Alix komentáře u knih
mgeisselreiter: Povídková kniha se jmenuje Ve vyšším zájmu. Vyšší princip je povídka Jana Drdy.
Sice zajímavý, ale trošku dojemný pokus pana Dänikena, přiblížit čtenáři své teorie pomocí příběhu dvou mayských chlapců, kteří byli obětováni, ale skokem v čase se ocitli v naší současnosti. Tím pádem mohou vysvětlit mnohé, s čím si dnešní věda neví rady. Přečetla jsem to se zájmem, ale já osobně dám přednost jeho běžnému stylu psaní.
Moc mne to mrzí, ale čekala jsem víc. Nečetlo se to špatně, ale občas jsem měla pocit, že už je té ukecanosti trošku moc a časté popisy způsobu močení, mi docela lezly na nervy.
Kniha je uspořádána jako antologie, jsou zde příspěvky různých autorů, včetně pana Dänikena a opět zde navštívíme spoustu zajímavých i záhadných míst.
Mám ráda knihy pana Dänikena a jeho samotného obdivuji za neúnavnost, se kterou se už pár desítek let pokouší vysvětlit nevysvětlené.
Média na nás pouští hrůzu z blížícího se konce světa, ale samotný pan Däniken poukazuje na to, že celý mayský kalendář je sice velice přesně vypracován, ale nikdo nemůže s jistotou říct, kde je jeho počátek, kde je rok "nula" ? Mimochodem, v knize se mluví o 23.12.2012, ale v médiích o 20.12.2012 nebo 21.12.2012. Sám spisovatel ovšem připouští, že ani jedno datum pravděpodobně není správné. Když neznáme ani přesný rok narození Ježíše Krista, jak můžeme počítat letopočet pomocí prastarého mayského kalendáře?
Často jsem přemýšlela, že kdyby tu cestu chtěl nějaký nadšenec zkusit přesně podle knihy, určitě by to klaplo. Jsem si jistá, že si to pan Verne přesně propočítal.
Kniha je opravdu něco jako jeden velký otazník. Pořád jsem uvažovala, kam to směřuje a proč, a nevím to ani po přečtení, což asi tak má být. Tři hlavní postavy, Muž v černém, Pistolník a Jake, vám poskytnou o sobě jen střípky informací, ale na celou skládačku to nestačí. Takže se dám do čtení dalšího dílu a uvidím.
Na Kingovy knihy bych potřebovala zvláštní hodnocení, protože každá jeho kniha mne znovu překvapí. Nepřipomíná mi to ani knihu "TO", ani Doriana Graye, ani Pytel kostí. Nepřipomíná mi to vůbec nic, protože King je neopakovatelný a žádná jeho kniha se s ničím srovnávat nedá.
Edgar Freemantle se snaží zapomenout na své neštěstí a na malém ostrově zkouší zapomenout na to, co se mu v životě totálně pokazilo. Začíná kreslit to, co vidí nebo možná to, co si myslí, že vidí. A postupně zjisí, že na tom malém ostrově není náhodou.
Od autorky přečetla jsem jen tuto jednu knihu a vím určitě, že to je ta poslední.
Nemám moc co dodat. Taťka měl hromadu sešitů Rychlé šípy a já jsem je s nadšením přečetla a to nejednou. Dodnes si pamatuji, že " ovoce, zejména peckovité, v břiše nabobtná ", což na vlastní kůži poznal Jindra Hojer, který se nezřízeně nacpal třešněmi a myslím, že se pak dokonce i napil.
Už neřeším, která Kingova kniha je nejlepší, prostě to nejde. Musela bych měnit názor u každé další knihy, kterou od něj přečtu, protože on prostě umí. Zdánlivě jednoduchý příběh týrané ženy, která potřebuje doslova tu poslední kapku, aby se rozhodla změnit svůj život, je dojímavý, strašný i napínavý. Ke konci mne úplně nadchlo, když jsem zjistila, že dětská gumová maska, které jsem nepřikládala žádný význam, má velice důležitou roli a znovu jsem tiše pana Kinga obdivovala za promyšlenost a fantazii.
Mistrně popsané domácí násilí je i v románu " TO ".
Černý mustang sice nepatří k nejlepším mayovkám, ale je zajímavý. Třeba tím, že na stavbě železnice pracuje parta čínských dělníků. A taky se tady stane docela překvapivá věc, protože Vinnetouovi a Old Shatterhandovi jsou odcizeny jejich vzácné pušky, což mne v dětství hodně zarazilo a naštvalo. Ale s pomocí přátel a vlastního důvtipu se jim podaří zmařit úklady náčelníka Černého mustanga a obnovit právo a spravedlnost.
S humorem a hlubokými znalostmi problematiky společného soužití nás Miroslav Plzák provádí galerií různých typů mužů i žen. Jeho rady i jednotlivé příběhy z jeho lékařské praxe vás opravdu pobaví, ale mohou vám dát i návod, jak v partnerství řešit kraviny i vyhrocené konflikty, ze kterých zdánlivě neexistuje cesta ven. Kniha je nadčasová, protože lidská povaha se ve své podstatě nemění a láska, žárlivost i nenávist budou existovat vždycky. Když si ale knihu přečtete, což vřele doporučuji, zjistíte, že skoro všechno se dá přežít a s troškou rozumu často i vyřešit.
Povídka z doby poválečné, kdy se mládež v Sovětském svazu s nadšením, ke kterému byla vedena, zapojila do výstavby nové školy. Jejich elán a důvěra v systém, ve kterém tato generace žila, byla ale postavena před realitu "vyššího zájmu", když jim byla škola odebrána a jejich ideály se rozplynuly.
Všeobecně považuji reality show za docela stupidní záležitost, ale taky za záležitost mrazivou. Nejsem si totiž vůbec jistá, že by se davy k takové show, jakou líčí King, stavěly odmítavě. Spíš si myslím, že zájemců, kteří by ji sledovali, by se našlo docela dost. A to je na té knize strašné. Dala jsem sice jen čtyři hvězdičky, protože jsou knihy, které se mi líbily víc, ale i tak mne to docela vzalo.
Dávám sice jen čtyři hvězdičky, ale jen proto, že KIng má opravdu i lepší knihy. Nicméně i tato je vynikající a čtení jsem si užila. Ke komentáři Shayninka bych chtěla podotknout, že je těžko soudit člověka, který ví, že zemře a jeho manželka, která na tom má svůj určitý díl viny, je zdravá a kletba je jí vůbec nedotýká. Já jsem takový konec nečekala, ale u Kinga člověk nikdy neví, čím překvapí.
Příběh vraždícího fantoma se zlatým úsměvem mi, bohužel, připadal překombinovaný, občas nesrozumitelný a nudný.
Psát komentář je zbytečné, všechno už tu bylo řečeno, jen musím taky panu Kingovi zatleskat. Jako psycholog by se hravě uživil.
Možná tak trošku doktor Jekyll a pan Hyde? Napínavé, občas opravdu nechutné, ale King se opravdu nedá odložit, když už se jednou dáte do čtení. Mně se to aspoň ještě nikdy nestalo.