Alma-Nacida
komentáře u knih
Hejnické pastorále
Vlastimil Vondruška
Tento díl považuji za nejslabší, některé postavy se zacyklily a jejich příhody byly pořád o tom samém dokolečka (Vilemína), něco mi přišlo i dost neuvěřitelné a celkově mě to moc nebavilo. Četla jsem z nějakého podivného pocitu povinnosti, že když už jsem četla všechny předchozí díly, tak přece musím dočíst i tenhle. :) Dočetla jsem s přeskakováním a konce nikterak neželím.
Moje šílené století
Ivan Klíma
Velmi inspirativní kniha, velmi otevřená a nic nepřikrášlující. Autora si vážím nejen jako spisovatele, ale i jako člověka. Celé to "krásné 20. století" bylo opravdu šílené, ne že by to s 21. vypadalo nějak líp... Oceňuji odvahu jít s kůží na trh a vysvětlit čtenářům, proč mohli i inteligentní a milí lidé věřit v komunismus. Vzpomněla jsem si při čtení na besedu s Arnoštem Lustigem, který také na otázku, jak mohl být komunista, odpověděl prostě: "Já jsem tomu věřil."
Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi
The Oatmeal (p)
Začátek a konec je dobrý, smála jsem se a pobavila mě i kkt - koťátková konspirační teorie, ale příhody kancelářských krys, pardon, koček Boba a Boba mě nebavily a přišly mi spíš trapné. Asi si každý vybere své oblíbené části. ;)
Jen zvířata
Ceridwen Dovey
Trochu jsem se bála, že to bude doják. Místy opravdu byl. Hlavně to ale byla cesta s mnoha světovými spisovateli a dalšími osobnostmi, z nichž Australana a americkou abolicionistku a feministku jsem si musela vygůglit. Cesta za poznáním toho nejhoršího i nejlepšího z lidství.
"Možná byste si měli klást jiné otázky. Proč se ke druhým lidem chováte jednou jako k lidem, a jindy jako ke zvířatům? A proč se k jiným tvorům chováte jednou jako ke zvířatům, a jindy jako k lidem?", ptá se delfínice, ale ví, že je to řečnická otázka, že ji nikdo neodpoví. Já vím, že jsem zvíře, a že lidé jsou děsivá zvířata. A nakonec všichni zemřeme, o tom to je. Velkolepě smutná kniha, na kterou hned tak nezapomenu.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Asi jsem měla velká očekávání, nejraději bych hodnotila dvěma a půl hvězdami. Kladně hodnotím informace o vleklé vyhrocené situaci po vzniku Československa, o tom se opravdu skoro nikde nepíše. Bohužel je to až v poslední části knihy. Postav je tam poměrně hodně, ale sledovány jsou s takovým nadhledem, že jsem se o jejich osud nijak netřásla a snad kromě dopisu Barky Ludwikovi na frontu mě ani nic nedojalo, celá kniha na mě působila podivně odtažitě.
Oceňuji autorčino pátrání a celkovou přípravu knihy.
Pod vlivem Jupiteru
Gary D. Schmidt
Kratičká kniha pro starší děti je skoro jistě přiměje k pláči, a pokud máte čtenářský a diskusní klub, připravte se na smršť otázek, na které není snadné odpovídat, a snad se i předem připravte na tu hlavní, ke které to nakonec jistě bude směřovat: Proč se hodným lidem stávají zlé věci? Co je to za strašný svět?
Možná nebudete umět odpovědět. Nic si z toho nedělejte a klidně to svým dětem (žákům, studentům, svěřencům) řekněte.
A připravte kapesníky, budou se hodit.
P.S.: Hvězdu ubírám za styl, který má být vyprávěním 12letého kluka. To teda moc nevyšlo.
Zvon
Neal Shusterman
Tento díl je velmi reálný, autor rozhodně nešetří ani své postavy, ani svůj svět. Nezemře úplně každý, akorát většina. A mnozí nevratně. Něco se dalo odhadnout, něco jsem tušila a dost věcí mě překvapilo. Celá trilogie je napsána čtivě a to, co chce sdělit, nezřídka nacházím v tzv. klasické literatuře. Na pozadí akčního příběhu jde o ty základní morální otázky a taky snad o varování. My zatím žádnou planetu ani plán B nemáme.
Nimbus
Neal Shusterman
Ve druhém dílu Nimbus trochu poodhalí dilemata (skoro)všemohoucího a snaží se čtenáři podsunout, že je lepší nechat zlikvidovat hrdiny kladné a ty bez náboje, nežli zasahovat do dění a včas eliminovat ty záporné. Asi v naději, že se lidstvo poučí. Nebojím se, že by se poučilo, protože lidstvo neexistuje. Je jenom souhrn všech lidí, kteří nikdy nemohou vystupovat jako jedna entita. Je pozoruhodné, že tento velký rozpor všech náboženství se autorovi podařilo vtělit do knihy spolu se čtivým a velmi propracovaným příběhem jakoby mimochodem.
Pořád si myslím, že je to kniha nejen pro čtenáře zcela dospělé, ale navíc i poučené o historii, etice, filozofii... Navíc si myslím, že je to hodně dobrá kniha. A jsem zvědavá, co bude dál.
