Analady komentáře u knih
Cath a Wren, dvojčata, a přesto jsou úplně jiné. Cath žije ve svém světě, píše povídky o Simonovi a Bazovi a nic víc ke svému štěstí nepotřebuje. Je spíš samotářská a první rok na koleji je pro ni stresující. Chybí jí opora Wren, která je naopak společenská a chce se od Cath osamostatnit a co nejvíce si užívat. Díky své spolubydlící se Cath seznámí s úžasně milým klukem Levim, který se do ní zamiluje a Cath v něm najde tolik potřebnou oporu. Už je to dlouho, co jsem o této knize slyšela. Tak mě tenkrát zaujala, že jsem se na ni moc těšila. Autorka píše dobře, ale samotný příběh mě moc nezaujal.
Jak ráda bych běhala! Bohužel zdravotní potíže mi to nedovolí, proto jsem si chtěla o běhání alespoň přečíst. Když od knihy nebudete příliš očekávat, pak vás nezklame. Sama autorka v anotaci píše, že nemáme očekávat rady jak běhat. Je to kniha o tom, jak se autorce žije s velkou vášní jménem běh. Běhá hodně, běhá ráda, účastní se mnoha závodů, prožívá bolest i euforii. Jednoznačně mě nejvíc zasáhla kapitola, kterou autorka psát nechtěla.
V době, kdy kniha vyšla, se o ní mezi booktubery hodně mluvilo, proto jsem neodolala a knihu si také přečetla. Jako jediné pozitivum na této knize vidím to, že se celkem dobře čte. Rozjezd knihy je velmi pozvolný, střídavě se seznamujeme s mnoha různými lidmi a pomalu skládáme dílky příběhu. Bohužel žádná postava mi nepřirostla k srdci, nikdo mi nebyl nijak zvlášť sympatický. Zdálo se mi, že šťastných náhod bylo v příběhu až moc. Knize dávám slabé tři hvězdy.
Ze začátku mě kniha bavila a přišla mi celkem vtipná. Škoda, že zvrat nastal tak brzy (hned po první schůzce). Vtip se vytratil a nahradila ho spíš trapnost a otrávenost. Knížku odkládám nedočtenou.
Knihu jsem nedočetla, proto ji nehodnotím. Čekala jsem příběh člověka, který bojuje s Alzheimerovou chorobou. Ale přišlo mi, že se děj daleko víc točí kolem života její dcery. Každopádně knihu nezatracuji, časem jí dám ještě šanci.
Kniha je psaná čtivě, ale samotný příběh mi připadl hned od počátku naprosto neuvěřitelný. Vůbec jsem nechápala, proč byla Bára tak posedlá Afričanem Kenem z pouhého vyprávění Němce, kterého sotva znala, proč si s ním začala psát, když ho vůbec neznala, proč se rozhodla za ním odjet do Afriky, proč měla potřebu shánět mu tolik peněz ... A takových proč mě během čtení napadlo ještě mnoho.
V knize se střídá popis situace z pohledu jedné z unesených dívek a popis toho, co se děje okolo. To byl dobrý nápad, kniha je tak zajímavější a čtivější. Pokud nemáte rádi žádné velké krváky, tak bude tento krimiromán pro vás mrazivý tak akorát. Nemůžu říct, že bych byla vyloženě nadšená, nějaké mouchy bych tam našla, ale celkově to bylo fajn napínavé čtení.
Nebylo to špatné, ale jelikož je psaná podobným stylem jako kniha Stačí jen chtít tzn. střídání příběhů různých osob, které jsou vzájemně propojené, nevyhnu se srovnání a tato kniha tak vyjde jako průměr, který nenadchne, ani neurazí.
Nejsem žádný rychločtenář, ale tuto knihu jsem přečetla během jednoho dopoledne. A musím konstatovat, že nechápu, jak se mohla tato kniha stát světovým bestsellerem. Chvalozpěvy Booklistu, Library Journalu, které hlásají, jak jde o skvělý a strhující příběh, nesdílím. Pro mě to byl příběh velmi slabý a nevěrohodný. Dvě hvězdičky dávám pouze za čtivost. Jinak ve mně příběh nezanechal žádný dojem. Celkem ztráta času.
