Alma-Nacida komentáře u knih
Rozhodně zajímavá kniha, jen myslím, že při překladech z francouzštiny by bylo potřeba víc dbát na ducha jazyka, aby z toho nevycházela česká věta s francouzským slovosledem a aby nebylo tolik chyb v interpunkci. Snad ani jedna vsuvka nedostala čárku na oba své konce.
Asi do třetiny jsem byla přímo uchvácena, cítila jsem katastrofu dýchající mi za krk, co mi ale zkazilo výsledný dojem byly všeliké milostné peripetie nově se objevujících postav. Málem to vypadá, že ve Francii někoho uvidíte zcela náhodou, líbí se vám (což se může stát i mně, studené Češce), vzápětí po něm vyjedete a hurá do hotelu nebo do průjezdu, podle peněženky. Taky jsem se modlila, aby to nebyla lávstory, ty nesnáším, což trochu i byla. Za to ta hvězda dolů, protože za překlad autorka nemůže.
Nad očekávání dobrá historická krimi, čtivá a plná zajímavých dobových informací. Určitě se pustím i do dalšího dílu.
Nemocniční knihovnička mi poskytla tuto oddechovku a já si při ní vzpomněla, že se mi kdysi vůbec nelíbila povídka Není kouře bez ohýnku. Na tom se nic nezměnilo. ;) Kapsu jsem si dost pamatovala a Mrtvá v knihovně je tak trochu komedie plná omylů. Celkově mám radši Poirota než slečnu Marplovou, která je tak trochu otravná baba. ;) Ale napsané je to samozřejmě brilantně.
Další z mé kategorie návraty, tentokrát jako protilék k děsu z toho, co se děje. Ten neskutečný absurdistán, člověk na to rád zapomene, ale není nad to si to připomenout s Ivanem. Je to samozřejmě smích skrz slzy a kdo nezná, ten se třese a říká si, že to zkrátka nejde přežít.
Další z mých návratů, u knihy jsem měla poznamenáno jen velké + a teď musím říct, že zcela zaslouženě. Je to taková studie rozdílných přístupů k životu ovlivněných tím, co která postava prožila a samozřejmě také jejich naturelem.
Kladně hodnotím hlavně přímost a otevřenost, autorka se rozhodne nešetří, a pokud bych chtěla namítat, že si největší problémy způsobila sama, tak to nemohu, protože ona to v knize zmíní hned několikrát.
Osobně bych se obešla bez těch "tvl, díky a srdíčko, wtf" a to bude nejspíš těmi dvanácti lety rozdílu mezi námi dvěma.
Knihu jsem si pořídila poté, co jsem viděla díl "Protivných, sprostých matek" s Adélou a řekla jsem si, že jestli kupodivu existuje kromě mě ještě někdo, kdo tak dovedně skrývá, že ryje držkou v zemi, tak si to fakt chci přečíst.
Souhrnně je to terapie knihou, rozhodně pro autorku, a je to znát. Hvězdy jsem ubrala, protože její východiska nemůžu přijmout za svá. Zas mi je jednou líto, že nejde dát tři a půl hvězdy.
Jak se mi první díl líbil, tak mě druhý zklamal. Není to špatná kniha, jen ty mistrně dávkované ingredience už při druhém pokusu nějak přetékají a postavám se nedostává živosti ani plastičnosti. Nebo jsou možná už dva nesmělí stalkeři moc na jednu tenkou knihu... Za mě průměr, dvě a půl hvězdy.
Taková celkem čtivá jednohubka, neurazí ani údivem neporazí. :)
Tak já nevím, závěr mi přišel nějak překotný, připadá mi, že to není právě vrcholné dílo paní Christie. Za ně lepší průměr.
Na mě víc esoteriky a poetiky, než jsem ochotná hodnotit jen a jen kladně. Někdy mi to přišlo už moc na sílu, buď bych trochu ubrala na rozsahu, nebo přidala na fotografiích. Možná jsem taky čekala něco trochu odlišného, víc vědy a míň poetiky. A pak se taky obávám, že překlad je poněkud doslovný a někdy jsem se v tom přílivu slov ztrácela, stejně jako moje pozornost.
