amysa komentáře u knih

Pokud u knížky vydržíte, zažijete příběh naplněný širokou a pestrou škálou pocitů... Nechybí ani láska, ani smutek, ani vtip a nadsázka, zkrátka je tu vše, co v dobré knížce nesmí chybět... Uznávám, že tato je sice poněkud zváštní, ale rozhodně jsem ráda, že jsem si jí přečetla... Teď se vrhnu na nějaké lehčí téma, ale v hlavě mi přeci jen doznívá ještě jedna otázka, kterou mi autor sám třeba někdy příště prozradí... Zajímalo by mne totiž, jak moc je tento příběh autobiografický???

5 15.05.2016

Postupně si plním resty a vrhám se na knížky pořízené z letošních výprodejů...
Deset polibků je jedna z nich a při čtení jsem si velmi příjemně odpočinula... Děj této historické romance byl pro mě jasný hned od začátku a zpočátku mě hodně bavil svěží a vtipný nadhled, ale postupem času začal příběh přeci jen pokulhávat. Nevím, zda to bylo způsobeno horším překladem a nebo čím dál tím větším erotickým nábojem, který začal víceméně převládat:-) Někoho to může právě proto nalákat, já bych klidně i ubrala, ať se už příště nemusím tolik červenat:-) Ale jo, dobré to bylo, pusťte se do toho!

5 30.11.2015

Po knížce jsem náhodně sáhla v naší knihovně a půjčila ji pro svou maminku, ale ta jí číst nechtěla, tak jsem si zahrála na hrdinku a do této "pozoruhodné prózy" se tedy pustila sama... Nijak dlouho mě nezdržela, ale ani neoslnila..., snad mi pan Štědroň promine, ale asi už přeci jen budu patřit do klubu náročného čtenáře a jeho příběh prostě ani nenadchne a možná snad ani neurazí. Mně osobně na knížce nejvíc vadilo množství chyb, překlepů a taky vulgarismů... No, holt mi ten showbyznys opravdu nic neříká a moc ráda zůstanu jen u toho svého čtení:-)

5 02.10.2015

Jsem ráda, že jsem měla možnost nahlédnout do skutečného života pěstounské rodiny a autorce tímto děkuji nejen za to, že ji pro nás sepsala, ale především za to, že se těchto dvou slečen ujala... Věřím, že se jim poté, co společně zabojovaly proti nepříznivému osudu, konečně podaří užívat si jen samé příjemné věci, milé starosti a radostné chvilky, zkrátka, že se budou mít jako v pohádce:-)
Držím všem moc palce a pokud se někdy objeví nějaké pokračování, moc ráda si ho přečtu:-)

5 02.06.2015

Když jsem v knihovně zcela náhodně vzala tuto knížku do ruky a přečetla si její anotaci, říkala jsem si, že to bude další z řady romantických příběhů, který si klidně ráda přečtu a nabídnu ho i své mamince, která čte české autory moc ráda... Ale ouha, bylo mi nabídnuto zcela něco jiného a nečekaného, na co jsem nebyla vůbec připravená a jsem akorát tak zklamaná a dokonale otrávená. Kdyby byla alespoň zmínka o tom, jakým směrem se knížka ubírá, jaké ezoterické a duchovní nauky jsou zde zmiňovány, nechala bych knížku ležet v knihovně. A není to o tom, že tyhle věci odmítám, číst nechci a nebudu, ale hlavně se chci zcela samostatně rozhodovat o tom, kdy se do nějaké osobní studie pustím a ne, že mi to bude takhle zaobaleně vnucováno a podsouváno... Až když jsem si přečetla něco více o autorce, měla jsem celkem jasno... nic proti ní nemám, jen mě prostě mrzí, jak je ta anotace leckdy zavádějící... Vracet se ke knížce nehodlám, nebudu a mamince jí určitě nenabídnu, nechci aby byla zklamaná stejně jako já...

