Aleshgang
komentáře u knih
Vyšetřování ztráty třídní knihy
Zdeněk Svěrák
Vlastě jenom hádka školních kantorů. Ale s takovými hláškami že to je zábavnější nežli hádka blbým a blbějším. Občas jsem měl v tom trochu zmatek. Jinak výborné.
Akt
Zdeněk Svěrák
Neznal jsem příběh této hry, takže jsem byl překvapený a dost se mi líbila. Dostal jsem chuť na rozpíčky a to jsem je nikdy neměl. Nezapomenutelné. (Zajímavost: V nově upravené verzi AKTu slovo rozpíčky zmizelo. Vždy v našich srdcích.)
Dlouhý, Široký a Krátkozraký
Zdeněk Svěrák
Myslíte že jste z pohádek vyrostli, tady je jasný důkaz že pohádky dokážou být zajímavý i v dospělosti. Není co dodat, stačí jen najít správného autora.
Muži v offsidu
Karel Poláček
Nejsem fotbalovým fanouškem. Ale i tak jsem se do knihy pustil. A dost se mi to líbilo. Hlavním tématem byl fotbal, ale i společenské poměry třicátých let dvacátého století. Tato doba mě fascinuje a když to porovnám s dnešní dobou, tak je to dost rozdílné (aby si dvaceti šesti letý muž bral sedmnáctiletou dívku, je v dnešní době dost zvláštní). Líbí se mi Poláčkovo inspirace židovskou vírou, ale místo židovské víry je zde fotbalová víra. Za mě povedený román, o dost lepší než Bylo nás pět.
Obrázky z Holandska
Karel Čapek
Text žádná hrůza, žádná sláva (myslím že Čapek má lepší texty), co se mi ovšem líbilo byly jeho ilustrace, ty byly povedené, já v Holandsku nebyl, ale dozvěděl jsem se že malíři při kresbě svých obrazů jenom sedí, nikoliv stojí, a další věci, rychlá četba na zhruba hodinu, kde se dovíte pár zajímavostí o Holandsku a pokocháte se autorovými obrázky, o tom je vlastně celá kniha.
1984
George Orwell (p)
Brrr. ŽÁDNÉ ČTENÍ PRO CITLIVÉ POVAHY A SLABŠÍ ŽALUDKY. S románem 1984 jsem se poprvé setkal díky grafickému románu Matyáše Namaie. A tak jsem se rozhodl přečíst původní dílo. A to mě bavilo více, minimálně věci mi zde byly jasnější. Kniha je náročná délkou i obsahově. Děj je slabší, ale jasný a popis tohoto hrozného světa je bravurně napsaný. Na Youtube je celá audiokniha knihy, velmi dobře načtená, ovšem nepodařilo se mi zjistit kdo ji čte. S ní to bylo jednoduší, a kdyby tam nebyla, nevím jestli bych se do knihy pustil. Kniha mi teda přijde dost ale opravdu dost zextréměná. Někteří lidé tvrdí že náš svět se pomalu blíží k podobnosti se světem 1984, což mi přijde jako holý nesmysl. Ale možná by tomu bylo tak, nebýt sametové revoluce. Ale kdo ví. Tahle kniha je důkazem že si máme vážit světa ve kterém žijeme. I když je tu pár neduhů a neřádů, byla tady možnost že jsme všichni mohli žít jako v tomto románu. Tohle je snad jediná kniha při které si oddychnu, jak vidím jak to v realitě vypadá. Zpátky ke knize. Jako povinnou četbu bych to nedával, spíše dobrovolnou. Kniha je opravdu náročná a pro lidi co nemají rádi časté filozofování nudná. Ale mě se líbila, má pestrý jazyk. U třetí části mi ztuhlo v žilách. Já bych tuhle knihu nikomu nenutil, ani nedoporučoval. Jestli jste, jak se lidově říká cíťa, tak bych sáhl po něčem jiném, ale jestli máte rádi neobvyklé věci a trochu extrému je to kniha přesně pro vás. Záleží na povaze.
Ze života hmyzu
Karel Čapek
Rozhodně zajímavá hra z pera bratří Čapků. Rychlovka na jeden večer. Říkal jsem si že to bude dětinské, z názvu, ale ono ne. Vlastně každá část knihy ukazovala na cosi jiného z lidských vlastností s přirovnáním k hmyzu. V předehře to bylo jakési, když to tak řeknu delirium, první dějství ukazovalo lásku, druhé zase vlastnictví, třetí vládu nad světem a epilog byl na zamyšlení nad životem a smrtí. Kniha se mi líbila a patří k mým nejoblíbenějším hrám Karla Čapka.