Pokud nemáte chuť číst zrovna nějakou detektivku, historický román či nějakou romantiku, ale chcete se jen tak příjemně začíst a dozvědět se něco o životě známého faráře Zbigniewa Czendlika, pak se vám bude kniha líbit. Je psaná formou rozhovoru, takže se dobře čte. Zbigniew Czendlik je zde hodně otevřený, nebojí se odhalit i své slabosti. Díky tomu si uvědomíte, že i farář je člověk, není svatý, má své chyby jako každý z nás, spoustu povinností a ačkoliv se denně setkává s mnoha lidmi, přesto se může cítit osamělý.
V době svého vydání byla kniha hodně opěvovaná, tak jsem na ni byla celkem zvědavá. No, nebylo to špatné čtení. Kniha se četla celkem dobře, ale pocit nějakého velkého nadšení se nedostavil. Byly pasáže, které mě docela chytly a následovaly pasáže, které nebyly až tak zajímavé. Příběh není nijak akční ani napínavý. Prostě takové poklidné čtení o neklidném dětství a mládí vypravěčky Lenu, které ve mně nenechalo žádný výraznější dojem.
Uf. Právě jsem dočetla poslední stránku knihy a jsem ráda, že už v ní nemusím pokračovat. Abych řekla pravdu, tato kniha pro mě byla při tak vysokém hodnocení a s tolika pozitivními komentáři velkým zklamáním. V průběhu čtení jsem často přemýšlela, jestli knihu raději neodložit. Vůbec mě nebavila. Ale doufala jsem, že někde nastane zlom a knihu si nakonec přeci jen užiji. Žel, nestalo se tak. Příběh byl celkem slabý, nijak napínavý a dost málo přesvědčivý. Bylo tam pár překvapivých momentů, ale jinak nic.
Jak tuto knihu ohodnotit ... ? Váhám, jestli nejsou tři hvězdičky málo. Mám ráda knihy osobního rozvoje a tato mě svou formou psaní zrovna moc nezaujala. Takže po této stránce knihu nijak vysoce hodnotit nemůžu. Ale na druhou stranu má v sobě potenciál změnit vám život. A za to by si zasloužila hvězdiček pět. Samozřejmě nic se ve vašem životě nezmění bez vašeho přičinění. I když tři hvězdičky nevyznívají jako super hodnocení, tak pro opravdu podnětné myšlenky přečtení této knihy doporučuji.
Při čtení této knihy jsem si říkala, jak je hrozné, s jakou krutostí dokáže člověk s člověkem jednat. Tolik ponižování, nelidského týrání a zabíjení. Přijde mi až neuvěřitelné, že všechny ty hrůzy, které autor popisuje, mohl vůbec někdo přežít. Bohužel koncem války přeživším jejich útrapy neskončily. Byli bez prostředků, bez rodiny. V jejich domech bydleli cizí lidé. Jen samotná představa toho, co tito lidé museli vytrpět, je naprosto příšerná.
Příběh, u kterého dlouho nebudete vědět, co se stalo. Události se odkrývají velmi pozvolna. Poslední dílek zapadne opravdu až na konci knihy. Kniha se čte velmi dobře, udržovala mě v napětí. Jediné, co bych jí mohla vytknout, je konec, který byl zbytečně rozvleklý. Jinak naprostá spokojenost.
Velmi inspirativní kniha, doslova nabitá myšlenkami, které vám mohou změnit život, pokud se nad nimi pořádně zamyslíte a rozhodnete změnit způsob myšlení.
Kniha se četla dobře a měla spád. Ale chybělo mi tam víc napětí. Taková pohodová detektivka, kterou rychle zhltnete, ale nezanechá ve vás žádný extra hluboký dojem.
Kniha je psaná krásným starým jazykem, díky kterému dostává celý příběh příjemný nádech,ač nepopisuje zrovna příjemné věci. Příběh kata Mydláře mě místy bavil (hlavně jeho životní příběh), místy byl dost drsný ( při popisování mučení a poprav to bylo dost náročně čtení) a místy mi přišel psaný až naivním způsobem. V těchto místech mi připadal jako příběh pohádkový. Nebylo špatné čtení, ale druhý díl už se číst nechystám.
Tato kniha není ani tak o životě v Paříži, jako o lásce autorky k ekologii a k udržitelné módě. Co se mi na této knize líbilo nejvíc, byly hezké kresby, kterými knihu vyzdobila sama autorka a taky mě oslovily některé myšlenky. Ale čekala jsem od ní víc.
Autorka dokáže úžasně popisovat jak přírodu, tak pocity. Během četby jsem byla s Louisou a Ludovicem na ostrově a prožívala s nimi každodenní boj o přežití. Četba této knihy byla náročnější právě pro množství popisů a málo akce, ale i tak jsem si ji naprosto užila.