5 14.03.2015

Jednoznačně souhlasím s ostatními komenty, opravdu nemám co dodat... Snad jen, že se mi to líbilo a můžu tento hořkosladký příběh - lehce připomínající Deník Adriana Molea - doporučit. Nijak dlouho vás nezdrží, místy pobaví a určitě i utvrdí v tom, že je ta duše našich adolescentů opravdu křehká, vratká a někdy i bolavá a že prostě není občas na škodu, když z té své přílišné rodičovské autority, despektu a nepochopení, trošku ubereme...

5 11.02.2015

Vím, že je hodně těžké vymyslet a napsat zamilovaný příběh, který tady ještě nebyl, který je neokoukaný, originální a zároveň zajímavý... Ale tentokrát mi to zkrátka nějak "dřelo", ze začátku jsem se nemohla začíst do všech těch hovorových tvarů, pak se to možná trošku rozjelo, ale i tak má knížka hluchá místa a postrádá tu správnou jiskru... A nezachrání to ani prostředí Paříže, ani Shakespeare, kterého já sice moc nemusím, ale jeho nadšenci třeba dokážou autorce ledasco odpustit.
Nejvíc se mi líbil celkem napínavý závěr knihy, který mne nalákal na pokračování Jen jeden rok. Tentokrát se jedná o vyprávění ze strany Willema a věřím, že bude mít přeci jen zajímavější děj...

5 25.01.2015

Tahle knížka je pro romantické duše, které mají rády, když děj jen tak pomalinku a v klidu plyne a ubíhá a dohromady se tam nic moc neděje... Je sice plná citů, lásky a emocí, ale i tak bych ubrala v počtu stránek, hlavně těch prvních 200 by jsem naprosto nekompromisně zkrátila tak na třetinu... Až poté co Heidi přijede do Francie, tak se to přeci jen trošku rozjede a i nějakého toho malého zvratu se v ději přeci jen dočkáme.... Ale přiznávám, že místo aby mě autorka svými neustálými náznaky a zmínkami na rodinná tajemství napínala jak kšandy, tak mne to postupem času spíš rušilo a iritovalo... Příběh to nebyl špatný, ale někdy méně znamená opravdu více a pokud by se ubrala slova a zrychlil se děj, klidně bych si knížku přečetla ráda znovu, má v sobě některé moc hezké, citlivé momenty a myšlenky...
No posuďte sami, třeba jsem jí nečetla v tom správném naladění a rozpoložení, u mě dobrý, tedy za 3:-)

5 03.01.2015

Další monyovka, další hořkosladký příběh ze života a k smíchu tam nebylo vůbec nic... Tušila jsem o čem příběh je, viděla jsem film, který byl na motivy této knížky natočen a je fakt, že jsem si ho celkem i pamatovala. Při čtení se mi děj velmi dobře vybavil a na papíře a v mých představách vystupovaly úplně stejné osoby jako ve filmu... Možná tam byly nějaké odchylky, tuším, že hlavně v závěru, ale já kovaná romantička stejně tajně doufala v nějaký ten happyend...Tak třeba příště...

5 01.12.2014

Knížku jsem si přinesla z knihovny už v dubnu, na počest úmrtí Sue Townsendové, a pak nějak nebyla příležitost a ani ta správná chuť se začíst... Přiblížilo se datum vrácení a tak jsem se do ní, nakonec celkem i s chutí, pustila a docela mě pobavila. Ještě nevím, zda si přečtu i další díly, ale je pravda, že konec prvního dílu byl takový uspěchaný a jakoby nedotažený. Každopádně to špatná knížka rozhodně není a myslím si, že by mohla ke čtení nalákat i nečtenáře. A jestli je skutečně zařazena do povinné školní četby, není to, podle mého, žádný krok vedle a bude to rozhodně větší zábava než třeba Jirásek, kterého jsem musela číst já:-) Černý humor ocení i dospělák, některé pubertální postřehy třináctiletého kluka jsou opravdu zajímavé... Jeho hlavním a daleko důležitějším životním problémem je pupínek na bradě než aby se vyloženě trápil nevěrou a rozchodem rodičů... No a jeho básnické pokusy mě tedy moc neoslovily, ale pravdou je, že já jsem na tu poezii nikdy moc nebyla:-) Nakonec bych velmi ráda vyzdvihla ještě jednu Adrianovu pozitivní stránku - líbilo se mi a oceňuji, jak se ve svém věku moc hezky staral o stárnoucího a osamoceného Berta.