Zahradníkův rok
Karel Čapek
Docela pěkné fejetony o zahradničení. Když si to zpětně uvědomuji, tak zahradníci jsou něco jako my, knihomolové. Oba chtějí nový kus do své, již obří sbírky. Letos vyšel stejnojmenný film od režiséra Jiřího Havelky. Ten film, kromě názvu a toho že herec hlavní postavy Oldrich Kaiser čte úryvky z této knihy, nemá s knihou nic společného. Kniha je napsána bohatou češtinou, ale když to porovnám s ostatními Čapkovými díly z té doby, tak je to rozhodně slabší.
Na vlnách TSF
Jaroslav Seifert
Zkusil jsem Seifertovo nejznámější dílo. Nejedná se o klasickou četbu. Ale designově to vede na jedničku, je to dost zajímavé. Co se týče básní, takový průměr. Měl jsem anglicko-české vydání, což nechápu první by mělo být české. Ale to je jedno. Celkově mě to bavilo. Z této knihy jsem si odnesl:
Roku 1492 objevil Janovan Krištof Kolumbus neznámé ostrovy -
Děkuji pane! Já kouřím cigarety!
In the year 1492 the Geonese Christopher Columbus discovered unknown islands-
Thank you sir! I smoke cigarettes!
Cirkus Humberto
Eduard Bass (p)
Tak tohle byl nejlepší román v mém životě. A to říkám bez špetky ironie. Začíná to kapitolou, kterou pochopíte až když celou knihu přečtete. A celkově začátek je docela zdlouhavý. Ale jednou jsem měl více času a do knihy jsem se doslova zapálil. Najednou jsem se ocitl v cirkusovém prostředí, a čas plynul úplně jinak. Osobně cirkusy nemusím, ale tady se mi líbil upřímný pohled který ukazoval věci nejen z dobré stránky, ale i z té špatné. V některých pasážích byly vyprávěny někdy až zdlouhavé historky o nových lidech a ze začátku i o těch starých, ale pak jsem si na to zvykl a stalo se to přirozenou součástí tohoto románu s excelentní češtinou. Ale to je moje jediná výtka společně s dlouhým začátkem. Osobně mi nejvíce sedla druhá část, na ní se nejvíce podepsalo další dění v románu. Je to kniha na kterou si je třeba udělat čas, ale netvrdím že je pro každého. Pokud nemáte rádi dlouhé vypravování a dialogy postav, tato kniha není úplně pro vás. Ale myslím že takových moc není. Ještě se vrátím ke knize samotné. Mě zaujalo, jak dětství má největší vliv na dospělost. To je zde ukázáno velmi dobře. Ostatně dvě ze čtyř částí se odehrávají ve Vaškovo dětství. A pak už to ubíhá mnohem rychleji. Jako v reálném životě. Tato kniha má prostě poslání. Dovolím si recitovat uživatele Václava Vodvářku, který na recenzi v knihkupectví napsal tuto větu, která evokuje moje pocity co jsi do života vezmu od Cirkusu Humberto: Někdo tvrdí, že všechno se najde v Bibli. Někdo říká, že ve Švejkovi, já tvrdím, že všechno je v Bassově Cirkusu Humberto.
PS: Česká televize dala všechny díly seriálu Cirkus Humberto zdarma, tak se na něj podívám.
Aktualita po zhlédnutí seriálu: Seriál adaptuje knihu velmi věrně. A rozhodně stojí za to. Více jsem k němu napsal na ČSFD.
R.U.R. (komiks)
Lenka Pipková
Někteří zde píšou že autor neumí vykreslit ženskou postavu a výraz. Je to pravda. Ale mě to tam dokonale sedlo, přišlo mi to tam přirozené. Adaptace je velmi věrná, nijak zvlášť osekaná a jsou tam i nějaké věci navíc přímo od autora komiksu, což je dobře o tom je přeci adaptace. Četlo se dobře a kresba velmi pěkná. Vůbec nejde poznat že námět je starý už sto let. No jo prostě nadčasový Čapek. Příště bych uvítal Věc makropulos, to by mohlo být v tomhle podání zajímavé.
Hordubal
Karel Čapek
(SPOILER) Vskutku zajímavý příběh sedláka co se vrátil z Ameriky, s Čapkovo geniální češtinou. První kniha je docela zdlouhavá, ale mě sedla (ovšem chápu lidi které to nebavilo). Zajímavá je také změna povah postav. S postupem času se z tiché Polany stane výřečná paní. A z velitelského Štěpána se stane mocichtivý muž. Dále mi přišel zajímavý pohled vesnické holčičky Hafie a líčení s ní u soudu. Hordubalova vražda se mi nezdála tak zřejmá, jak jsem si myslel že bude. Na konci první knihy je napsáno že vlastně jenom spal. To že byl zabit je popsáno v knize druhé. Příběh se četl hezky, a vůbec mě nenudil. Ale rozhodně to není pro každého. Já ovšem budu pokračovat Povětroněm a Obyčejným životem. Zkrátka můj oblíbený Čapek opět nezklamal a ukázal jak geniální dokáže být.
