Alvari
komentáře u knih
Den trifidů
John Wyndham (p)
O knize jsem věděl vlastně jen jako o naprosté klasice sci-fi. A tak, když jsem na ni narazil v Levných knihách, jsem si ji i na tátovo doporučení pořídil. Byl jsem velice překvapen, jakým způsobem mě kniha vtáhla do děje, i tím, že něco takové vyšlo před více než 60 lety. Autor se zbytečně nezdržoval dlouhými popisy a děj svižně odsýpal. Postavy byly velice, jak jen to říct, "obyčejné", i přes své charakterové rozdíly. Ale bylo to jen dobře. Díky tomu byly velice uvěřitelné a snadno se dalo vžít do jednotlivých situací a třeba i přemítat nad tím, jak bych se v daném okamžiku zachoval já sám. Koupě tudíž rozhodně nelituji a doporučil bych tohle čtení i nečtenářům sci-fi.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Je jasné, že mnoho čtenářů bude knížky srovnávat s filmovými verzemi. Když bych měl tedy zhodnotit Společenstvo prstenu, je to knížka, jejíž děj se rozjíždí celkem pomalu, ale Tolkien si ho psal tak, jak chtěl a čtenářům sděloval mnohá fakta a zajímavosti o svém krásném světě, který stvořil. Přesto si ovšem nemyslím, že pomalý rozjezd, ani ne tak svižný způsob vyprávění tady nefunguje. Právě naopak, příběhu to svědčí a komu se to nelíbí, ať si klobouk políbí.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Budu sice opakovat, co už tu zaznělo mnohokrát, ale Válka s mloky je nadčasovým veledílem. Čapek tu opět pracuje s nedokonalostí lidské nátury a její neustálou chamtivostí a touhou po zisku (ať už peněžním či mocenském), který je ve většině případů neukojitelný. Forma, kterou je Válka s mloky psaná, je úžasně funkční a příběh sebejistě pluje až ke svému konci.
Silmarillion
J. R. R. Tolkien
Až po přečtení Silmarillionu člověk dokáže plně docenit velkolepost a propracovanost Tolkienova světa. Určitě bych knížku doporučil číst více než jednou, protože alespoň pro mě to za to opravdu stálo a i když je jednoduché se občas ztratit v tom množství jmen a prolínání příběhů, časem se to poddá. Odměnou vám pak bude epické putování dějinami Ardy.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Hobit je sice pohádkou ze světa Středozemě, ale to nemění nic na tom, že je to překrásný příběh a předzvěst ještě větších dobrodružství, který neurazí snad žádnou věkovou skupinu.
Nonstop
Brian Wilson Aldiss
Musím říct, že mi Nonstop sedl jako "sedací ústrojí" na hrnec. A to se na úplném začátku nic nedělo a já neměl vůbec tušení, jestli se vlastně něco dít bude. Poslední dobou jsou pro mě častěji knížky dobré z důvodu jejích postav, tady to ale bylo čistě z důvodu příběhu samotného. Nebudu psát proč, abych předešel možnému vyzrazení částí příběhu. Jednoduší je doporučit knížku si přečíst a dostat se k objevům na vlastní pěst. Nakonec kdybych měl vybírat mezi Skleníkem a Nonstopem, ve všech případech byl znovu sáhl po Nonstopu, i přesto, že mě Skleník také bavil.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Co k Návratu krále říct. K první knize nemám vůbec žádnou výtku. Kniha druhá, která se pak točila kolem nesení prstenu, byla opravdu pokračováním části z Dvou věží (to byste nečekali, co?). "Jsem rád, že jsi tu se mnou. Tady na konci všeho, Same." No ještě abys nebyl, ty bambulo jeden. Nebýt znovu a znovu Sama, tak všechna naděje padla a Temnota pohltila svět. Pro mě byl opravdu tou výraznější a důležitější postavou mistr Samvěd. Na konec bych ještě rád dodal, že se mi opravdu líbil návrat hobitů domů (Vymetení kraje), který tak nějak ukázal, že ve Středozemi asi nebylo v době války o Prsten, bezpečno vyloženě nikde.
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Jak bylo Společenstvo prstenu dějově pozvolné a rozvážné v pozitivním slova smyslu, u Dvou věží jsem měl pocit svižnějšího a akčnějšího děje, hlavně tedy v první části knihy. Druhá část byla sice úplně jiná, ale bavila také. Jen ten Frodo... Jak to jen říct. On je to prostě takový moula a i když nese prsten on, tím kdo zajišťuje, aby byl stále nesen a nespatřen je Sam. Opravdu si nedokážu představit, co by Frodo dělal sám bez svého zahradníka, protože Sam je prostě ten, kdo drží naději pro celou Středozemi na živu.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Příběhem se mísí lidská bezmoc, arogance, hloupost, naivita, hrdost a nakonec i hněv. Je až strašidelné, jak se dá v Bílé nemoci nalézt tolik společných věcí s dnešní dobou a lidmi.
