Analady komentáře u knih
Láďovi cestopisy mě baví a musím říct, že tento poslední se mi líbil asi nejvíc. Líbí se mi lehkost, s jakou svoje putování líčí, užívala jsem si pohodu a bezstarostnost, které z knihy čiší. Obdivuji jeho odvahu, se kterou se do svých dobrodružství vrhá i schopnost sebeironie, která člověku pomáhá povznést se nad mnohé věci. No a samozřejmě zde nechyběl ani jeho typický humor :-)
Před léty jsem si přečetla knihu o Japonsku a japonská kultura se mi tehdy moc zalíbila. Vyznává totiž hodnoty, které se u nás rychle vytrácí a mně jsou hodně blízké jako úcta, disciplína, pracovitost, respekt ke společnému prostředí. Proto když jsem při hledání vhodné knihy ke čtenářské výzvě narazila na tuto knihu, neodolala jsem a koupila si ji.
Jako pozitivum na ní vidím to, že jsem se dozvěděla mnohé další informace, o kterých jsem dosud neslyšela. Ale celkově jsem z knihy trošku rozpačitá. První, co mě mrzí, je, že kniha je psaná formou deníku. Jde o soubor postřehů a drobných zážitků, nikoliv o ucelený příběh. Co se týče vztahu mezi Veronikou a Kótou, dočteme se, že se potkali, pak se po nějaké době rozhodli vzít se, Veronika se přestěhovala do Japonska, kde byla na všechno sama, protože Kóta odcházel z domu v osm a vracel se o půlnoci. Chybělo mi tam nějaké citové propojení. Spíš než lásku ke Kótovi a k Japonsku jsem z knihy cítila odpor k jinakosti. Jakoby autorka říkala: Kam jsem se to odstěhovala? Je to tady všechno tak divně jiný. Ale nějaká láska tam asi musela být, když spolu vydrželi. Škoda, že ji autorka nevložila i do této knihy.
Když jsem si tuto knížku vybírala v knihovně, neměla jsem od ní naprosto žádné očekávání. Knížka pro puberťačky přece není nic pro mě. Ale hledala jsem narychlo nějakou knížku, u které si odpočinu, tak jsem si řekla, že to zkusím. A nejen že jsem si u ní hezky odpočinula, ale taky jsem se u ní příjemně zasnila a připomněla si pocity, které jsem prožívala, když mi bylo náct. Pěkná romanťárna.
Ze začátku se mi kniha líbila. Asi tak v polovině se to začalo kazit a začala jsem přemýšlet, jestli chci knihu vůbec dočíst. Nakonec jsem se překonala a dočetla. Ale nestálo to za to. Postavy mi nebyly nijak sympatické. Nejvíc asi Carla. No a konec byl hodně nepovedený.
Těšila jsem se na příběh o lásce mezi Němcem a Francouzskou za 2. sv. války, jak slibovala anotace. Místo toho jsem dostala příběh Němce, který jednou uvidí neznámou ženu, hned se do ní bezhlavě zamiluje a i když mezi nimi něco málo proběhne, rozhodně to není žádný vztah nebo láska. Pro mě byla jeho posedlost Chantal naprosto nepochopitelná. Mohl to být hezký příběh, kdyby se mezi nimi opravdu rozvinul nějaký vztah, kdyby spolu něco víc prožili. Ale toto bylo dost chabé. Slabé tři hvězdy za čtivost a napětí.
Na tuto knihu jsem se dlouho těšila. O to víc mě mrzí, že jsem si její čtení vůbec neužívala. Vlastně jsem i uvažovala o tom, že ji nedočtu. Nelíbilo se mi, že je založená jen na udržování čtenáře v napětí a nejistotě. Nelíbilo se mi, že je celá protkaná utrpením. Nechci prozradit příliš pro ty, kteří se na čtení teprve chystají. Pro mě tam bylo příliš mnoho popisů pocitů a okolností, příliš mnoho bolesti a málo něčeho hezkého.
Po dlouhé době zase něco jiného v té záplavě amerických thrillerů. Dobrá kniha z českého prostředí vždy potěší, navíc ještě tématicky vybočuje. Sláva, sláva! Pravda, téma rakoviny je dnes celkem hojně užívané, ale na druhou stranu je tato nemoc také až nemile často součástí lidských osudů. Líbilo se mi, jak hezky zde byla vykreslena obyčejná lidská povaha se všemi slabostmi a neřestmi. Bylo to takové mile prosté a lidské. A to nářečí bylo úžasné :-)
Tato kniha mě zaujala svým tématem. Téma je to zcela jistě zajímavé a lákavé, autorka umí dobře psát, kniha je celkem čtivá. Ale bohužel je tam to "ale". Samotné pojetí příběhu mě bohužel až tak nezaujalo. A ani postavy příběhu jsem si nijak zvlášť neoblíbila. Snad jen Kenta. Přemýšlela jsem, jak knihu ohodnotit. Jestli dát dvě nebo tři hvězdičky. Ale musím uznat, že styl psaní si opravdu ty tři hvězdičky zaslouží.
I když je tato kniha velmi čtivá, je to jedna z knih, kdy čtení bolí. Je to kniha o životě, o lásce partnerské i mateřské, o bolesti, o touze a také o tíze rozhodnutí. Život přináší radosti i bolesti, i mnohé těžké zkoušky. Ne vždy v těchto zkouškách obstojíme. Důsledky si pak s sebou neseme dál jako těžké břímě. Má se člověk rozhodovat rozumem nebo srdcem? Tom se dostává do situace, kdy ať se rozhodne jakkoliv, vždy tím někomu ublíží. Vlastně všechny postavy tohoto románu procházejí těžkými zkouškami.
