amelie.m komentáře u knih
Knihu jsem, spolu s další, koupila při návštěvě Ležáků. Už použitý, silný a kvalitní papír vás nenechá na pochybách, že se někdo moc snažil, aby kniha byla důstojná svému obsahu. Na osud nejenom Ležáků bychom neměli zapomínat.
Jediné, co bych knize vytkla, jsou kresby a také pro mne osobně zdlouhavé pasáže, kdy otec promlouval k Janě a často zmiňoval Boženu Němcovou. U kreseb chápu, čeho chtěl autor dosáhnout a částečně se mu to podařilo, nicméně, nesedí mi. Jsou děsivé, ale tak nějak jinak, než bych si k této knize představovala.
Koupila jsem si ji dnes, spolu s další knihou, při návštěvě pietního místa Ležáky. Bude mít čestné místo v mé knihovně a doufám, že se časem začtou i moje děti. Neměli bychom zapomínat..
...
V knize je stručně popsán příběh lidické Emilie Frejové, vybrané k poněmčení do rodiny gestapáka Kuckucka. Došlo mi, že jsem nedávno viděla film, který je inspirovaný právě Emilií a Kuckuckem. Dohledala jsem si nějaké informace, protože příběh Emilie z knihy mi neseděl s dějovou linií ve filmu. Dost mi vadí tohle pokřivování skutečnosti, když už někdo používá jména reálných lidí a jejich příběhy. Ve filmu Emilie viděla Kuckucka střílet do vězňů (není pravda, ve skutečnosti k němu měla silný vztah a vnímala ho jako hodného člověka. Až mnohem později se dozví o jeho bestialitě a těžce se s touto skutečností vyrovnává). Ani linie s jeho ženou, kterou zanechá nesoběstačnou bez pomoci v rozbombardovaném domě a s Emilií se dá na útěk se nezakládá na pravdě. A bohužel ani konec, kde Kuckucka ukamenovali heftlinci. Kuckuck se dožil klidného a pokojného stáří. Pro zajímavost, film se jmenuje Kukačka v temném lese https://www.youtube.com/watch?v=HWog6DRH7SA
Přináší nové úhly pohledu na vnitřní světy druhých lidí. Kniha vhodná nejenom pro lidi pracující v pomáhajících profesích. Doporučuji všem.
.. pokračování knihy Říkali mi Leni (Lény) je v současné době pro většinu čtenářů zajímavé asi jen po vyprávění Erny o zážitcích z koncentračního tábora. Poté se děj mění v nudnou komunistickou propagandu, což zabíjí samotný příběh malé Aleny. Ale tak to prostě asi bylo, vše je poplatné své době a není špatné o tom něco vědět. K této knize už se nevrátím, první díl zůstane v mém srdci napořád.
".. jedna z nejvýraznějších amerických autorek." Atojakofakt???!!!! :)) Ech.. Brutální nuda.
Po dočtení se ve svých pocitech vůči knize rozcházím a těžko se mi hodnotí. Připadám si, jako bych při čtení klopýtala po kamenité cestě a jen občas se prošla malým kouskem cesty bez šutrů. Ty myšlenkové pochody, přeskakování odnikud někam a zase zpátky, mi nejsou moc blízké, přesto je kniha něčím nepopsatelným přitažlivá.
Krásná obálka, úžasný obsah. Nesnadné téma, stravitelně uchopené. Je tam snad vše.. napětí, uvolnění, láska, bolest, nevěra, lidskost, krutost, přátelství, víra, naděje, život, smrt, dobrý i špatný konec...........
Ocenila bych, kdyby autor více rozpracoval příběh života sester a jejich rodiny před osudnou vlnou tsunami. Kdyby nám ukázal více z krás Indie, ke kterým později už nebylo s ohledem na děj moc prostoru. Přesto tato kniha zůstane jednou z mých oblíbených. Mé druhé čtení, stejně hluboký dojem, jako poprvé.
Nevěra má mnoho podob. Zde je zviditelněná jen jedna varianta, svobodná žena, ženatý muž, pro mne osobně nezajímavá. Vždy jsou fáze, kdy má člověk možnost se rozumně a bez zatím nerozjeté citové zainteresovanosti rozhodnout a odpustit si tak mnohé budoucí trápení. Je jasné, že když jsem svobodná a vyjede po mně ženáč, vždycky z toho bude dříve či později průšvih a někomu to hodně ublíží. V tomto směru, kdo chce kam.....
Přínos knihy vidím spíše v otevřeném náhledu na to, jak těžké je dát dohromady novou fungující rodinu se "starými" dětmi. I dobře rozjetý nový vztah na tomhle může hodně rychle zkrachovat, což si spousta lidí neuvědomuje. Jenže, co je lepší? Bát se předem toho, že se něco může nepovést anebo to prostě zkusit?
Přečíst se dá za nějaké tři hodinky. Já měla celou dobu pocit, jako když listuji v nějakém časopise pro ženy nebo čtu delší článek na netu, kterých je tam s touto tématikou nepřeberné množství. Pokud mám shrnout, kniha, stejně jako její předchůdkyně, nepřináší nic převratného, nového..
Cením otevřenost obou aktérů.
Kniha překvapila. Prvních pár stran jsem musela přeskočit, vůbec mě to nechytalo, ale pak.. :) Příběh vás vtáhne, je plný děje, zvratů. Velmi pěkně uchopené toto "vulgární" téma. Ráda se podívám po další knize od tohoto autora.
Velmi příjemná knížka, vtipná, svižná, oddychová, "normální"... ráda se k ní vrátím.
Kniha ve mne vzbudila zájem hlavně tím, v jaké době byla napsaná a (údajně) kým. Tehdy to asi byla "pecka", dnes to myslím zapadne v množství podobné "literatury".
Jiřího Viewegha si vážím nejenom jako svého literárního přítele, ale i jako člověka :-) Jeho knížky si na nic nehrají, jsou psané jazykem srozumitelným a hlavně lidským. Odráží se v nich charakter a povaha autora, umí vtáhnout do děje, jsou dlouhé tak akorát. Z některých mi je docela smutno, ale i to patří k lidskému životu.
Jiří byl díky svému povolání přímým účastníkem lidských osudů. Obdivuji jeho přístup ke kolegům i pacientkám. Kdyby byl každý lékař takový.. :-) Mám ráda přesně tu míru lidskosti, která se v jeho psaní odráží. Vnímám i vysokou dávku profesionálního a přesto osobního přístupu, moudrost. Povídky, které rukou Jiřího píše sám Život.
Doporučuji i další knihu Jiřího - Ženský lékař odhaluje.
Jako dítě jsem milovala Pipi! Četla jsem ji stále dokola. :-)) Doporučuji všem dětem.
takový, křečovitý.. potenciál tam je, ale.. mně se to prostě četlo díky neohrabanému stylu psaní špatně.. ještě je co pilovat
.. tak tohle fakt ne.. nereálné, naivní, v půlce jsem přestala číst..
Pro mne poměrně zajímavý a čtivý příběh, shozený docela zásadní a školáckou chybou autorky. Pachatel je v půlce knihy zaměstnancem centrálního nádraží (kde ho náhodně potká jeho oběť), a na samotném konci se dozvídáme, že pracuje jako policista. Hmm..