Atlas mraků
David Mitchell
Poté, co jsem před lety viděl filmovou verzi Atlasu mraků, jsem se konečně dokopal k přečtení knižní předlohy. Atlas mraků určitě nebude pro každého a někdo ho možná bude považovat za zbytečně dlouhý "soubor" několika povídek. Pro mě, jehož film naprosto dostal a neomrzel ani po vícero zhlédnutích, byla knížka tím samým v psané podobě. Atlas mraků je pro mě úžasnou záležitostí, která dle mého názoru určitě stojí za přečtení. A pokud vás to nechytne? No co, nikdo vám za to přeci hlavu trhat nebude.
Silo
Hugh Howey
Silo mě opravdu hodně bavilo. Hned, jak se příběh rozjel, už mě nepustil. Když bych měl Silo srovnat třeba s Metrem 2033, za sebe si dovolím tvrdit, že Silo je lepší. Chování postav a atmosféra celého příběhu je taková surovější, lidštější a uvěřitelnější, a to byl asi největší důvod, proč mě to tak chytlo.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Věděl jsem tak z části do čeho jdu, ale stejně mě to překvapilo. A to i přesto, že sci-fi stránka příběhu se dostala ke slovu po nějakých cca 100 stránkách. Upřímně mi to ale vůbec nevadilo. Pohled na mentalitu a ideologii z úplně jiného těsta, byl pro mě také zajímavý. No a co se zbytku týče, bylo to plné zajímavých nápadů, teorií a úvah. Četlo se to skoro samo a příběh jsem hltal velkými doušky. Za mě super sci-fi.
R.U.R.
Karel Čapek
Mé první čtení divadelní hry. Drama se špetkou humoru, plné zajímavých myšlenek a s hezkým spádem. Dílo velice nadčasové, až se člověk nestačí divit.
Jurský park
Michael Crichton
Asi jako většina zde přítomných jsem také jako první viděl filmové zpracování Jurského parku. To se ovšem ani zdaleka nemůže rovnat své knižní předloze, i když mě vždy film bavil. Crichton tu asi nejlépe ze všech svých knížek kombinuje zajímavý námět a zápletku se znalostmi jemu vlastními a těmi, které shromáždil z vnějších zdrojů. Mohu vřele doporučit, protože tahle knížka byla super.
Pistolník
Stephen King
Ze začátku to byl takový chaos bez výraznější zápletky, ale i tak jsem zůstal ke knížce jako přikovaný a v poslední kapitole na mě dýchlo něco snového. Něco, co by se dalo přirovnat k popisovanému stéblu trávy. Něčemu, co mě jednoznačně nakoplo k přečtení celé série s očekáváním epické jízdy.
Temný les
Liou Cch'-sin
Začátek druhého dílu byl trošku pozvolnější, ale jen co se dostal do obrátek, nešlo přestat číst. Hibernace hlavních postav a jejich posun do budoucnosti mi i fyzicky přišel znát, jako kdybych události jí předcházející, četl před hrozně dlouhou dobou. Vše pak bylo jako na houpačce. Jistotu vystřídala absolutní beznaděj a chaos a Luo Ťi musel zatáhnout za pomyslnou ruční brzdu. Jako poslední bych zmínil teorii samotného Temného lesa, která mi přišla neskutečně zajímavá, uvěřitelná a když se nad ní zamyslím, tak vlastně i strašidelná. Opět skvělý sci-fi počin.
Turnus
Hugh Howey
I když už jsme samozřejmě věděli, kam se na konci Turnusu dostaneme, opravdu příjemně mě toto putování k existenci Sil překvapilo. Příběh se četl stejně dobře jako Silo samotné a i když byl Turnus jako takový méně akčnější, stále ho provázela ta přítomná aura uvěřitelnosti a reálnosti, kterou mě Howey hrozně baví.
Volání netvora
Patrick Ness
Dlouho jsem nečetl příběh, ze kterého by na mě tolik dýchaly jeho emoce. Smutné, reálné a přitom tak krásné. Je to ten druh příběhu, který ve vás něco zanechá a možná i donutí se zamyslet. Rozhodně bych ho neřadil jako knihu primárně pro mladší, ale doporučil bych ji přečíst každému.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Sluneční soustava, lidstvo a vesmír obecně si toho v posledním díle prošel vcelku dost. Začali jsme na našem písečku, Sluneční soustavě. Svým "návratem" nás poctili Trisolarané. Podívali jsme se blíže i na dění okolo Blue Space a Gravity. No a pak tu byla Sin, Aj, Tchien-ming i s jeho pohádkami a I-fan. Pohybovali jsme se nejprve krůčky ve vesmírném měřítku mravenčími, pak většími a nakonec došli velice daleko. Nakonec jsme ale stejně přišli na to, že všechno jednou skončí. Jak to skončí, to je však otázka druhá.
"Věčnou nocí ramene Orionu se jako meteority mihly dvě civilizace a vesmír si jejich záři zapamatoval."
Králové Clonmelu
John Flanagan
Další díl, který znovu bohužel "kopíruje" ty předešlé. Liga výjimečných se vydává na další ze svých úkolů. Jiné zasazení, žádná progrese. Původně jsem chtěl dát i o hvězdičku více, ale část týkající se džbánu s vodou a takzvaný nával totální stupidity obou hraničářů, mě natolik vytočil, že jsem ji musel ubrat. Nejprve jsem si chtěl dát od Hraničářova učně pauzu po skončení původní série (11. díl), ale budu se muset na nějakou dobu uchýlit k jiné četbě už teď, protože další díly zatím číst prostě nechci.
