alexpo komentáře u knih
No,tak to bylo hodně dobré. Takovým tím ještě zdlouhavým způsobem, je poznat, že jde o klasické dílo, ale přesto psychologicky dobře napsané.
Já mám pana Šabacha moc ráda. I proto, že je milý i v životě. Jeho vyprávění jsou laskavá, plná jazykového humoru. Škoda, že je tak málo známé, že právě jeho povídky byly předlohou mnoha úspěšných filmů v čele s Pelíšky a Šakalími léty.
Tohle dosadit do dnešní doby a přidat pár pikantních scén, Tak tu máme červenou knihovnu jako vyšitou. Navíc počet mrtvých by mohlo povýšit dílko na antickou tragédii.
To je kniha, která ve mně vzbuzuje pocit, jak je někdy obtížné se správně zachovat. A to přitom čtenář má na rozdíl od literárních hrdinů veškeré informace. Nevím, nevím, nevím. Miluji knihy, které mě nutí se nad nimi zamyslet, ne tedy se pouze pobavit a sáhnout po další.
Nedavno jsem viděla film Koleje osudu a trochu mi to knihu připomnělo. Já si to vlastně přečetla z toho důvodu, že jsem viděla ta místa v Thajsku, tak abych měla i souvislosti. Člověk je nakonec rád, že žije v jiné době a v jiné zemi.
No já nevím, tolik jsem o tom četla, dvakrát i viděla různé filmové podoby, a přestože mně obvykle nevadí číst knížku až po zhlédnutí filmu, byla jsem tak trochu zklamaná. Na mě je ten příběh přepjatý, příliš patetický nebo co.
Mně se na téhle knize líbí nejvíc to, jak je napsaná. Co chvíli jiný vypravěč, jiná forma, inzerát, kronika, novinový článek. Páral má velmi osobitý styl. Přečíst dvě tři jeho knihy, a už ho člověk pozná.
Hodně napínavé, čtenář se jen tak neodtrhne, příval různých informací, občas až dokumentární ráz, ale to mě baví.
Když ono to působí tak autenticky! To je tak sladkobolné, že člověk brečí už od půlky knížky. A přitom ta kniha je napsaná poměrně střízlivě, nesentimentálně. Moc se mi to líbilo. A dopadlo to dobře, když se jeho stav nemohl změnit, taky bych to tak řešila.
Mně ten jejich studený styl nějak nesedí. A navíc ten přítomný čas!
No, tedy! Některé pasáže byly dost drsné. A ona se s nimi vypořádala lépe než já. Užitečná kniha, ale asi se k ní už nikdy nevrátím.
Tak tentokrát jsem byla docela zklamaná, hrdinka mi nebyla příliš sympatická, příběh mi připadal uměle vytvořený, navíc autor asi neví, kde leží Rumunsko, protože jsem se dověděla, že sousedí s Československem.
Tak rozporuplné hodnocení se jen tak nevidí. Ráda bych se na nějakou stranu přiklonila. Proč se vydávají knihy, které se nedají koupit? Kdo je financuje?
Musím se přiznat, že jsem nejdřív viděla film. A co si budeme povídat, kniha je ještě lepší. On to prostě ten pán umí!
Film byl lepší, vlastně mě napadá, že ta kniha je takový trochu víc rozvedený scénář, jak kdyby to bylo realizováno obráceně.
Tak, jako nemusím Čechovova lyrická dramata, tak oceňuji jeho povídky. Jak ty humorné (Koňské příjmení), tak ty smutné. A ruské smutno, je tedy obzvlášť smutné. Nejvíc asi na mě zapůsobila povídka, která se jmenuje (tak nějak) Barce se chce spát. Je o malé, asi desetileté chůvičce, která musí přes den pomáhat od samého jitra a večer už je tak unavená, ale ještě nesmí jít spát, protože musí dohlédnou na mimino, které křičí a křičí a nedá se utišit, a Barce se chce tak spát, už nemůže, klesá jí hlava nad kolébkou, až se dotkne i polštáře a hlavičky miminka, a i to za chvíli přestane křičet, protože je udušeno.
Nádherný příběh vězně, který byl poslán na galeje kvůli krádeži chleba pro děti své sestry. Nějaký rozsah zásadně neřeším. Kniha je čtivá tak, že jsem si ani nevšimla, že jsem v závěru. A muzikál natočený podle předlohy je díky hudbě ještě krásnější.
Už to budu mít po těch letech zkreslené, ale tehdy před deseti lety se mi to moc líbilo. Asi se půjdu na tu starou půdu, kde jsou tyto knihy skladované, zase juknout.
Já tu knihu četla jako malá holka u babičky na půdě a tehdy se mi moc líbila. Ovšem tehdy jsem vnímala jen děj a ten byl zvláštní, ještě jsem se ztrátou paměti (v knize :-) ) neměla takovou zkušenost jako dnes (Bleděmodře pruhovaný), takže mě to uchvátilo. Ale hned mě to tehdy donutilo přečíst i Uloupený život a zase vidím, jak se tato stará témata nyní znovu objevují.
Tak já z ní depresi měla. Hned jsem si šla přečíst některé pasáže z knihy Vejce a já a bylo mi zas fajn.