Alma-Nacida
komentáře u knih
Trojice
Conn Iggulden
Druhý díl je na rozdíl od prvního psaný trochu popisněji, skoro novinářsky korektně z pohledu všech zúčastněných stran. Bitvy jsou podané opět naprosto mistrovsky, což mě hodně potěšilo, stejně jako absence nějakých zamilovaných vedlejších postav, kterými se to v jinak seriozních historických románech dnes hemží.
Jsem zvědavá na třetí díl, hlavně na to, jestli autor udrží odstup a nezačne někomu "fandit".
Minehava
Eduard Štorch
Tento návrat jsem opět mohla "otestovat" na dětech ve škole a musím říct, že je kniha bavila a užily si ji mnohem více než Bronzový poklad, který jsme už s nimi četli dřív. Je to samozřejmě příběh pro děti starý 50 let, a tak je někdy trochu naivní a předvídatelný, ale celkově i svou atmosférou stále působivý.
Vysoké okno
Raymond Chandler
Možná jsem už poněkud přephillovaná, ale tentokrát mě to nějak nebavilo, ba dokonce mi to i připadalo jednak zmatené a jednak moc na efekt v tom smyslu, že všichni jsou proti mazanému Phillovi zkrátka ubožáci... Dám si od něj chvíli pauzu. ;)
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Když si pomyslím, jak jsem přemýšlela u čtení, jak to chce nakonec autor vysvětlit... :) Ale nechci nic prozrazovat. Jinak je to taková duchařsko - tajemná oddechovka, nic extra.
Ivanhoe
Walter Scott
Zase jeden návrat do dob, kdy aby člověk prochodil celou veřejnou knihovnu, než našel dobrodružný historický román. :) Tak je to trochu naivní, no... ale co už, když ten Ivanhoe je taak čestný a rytířský. ;)
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Sienkiewicz umí psát a kniha se čte dobře, takže mu skoro i odpustím, že je to tak trochu černobílé, jakoby morálka bez křesťanství snad ani neexistovala. Kdysi jsem tu knihu doslova milovala, což jí v současnosti přidalo jednu hvězdu. :)
Gándhí, síla pravdy
Catherine Clément
Další z mých návratů aneb kniha čtená kvůli rozhodnutí, co zůstane doma v mé přecpané knihovně, a co půjde dál. Tahle knížka zůstane, je to taková posilující četba o cestě poklidné odvahy.
Elegie
Jiří Orten (p)
Taková tíha! Nevědět co, proč, ani jak, jen to, že musíš...
Zvláštní, co mi utkvělo z mládí, když jsem četla Elegie poprvé - Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán. Ale teď spíš ten cirkusový Poník...
Svědectví
Margaret Atwood
Mezi napsáním první a druhé části uteklo moře vody a let. Za tu dobu se člověk změní, i celé lidstvo se za tu dobu změnilo. Možná i proto už pro mě nebylo pokračování takovým zjevením, jako Příběh služebnice. Ani jsem nečekala pokračování v pravém smyslu toho slova, ale zkrátka už se mi to nezdá být takové bijící na poplach jako tenkrát před těmi dosti lety .
Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
Možná za to může zařazení mezi humoristické romány, ale celá první polovina byla zklamáním nejen v tomto ohledu. Poté, co "dáma" vyzkouší jed na kdekom, mi už aspoň přišlo, že chápu, po kom její synovec je.
Zlom a sranda nastává v kapitole o krádeži lodí a pak už je to sice absurdní, ale směšné. Do té doby to spíš vypadá, že má autor nějaký dost vážný problém s... Ano, s čím vlastně? Nebo spíš s čím ten problém nemá?
Poslouchala jsem audio, načtené je to velmi kvalitně, kdybych četla knihu, tak s ní prásknu někde kolem třetí kapitoly.
Bouře
Conn Iggulden
Velmi poutavé a erudované čtení, užila jsem si i epilog, dodatek a doslov a už se těším i na další díly.