Jednohubka chvílemi vtipná, chvílemi poněkud uspávající svou jednotvárností, ale možná to už bylo tím autorovým přijetím lenochodího životního stylu. Rozhodně kladně hodnotím, že oproti jiným knihám - návodům na spokojený život si tu autor uchoval nadhled a smysl pro humor. Taky ilustrace jsou fajn. Takže celkově bych hodnotila třemi a půl hvězdami.
Anotacím sice moc nedůvěřuji, ale tahle byla úplně mimo mísu. Nerozumím tomu, za co dostala kniha ta ocenění - vyšetřovatel je rozháraný jak sousedova čuba a mimořádně nedovtipný, a nebo tu hraje roli Watsona. Jediný Sherlock by mohla být Marienka, ale ta se v ději nevyskytuje až do poloviny knihy, ne-li více. Co se stalo pohřešovanému mě napadlo ihned poté, co jeho rodina dostala tajemné dopisy a NIC se nestalo.
Říkala jsem si, že takové rozvleklosti by se snad už autor nemohl dopustit, aby opakoval celé dlouhé odstavce, které se odehrály na začátku knihy, ale ono jo. To asi bude to umělecké zpracování.
Poslouchala jsem jako audioknihu a šílené hudební předěly jen mé utrpení zvyšovaly. Chjo, ano, sice je většina detektivů v knihách nadpřirozeně chytrých, ale asi je to proto, aby se čtenář neunudil s smrti. Teď teda vím, co si Avi kupoval k večeři, co si myslel úplně kdekoli a jak dlouho u něj doma nebyla na návštěvě žena, ale vůbec mi ho to všechno nezlidštilo. Šel mi na nervy pořád stejně. A ten jalový závěr, kdy Avimu Marienka vyloží v patnácti větách, co si nejspíš musí myslet každý čtenář už od onoho "tajemného" odhalení! Jedině snad že by měl Avi pravdu a v Izraeli se nepsaly žádně zajímavé detektivky. Tomu ale tak docela nevěřím, romány a humor mají podle mě povedený.
Zase jeden z mých návratů, který se mi tentokrát netrefil do noty. Je to dílko z období romantismu a tehdy zkrátka byla společná sebevražda milenců romantická, ale mně na tom nepřipadalo nic krásného, spíš mě to uvrhlo do deprese. A tak kniha poputuje o knihovničku dál.
Je to takové hodně americké v tom nepříliš kladném smyslu slova, chce to něco sdělit, i když poněkud polopaticky, místy je to čtivé i zábavné, ale pořád se mi zdá, že je příběh natahovaný, anotace moc bombastická a na třetině úspěchu se podílí obálka, která nabourává odhodlání NEŽRAT SAKRA TO SLADKÝ. :)
To bylo výborné, napínavé, propletené a i překvapivé, alespoň v závěru. Zatímco Vlámský obraz mě iritoval do té míry, že jsem knihu odložila, tady to byla jízda až do konce.
Příjemné překvapení, svěží věc sice plná humoru, ale pod ním je to docela temný příběh, nebo si možná do děje promítám nějaké své vzpomínky. Každopádně je to dobrá kniha.
Tak to bylo opravdu velmi podivné, spíš než strašidelné. Zas narážím na kulturní bariéry. ;)
Jako u většiny knih - návodů na život, buď vcelku, nebo na jeho různé situace či etapy, je něco zajímavé, něco divné, něco nepoužitelné a mnohé neproveditelné. :) Co s tím, že člověk ví, co by měl, když neví, jak se k tomu přesvědčit, neboť mu to není vlastní? ;) A jo, něco se dá natrénovat, ale z prasete závodního koně neudělám a zatraceně rychlá svině být nechci.
No jo, no, starý zákon mi vždycky připadal čtivější a inspirativnější, a lidé v něm skutečnější. Je to s podivem, přes tu propast času a různých interpretací. Nakonec to, co hledám v literatuře, jsou vždycky příběhy, a ty jsou v něčem podobné, když jsou o lidech.
Knihobudka potěšila, protože jsem tuhle knihu četla kdysi dávno, ještě jako svobodná holka, a dokonce jsem si pamatovala název a že se mi kniha líbila. :) Bylo to fajn čtení i s tím třicetiletým odstupem, i když reálie se už poněkud změnily.