Alma-Nacida komentáře u knih
Skvělá jednohubka, při které se asi pobaví jen skuteční knihomilové a navíc musí být buď obeznámeni s anglickou literaturou, nebo mít po ruce strýčka gůgla, jinak jim mnohé suché vtípky uniknou. Já jsem hlavně na začátku vyhledávala a kratičkou novelu jsem si moc užila.
Mám ráda příběhy ve stylu "jak to bylo doopravdy" a tohle byl jeden z nich, i když tady by se dalo spíš říct "jak to bylo s postavami v pozadí". Nemůžeme být všichni dámy a pánové. Byl to velmi dobře vystavěný příběh, postavy byly realistické a celé jsem si to moc užila.
Anotace mě vůbec nepřipravila na ten náklad absurdity pospojované popisy jako v devatenáctém století s vsuvkami z populárních písní, bylo to jako návštěva muzea voskových figurín v prostředí pouťového strašidelného hradu, kde vám prodá vstupenku doktor anglické literatury. Něco úplně jiného než skoro všechno, co bych čekala. Úlet za tři a půl hvězdy.
Autorka vždy věnuje velkou péči přípravě všech svých knih a tady mě hlavně bavilo hledat skutečné předlohy románových postav. Některé byly k poznání snadno. Málokterá instituce mi připadá tak rigidní jako katolická církev, a tak jsem nebyla překvapená závěrem, ani do Jana Pavla II. jsem nevkládala přehnané naděje, protože to byl jeden z nejvíc tradicionalistických papežů novodobých dějin. Možná s Františkem I. by "kněženy" měly nějakou naději.
Hvězdu jsem ubrala za propojení řady hlavních postav v závěru, to na mě nepůsobilo věrohodně a z hlediska posunu děje mi to přišlo zbytečné. A pokud se panna Marie umí zjevovat i s autem, aby mohla jednu z hlavních postav hodit do Prahy, tak to je teda opravdický zázrak. Celkově čtyři hvězdy. S poněkud odřenými paprsky.
Audiokniha. Poslouchalo se to moc dobře, některé vtípky se připojily k našim rodinným starým fórům (za královský romadur padne každý rád), ale vůbec nic se nevyřešilo, jen jsme víc poznali tři kapitány, z nichž někteří už (nebo ještě) ani nejsou kapitáni. A taky jsme zjistili, že autor má rád Cyrana a gaskoňské kadety vůbec. ;) Celkově pěkné tři a půl hvězdy.
Návrat ke klasice anglické detektivky jsem si naordinovala, abych si spravila chuť po zklamání s Cormoranem a společnými týpky. A bylo to fajn. Dobře vykreslené postavy, zajímavá zápletka a stále přítomný pocit toho, že už už víte, ale... Takhle to má být. ;)
Tohle bylo tak neskutečně ukecané a rozplizlé, ani to nebyla detektivka, ale spíš román o vztazích, který se ale bohužel nedokázal přes četné a opakované peripetie dostat někam dál nebo hloub. Hojně jsem přeskakovala, trpělivost jsem ztratila na straně 375, kde mi došlo, že to, co jsem se zatím dozvěděla, by šlo shrnout na dvou stranách. A ano, přiznávám, nedočetla jsem, protože mi mezitím už bylo jedno, kdo koho unesl či zabil a kdo se s kým odhodlá nebo neodhodlá chodit. Tímto s tou dvojicí nejváhavějších střelců v detektivkách končím, Bafomet mi odpusť.
Manžel na pěst, spartánský dům, plno slepic a ujeté sousedky kdesi mezi lesy a k tomu obdivuhodná schopnost dělat si (nejen) ze sebe srandu. Číst to úplně sranda není, je to takový křivý úsměv skrz slzy, se mi zdá. Neměla to Betty lehké.
Celkem tři a půl hvězdy.
Začátek a atmosféra na nekonečné pedagogické radě mě hodně pobavila a kdo někdy pracoval ve škole, určitě objeví podobnost zcela náhodnou s nějakou kolegyní či kolegou a samozřejmě i se studenty. Bohužel se jedná jen o řadu příhod propojených děním na poradě a všechno to s koncem porady skončí také, aniž by došlo k nějakému posunu, katarzi... Což, když tak o tom přemýšlím, je vlastně taky docela realistické. Přes dlouhá jednání v podstatě stále o tomtéž se nakonec ani v reálném školním životě (často) nic nevyřeší. ;)
Celkem hodnotím třemi a půl hvězdami.