5 28.07.2014

Moc hezký příběh jednoho sice úplně obyčejného, ale o to více milého, hodného a statečného vesnického učitele, který si šel celý život za svým cílem a splnil si tak svůj sen.... Zajímavé čtení z naší historie, navíc má knížka pro mne samotnou i takový osobitější rozměr, protože jsou zde zmiňována místa a okolí, kde jsem se nejen narodila, ale i kde naše rodina stále žije. Jsem na to náležitě pyšná a doufám a přeji si, aby to tak zůstalo i u příštích generací...
Další romány Ilony Borské si přečtu moc ráda, bohužel už autorka žádné jiné nenapíše, ale i tak se skláním nad tím, jak se snažila příběh převyprávět a postavit jej na reálných podkladech, připojit dobové fotografie a přitom nic neubrala na čtivosti a hlavně na té opravdovosti.
Určitě stojí za přečtení a souhlasím i s ostatními komentáři, také doporučuji k přečtení Doktorku z domu Trubačů...

5 09.05.2014

Hezky a srozumitelně napsaný skutečný příběh jedné židovské rodiny, který po letech doputoval až do Japonska a vlastně až tam došlo k jeho objasnění... Pátrání po majitelce malého kufříku můžete dát přečíst i svým dětem, myslím si, že jim především je tato knížka určena, aby pochopily pojem, co to vlastně ten holocaust a genocida je.... Nebojte se, tento smutný příběh nezachází až do nějakých velkých a krutých podrobností, spíš naopak, po jeho dočtení budete cítit velkou naději a sílu žít dál...

5 04.05.2014

Čas od času po knížkách Simony Monyové sáhnu, sice jsem ještě všechny nepřečetla, ale v této jsem se doslova našla, jako kdyby psala o mně:-) Nejsem tedy rozvedená, ale dlouhodobě vdaná a to se snad taky trošku "počítá":-), mám 2 děti, staršího syna, malou holčičku, stejnou sestru, maminku, která občas potřebuje naši péči, blíží se mi čtyřicítka a i já už zápasím se zemskou přitažlivostí:-)
Knížka je to vtipná, bavila mě, přečetla jsem jí doslova jedním dechem za pouhé jedno odpoledne, ale věřte, že v těch pár větách najdete nejen příběh nás všech, který vás potěší, pobaví, rozesmutní, ale hlavně si mezi pár řádky opět uvědomíte, že v tom životním zápase nejsme nikdy sami a cítíte z ní tu sílu a naději žít dál, bojovat a vyhrávat...
Je velká škoda, že se to autorce nepovedlo, čest její památce...

5 02.05.2014

Myšlenka příběhu nebyla úplně tak špatná, nevadila mi ani předvídatelnost příběhu, jen nevím, jestli to bylo překladem, ale chvílemi mi prostě přišel příběh zdlouhavý, rozvláčný. Některé situace byly popisovány opakovaně, košatě a některé, které by si zase zasloužily více rozepsat, tak byly, dle mého, zbytečně useknuté... Dvě linie příběhu mi vůbec nevadily, takové knihy čtu ráda, ale je pravda, že mi někdy déle trvalo se poutavěji začíst... Dojem z knížky mám spíš rozpačitý, nebyla úplně špatná, ale vím určitě, že se k ní nevrátím. Zanechala ve mně i smutné dojmy, hodně mě svým jednáním a konáním štvala Caroline, která vlastně už předem poznamenala osudy dalších generací... Naopak mi byla sympatická Erica a hlavně Dinny a celá jeho rodina... A vůbec bych se nezlobila, kdybych se dozvěděla něco o dalším osudu Straky a dalších sympatických lidí kolem celé farmy v Americe, ale to už bych asi chtěla moc:-)

5 23.02.2014

Je to moje druhá přečtená knížka od této autorky a musím říci, že její čtivý styl psaní mě baví. Příběh odehrávající se v 19. století ve městě zlatokopů se mi líbil a přečetla jsem jej jedním dechem během dvou dnů. Dle mého se vůbec nejedná o žádný sladkobolný románek, protože kromě očekávaného happyendu narazíte i na vážnější téma (nejen současnosti), ale hlavně na osobní bolest člověka, která ho bohužel poznamená a může negativně ovlivnit na celý život. Nechci prozrazovat víc, myslím si, že za přečtení určitě stojí, jen bych možná malinko vytkla lehce natahovaný konec. Autorku si řadím do oblíbených a jsem zvědavá na její další knihy.

