aley komentáře u knih
Jako úvod do problematiky dobré, pokud nechcete přímo historii sboru/sborů. Kdybych měla menší znalosti evangelictví do r. 1918, ocenila bych knihu více.
Stručné, jasné přehledné. U jednoho roku toho může být víc. Knížka udává přesné datum nebo období. Asi jediné co bych vytkla tak je to, že tolerančním patentem Josefa II. opravdu evangelíci nebyli zrovnoprávněni s katolíky.
O knize jsem se dozvěděla náhodou. Před touto jsem četla o Heleně Keller, která měla také zrakové a sluchové postižení. Jak Helena, tak i Olga přišly o zrak a sluch v raném dětství. Obě knihy mi přijdou jiné. Helena se věnovala svému dětství a jak se učila komunikovat, Olžiny vzpomínky jsou více o jejím dospělém životě. Původní název Olžiných vzpomínek více odpovídá tomu, co je v knize. Pod českým názvem jsem čekala trochu více o jejím dětství. Trochu mi chyběla celá jména v knize, když mluvila o svých přátelích, vždy použila jen první písmeno jména.
Když nám ve škole vysvětlovali Montessori pomůcky do matiky i s ukázkou jedné z pomůcek, nedokázala jsem si představit, že bych je používala ve výuce, natož doma. Po přečtení si to dokážu představit mnohem lépe, i když jsem měla jen text a ilustrace. Myslím si, že kdybych měla dříve přečtenou tuto knížku a teprve potom proběhla výuka, dokázala bych si většinu pomůcek teď ještě lépe představit.
V první části je popis, jak pomůcky používat, v druhé části je návod na výrobu pomůcek.
Knížka je zajímavá, ale obsahuje dost silnou komunistickou propagandu. Mám z ní smíšené pocity.
Knížka je zajímavá. U káv popisuje její chuť. U některých informací je vidět, že kniha vyšla v 60. letech, protože jsou už jiné, např. vlivem změny klimatu. Podle vyprávění, která jsem slyšela, si nejsem jistá, jestli bych chtěla ochutnat kávu u nás za minulého režimu v běžné domácnosti.
Knížka je zajímavá. Obsahuje dějiny moravských/brněnských neslyšících od 19. stol. po dnešek včetně fotografií, plakátů, ukázek z novin o neslyšících a ofocených dopisů. Některé fotografie byly rozkostičkované, daly by se vybrat lepší jako u France Josefa nebo aspoň je zmenšit.
Zatím nejlepší knížka, kterou jsem od Klímy četla. Je mnohem čtivější než ostatní jeho knížky a stejně jako ostatní je plná nových, stravitelných informací. Ohledně Brazílie jsem si z této knížky odnesla víc než ze samotných Dějin Brazílie.
Knížka je psaná starší češtinou, nedala se přečíst na jeden zátah. Je zajímavá, jen jsem čekala víc obrázků. Myslím si, že v původním, francouzském originálu jich bylo víc.
Texty mi dost připomínaly použité už v knížce Ženy na stráž! od stejných autorek. Upřímně tato knížka se mi líbila víc, ale čekala jsem od ní něco víc. Autorky mají lépe napsané knihy na toto téma.
Kniha dává základní přehled o tom, co a jak bylo využíváno v rámci propagandy v letech 1948–1956 v ČSR. Knížka je čtivá, zajímavá, ale od této historičky jsem čekala něco o chlup lepšího, i když do tak tenké knížky by se to nevešlo.
Většinu věcí jsem slyšela na přednášce, zbytek jsem přečetla už jinde.
(SPOILER) Sborník k výročí nedožitého jubilea Josefa Polišenského. Jedna z kapitol je věnovaná rozhovorů s jeho bývalými studenty a spolupracovníky. Další kapitoly jsou věnovány jeho badatelskému zájmu.
Knížka se mi líbila víc než "Déšť a jaguár". Má skvělé ilustrace. Jedna z pověstí mi připomíná knížku Macunaíma. Na konci knížky jsou vysvětlivky u slov, která většina Čechů, podle mě nezná.
V knížce jsou nejznámější brněnské legendy. Pro toho, kdo se chce chce seznámit s brněnskými pověstmi bych spíše doporučila knížku Brněnská strašidla. Tato knížka je dobrá pro lidi, kteří se učí česky, protože druhá půlka knížky obsahuje slovník z angličtiny, němčiny a ruštiny a různé doplňovačky na procvičení významu slov.
Čtivé povídky, zvládnuté za jeden den. Romantismus je v povídkách cítit. Na povinnou četbu jsem měla mnohem nižší nároky až mě to překvapilo.
Stejné pověsti jako v podzemí. "Nečekaně". Pověsti v podzemí měly větší kouzlo.
Knížka ukazuje, jak moc Praha ovlivnila ženy a naopak. Občas mi u některých osobností chybělo více detailů. Jsou tam zpracované i některé pražské pověsti.
O historii portugalského rodu Silva Tarouca jsem se z knihy dozvěděla a zapamatovala více než od průvodkyň na zámcích. Je vidět, že bez tohoto rodu byl nebylo, aspoň ne tolik, obrazů Josefa Mánese.
Knížku jsem četla do školy. Zrovna do předmětu, do kterého jsem tuto knížku četla, jsme měli zadané i mnohem čtivější knížky. Vadil mi překlad některých slov - amazonka a mužatka není podle mě to samé. Je zajímavé, jak autor popisuje moderní technologie přirovnáním ke zvířatům.