Román má více hlavních postav a s nimi se odvíjejí dějové linky, autor má dar navodit atmosféru a některé scény jsem tak měla doslova nejen před očima, ale i před ušima a nosem. ;) Doufám, že se kvalita udrží i v pokračování.
Ještě že nejsem kat
Vlastimil Vondruška
Posloucháno jako audio při otravném marodění, je to takový typický Vondruška, je to celkem svižné a neurazí to, no... Jen mě tak napadá, zda se v divadelní hře vyskytuje psí duo, cválá se koňmo z Phy do Liťáku a je tam ta kupa postav. :) Dala bych dvě a půl hvězdy, kdyby to šlo.
Co víme o smrti
Miroslav Sígl
Celoživotní výpisky na téma smrti a umírání. Nejzajímavější jsou náhrobní nápisy, jinak monografie obsahuje spíš to, jak různé civilizace a různí autoři vnímali smrt, než co bychom snad o ní opravdu věděli, toho by bylo o dost míň. Celkově docela zajímavá kniha, i když nijak překvapující.
Píseň severu
Michaela Merglová
Já mám fantasy ráda a boj i kouzla si vždycky užiju, podobnost se Zaklínačem a Marigoldem mi nevadí a i jinak jsem dostala přesně to, co jsem čekala. Doufám, že nebudu muset dlouho čekat na pokračování, protože tohle zatím nevypadá na příběh, kde autorka nemilosrdně zlikviduje hlavního hrdinu.
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Knihu jsem dostala, přečetla, poslala dál a definitivně s těmi dvěma končím, protože mě irituje způsob života podaný jako nějaká soutěž, kde všichni dělají něco ne proto, že by chtěli, ale aby buď někoho trumfli, urazili, porazili nebo proč vlastně. A opravdu to není kniha o přátelství, kdy jedna druhé sebere všechno, co jde, a pak jde obranou politovat a "potěšit". Za mě stačilo.
Roky rýže a soli
Kim Stanley Robinson
Mno, já jsem hlavně čekala něco dost jiného a než jsem se rozkoukala a smířila s tím, co mám, šly mi rozličné filosofické promluvy na nervy. Potom ovšem taky a kupředu skrz těch nekonečných 700 stran mně hnalo kdovíco, asi naděje, že se chytnu, nebo zvědavost, co z toho vyleze, ale nějak se nedostavilo potřebné nadšení. Dala bych nejradši dvě a půl hvězdy a už se klidím, než se z toho reinkarnuju do nějakýho nerostu, jak na to tady kolem koukám, tak asi do žuly.
Válečník
Bernard Cornwell
Pět hvězd a navždy má přízeň patří tomuto románovému cyklu o vzniku Anglie a samozřejmě i skvělému Dánovrahovi Uhtredovi. Autorovi skládám zasloužený hold, je skvělým vypravěčem a jeho knihy patří k mým nejoblíbenějším.
No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality?
Bob Kartous (p)
Zajímavý počin, který by si zasloužil korektora; v knize o vzdělávání, kde autor (někdy zbytečně) používá cizí termíny, které mají české ekvivalenty, působí překlepy a chyby vysloveně trapně.
Souhlasím, že vzdělávací plány obsahují snůšku hovadin, s vynášením virtuálního světa ne, ale tak už to bývá, každý máme na věci různé názory.
Víc než jen hlas
Leonard Cohen
Tenkrát v tom šokialismu to bylo jako zjevení z jiného světa, však taky ta knížka za ty roky vypadá, chudinka. Dneska už si můžu pustit, kdy a co chci, ale i tak... Pořád je v mé knihovně.
Sladká pomsta
Jonas Jonasson
Spíš možná na tři a půl hvězdy, ale zas některé situace byly excelentní... Kdo by neměl někdy chuť taky někomu ušít pomstu, že... ;).
Poslouchala jsem audioknihu a čtení Martina Stránského jsem si fakt užila.
