Amiz komentáře u knih

Motivy: ctižádost, tajemství, kouzla, víra, církev, minulost, postavení ve společnosti, bohatsví, prokletí, láska, zoufalství, touha

Tahle knížka není pro děti, a není to ani YA (mezi kterým je z nějakého důvodu v knihkupectví). Pokud hledáte pohodovou milou oddechovku s dominantní idealizovanou milostnou linkou, není tato kniha asi nejlepší volba. I když milostná linka je zde hodně výrazná, rozhodně to není tupá romanťárna a má i mnoho dalších rozměrů. Kniha je pomalá, čtenář si užívá přirozený vývoj postav a jejich vztahů. Postavy, spolu s atmosférou, jsou na knize asi to nejlepší. Ano, téměř všechny jsou nesympatické, ale z autorčiny strany vědomě a tak, že jim čtenář vlastně i fandí.
Co se týče stylu psaní, Bardugo se zde asi nejvíc blíží Šesti vranám nebo Zjizvenému králi, ale jak jsem již psala, je to pro starší čtenáře, takže je kniha celkově dost odlišná od jejích ostatních děl (včetně Devátého spolku, což je asi hodně i odlišným tématem a časoprostorem). Co zde rozhodně najdete, je pro Bardugo typická propracovanost a logika světa, promyšlenost postav, úžasná atmosféra a skvělé dávkování informací. Není to kniha, z které si sednete na zadek, není to divoká jízda, ale přesto to má své kouzlo, které ale asi neocení každý (obzvlášť ne mladší čtenáři, čímž se vracím k tomu, že to není YA).
Osobně romantické knihy většinou nečtu (asi i proto, že nemám ráda love hate vztahy), ale tady rozhodně nelituji a romantická linka dokonce i mě, díky víceméně přirozenosti a postupnosti, bavila.

08.12.2024

Já nevím… Něčím mi to prostě nesedělo. Možná jsem z podobných knih vyrostla, nebo se definitivně ukázalo, že mě prostředí školy nebaví. Nepřišlo mi to příliš originální, všechny jednotlivé prvky jako bych už od někud znala (a to jsem zase tolik podobných knih nečetla). Možná, že kdyby mi seděl víc styl psaní, mé hodnocení by bylo vyšší. Xadena jsem si nebyla schopná oblíbit, vlastně ani nevím proč, možná kdyby mu byl poskytnut i jiný prostor, než něco ve stylu že je hrozně sexy... Kniha mě bavila hlavně na začátku a na konci, kdy to konečně přestalo být pořád do kola to stejné. Zároveň nejsem schopná říct, co přesně se mi nelíbilo, asi prostě ta kombinace. Nebo jen nemám ráda typická fantasy s draky a lidmi, co na nich jezdí, a toto nenabídlo nic, co by mě přesvědčilo. Druhý díl si ale přečtu, konec vypadal slibně, že by to mohlo být o něco lepší.

5 29.05.2024

Kniha se mi celkem líbila, ale přišlo mi, že nebyla tak krutá, jak se tváří. Lépe řečeno některé části na mě byly trochu moc, ale jako celek to až tak hrozné nebylo. Na ději mi, kromě prostředí, nepřišlo tak v prvních dvou třetinách nic zajímavého. Konec se mi ale líbil a to mě přimělo přečíst si i druhý díl, který byl výrazně lepší.

1 26.07.2023

S poezií žádný problém nemám, ale toto dílo mi vůbec nedávalo smysl, ztrácela jsem se v něm a ani mi nepřišlo příliš dobře napsané, lépe řečeno mi styl asi nesedl. Když jsem si potom četla, o čem kniha byla, zjistila jsem, že jsem spoustu událostí v textu ani nezaznamenala.

Tento díl se mi ze série rozhodně líbil nejvíc. Není sice tak dobrý jako některé jiné autorčiny knihy, ale nemám mu co vytknout.
Když jsem knihu četla, věděla jsem jak dopadne, protože jsem předtím četla Zjizveného krále a Vládu vlků, ale i tak mě děj na mnoha místech překvapil.

1 19.03.2023

Kniha je dobrá, ale na Šest vran a Zjizveného krále zdaleka nemá.

1 15.03.2023

Naprosto úžasné, skvělé, geniálně zakončené. A Zoja byla prostě dokonalá.