5 19.01.2014

Knížka mě velmi mile překvapila a nemohla jsem se od ní odtrhnout, i když přiznávám, že zpočátku jsem byla spíš lehce vyděšená, jaká je ta ženština vulgární a prostě mi to tak nějak nesedělo a vadilo.... Vydržela jsem a odměnou mi byl nakonec tak milý, vtipný, hezký a silný příběh, který má dokonce i napínavé a vcelku překvapivé rozuzlení! Zkrátka knížka má vše, co já osobně čtu nejraději a mohu doporučit všem, kdo čte podobný žánr, Helenin příběh stojí za přečtení!!!

5 31.12.2013

Dočteno, ale vracet se nebudu... pro mě hodně přeslazené, předvídatelné a zároveň docela absurdní... Sice moc ráda věřím na náhody, ale tady jich fungovalo nějak moc najednou... Ke konci mě to celé už ani moc nebavilo a těšila jsem, až dočtu... O fous líp se mi líbila o fous víc:-) Přišla mi kapku propracovanější, nicméně i tak se mnohem raději vrhnu na mé oblíbené kriminální příběhy, tam si konečně přijdu na své a spravím si chuť...

Opět zajímavé setkání s Mariánem Holinou, který se svým týmem řeší poměrně neotřelý případ s mnoha podezřelými... A i když jsem se s pachatelem opět netrefila, čtenářský zážitek mi to rozhodně nezkazilo:-) Na případné další pokračování dobré české detektivky se už teď moc těším...

4 28.04.2017

Spoustu knížek čtu čistě náhodně, až se mi dostanou do ruky... A to platí i tentokrát...
Příjemně jsem si u ní odpočinula, ale stejně se neubráním srovnání s "jedničkou", ta se mi líbila přeci jen víc... Příběh je sice hodně předvídatelný, ale i tak jsem si vzájemné jiskření Tima a Alice hezky užila:-) Jo, a také musím dodat, že jsem se moc ráda vrátila mezi Garretovi a chvíli přemýšlela i o tom, že by bylo fajn u nich bydlet:-) O jednoho člověka víc nebo míň, na tom už zase tolik nesejde:-) Doporučuji alespoň knižní návštěvu!

4 03.04.2017

A další můj kostlivec:-) další knížka, u které mi chyběl komentář...
Na druhou stranu musím říci, že hodnotit knížky s časovým odstupem má taky něco do sebe... Člověk je nucen zahloubat v mysli a zavzpomínat, jaký vlastně dojem na něj knížka udělala a někdy jsem svými vzpomínkami a pocity opravdu překvapená...

Příběh Jsme přece sestry čekal na mé přečtení poměrně dlouhý čas... Knížku jsem měla půjčenou právě od své sestry a stále dostávaly přednost jiné tituly... No a v jednu podzimní sobotu přišla její chvíle... Opravdu si to velmi dobře pamatuji, zůstala jsem tehdy doma sama, nic jsem nemusela a tak jsem se pustila do čtení a krásně si to užívala... Zpočátku jsem byla příběhem opravdu nadšená, trio sester a jejich vtip a nadhled mě úplně okouzlil... Jenže postupem času, jak stránky přibývaly, tak nadšení pomalu ubývalo, mizelo, čtení vázlo a nakonec vše splasklo jako bublina a zbylo jen zklamání... Po slibném začátku jsem zkrátka čekala něco víc a ne jen zcela obyčejný příběh, kterých je deset do tuctu... Nicméně času stráveného s touto knížkou nelituji, mám splněno, pokochala jsem se nádhernou obálkou a s díky jí vrátila tam, kam patří...

4 08.03.2017