Amolein komentáře u knih
Třetí díl mýtické ságy opět nezklamal. Humoristické fantasy dílo pokračuje třetím příběhem, v němž tentokrát nejde o boj proti nepřátelům. Partička kolem čarodějova učně Skeeva se dostane do problémů při shánění narozeninoveho dárku.
V tomto díle navštívíme kromě Tulpu připomínajícího naši středověkou zemi i další dimenze. A věřte mi, že tady autorova fantazie nezná hranic.
Ve čtení vás bude pohánět ten neustálý pocit, že tohle přece nemůže dobře dopadnout. Pořád vás bude zajímat, jak se z toho hrdinové vysekají. V této fantasy většinou ne mečem, ale slovem nebo nějakou lstí.
Třetí díl druhé trilogie DragonLance nakonec není tak špatný jako předchozí díly. Autorka dokázala vypravováním závěrečné bitvy vyvolat napětí, které mi v těch knihách předchozích tolik scházelo. Pravdou je, že o to větším zklamáním jsou pasáže, které místo epického popisu souboje, obsahují jen suché konstatování: a tak ho po několika minutách v souboji nakonec porazil. Jako čtenář se nemohu ubránit pocitu, že tady něco chybí. Neumí snad autorka popsat šermířský souboj?
Celkově tuto druhou trilogii hodnotím lépe než trilogii první, a to zřejmě kvůli komornějšímu počtu postav, v nichž se čtenář dokáže zorientovat. A i ty tři hlavní - Karamon, Reistlin a Tass - jsou zde vykresleny mnohem barvitěji, jejich charakter se proměňuje osobnost se vyvíjí. Zatímco v prvním díle jednaly podle svého naházeného přesvědčení.
Čtvrtý díl trilogie Kronik DragonLance. S návazností je tu trošku problém. Ač tato kniha patří ke Kronikám, tak její děj na ně nenavazuje. Dějově ji předcházejí ještě jiné knihy ze série DragonLance.
Možná proto budete ztraceni v postavách jako já. A že jich tu vystupuje zase obrovské množství. Krom starých známých jsou tu už i jejich děti. Chtělo by se říci, že toto je příběh už další generace hrdinů. Ale lidská generace není totéž co generace elfí, takže se nám zde hrdinové pěkně proplétají. Bohužel nejsou postavy dobře prokreslené ani nijak zajímavé. Jde stále o ploché archetypy fantasy postav dané svou rasou, povoláním a "přesvědčením". Jako ve hře Dungeons and Dragons.
Příběh a svět nabízel dobrodružný fantasy zážitek, ale vše kazil způsob převyprávění. Místo abych se mohl soustředit na boj proti zlu a nechat se unášet epickým příběhem, jsem každou chvíli četl malichernosti. Ale chápu to, že jsou to interakce herních postav, nikoliv knižních hrdinů. Asi proto má kniha 500 stránek.
Celkově jsem ale ztrácel zájem sledovat hlavní příběh dál, nelákalo mě vědět, co přijde. Vlastně jsem mnohdy ani moc nevěděl, kam příběh směřuje. Nerozuměl jsem jednání hlavních postav. A tak jsem jen četl a vše bral jako osud, který je postavám předurčen.
Za mě je tedy tento díl sice nejdelší, ale také zatím nejslabší. A kniha je tak určena opravdu jenom fanouškům hry.
Třetí díl přinese vyvrcholení bitvy mezi dobrem a zlem. Zjistíme, jak dopadne temná bohyně, která do země Krynn znovu přivedla draky. Protože už jde o třetí díl, tak mé hodnocení bude jen stručné.
Třetí díl se mi četl lépe než předchozí. Přikládám to hlavně tomu, že příběh zde byl sevřenější, soustředil se zejména na nadcházející bitvu. Přesto i tady se hodně putovalo a to zcela mimo dějovou osu hlavního příběhu.
I v tomto díle se objevily nové postavy, bohužel bez vlastního pozadí, bez nástinu jejich historie, takže pro čtenáře nezajímavé. Konečně se ale zajímavějšího vývoje dočkala postava Laurany, což je asi jediná postava, která se od začátku knihy nějak změnila.
Nejvíc mě ale zklamal závěr. Očekával jsem velkolepou bitvu mezi lidmi a draky. Hrdinové, konečně získali dračí kopí, a tak mají šanci draky porazit. Ale z bitvy jsme sledovali pouze zvuky troubení. Každý tam zaslechne zvuky trubek, které ohlašují útok na armády zla. Ale vy sledujete úplně jiné události a na konci se dozvíte akorát výsledek bitvy.