Unorthodox: skandální odmítnutí mých chasidských kořenů
Deborah Feldman
Jestli se mi seriál líbil, pak kniha mě uchvátila, třebaže vizuálně jsem si pořád představovala Shiru Haas. Série do značné míry stojí na jejím výkonu. Kniha je niternějším, i když místy skoro dokumentárním dílem.
Nevyřčená místa chápu tak, že autorka nechtěla shodit ty, kdo jí v úniku pomáhali. Navíc mi připadá, že o to vlastně ani nejde, jde spíš o to neuvěřitelné spoutání žen v postmoderní společnosti, kde se úspěšně zneužívá náboženských svobod k potlačování lidských práv.
Smrtka
Neal Shusterman
Trvalo mi nějaký čas, než jsem se začetla. Takový ten vnitřní hlásek mi nejdřív pořád říkal, že uspořádání světa nějak neodpovídá tomu, že má být Nimbus ochránce a zastánce logického řádu. Přeci prevence je vždycky lepší a většinou levnější než léčba a podle tohoto vzoru by bylo možné řešit hrozbu přelidnění prostě omezením počtu dětí a počtu "obrácení listů". Stejnak se Nimbus plete do života všem lidem (vyjma Smrtek).
Pak, když se děj rozběhl, jsem už byla prostě zvědavá, co bude dál a jak chce autor zapeklitou situaci vyřešit. ;)
Je to napsané dobře, děj má několik překvapivých zvratů, ale chybí jim vysvětlení. Detailně se do toho pouštět nebudu, protože by to nešlo bez spoileru. Úplně nevím, podle čeho někdo rozhodne, že je nějaká kniha YA. Tuhle bych tam tak docela neřadila.
Dostala jsem i Nimbuse, určitě si ho přečtu.
Pomsta bílého jednorožce
Vlastimil Vondruška
Tentokrát to bylo až moc propletené a složité. A plavu i v místopisu, že by byl Frýdlant tak blízko Bezdězu? Nebo je to jiný Frýdlant? :) Každopádně jsem nad tím moc nehloubala a jen jsem oddychově dějem proplouvala. ;)
Lavondyss
Robert Holdstock
Tak to bylo rozhodně hodně zvláštní, filozofické a přitom něčím nedefinovatelným pokřivené jako obrazy v zrcadlovém bludišti. Myslím, že kdybych u čtení hulila, připadalo by mi to asi srozumitelnější.
Ano, na počátku bylo slovo. Rozhodně aspoň literatura se bez něj neobejde. Ale tohle je prostě příliš divné na to, abych mohla říct, že jsem si čtení užila.
Prokletá věž
Michaela Merglová
Nejdříve klady - žádný dlouhý rozjezd, čtenář je vhozen do děje po hlavě a s hrdiny se autorka ani trochu nemaže. Za zápory považuju místy natahovaný děj a občasnou kumulaci nechutností, bez některých detailních popisů bych se i obešla. A pak nevím, zda scény s mluvící hlavou byly komické úmyslně nebo nechtěně. A závěr trochu do ztracena, nachystaná půda pro pokračování, ale kdyby na to nedošlo, dá se to skousnout i tak. A obálka, to je teda brakovka jak vyšitá. ;)
Právo první noci
Vlastimil Vondruška
V další středověké detektivce se trochu obracejí role a ženských půvabů si užívá Diviš, v závěru jsem se zasmála nelogičnosti s roubíkem. Nechci spoilovat, tak jen napíšu, že s roubíkem v puse se mluví dost těžko. :)
Jinak je to zase klasická oddychovka a jistě půjdu i do dalších dílů.
Duch znojemských katakomb
Vlastimil Vondruška
Začínám si myslet, že si autor dělá ze čtenářů trochu srandu a při čtení jsem si párkrát vzpomněla na Patera Knoxe. Chodba, a ne jedna, a navíc vrah je ... . :)
Co to žere a kde to spí
Petr Heteša
Mé první setkání s autorem a hned taková pecka. ;) Gradující děj, napětí a nečekaný závěr a k tomu ten Larryho playlist.
Sci fi zas tolik nemusím, ale tohle bylo nad očekávání dobré čtení.
Dračí náhrdelník
Vlastimil Vondruška
Čtivá oddychovka jako už tradičně, jen tentokrát to bylo trochu ve stylu středověkého agenta Bonda, ale proč ne. Četlo se to dobře a bavilo mě to.
Pošetilá družička
Ida Simons
Knížka tak trochu jako dlouhý židovský vtip - na povrchu veselá a pod povrchem číhá život se všemi svými každodenními tragédiemi. Ale co už, my živí si musíme udržet aspoň ten nadhled.
Bylo to milé čtení, jako okno otevřené do zmizelého světa.
Noční hlídka
Sergej Lukjaněnko
Není to špatný, jen ty reálie Moskvy v devadesátkách a takový ten specifický ruský styl rozhovorů mě iritovaly. A pak, je to YA a já už jsem tuze OA. Takže proto hvězdami tentokrát nehodnotím.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Rozsahem jednohubka a přesahem spíš něco jako končící nekonečno. Líbí se mi zvláštní styl, a zdá se mi, že autor tady dávkuje dojetí kapátkem, což je moc dobře. V takovém tématu je totiž snadné sklouznout ke klišé a dojáku. Čtyři hvězdy dávám, protože jsem přeci jen četla mocnější knihu o stejném námětu, a to Starý král ve vyhnanství.