Chlapec a hvězdy
Jaroslav Seifert
(SPOILER) Od Seiferta jsem četl býti básníkem, tam šlo znát autorovo stáří a zkušenosti. Ale tady jde hlavně o nostalgii, což je u Seiferta běžný formát. Básně se rýmují a jsou doprovázeny nádhernými obrazy Josefa Lady. Dost mě zarazil tento verš:
Karel býval můj kamarád,
nechal tři prsty v cirkulárce
a pak mi někde zmizel v dálce.
Ptám se, také prý umřel snad.
Z básně klouzačka. To jsem tady úplně nečekal. Ale jinak moc krásná sbírka. A stejně jako u býti básníkem chápu proč tenhle člověk získal Nobelovu cenu.
Krakatit: Na motivy románu Karla Čapka
Jan Štěpánek
Četl jsem knihu a viděl naprosto skvělý film. A řekl bych že je to spíše podle filmu což mi nevadilo, jelikož film mám raději. Prokop vypadal úplně přesně jako Höger. Čtivé a svižné a je to čtení maximálně na 40 minut. Takže mohu doporučit fanouškům knihy a filmu Otakara Vávry, který se nyní stane barevným v podobě tohoto grafického románu.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Četl jsem Máj, který je často s kyticí porovnávaný. Ale je to tedy úplně něco jiného. Mě sedla víc kytice. Básně přímo znějí jako píseň, moc krásné rýmy. Pravda už to hodně zestrárlo, ale pořád se tomu dá rozumět. A jestli je nějaká typicky Česká lyrika, je to jedině kytice. Mezi mé oblíbené balady patří: POKLAD, POLEDNICE, VODNÍK a VRBA.
Býti básníkem
Jaroslav Seifert
Nádherné básně. Moc se sice nerýmují, ale za to mají bohatou dějovou linii. Moc krásné čtení před spaním. A chápu proč právě tenhle člověk dostal Nobelovu cenu.
Nechovejte se tu jako doma, příteli
Milan Kundera
Moje první dílo od Kundery. Pěkné eseje, ale kdybych byl normální člověk tak by mi to nic neříkalo. Ale mě jakožto milovníku literatury a romanopisců, se mi to líbilo.
Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy
Karel Čapek
Geniálnost Karla Čapka nezná hranic. Tyto povídky jsem si četl vždy před spaním, jelikož mají k tomu ideální délku. A udělal jsem dobře. Bohatost jazyka, jak už je u Čapka zvykem byla výborná, ale hlavně to zamyšlení nad životem či vlastním trestem. Co se týče děje sedly mi Povídky z jedné kapsy, ale v zamyšlení dominovaly Povídky z kapsy druhé. Pravda, některé povídky byly za mě slabší (PÁD RODU VOTICKÝCH, SMRT BARONA GANDARY...) ale nejlepší na tom je že každý si vybere své. Je tam opravdu vše. Po ztracenou květinu až po otázku života a smrti. Povídky jsou prostě boží. Mezi mé oblíbené patří: ZTRACENÝ DOPIS, MODRÁ CHRYZAMTÉMA, BÁSNÍK, JEHLA. Já Jakožto sběratel jsem soucítil s povídkou ČINTAMANI A PTÁCI. Ale nejvíce mě dojala povídka SBÍRKA ZNÁMEK. Každá povídka má prostě v sobě něco, a doporučil bych ji opravdu každému. Jsou to trochu starší povídky, ale za tu dobu vůbec nezestárly. A jsem rád že něco takového vzniklo v naší republice.
Krysař
Viktor Dyk
Nemastné neslané. Byl to takový typ textu, který nemám rád. Není tolik o ději. Ke konci mě to začalo bavit. Kdyby to bylo napsané jiným písmem, dal bych určitě plný počet. Děj se mi líbil, ale jak píšu, jenom ten text mi vadil. Děj byl výborný, na zamyšlení.
Klapzubova jedenáctka
Eduard Bass (p)
Fotbal mi nic neříká, ale tenhle román se mi líbil. Děj je poněkud svižný, ale mě to nevadilo, spíš naopak. Na Bassových knihách se mi líbí ten náznak jeho vlastenectví. Tady se proslaví Češi a všude je znají. Ale je to spíš taková delší pohádka než román. Ale mě se to líbilo.