Druhý díl kronik ze světa DragonLance byl o něco slabší než díl předchozí. Připomínám, že jde vlastně o dobrodružství Dungeons and Dragons přepsané do knižní podoby. Bohužel příběh v této části nepřinesl tolik zajímavých věcí jako v předchozím díle. Spíš jsem měl pocit, že se to tak trochu vleče a postavy stále jen putují, bez nějakých větších činů.
Navýšil se nám tu i počet postav a to si myslím, také nepůsobí dobře. Čtenář potřebuje živé postavy (nikoliv archetypy), k nimž může cítit nějaké emoce. A to se v tomto počtu a malém prostoru na scéně ani nedá. Kladem postav je ale to, že hodně z nich si opravdu zapamatujete, díky jejich výraznosti. Bohužel jsou výrazní každý jen v jedné své vlastnosti. Čestnost u Sturma, zvědavost u Tase atd.
Největší slabinou knihy je ale to, že silně pokulhává ve vyprávěcím stylu. Místo napínavého vyprávění dobrodružných příhod, čtete spíše popis jednotlivých událostí. Tam, kde má být napětí, humor, smutek, se nedostavuje nic. Jenom si přečtete o tom, že postavy jsou smutné, vystrašené atd.
Pořád je to ale čisté fantasy, takže hlavně díky žánru pro mě stále dobrá kniha.
Pokračování si s sebou nese všechna pozitiva prvního dílu. Tedy dokonalé propojení fantastického světa Forgotten Realms a mytologie mayské a aztécké civilizace. Postavy se opět rozvíjejí velmi zajímavě. Máte tu vyloženě kladné hrdiny, vyložené záporáky, ale i postavy, u nichž si vlastně nejste jisti, na kterou stranu je přiřadit. Také o překvapení tu není nouze. I když jsou dějové zvraty někdy lehce naznačeny už v počátku, stejně fungují velmi dobře.
A navíc se ukazuje, že do děje vstupují samotní bohové více, než se na začátku zdálo. Nejen bohové Mazticy – nejvíce bůh války Zaltec, pro kterého domorodci obětovávají srdce svých nepřátel, ale i vlastních noviců řádu – ale i bohové Forgotten Realms Bdělý Helm a bohyně temných elfů Lolth se zde střetávají mezi sebou a vše vyústí v totální zkázu, kterou tento díl končí. Pokud prvnímu dílu scházelo závěrečné vyvrcholení, tak zde ho máte rovnou dvojnásobné. Konflikt mezi lidmi se zde povýšil na konflikt mezi bohy.
Zaujalo mě i to, že v tomto dílu najdete i několik velmi drsných až nechutných popisných pasáží. Ať jsou to popisy rituálů vyřezávání srdcí z živých zajatců nebo samotné bojové scény.
Druhý díl je možná ještě lepším pokračováním epické fantasy ze světa D&D. Najdeme tu více akce, více napětí, neočekávané zvraty i více prokreslený nádherný svět Mazticy.
Niles kontinent Maztica vymaloval podle dávné mayské a aztécké civilizace, takže v něm najdeme pyramidy, neznámá božstva vyžadující lidské oběti, společnost zemědělskou, pěstující kukuřici, kulturu vyspělou ale vlastně primitivní „očima Kolumba“. I toto kolumbovské téma dobývání nového světa je v knize dobře použito. Skvěle zde funguje toto propojení historie, mytologie a fantasy.
Autor využil mozaikovitou kompozici. Příběh je nám představován z pohledu několika postav a je hodně poutavé sledovat, jak se osudy těchto postav postupně prolínají. Postavy jsou navíc zajímavé, a ne vždy úplně černobílé, což je v takovéto fantasy spíše výjimka. Zajímají vás jejich osudy, které v tomto díle nejsou ještě zdaleka ukončeny.
Příběh sledujete se zájmem. Prostě chcete vědět, co bude dál, a i to je dáno střídáním pohledů. Nikdy vás to nebude nudit, protože ke střihům dochází velmi často. A tak máte možnost vidět setkání dvou naprosto odlišných civilizací z různých úhlů pohledu.
Tato kniha je velmi pěkným oživením i pro ty, co už svět Zapomenutých říší velmi dobře znají, a tak chcete-li si ho obohatit, určitě sáhněte právě po Maztice.
