Analady komentáře u knih
Každého, kdo prožil jakékoliv útrapy, si vážím a o to hůř se mi píše záporné hodnocení. Ale bohužel způsob, jakým je kniha napsaná, se mi nelíbil. Ne že by nebyla čtivá, ale celkově na mě nepůsobila dobře. Jednak mi vadilo, že události byly popisované dost útržkovitě. Dále mě překvapilo, jak málo psala autorka o své rodině. To mi přišlo hodně zvláštní. Celkově mi tam chyběly citové vazby. Pak tam byly události, kterým se mi jen těžko věřilo ( jak se při práci v koncentračním táboře rozkřila, že je studentka, vzdělaná žena a oni po ni chtějí nádenickou práci a nic se jí nestalo, jak si jen tak s dalšími třemi ženami utekla a nikdo je nepronásledoval, vrátila se do Prahy, kde hledala útočiště a nikdo ji za celou dobu nelegitimoval, jak se roztáhla v kanceláři předsedy a že neodejde a bude tam spát, dokud jí nepřidělí nějaký byt). Přišlo mi neuvěřitelné, že by si s ní lehce neporadili. Prostě se mi její svědectví nelíbilo. Možná je to i tím, že jsem o této době četla daleko lepší knihy.
Po přečtení této knihy cítím velký obdiv. Jednak k paní doktorce Vlastě Kálalové Di Lottiové za všechno, čeho ve svém životě dosáhla, za její neuvěřitelnou píli, pracovitost, cílevědomost a dobrosrdečnost. A také k paní spisovatelce Iloně Borské, která sepsala tento životopis velice pečlivě, citlivě a čtivě. Opravdu to byl velký čtenářský zážitek.
Musím přiznat, že bych po této knize nesáhla nebýt Čtenářské výzvy. A jsem ráda, že jsem sáhla zrovna po této knize, protože jsem si její čtení fakt užila. Moc často se mi nestává, že bych knihu takto hltala. Neotřelý příběh, neotřelý způsob vyprávění. Autor píše velmi čtivě a vtipně. Co víc si člověk může přát ...
Úžasné osvěžení po všech těch amerických bestsellerech. Kniha napsaná velice čtivě a uvěřitelně. Jen škoda, že se nenesla v duchu první čtvrtiny, kdy všechno bylo hezké a sluníčkové. Škoda, že se mraky tak brzo zatáhly a slunce zůstalo v nedohlednu. Čtení Srdcebolů opravdu bolelo.
Z této knihy mám trochu smíšené dojmy. Styl, jakým je psaná, mě bavil. Děj byl svižný, i když bych řekla, že zbytečně moc překombinovaný. Místy byl reálný ze života, místy trochu přitažený za vlasy. Fotky bych tam raději nedávala, spíše kazily dojem. Ale celkově to bylo takové pohodové čtení.
Je zajímavé pročítat komentáře, jak každý vnímá tuto knihu úplně jinak. Mně se Učebnice sebelásky moc líbila. Je vidět, že byla psaná s láskou a touhou pomoci druhým naučit se sebelásce. Najdete v ní hodně inspirativního čtení, které když alespoň z části naplníte v praxi, bude se žít mnohem lépe nejen vám, ale i lidem kolem vás. Kniha není jen o meditacích. Ty jsou až v poslední třetině knihy. Koho technika meditací neoslovuje, najde tam mnoho myšlenek k zamyšlení. Doporučuji.
Větší část knihy je věnována životnímu příběhu autorky, na kterém ukazuje, jak metoda cesty vznikala a jak funguje. Na konci je pak návod, podle kterého máme postupovat. Není to jen tak. Chce to hodně odhodlání a odvahy čelit bolestem, které jsme zametli pod koberec. Ale věřím, že celý proces může být nakonec velmi osvobozující. Podle toho, co se v knize píše, je tato metoda naprosto zázračná. Kéž by. Přála bych to každému, který se na Cestu vydá.
Kniha vypráví příběh rodiny, v níž každý její člen má šrám na duši. Každý z nich si své bolesti i touhy nosí v sobě. Ty zůstávají nevyřčené a dost radikálně ovlivňují jejich život. Při čtení této knihy mi bylo smutno. Hodně jsem přemýšlela o životě, o tom, jestli nedělám podobné chyby. Připomněla mi, jak moc důležité je o všem mluvit, sdílet své pocity, řešit problémy. Že je důležité být sama sebou. Žít život podle sebe, ne podle druhých. A zároveň nechat druhé žít jejich životy. Opravdu působivá kniha.
Tuto knihu jsem si vybrala ze dvou důvodů: jednak mě zaujala obálkou a anotací a taky se mi hodila do "výzvy". A musím přiznat, že kdyby nebylo té druhé okolnosti, knihu bych nedočetla. Bylo to pro mě hodně náročné dočíst, ale dala jsem to. Příběh bych přirovnala k hodně špatnému béčkovému filmu.