Tato kniha mě zaujala velmi netradičně pojatou obálkou a jsem ráda, že jsem se jí nechala zlákat, protože tato kniha opravdu stojí za přečtení. Je to inspirující příběh, který ukazuje, jak je důležité nevzdávat se svých snů a žít plnohodnotný život za všech okolností. Krásné a dojemné.
Ačkoliv jsem si chtěla dát od tohoto tématu delší pauzu, zlákala mě obálka a já se znovu začetla do příběhu odehrávajícího se v koncentračním táboře. Kniha je zajímavě pojatá, střídání pohledu Marijke a Karla mi nevadilo, ale příběh Luciana mi přišel spíš rušivý. I když chápu autorčin záměr a propojenost příběhů, myslím, že události v Argentině by si zasloužily celou další knihu.
Na tuto knihu jsem narazila v předvánočním období a její obálka mě tak uchvátila, že jsem neodolala a koupila si ji. Škoda, že právě obálka je na celé knize to nejkrásnější. Kniha nepřichází s nijak převratnými myšlenkami, ale pravda je, že při jejím čtení na člověka dýchne klid a pohoda. A co že je to hygge? Spočívá v prožívání blízkosti a pospolitosti, přichází s pocitem spokojenosti s tím, co máme, s vychutnáváním si přítomného okamžiku, s vytvořením útulného domova, s vychutnáváním dobrého jídla a pití. Jsou to samozřejmosti, které všichni víme. Ale není od věci si je čas od času připomenout.
Opravdu zajímavé a poutavé čtení o velkých osobnostech našeho sportu. Kniha je poněkud objemná, takže na čtení do postele není zrovna nejpraktičtější :-) Ale určitě stojí za přečtení. Velmi oceňuji úsilí, které autor musel vynaložit ke zpracování velkého množství vzpomínek a také zveřejněné fotografie, které krásně dokreslují atmosféru.
Jedno z míst, které bych ráda navštívila, je ostrov Bali. A právě na tomto ostrově strávila autorka spolu se svou rodinou jeden rok života. Co je sem přivedlo a jak tento rok prožili, o tom je právě tato kniha. Moje představa o Bali, jako o ráji na Zemi, vzala trochu za své. Ale jinak se kniha skvěle četla. Velké plus je i spousta krásných fotografií. Prostě ideální kniha pro odreagování.
Poutavý příběh dvou žen, které ve svém životě prožily mnoho nelehkých chvil, které by nikdo z nás prožít nechtěl. Příběh o tom, jak pro tzv. dobro druhého můžeme zkazit život nejen jemu, ale i dalším lidem. Příběh o tom, jak i přes mnohé strasti a rány osudu na nás přece jen někde čeká i něco hezkého. Krásné, plné lásky i bolesti.
V knize byly části, které mě bavily (romantika, humor, běžný život), části, které mě bavily méně (vata) a části, které mě vyloženě iritovaly (absurdní chování postav). Nebylo to špatné, ale nijak mě to neoslnilo. Rozhodně je potřeba mít tu správnou náladu, aby si knihu člověk užil. Asi by pomohlo, kdyby kniha byla kratší. Pak by mě určitě bavila víc.
Mám moc ráda filmy s Tomášem Holým. Byl v nich naprosto přirozený a měl úžasné charisma. Do knihy jsem se začetla s touhou dozvědět se o něm něco víc. Přečetla jsem ji během chvilky. Autor ji napsal stylem, jako by Tomáš vyprávěl sám o sobě, což mi přišlo trošku zvláštní. Zmiňuje hodně jeho rodinu, vkládá střípky vzpomínek kamarádů. O natáčení je jen velmi krátká pasáž, ve které se dozvídáme, že vlastně o něm Tomáš s nikým moc nemluvil a po pár letech v natáčení pokračovat nechtěl. Celkově se toho z knihy moc nedozvíme. Tři hvězdičky dávám jen proto, že kniha je vzpomínkou na mého oblíbeného dětského herce.
Autorčin styl se mi opravdu moc líbí. Obdivuji, jak úžasně si uměla hrát jazykem, baví mě její trefná přirovnání. Z tohoto hlediska je kniha skvělá. Co mě oslovilo už o něco míň, to byl příběh čtyř kamarádek, které řeší svou nespokojenost ve vztazích. Ale celkově to nebylo špatné. Takové pohodové čtení.
Netradičně zpracovaný příběh, kdy víte, že k něčemu došlo, ale komu, co a proč se dozvíte až ke konci knihy. Ze začátku jsem měla trochu obavy, že mě kniha nebude bavit, protože s postavami a jejich životem autorka čtenáře seznamuje velmi pozvolna. Do toho událost, která se stala jednoho večera, komentují různé osoby, které neznáte a tak vám ze začátku jejich komentáře nedávají smysl. Ale postupně se příběh začal rozvíjet a já jsem si čtení užívala. Kniha je dlouhá, ale já se u ní ani chvíli nenudila.
Cheryl má můj obdiv za to, že tak náročnou hřebenovku zvládla, sama se svým Monstrem. I ve mně se během čtení probudila chuť někam jen tak vyrazit, zažít pocit volnosti a sounáležitosti. Její vyprávění bylo krásné, místy bolestivé a syrové. Dokáže vyprávět velmi sugestivně, takže prožíváte vše, o čem píše, s ní.