Kniha je pro mě trochu zklamáním. Čekal jsem víc, čekal jsem napětí, hrůzu nahánějící mráz na zádech nebo aspoň nějaké záhadno, mysteriózno. Dostal jsem jen slabý odvar toho všeho. Trochu záhadné to je, trochu děsu se tam také objeví, ale asi to nikoho úplně nenadchne.
Příběh mi nepřišel vůbec zajímavý, navíc není vyprávěn souvisle ale v útržcích (vzpomínkách) a to velmi krátkých. Až v druhé polovině knihy jsou jednotlivé části trochu delší, takže jsem se do nich mohl více ponořit. Je to ale pan King, který je mistrem vypravěčem, takže i možná nudný příběh se vám bude číst velmi dobře.
Více než příběh mě zaujaly postavy. Hlavní hrdina Devin ale i další postavy mají v knize velmi dobře prokreslenou psychologii a pro mě to byly postavy velmi zajímavé. Právě proto je škoda, že jsem se o nich dozvěděl jen velmi málo.
To, co autor knihy asi považoval za jádro svého příběhu, tedy záhadu zavražděné dívky v Domě hrůzy, příliš nefunguje. Na mě mnohem více zapůsobily osudy jiných postav. Například mnohem více lítosti ve mě vzbuzoval malý chlapec se svou matkou nebo tragické osudy Devinových přátel.
Třetí díl je opět trošičku svižnější proti pomalejšímu druhému dílu. Akční stránka příběhu je zde pěkně vygradovaná a popisy různých soubojů i monster se mi velmi líbily.
Ale ten závěr? Tři knihy člověk čeká, aby se dozvěděl, co připravuje tajemný Cestovatel, kvůli kterému umírají stovky tvorů a kterého se snaží dobrodruzi dopadnout. Přišlo mi to vysvětlení trošku jako zklamání. Je to sice zajímavé vysvětlení, ale na tento typ literatury až příliš filosofické.
Taky mi v závěru chybí vysvětlení, jak to bude s lidskou podstatou hlavního hrdiny Calea. V knize sledujete jeho vnitřní boj s temnotou, ale tato rovina už na konci není nijak rozebírána. Možná v nějakém dalším pokračování.
Celkově jde o velmi zdařilou akční fantasy trilogii a jejího přečtení rozhodně nelituji.
Pokračování série je opět dobře odvedenou prací Paula S. Kempa, i když pro mě je tento díl o trošku slabší v tom, že jsme sledovali dobrou a zlou stranu zvlášť a k jejich vzájemné přímé konfrontaci došlo až k závěru knihy. Díky tomu tento díl ztrácel trochu ze své napínavosti. Také vztahy mezi postavami se zde už nemění.
Kam nás příběh posune dál bylo celkem jasné. Už víme, že spolu s Calem nebojujeme proti mágovi z prvního dílu, ale hlavním nepřítelem je jakási mocná bytost Cestovatel. Cale a jeho skupinka (v tomto díle rozšířená o průvodce Maga) se snaží vypátrat 3 slaady, poskoky a syny samotného Cestovatele, kteří se v tomto dílu snaží pro svého otce získat magickou energii z Přístavu lebek. Intrikami rozdmýchají válku uvnitř města na odlákání pozornosti létajících lebek, strážců města. To už je jim ale v patách Cale se svou družinou...
Cale už v tomto díle není obyčejným člověkem, a tak bojuje ještě s jedním "nepřítelem". Stal se stoupencem Pána stínů a neví, zda v něm zůstalo ještě nějaké lidství. Určitě i tahle rovina bude nakonec nějak vyřešena až ve třetím díle.
A nakonec ještě závěr knihy. Je z mého pohledu nejnapínavější a co se tam stalo mě nejdříve opravdu hodně překvapilo, ale teď, jak nad tím přemýšlím, tak si myslím, že se zase ukáže, že vše je jinak než se tváří. Každopádně vás hezky přitáhne k třetímu dílu.
Paul S. Kemp odvedl velmi dobrou práci. Napsal akční a napínavý příběh zasazený do světa Forgotten Realms.
Zabiják Erevis Cale pracuje jako majordomus pro zámožnou rodinu, ke které se zcela náhodou dostane záhadný artefakt, po němž se snaží jít skupinka hrdlořezů vedená zlým mágem. Vylákají Cala z domu, snaží se ho odstranit, aby se mohli dostat k artefaktu. Málem se jim to i podaří, stejně tak se jim ale málem podaří Cala a jeho souputníka zabít. Tím se z celé věci stává Calova osobní záležitost a honba za mágem a artefaktem může začít.
