Alma-Nacida komentáře u knih
Závěr trilogie mě chytil tak, že si u mě vysloužil plný počet hvězd. Jsem ráda, že se nenaplnily mé obavy ze "zupírování" knihy a naopak všechny fantazijní světy na mě působily neotřele. Téměř happy end v závěru knihy mi taky nijak nevadí, i když jsem očekávala spíš chmurnější konec a pád. Každopádně po druhém dílu zase návrat k předchozí imaginaci a energii prvního dílu. Díky za to.
Velmi hutný, až minimalistický text popisující hrůzy tak zcela bez emocí, jak je asi může vnímat člověk na pokraji zkázy a vlastních sil. Poněkud snový konec mi nevadil, ostatně myslím, že ráj má každý z nás docela jiný.
Zvláštní kniha o morálce, která kupodivu není vůbec moralizující. V něčem připomíná Pána much, nejvíc asi v tom, že nános "civilizace" je ve skutečnosti velmi tenký a v tropech, mimo dohled našich civilizovaných bližních, mnohdy oprýská opravdu rychle. Četla jsem dvojjazyčné vydání a uf, byla to teda pěkně těžká angličtina.
Rozhodně je to příběh, který má začátek, prostředek a poněkud překombinovaný konec. Místy mě vyprávění strhlo, ale občas už jsem měla všeho dost - šíleného zlouna Billyho, klaďase Christmase i deprivantky Ruth.
Tohle je jedna z knih, které byly jistě ve své době přelomové a měly velký význam ve vývoji literatury. Chápu to, ale dobře se mi to nečetlo a mám hodně výhrad ke všem ženským charakterům, které jsou zjednodušené až ke karikatuře.
Chápu, co chtěla autorka sdělit, ale některé postupy byly spíš na závadu, jako podivná "du" forma, která se z mě neznámých důvodů vyskytovala jen u některých vypravěčů příběhu. Taky mi není jasné, proč musí autobiografická postava letět prozřít až do Říma. Na druhou stranu mi některé věty připadaly opravdu neuvěřitelně výstižné a přitom stručné, celkově ale v knize spíš zanikly.
Smutné loučení...ale kniha se mi líbila, i když je na ní znát, že není tak vyšperkovaná k absolutní dokonalosti, jako předchozí Zeměplošská dobrodružství. Když jsem koukla po dočtení z okna, jako by tam z louky u lesa mávla babička Bolavá, bábi Zlopočasná a kdo to byl, ten chlapík v klobouku, který hází klacek Hromovi a Bleskovi? :)
Tak jo, Uthred je stále Uthredem, a vzhledem k jeho takřka kmetovskému věku bych mu přála, aby v dalším díle už konečně dobyl Bebbanburg. :) Uvidíme; uznávám, že první díly byly lepší a překvapivější, ale možná je to i tím, že už Uthreda "znám" docela dlouho. Rozhodně si další díl zase přečtu. :)
Velmi dobrá a promyšlená fantasy s některými trochu pomalejšími částmi, kde patnáctiletá hrdinka kupodivu není příšerně nesnesitelná pipka. Po knize jsem sáhla pro to, že je věnovaná mimo jiné "Tobě, co jsi vždycky četl knížky, o kterých nikdo jiný neslyšel. Tobě, co jsi trochu zvláštní a sedíš v zadní lavici. Tobě, co jsi vyrůstal v temném sklepě, kde osud určovaly hody kostkou. Tobě, co si pořád ještě hraješ na hrdiny. Tobě, co jsi nikdy úplně nezapadal a často měl pocit, že jsi na špatném místě, ve špatnou dobu." Takže je to i moje kniha. ;-) Dík za ni.