1 12.03.2023

Kniha mě neskutečně bavila, je skvěle psaná a postavy a vztahy mezi nimi jsou prostě úžasné (asi i proto, že to není jen o nich)

2 07.01.2023

(SPOILER) Příběh začíná v roce 997 vraždou pražského biskupa Vojtěcha Adalberta při misii v Prusku. Vojtěchova smrt odstartuje řadu událostí, protože hraje do karet polskému knížeti Boleslavu Chrabrému i mladému římskému císaři Otovi III. Ota i Boleslav usilují o Vojtěchovo svatořečení, ale každý má s světcem a jeho relikviemi jiné plány. Zatímco Ota se snaží o sjednocení císařství, Boleslav touží po královské koruně. V knize čtenář sleduje politické pletky a intriky knížete i císaře. Jenže věci bohužel nejdou vždy podle plánu. Kniha končí v roce 1002, krátce po Otově předčasné smrti v 22 letech, kterou prozatím zaniká představa sjednoceného císařství i Boleslavovy královské koruny získané od Oty.

Kniha se mi líbila a když jsem ji uprostřed noci dočetla, nemohla jsem asi dvě hodiny spát a musela o ní přemýšlet, v čemž jsem velmi intenzivně pokračovala i další den. Velmi se mi líbila celková atmosféra, promyšlenost postav i zbožnost kombinovaná s krutostí. Příběh mě zaujal o to víc, že mám v poslední době skoro nezdravou slabost pro raný středověk. Kniha (obzvlášť části s Otou) ve mě zanechaly zvláštní pocit. Jediné, s čím jsem měla ze začátku problém bylo rozlišování postav a vztahů mezi nimi. Trvalo mi několik kapitol, než jsem se naučila rozeznávat Otu od Boleslava a pochopila jsem, kdo je kdo a správně k nim přiřadila příběhy z dětství. Chvílemi mi v knize chyběla znalost polských dějin.

2 10.05.2022

Kniha se mi nelíbila. Přišla mi nudná a bez příběhu. Také jsem se často ztrácela v ději (tom málu, co tam bylo) a přišlo mi, jako by autor předpokládal, že je čtenář obeznámen s jeho životní situací v daném období (kde bydlel, s kým bydlel, proč byly věci tak jak byly, jak byl zrovna starý…) Kdybych knihu neměla v povinné četbě, tak bych ji ani nedočetla.

Kniha se mi moc nelíbila. Pamatuji si, že jsem se s ní setkala poprvé v sedmi letech, kdy jsem ji poslouchala jako audioknihu, když jsem byla nemocná. Tehdy mi to připadalo jako normální pohádka, asi proto, že jsem byla v některých věcech Malému princi podobná. Teď se mi zdálo, že kniha (téměř) nemá děj a že je psaná tak, aby byla líbivá a že tam autor až moc často klade důraz na rozdíl, mezi dospělými (dospělí mají být zkažení) a dětmi (děti až moc nevinné a upřímné). Myslím si, že už nejsem dítě v tom slova smyslu, jak ho autor popisuje, ale rozhodně jsem se neviděla ani v těch dospělých. Přijde mi, že autor dospělým křivdí a že děti (z toho co si pamatuji) nevnímají dospělé tak, jak z knihy vyplývá.

(SPOILER) Knihu jsem četla ve třinácti a musím, říct že se mi nečetla dobře. Přesto se mi líbila a její děj mě strhl, jen mè občas nudily filozofické části.
Ze začátku je to vlastně obyčejná kniha, ale někdy v polovině se to zvrhne a hlavní postava (Sofie) zjistí, že je jen postavou v knize, což jí dává autor knihy, ve které je "sežrat". Když jsem se dostala k části, kde Sofie zjistí, že je jen postavou v knize, bylo mi jí hrozně líto, protože postavy v knihách prostě nemají vědět, že jsou postavy v knihách a říkala jsem si, že to nebudu dál číst. Přesto jsem knihu dočetla, ale asi jsem na ní (byla) malá. Zkusím si je přečíst znovu za pár let.
Mimichodem jsou tam velmi zajímavé myšlenky a rozhodně doporučuji si knihu přečíst, ale asi později, než ve třinácti.

4 29.06.2021