterou, snad poprvé u Hrabala, vypráví žena.
Geniálnost Karla Čapka nezná hranic. Tyto povídky jsem si četl vždy před spaním, jelikož mají k tomu ideální délku. A udělal jsem dobře. Bohatost jazyka, jak už je u Čapka zvykem byla výborná, ale hlavně to zamyšlení nad životem či vlastním trestem. Co se týče děje sedly mi Povídky z jedné kapsy, ale v zamyšlení dominovaly Povídky z kapsy druhé. Pravda, některé povídky byly za mě slabší (PÁD RODU VOTICKÝCH, SMRT BARONA GANDARY...) ale nejlepší na tom je že každý si vybere své. Je tam opravdu vše. Po ztracenou květinu až po otázku života a smrti. Povídky jsou prostě boží. Mezi mé oblíbené patří: ZTRACENÝ DOPIS, MODRÁ CHRYZAMTÉMA, BÁSNÍK, JEHLA. Já Jakožto sběratel jsem soucítil s povídkou ČINTAMANI A PTÁCI. Ale nejvíce mě dojala povídka SBÍRKA ZNÁMEK. Každá povídka má prostě v sobě něco, a doporučil bych ji opravdu každému. Jsou to trochu starší povídky, ale za tu dobu vůbec nezestárly. A jsem rád že něco takového vzniklo v naší republice.
Páni, dost emotivní. No nebudu to tady dlouho popisovat, druhá nejlepší Čapkovo hra (hned po bílé nemoci) která stojí rozhodně za přečtení. Hlavně pro matky které své děti milují a tak budou mít s hlavní postavou velký soucit.
(SPOILER) Každý aspoň jednou v životě musí přečíst něco od legendárního Shakespeara, ať je čtenář či nikoliv. S tímto člověkem se setkáte prakticky všude. Většinou jsou citovány věty z jeho děl a celkově to jméno je proslulé po celém světě. Já si vybral Romeo a Julii, jelikož a protože, jsem jako malý viděl animovanou verzi pro děti. Ano, tak moc je tento autor proslulý. Styl jeho písma je rozhodně zajímavý, o tom žádná, to je jedna z věcí které ho činí tak zajímavým. No, k samotné knize. Děj není příliš složitý, nerozebírá žádné tehdejší složité úvahy. Tento příběh zná každý, je dost pozoruhodný. Je to tragédie, ale nakonec (když se nad tím člověk zamyslí) dopadne to dobře. Není co dodat klasika klasik a vysoce kvalitní počin na tu dobu.
Nejedná se o lehké čtení. Ale chápu zhruba smysl díla. A když se řekne brouk, představím si jedině Řehoře (Gregora) Samsu.
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
Dílo Bohumila Hrabala považuji, za nejlepší z Čech hned po Čapkovi, tak jsem si přečetl toto (a to jsem ani nečekal), dost geniální dílo. Abyste tomu rozuměli studuji cestovní ruch, je tam předmět hotelový provoz a celkem dost jsem se do děje vcítil, jelikož se odehrává na několika hotelech. Mě se nejvíce líbila kapitola která se odehrává v hotelu Paříž, která se jmenuje jako kniha samotná. Abyste tomu rozuměli, byl jsem před týdnem v Kersku v chatě Bohumila Hrabala s průvodcem. Tato kniha je v povinné četbě a průvodce řekl způsob jak poznat studenta který tuto knihu četl a který si to pouze vyhledal na internetu. Řekl že pouze čtenář pozná nadívaného velblouda. Toho jsem doposud také neznal, v době výletu jsem byl pouze v první kapitole, čehož jsem litoval. Lidé spekulují jestli je to román, povídky, novela atd. Je to dost těžké, ale já bych to řekl dost tvrdě a jasně, že je to román. Má to dost bohatou dějovou linii, a dá se zde najít vše, ale to je dost spekulativní... Jak rychle byla kniha napsána, tak rychle jsem ji přečetl, doslova jsem se do ní zapálil, takovým knihám říkám moje bible. Dost se mi líbili motivy této knihy, ale třetí kapitola, tu nic prostě nepřekoná, ta byla výborná přes hotel Paříž, zlaté lžičky, habešského císaře. Na to nikdy nezapomenu. Poslední kapitola byla ovšem dost zdlouhavá. Ale jinak se jedná o excelentní dílo. To je důvod proč tuto knihu považuji za svou bibli. No jo ten Hrabal byl prostě génius.
Stačí vám to? Tím dneska končím.
(SPOILER) Další velice krátká kniha z povinné četby, kterou jsem si přečetl jelikož mě zajímá o čem to je. Je dost zajímavé že tak krátké příběhy mají nějaké skryté úvahy a myšlenky. Líbilo se mi přirovnání že jinoši jsou mladí Hamleti. Nebo také že Lucie je ta co už je v reálném životě a maluje obrazy aby vydělala peníze, ale Petr v těch obrazech vidí něco nádherného, citového. Tohle vše by bylo naprosto normální kdyby tu nebyla ta válka a tudíž se tu přidal dojem stísněnosti. Závěr mě překvapil, jestli si to přečtete tak pochopíte. Jedná se o kvalitní povídku, kterou bych si na ten seznam dal, jelikož je to krátké, ale moc krásné...