Kniha si v hávu románu pro ženy klade rozhodně neromantickou otázku, zda má člověk právo na smrt podle svého rozhodnutí, či nikoli. Za sebe mám tuto otázku vyřešenou, že má. Takže mě závěr nevyděsil ani nepřekvapil, ale co mi vadilo bylo poněkud sadistické a manipulativní zacházení Willa s ostatními zainteresovanými osobami. Pak mi taky připadalo nepravděpodobné, že by jel na plážovou dovolenou člověk s nedoléčeným zápalem plic. Na závěr dodávám, že opravdu nejsem cílová skupina pro knihy o lásce, kde on ji má rád a ona ho nemá ráda, nebo ho ona má ráda a on ji nemá rád, v nejhorším případě se oba maj rádi. Uznávám dobré řemeslné zpracování a za to ty hvězdy.
V podstatě jde o takovou "dívčí četbu" ve stylu adolescentní Xeny :), sem tam nějaká ta neobratnost, ale dceři (14) se to líbilo ;-). A to je podle mě hlavní problém, že knize chybí označení tipu "Young Adults".
Knize vytýkám změť postav a poněkud znepřehledňující přeskoky v místech děje. Ale hlavně postrádám jinak obvyklou Vondruškovu čtivost a řemeslnou zručnost zpracování, zde se mi zdá kniha spíš klopotně vypocená. Dám ale šanci dalšímu dílu.
Nebýt toho, že jsem měla o "černé smrti" a jejích důsledcích v Evropě celkem dost informací, byla bych jistě šokovaná mnohem víc. I takhle je to celkem drsná kniha. Bylo pro mne těžké mít na paměti, že obě prostředí, která se zvláštně a pokrouceně podobají jako odrazy, jsou vlastně jen katalyzátory sloužící k odhalení lidství. Co a kdo je vlastně člověk; ten, kdo zůstává, ošetřuje a riskuje svůj život pro zcela cizí lidi? Ten, kdo ještě rychle užívá, co se dá, a zavléká nemoc bezohledně dál a dál? Kniha klade dávné a velké otázky a navíc je napsaná velmi čtivě a s velkou erudicí.
Slušná, přiměřeně strašidelná kniha pro velké děti (hlavně holky, co nemají rády panenky) a mladší puberťáky. ;-)
Dojemná, smutná výpověď o bezmoci. Drsné potvrzení toho, že jenom láska nestačí k tomu, aby z dětí vyrostli dobří lidé, a to je děsivé zjištění.
V druhém díle nabývá postava krále Alfréda lidštějších rysů, zatímco v prvním mi šel spíš na nervy ;-). Líbí se mi postřehy o světcích a celkově o tom, proč lidé věří iracionálním věcem: "Někdo je postižen bohem jako nemocí." Nechybí napětí, bitvy... Nenudila jsem se a jdu do dalších dílů. :)
Že bych se "s Vermesovou knihou smála, až mi tekly slzy" teda říct nemůžu, byla spíš děsivá. Hitlerovy projevy jsem nečetla, ani po tom netoužím, a tak netuším, zda opravdu tak nekonečně, nabubřele, demagogicky a sebestředně žvanil o kdečem. Věřím, že jo. Ale číst to bylo chvílemi nad mé síly a ty jeho výlevy na libovolné téma jsem přeskakovala. Závěr, kdy by ho rády přivítaly ve svém středu v podstatě všechny politické strany, je celkem reálný a smutný. Navíc jsem čekala nějaké vysvětlení jeho "znovuzrození", a to se nedostavilo. Celkově dávám čtyři hvězdy, protože doufám, že chtěl autor varovat...
Zajímavá kniha, která není tak docela o autismu, ale spíš o tom, že každý máme nějakého svého běsa. Pak je to ještě o strachu – z toho být takový, jaký jsem; ze smrti a taky ze změn, z neznáma. Kniha mě úplně vtáhla, dojala a hodně potěšila. Můžu vřele doporučit.
Laskavý humor potěší :) ("Marie, blíží se Vánoce, svátky klidu. Nic naplat, zavřu tě na týden do sklepa.")
Knihu jsem zhltla za dva večery, je napsaná velmi čtivě, svižně i vtipně a při tom všem postupně přibývá temnoty a obav. Rozuzlení mě překvapilo, zrovna tuhle osobu jsem netipovala na Snajpra. Doporučuji.