Alma5 komentáře u knih
Je to příjemné čtení a dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí. Jenom jak už zde bylo zmíněno, chyběla tam nějaká pasáž o seznámení s manželem, od aupair k svatbě a porodu tam byl trochu náhlý přechod.
Po návštěvě Babiččina údolí jsem dostala chut přečíst od Němcové také něco jiného než Babičku. Kniha se mi líbila, i když bych jí skoro zařadila do kategorie pohádky. Zajímavý je popis života a zvyků na venkově.
Od bestselleru jsem čekala něco více strhujícího, minimálně do poloviny knihy jsem byla v pokušení jí odložit. Přitom zápletka byla netradiční a zajímavá. Druhá polovina už byla lepší a konec se mi líbil.
Detektivky obvykle nečtu a do téhle jsem se pustila kvůli čtenářské výzvě. Z tohoto důvodu jsem také překonala značně rozvleklou první polovinu knihy. Potom už to bylo zajímavější, i když závěr mi přišel poněkud přitažený za vlasy. Oceňuji sympatické hlavní postavy a že tam netekla krev proudem, takže nakonec možná časem přečtu i další díl.
Díky této knize jsem zjistila, že Pařížankou se stát nechci :)
Pro mně to byla velmi poučná kniha, navíc by mně nenapadlo, že je možné uvedené téma pojmout tak vtipně.
Knihu jsem vytáhla z rodičovské knihovny, kde se nachází už dobrých 30 let :) a byla jsem příjemně překvapená, ani by mně nenapadlo že je kniha napsaná v roce 1971. Ačkoliv mně často připadají deprimující i komedie, tak tady to nebyl ten hlavní pocit.
Výborná kniha. Zaujala mně hlavně ta japonská část. Jak mně nikdy nebavila žádná poezie, tak ta japonská je výjimkou. A myšlenka, že bych nějaké haiku mohla napsat i já, je pro mně úplně nové (zatím mně však nic pořádného nenapadlo). Nejvíce dojemná mi přišla haiku, která psali rodiče, kteří přežili své děti...
Dvacet devět let
byla jsem tvou mámou.
Zůstáváš mým synem.
Kolik bolesti snesu?
Plaché srdce dítěte
netluče.
Myslím že toto je ideální kniha na na dovolenou. Ani dlouhá, ani krátká, čtivá, o vztazích, ale ne červená knihovna, nečekaný konec. Mínusem bylo, že většina postav mi byla poněkud nesympatická.
Tento autor je na mně vtipný asi až moc.
Navíc o Šanghaji jsem se toho moc nedozvěděla, většinou se popisuje výběr dovolené a cesty letadlem na dovolenou, ubytování v hotelu apod. Možná to může pobavit rodiče malých dětí, jelikož cestování s malými dětmi nebo necestování kvůli jejich nemocem je tu také květnatě popsáno.
Přečetla jsem, ale s obtížemi, kniha je poněkud suchopárná. Všechny postavy jako by byly jenom figurky, které slouží k posouvání děje dopředu. Fyzikální náměty byly zajímavé, ale tomu zas natolik nerozumím. Oproti Temnému lesu a Vzpomince na zemi, které pro mně byly čtenářským zážitkem roku 2020 je toto o dost slabší kus.
Nevěděla jsem, že knihu psal stand up komik. Nemám ráda stand up komiky. Z toho vyplynula moje nechuť ke čtení, kniha má ten stejný styl. Luna se svými parte byla fajn, ale ta novinářka byla pro mně naprosto nesnesitelná. U strany 60 jsem přečetla alespoň konec. Ten je dobrý, ale zůstane mi utajeno, jak k tomu došlo...
Zcela souhlasím s předchozím komentářem. Naprosto nesourodé čtení, i v rámci jednotlivých kapitol se předskakuje mezi úplně odlišnými tématy - sport, starověk, Steiner, fyzika apod., a občas vyskočí Jaromír Jágr. Celá kapitola je naopak věnována Miku Tysonovi, také jsem nepochopila, čím je jeho počínání tak zajímavé z hlediska motivace...
(SPOILER) Nejsem příliš velký sci-fi čtenář, takže mi námět připadal velmi originální. Vadilo mi jen příliš politických hovoru v knize. Ale jinak - už aby takoví mimozemšťané přistáli doopravdy ...
Nevím jestli jsem kdy četla zvláštnější knihu, ale přidávám se k táboru, kterému se tento biblicko-duchovní příběh líbil.
Tento bod čtenářské výzvy byla pro mně skutečná výzva, bylo to syrové, ponuré a asi jsem to vůbec nepochopila. Řekla bych, že kniha je vhodná spíš pro ty, kteří mají rádi básně, já jsem na tuto náročnou literaturu nevhodný čtenář.
Myslela jsem, že si knihu přečtu, ale je to pro asi pro vysoce duchovně pokročilé jedince. Já jsem sice rozuměla slovům, ale už ne co tím chce autor říci.
Autorův koncept "pěti těl vědomí" , kterým propojil moderní i starodávnou medicínu, ba i čakry, se mi velmi líbí a podle mně dává smysl. V knize nenajdeme žádnou zázračnou metodu na uzdravení, ale mnohé inspirace určitě ano.
Nakonec mne zaujal i věk autora, při čtení knihy mi připadalo, že to psal někdo mnohem mladší ...
Zajímavý děj, jaksi mnohovrstevnatý a nepředvídatelný. Ovšem musela jsem poněkud překonávat tu první část, dokud tam vystupuje Andrew, tento hrdina byl poněkud otravný.