Tak tohle byl nejlepší román v mém životě. A to říkám bez špetky ironie. Začíná to kapitolou, kterou pochopíte až když celou knihu přečtete. A celkově začátek je docela zdlouhavý. Ale jednou jsem měl více času a do knihy jsem se doslova zapálil. Najednou jsem se ocitl v cirkusovém prostředí, a čas plynul úplně jinak. Osobně cirkusy nemusím, ale tady se mi líbil upřímný pohled který ukazoval věci nejen z dobré stránky, ale i z té špatné. V některých pasážích byly vyprávěny někdy až zdlouhavé historky o nových lidech a ze začátku i o těch starých, ale pak jsem si na to zvykl a stalo se to přirozenou součástí tohoto románu s excelentní češtinou. Ale to je moje jediná výtka společně s dlouhým začátkem. Osobně mi nejvíce sedla druhá část, na ní se nejvíce podepsalo další dění v románu. Je to kniha na kterou si je třeba udělat čas, ale netvrdím že je pro každého. Pokud nemáte rádi dlouhé vypravování a dialogy postav, tato kniha není úplně pro vás. Ale myslím že takových moc není. Ještě se vrátím ke knize samotné. Mě zaujalo, jak dětství má největší vliv na dospělost. To je zde ukázáno velmi dobře. Ostatně dvě ze čtyř částí se odehrávají ve Vaškovo dětství. A pak už to ubíhá mnohem rychleji. Jako v reálném životě. Tato kniha má prostě poslání. Dovolím si recitovat uživatele Václava Vodvářku, který na recenzi v knihkupectví napsal tuto větu, která evokuje moje pocity co jsi do života vezmu od Cirkusu Humberto: Někdo tvrdí, že všechno se najde v Bibli. Někdo říká, že ve Švejkovi, já tvrdím, že všechno je v Bassově Cirkusu Humberto.
PS: Česká televize dala všechny díly seriálu Cirkus Humberto zdarma, tak se na něj podívám.
Aktualita po zhlédnutí seriálu: Seriál adaptuje knihu velmi věrně. A rozhodně stojí za to. Více jsem k němu napsal na ČSFD.
Fotbal mi nic neříká, ale tenhle román se mi líbil. Děj je poněkud svižný, ale mě to nevadilo, spíš naopak. Na Bassových knihách se mi líbí ten náznak jeho vlastenectví. Tady se proslaví Češi a všude je znají. Ale je to spíš taková delší pohádka než román. Ale mě se to líbilo.
Tak tohle byl absolutní čtenářský zážitek. Už jen to že jsem měl k tomu audioknihu namluvenou Lukášem Hlavicou, tak to mělo tu správnou atmosféru. Knihu jsem znal, ale myslel jsem že to bude o úplně něčem jiném, třeba o popisu krematoria (to je zde také, ovšem není to hlavní téma) a jeho pracovníkovi a jeho slastech a strastech v této práci. První kapitoly moc na sebe nenavazovaly, ale potom se příběh nádherně rozvíjel a konec mě doopravdy překvapil, stejně jako asi 97% čtenářů co tady napsali recenze. Najednou z milého chlápka Kopfrkingla, který nekouří a nepije, (na začátku se mi zdál hodně sympatický) se stala zmanipulovaná zrůda... Chápu proč je to horor, ale na začátku mi to zavánělo komedií ale na konci jsem zjistil, co tato komedie ve skutečnosti skrývala. Není co dodat, asi jedna z nejlepších knih co jsem v životě četl...
Chápu proč zrovna tato hra se řadí mezi ty více geniální z repertoáru Járy Cimrmana. Semináře byly dost zajímavé a pozoruhodné. Velice nekorektní humor i na dnešní dobu (navrhuji sníst psy nebo když jde o hlad, musí umění stranou) což miluji. Určitě dobrý výběr na maturitní četbu, je to za jednu hodinu přečtené a dá se u toho dost zasmát. Není co dodat, prostě je to geniální až (doslova) mrazí.
Nemám rád zastaralý text ze kterého nelze pochopit děj (což je vlastně dominantou téhle knihy) i tak jsem se do čtení pustil. A nebylo to vůbec špatné. Tady ten sloh byl jednoduše přirozený. A to se mi líbilo. Komu by se to ovšem líbit nemuselo je dnešní generace Z, jelikož text by příliš nepochopili. Z děl co jsou v povinné literatuře, se najdou pro ně srozumitelnější texty. Člověk musí mít zvláštní cit k tomuto dílu, aby pochopil jeho geniálnost a (v té době) nadčasovost.
Po druhém přečtení jsem si všiml dost věcí třeba rýpaní do knihomolů. Také jsem měl vydání s nádhernými obrázky Josefa Čapka.