Alix komentáře u knih
Díky Databázi jsem si na knihu vzpomněla a znovu ji čtu. Taky jsem si znovu pustila film. A znovu musím sama sobě přiznat, že film se mi líbí víc i když bez knihy by samozřejmě nebyl.
Proč by je nikdo neznal? Že se Eva Braun stala Hitlerovou manželkou se přece vědělo, Že měl Goebbels manželku Magdu, taky nebylo tajemstvím. A slavná Marlene Dietrich se nikdy netajila s tím, proč opustila Německo. Leni Riefenstahl taky nebyla úplně neznámá. Snad jen o posledních dvou se nevědělo, ale možná jsem o nich nevěděla jen já.
Mladí manželé zdědí milionové dědictví po bohaté tetě, ovšem jen tehdy, když se jim do tří let narodí dítě. Jinak nedostanou nic. Manželé se sice snaží, ale dítě jaksi pořád není. Proč si však zoufat? Když to nejde tak, půjde to jinak, škoda tolika peněz, ne? Úsměvné a nenáročné dílko, které se opravdu dobře čte.
Podle jídelníčku na 28 dní musí zhubnout každý, kdo ho bude dodržovat. Kromě zeleniny, občas ovoce a kousku masa tam toho na jídlo víc není. Na rychlé zhubnutí dobré, ale na delší trať se většině lidí zelenina asi naprosto zhnusí.
Kniha mi naprosto nesedla. Všechny postavy se celkem zmateně potácejí dějem a většinou vůbec nevědí, co vlastně chtějí. Rodina hypnotizéra Barka mi připadala jako rodina psychopatů. Hysterická manželka, která pořád něco řeší, ale nic nedořeší, manžel, který do sebe háže prášky jako lentilky a vzpurný syn v pubertě, který má vážnou nemoc, aby to čtenáře chytlo za srdce. Všechny postavy jsou ploché a buď jsou vzteklé nebo v depresi, nebo obojí najednou. Pokémoni tomu dali korunu a happy end mne dorazil.
Knihu jsem v dětství milovala a jen díky ní jsem zjistila, že vůbec existuje poušť Llano Estacado, pamatuji si, co jsou to Eliášovy plamínky a taťka mne musel poučit, kdo je to Yankee. A taky jsem si zapamatovala má první anglická slovíčka.
Jasné, logické a prosté. V podstatě jsem si uvědomila, že všechno, co je v knize napsáno, vím, ale nikdy jsem s tím asi nepracovala, což byla chyba. Takže, doporučuji!
Věřím tomu, že prožitky lidí během klinické smrti jsou totožné, nejsem si ale vůbec jistá, co to znamená. A pokud smrt neznamená konec, ale jen nějaký "přechod", stejně to poznám teprve, až přijde můj čas.
Celá kniha, to jsou pouze a jen výpovědí cestujících, kteří katastrofu Titanicu přežili. Otázky se ovšem opakují, což je sice u každého svědka pochopitelné, ale občas jsem měla pocit, že některé otázky jsou zbytečné a vyšetřující prostě už neví, nač se ptát. Pro trosečníky to muselo být velice stresující, ať už šlo o členy posádky, nebo o cestující. Ale protože dnes je to právě 100 let, co šel Titanic ke dnu, chtěla bych mu aspoň tímto způsobem věnovat tichou vzpomínku.
Proč film? Příběh je brilantní!
V knize nejsou žádné dramatické zvraty, žádné krvavé a brutální scény. Celý děj plyne zdánlivě pokojně a klidně, tím spíš, že hlavní hrdina se sám tak chová, protože si už jaksi zvykl, ví, že jinou možnost nemá a chce přežít. Ale těm, komu děj připadá nemastný, neslaný a nezáživný, bych poradila, aby si zkusili představit spoustu takových dní za sebou. Některé třeba tak klidné nebudou, ale bude jich hodně. Třeba kolem devíti tisíc, což je 25 let. Ale i deset let je dlouhá doba. Četla jsem, že jeden maďarský voják z druhé světové války, byl z gulagu propuštěn v roce 2001! Pro něj to určitě nezáživné nebylo.
A kniha není psána v první osobě, jak tady někdo píše, ale ve třetí.
Příběh se mi líbil, vůbec jsem se nemohla odtrhnout, ale během čtení jsem měla problém uvěřit, že tu příšernou cestu uprchlíci opravdu zvládli tak, jak je to v knize popsáno. Připadalo mi to dost neuvěřitelné i když zázraky se dějí, to ano! Zarazil mne už fakt, jak chápavě se k plánu útěku stavěla manželka velitele tábora a pak to, že vždycky, když byli na pokraji smrti, objevila se nějaká záchrana. Tak jsem začala hledat na netu a tam mne úplně dezorientovaly informace, že Rawicz čtenáře tak trochu mystifikoval. Takže už vůbec nevím, co si o tom myslet a co je pravda. Nic to ale nemění na skuterčnosti, že kniha je to opravdu skvělá.
Obdivuji pana Dänikena, protože nalézá věci, které by neměly existovat a dává otázky, na které často není odpověď. Viktor Farkas, který se zabývá nevysvětlitelnými fenomény, o něm napsal něco ve smyslu, že když pan Däniken dává otázky, vědci skřípou zuby a převádějí hovor jinam. Což je, podle mne, velká poklona právě panu Dänikenovi.
Dovolím si mírně nesouhlasit s anotací, protože vědci se NESHODUJÍ v názoru, kterým dnem je vlastně nulové datum mayského kalendáře. Pokud jsem pana Dänikena dobře pochopila, rozpětí "nulového data" je, podle výpočtů různých vědců, od června roku 8498 před Kristem do 11. srpna 3114 před Kristem. Další data, která pan Däniken uvádí, jsou mezi těmito dvěma daty., například 14. říjen 3373 před Kristem, nebo 16. září 3606 před Kristem. Protože se teď dělá docela humbuk s mayským kalendářem a koncem světa, zdá se mi to docela komické. V každém případě je zcela jisté, že rok "nula" mayského kalendáře, začíná přesně 4 Ahau 8 Cumhu.
Napínavé a pěkně zamotané. Dva zajímaví protihráči, detektiv Čadek a lehká děva Fróny, vás provedou celým příběhem a nakouknete i mezi pražskou galerku.
Je to sice poměrně objemná kniha, ale každý si v ní najde, co ho zajímá. Můžete začít krátkou říkankou, nebo dlouhou pohádkou, záleží jen na vás.
Martin Žemla si otevřel krám a snad z něj po čase mohl být i vážený kupec. Jenže on se oženil a to byla velká chyba.
Podle romantické legendy se Pocahontas, oblíbená dcera mocného náčelníka Powhatana, zamilovala do dobrodruha, cestovatele a kolonizátora Johna Smithe, který její lásku opětoval. Jisté je, že se opravdu znali, Pocahontas ovšem byla ještě dítě a John Smith dospělý muž. Legenda je to ale krásná i když osud Pokahontas moc štěstí nedopřál. Kniha je zajímavá i díky popisu života v tehdy ještě opravdu panenské Virginii a můžeme si zkusit představit i život v Londýně na začátku sedmnáctého století a taky na královském dvoře krále Jakuba Stuarta a jeho manželky, Anny Dánské.
Po přečtení jsem měla rozporuplné pocity, ale myslím, že znovu to už číst nebudu. Přinejmenším to bylo ... zajímavé.
Z nostalgie dávám nějakou tu hvězdu, ale je to nastavovaná kaše a další díl číst nebudu.