Oproti Zešílení v divočině a Jako v nebi byla tohle hodně depresivní kniha. Částečně na tom má podíl i to zjištění, že všichni zkrátka do té Šumavy utéct nemůžou. Proto celkově tři a půl hvězdy.
Pokud vás realita za krkem tíží až moc, jestli máte chuť vzdát své každodenní zápasy, ale zatím jste to neudělali, pak je to kniha přesně pro vás. Pro mě přišla v pravou chvíli. Byl to skvělý výlet do Laponska a jsem fakt ráda, že komáři a ovádi nebyli opravdoví. ;) Natož pak bludimon. Ale raracha možná potřebuju jako mazlíka... ;)
Dobrodružně historický román, kterému by slušelo prostříhání poměrně častých popisných částí. Sem tam je děj nelogický, jako když je podezřelá osoba v žaláři a následuje další vražda, tak by nejspíš ti, kdo ji chtějí osvobodit, operovali právě touto skutečností, místo aby uskutečnili přepadení s nejistým výsledkem.
Když čekáte pobavení, dobrodružství, kouzla, vraždy, sex a nic víc, tak to dostanete (a sem tam nudné části proletíte jen tak letem světem). Celkově dvě a půl hvězdy, další díl si nekoupím.
Kniha se vůbec nečte lehce, je to částečně tématem, kterým není primárně divadlo, ale lidská přirozenost. Otvírají se tu mnohé otázky a nejvíc asi ta, zda jsou lidé v jádru dobří nebo zlí. Jestli myslíte, že jak kdy a jak kdo, tak jste asi na stopě. A divadlo je opravdu magie, jen to někdy nestačí. Zvláštní kniha s hlavním antihrdinou, jehož civilnost mi chvílemi šla na nervy, za což jsem ubrala jednu hvězdu.
Za mě docela zklamání, hrdinky mi nebyly nijak sympatické, k ději se bez spoileru nemůžu vyjádřit. Taková lekce podprůměrná detektivka k vodě, celkem za dvě hvězdy.
Dobrá, vtipná i napínavá fantasy, které podle mě nic nechybí a zaslouží si krásných pět hvězd. Těším se na další díly série.
Letní návrat ke starší detektivce, z níž jsem si pamatovala jen to, že šlo o středověký obraz, o který nakonec ve finále zas ani tak moc nešlo. A to mě trochu mrzelo. Postava Dominika působila nerealisticky, že by byl šestnáctiletý kluk až tak moudrý, jako Dom v závěru, to se mi nechce věřit. A taky Bunty byla taková ta ideální manželka. ;) Ale jinak milá oddychovka, celkově za pěkné tři hvězdy.
Definitivně jsem si potvrdila, že nejsem ten správný tip na povídky. Některé byly celkem fajn, ale zas mi v paměti utkvěly ty méně povedené (jako vždycky). ;)
Velmi užitečná kniha, protože informace z první ruky takové bývají. Oceňuji odvahu, díky níž šla autorka s kůží na trh, nebo spíš s duší na trh. Mně tím rozhodně pomohla k lepšímu porozumění těm, jichž se AS týká.
Dlouho jsem četbu odkládala v obavě, že to nic povzbuzujícího nebude. Nebylo. Je to výrazně filozofující postapo, v němž se autor vypsal ze svých děsů z toho, že lidstvo je nepoučitelné a odsouzené k (sebe)záhubě. Zajímavé je, že po dočtení vlastně nevím, jestli je autor spíš křesťan, judaista, agnostik, nebo nic z toho. Jeho smysl pro černý humor je teda až absurdní. Co vím jistě, je, že pokračování číst nechci a znova už to taky číst nechci, je to takové... realistické.
"Být knězem bylo nepříjemné v tom, že se člověk nakonec musel chovat podle rad, které dával jiným."
Alena Mornštajnová umí psát a co s člověkem udělá dlouhodobé zneužívání v dětství je určitě téma sice hnusné, ale na druhou stranu poskytuje materiálu na deset takových knih. Tyto věci se bohužel děly, dějí a jistě i budou dít, ať už jsou učitelky a okolí sebevnímavější. Ke konci roste napětí a příběh dostává rychlejší spád a čtenář už jen dumá, jaký konkrétní špatný konec ho čeká. Ale je to už trochu moc. Moc liknavosti úřadů a policie, moc sousedských klepů v závěru (kdo by soudil cácoru za její čin ve světle toho, co odhalil). Tím to pro mě nějak ztrácí na věrohodnosti. Takže celkem tři hvězdy s odřenýma ušima. ;)