Děj je vyprávěn velmi napínavě a přímočaře. Pokud je ve vyprávění nějaká menší odbočka tak jen pro dokreslení charakteru některé z postav. Trochu mi vadilo, že hlavně ze začátku se autor odkazuje na nějaké dřívější události, které se asi objevily v nějaké předchozí knize.
Postavy jsou dobře vystižené, jak ty kladné, tak ty záporné. Ostatně je tu krásně vidět, že se i přesvědčení postav řídí pravidly D&D, protože i skupinka hrdinů má mezi sebou zlé postavy. Osobně nemám příliš rád zloděje, vrahy, zabijáky a podobné jako hrdiny knih, takže minimálně dvě z hlavních postav mi tak úplně nepřirostly k srdci. Ovšem záporáci a vývoj hrdinů i můj pohled změnil. Určitě jsou to všechno postavy dobře zapamatovatelné.
Opět tady doporučuji milovníkům fantasy. Ale s tím, že první díl není příliš ukončen a budete muset číst i díly další. Takže jdeme na to...spoiler...nové zlo nám stále uniká :)
Škoda, že to bylo tak krátké. Staří známí na další misi tentokrát v dimenzi upírů a vlkodlaků. Kouzla tu nefungují, takže si bude muset mocný čaroděj Skeeve poradit tradičnějšími prostředky. Místo kouzla iluze si budou muset sehnat převleky...už vás někdy napadlo, že stejnou hrůzu, jakou budí upíři v lidském světě, budou budit lidé ve světě upířím? No stačí nasadit sluneční brýle a koupit umělé upíří zuby. Problém je, že v upířím světě nejsou moc k sehnání, naštěstí tu mají zuby lidské :)
Prostě tento díl představuje zase pěkně vtipný příběh s napínavou zápletkou.
Taky jsem až na konci zjistil, že tahle trilogie má ještě čtvrtý díl. :( To fakt naštve, když vám kniha skončí v polovině bitvy a čtvrtý díl bohužel není přeložen.
Tenhle díl už vypráví jiný příběh. Je to pokračování událostí po nástupu Trise na trůn. Podle mě má dvě zcela odlišné části. První půlka knihy pro mě byla nudná. Děj se vlekl, kromě popisu příprav svatby a různých rituálů se tam nic moc nedělo. Teprve druhá část rozjela velmi napínavé líčení nových hrozeb. Je to vůbec nejnapínavější část celé tri-/tetralogie.
Oproti předchozím dílům je tento lepší také v tom, že přesně nevíte proti jakému zlu hrdinové stojí. Obsahuje tedy jistý prvek překvapení, který prvním dvěma až příliš čitelným dílům chyběl. Jenže o to víc vás nakonec mrzí, že kniha má otevřený konec. Na všech frontách/se všemi hrdiny to vypadá velmi špatně. Mají ještě šanci se zachránit? Dozvíme se v dalším díle...
Druhý díl se nijak neodlišuje od prvního. Jde o klasickou fantasy. Černobílé postavy tu jsou stále, ale to prostě k tomuto žánru patří.
SPOILER ALERT
Mně spíš vadí, že mi přišel zápas se zlem příliš snadný. Řeči, které vedou hlavní postavy o tom, jak nemožný úkol před sebou mají, mě příliš nepřesvědčily. Vše jim hladce vychází, nikde žádná zrada. Když už to vypadá, že silnější nepřítel některou z kladných postav třeba i zabije, tak ona nakonec stejně přežije. Léčitelé tohoto světa umí opravdu zázraky. Aby kniha byla napínavější, musely by postavy zažívat mnohem víc ohrožení. Já jsem místo strachu o ně měl vždy pocit, že všechno zvládnou.
Taky jsem očekával trochu rychlejší děj. Celé mi to zase přišlo jako zdlouhavé přípravy na boj, na nějž čtenář čeká a který se odehraje jen na několika závěrečných stránkách. Na druhou stranu skončí to zajímavě.
Zatímco první díl skončil dějově neukončen a nemá cenu ho číst samostatně. Dvojka hlavní dějovou linii ukončila, takže jsem vlastně zvědavý, jaký příběh bude vyprávět třetí díl.
Dračí doupě je první, co mě po přečtení této knihy napadne. Ona odpoledne, kdy se parta kamarádů scházela, abychom se vžili do postav hrdinů a bojovali proti silám zla. S tím, že nejdříve bylo potřeba postavy trochu vycvičit, než se postaví největšímu zlu a zachrání svět. Přesně o tom totiž kniha je.