Člověk během života mnohdy lituje jak věcí, které udělal, tak těch, co neudělal. Proto žijme tak, abychom nemuseli něčeho litovat.
Velmi pěkná kniha, psaná čtivě s velkou moudrostí. Nabízí mnoho různých pohledů na různé životní situace, které nás mohou potkat. Když jsem přemýšlela o koupi této knihy, trochu jsem váhala. Podle anotace mi připomínala jinou knihu na podobné téma, kterou jsem kdysi četla. Každopádně tato byla mnohem lepší a pro mě přínosnější. Rozhodně doručuji.
Z období 2. sv. války jsem četla hodně knih. Pokaždé jsem spolu hrdiny prožívala jejich nelehký život od začátku do konce. U této knihy to bylo jiné. Něco mi na ní nesedlo. Nějak mi chyběla větší hloubka. Nevím, těžko se to popisuje. Škoda, na knihu jsem se těšila.
Pokud vás zajímá vnitřní svět autistů, tak určitě doporučím si tuto knihu přečíst. Kniha se velmi dobře čte, jelikož jde o soubor otázek a krátkých odpovědí. Kdysi jsem někde slyšela názor, že autisti si žijí ve svém světě a jsou v něm spokojení. Tato kniha ukazuje, že to tak není.
Svět bez hladu, nemocí, válek a utrpení. Zní to dobře. Ale svět po smrtelnosti ve skutečnosti není o nic lepší než ten před ní. Ačkoliv je v příběhu svět popisovaný tak, že lidé dosáhli dokonalosti, žádná dokonalost se ve skutečnosti nekonala. I když jsou lidé nesmrtelní, stejně se smrti obávají. Nikdy totiž neví, kdy si je některá smrtka náhodně vybere a pokosí je. O samotném kosení se mi moc dobře nečetlo. Přišlo mi to celkem zvrácené. Bohužel se nemůžu přidat k ostatním, kteří byli knihou nadšeni. Mě se tato kniha nelíbila.
Krátký příběh o utrpení, přesto psaný s neskutečnou lehkostí. Ukazuje nám různé bolestné události, které lidé zažívali v terezínském ghettu. Je potřeba si připomínat, jak člověk člověku dokáže ublížit a dělat maximum pro to, abychom nic takového nemuseli znovu zažít. Moc se mi líbila báseň Modlitba, hezké kresby, které celý příběh pěkně doplňovaly a závěr, který vybízí k odpuštění a přináší naději.
Cath a Wren, dvojčata, a přesto jsou úplně jiné. Cath žije ve svém světě, píše povídky o Simonovi a Bazovi a nic víc ke svému štěstí nepotřebuje. Je spíš samotářská a první rok na koleji je pro ni stresující. Chybí jí opora Wren, která je naopak společenská a chce se od Cath osamostatnit a co nejvíce si užívat. Díky své spolubydlící se Cath seznámí s úžasně milým klukem Levim, který se do ní zamiluje a Cath v něm najde tolik potřebnou oporu. Už je to dlouho, co jsem o této knize slyšela. Tak mě tenkrát zaujala, že jsem se na ni moc těšila. Autorka píše dobře, ale samotný příběh mě moc nezaujal.
Jak ráda bych běhala! Bohužel zdravotní potíže mi to nedovolí, proto jsem si chtěla o běhání alespoň přečíst. Když od knihy nebudete příliš očekávat, pak vás nezklame. Sama autorka v anotaci píše, že nemáme očekávat rady jak běhat. Je to kniha o tom, jak se autorce žije s velkou vášní jménem běh. Běhá hodně, běhá ráda, účastní se mnoha závodů, prožívá bolest i euforii. Jednoznačně mě nejvíc zasáhla kapitola, kterou autorka psát nechtěla.
V době, kdy kniha vyšla, se o ní mezi booktubery hodně mluvilo, proto jsem neodolala a knihu si také přečetla. Jako jediné pozitivum na této knize vidím to, že se celkem dobře čte. Rozjezd knihy je velmi pozvolný, střídavě se seznamujeme s mnoha různými lidmi a pomalu skládáme dílky příběhu. Bohužel žádná postava mi nepřirostla k srdci, nikdo mi nebyl nijak zvlášť sympatický. Zdálo se mi, že šťastných náhod bylo v příběhu až moc. Knize dávám slabé tři hvězdy.
Ze začátku mě kniha bavila a přišla mi celkem vtipná. Škoda, že zvrat nastal tak brzy (hned po první schůzce). Vtip se vytratil a nahradila ho spíš trapnost a otrávenost. Knížku odkládám nedočtenou.
Knihu jsem nedočetla, proto ji nehodnotím. Čekala jsem příběh člověka, který bojuje s Alzheimerovou chorobou. Ale přišlo mi, že se děj daleko víc točí kolem života její dcery. Každopádně knihu nezatracuji, časem jí dám ještě šanci.