Vypráví příběh skupinky dobrodruhů, které svede dohromady společný nepřítel. Příběh knihy je opravdu bohatý a líbilo se mi, co všechno hrdinové zažili. Nikdy se děj příliš nezdržoval, autorka své vyprávění soustředí na akci. Na druhou stranu by trochu více líčení prostředí, abychom si lépe dovedli představit svět, ve kterém se pohybujeme, knize určitě prospělo. Prostředí je zde totiž popsáno pouze názvy míst a samozřejmě mapou na předsádce. Mnohem více než na krajinu se autorka soustředila na mytologii a náboženství. To hraje i klíčovou roli v příběhu a je velmi zajímavé.
Shrnuto: kniha patří k té lepší fantasy. Obsahuje zajímavý a bohatý příběh. Černobílý boj dobra se zlem bez nijak komplikovaných postav se v tomto žánru očekává. Vadily mi pouze někdy se opakující formulace. Např. Jestli poznal, jak to skutečně myslím, tak to na něm nebylo ani v nejmenším poznat. Tento obrat se v knize vyskytl asi pětkrát a podobně to je i u dalších formulací. To by se spisovateli stávat nemělo.
Každopádně ihned pokračuji druhým dílem, abych si putování mystika vychutnal o něco déle.
Šerochodec mě příliš nenadchnul a další díly číst nebudu. Nemám důvod. Příběh byl vyprávěn dost nezajímavě, i když námět vcelku zajímavý je. Ale při čtení vás to netáhne dál, nemáte zájem zjistit, co se stane dál a jak to vlastně dopadne. Což je u detektivky dost škoda.
Nelíbily se mi ani postavy. Hlavní hrdinka je příliš nevýrazná. A dost divně navazuje vztahy. Z člověka, kterému vůbec nedůvěřuje, je za dva dny nejlepší kamarád? Další postava je v knize vykreslena jako největší zlo a přesto se s ním rozhodne spolupracovat? Inu prostě je v ději dost neuvěřitelných situací. Vedlejší postavy nejsou dost propracované nebo dost uvěřitelné.
Celkově se kniha četla sice dobře, ale nedokázala mě pohltit.
Asi mě navnadilo srovnání se Stopařovým průvodcem po galaxii, které je na obálce. Takže jsem z knihy byl spíše zklamán. Těžko se četl hlavně začátek. Postrádá to děj a věty jsou příliš komplikované. Teprve asi po 100 stranách se rozjede zajímavý příběh.
Na druhou stranu kniha je opravdu vtipná. Autor si hraje s popletenou historií, čemuž se opravdu budete smát. Je ovšem potřeba znát historii, asi nejvíce tu britskou. Ale spoustu narážek pochopí opravdu každý. No uznejte, kdo by nechtěl vidět hru Williama Schwarzeneggera Sen noční můry z Elm Street.
Poku tedy máte rádi velmi zamotané humorné scifi, knihu si přečtěte. I když Stopař pobaví asi více.
Od začátku školního roku konečně dočten druhý díl mýtické ságy. Partička kolem mladého čarodějova učně Skeeva a démona Aahze se nám rozrůstá. V druhém díle se totiž na "dobrou" Aahzovu radu dají naverbovat do služby královského čaroděje. Z původně výnosného zaměstnání se ale vyklube zapeklity úkol. Skeeve se musí vypořádat s největší armádou na světě. Proto se nejdříve vypraví hledat pomoc. A tak se znovu ocitáme na Bazaru na Pakle, kde seženete opravdu všechno. Zatímco Aahz využívá své vyjednávací schopnosti k naverbování vojáků, Skeeve se v hospodě setká roztodivnými tvory i starými známými. Jestli se jim podari armádu porazit a zachránit tak království, si už přečtěte sami.
Kniha je psána lehce a s humorem. Děj plyne velmi rychle. Stále máte pocit, že z tohohle problému se už hrdinové nedostanou, ale nakonec se to vše nějak vysvětlí, ale mnohdy vysvětlení přinese ještě větší potíže. Asi toto je princip, kterým autor udržuje neustálé napětí v čtenáři. Určitě oceníte také autorův smysl pro humor. V knize je mnoho jazykových hříček, ale také situační komika. Vtipná jsou i motta jednotlivých kapitol, kterými autor tak trochu naznačuje i jejich obsah. Poskládal je z pseudocitátů osobností historie. Např. Na početní převaze nezáleží. Vítězství v bitvě dobude lepší taktik. George A. Custer.