Anannas
komentáře u knih
Zlodějka knih
Markus Zusak
Nádherná a zároveň neskutečně smutná kniha. Něco tak křehkého a něžného jsem asi nikdy nečetla. Nejkrásnější je ten způsob vyjadřování, který autor používá. Za mě to je dílo, které by si každý měl určitě aspoň jednou přečíst.
Farma zvířat
George Orwell (p)
"Přece to nemohlo být tak strašné.." Asi jsem se vyjádřila předtím, než jsem se po 4 letech rozhodla znovu si přečíst Farmu zvířat. A jenom to dokazuje celou podstatu tohoto díla - to jest, že lidé mají prostě tendenci zapomínat. Špatné vzpomínky s odstupem času ztrácejí na síle a člověk se pokouší mnoho věcí ospravedlnit. A právě proto bychom si ale stále měli připomínat minulost, nic nepřebarvovat a mít na vědomí, jak odporné věci dokáže člověk napáchat.
Pokud by kdokoliv potřeboval vysvětlit příčiny vzniku, znaky a průběh totalitních režimů, Orwell to dokázal shrnout do krátké novely, která vypovídá o všem. Je to jednoduché, až je to děsivé. Ke konci knihy se mi začalo dělat až fyzicky zle, protože tohle není vymyšlené, je to realita. A ironicky je to mnohem krutější než kdejaké krvavé horory.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Za mě to je nejlepší detektivka od Agathy Christie. Děj byl vážně skvěle propracovaný a chvílemi jsem se i strašně bála. Určitě by si to zasloužilo i více než 5 hvězd.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Musím říci, že přesně takhle si představuji vtipnou knihu. Tento styl humoru mně neskutečně vyhovuje. Saturnin je v podstatě takový český Jeeves (od Woodehouse). Tomu, kdo si chce při čtení odpočinout a zasmát se, určitě doporučuji přečíst.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Nádherný příběh, který čtenáře zavede do starověkého Egypta... Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Moje nejoblíbenější kniha. Myslím si, že český překlad je úžasný. Samozřejmě, že každý má svůj vlastní vkus na humor, ale tohle mi prostě přijde jako neskutečně geniální a vtipná knížka!
Bez šance
Neal Shusterman
Neskutečně napínavý příběh, při jehož čtení mi často běhal mráz po zádech.
Velice oceňuji, jak autor dokázal vytvořit tak propracované postavy, které se během děje měnily a vyvíjely.
A hlavní téma knihy? Boží! Bylo hrozivě zajímavé zamýšlet se nad tímto světem.
Smrtka
Neal Shusterman
Neskutečně zajímavá kniha. Mnoho zvláštních témat k zamyšlení...
Myslím si, že tuhletu knihu by si měl přečíst každý bez ohledu na věk (určitě není jen pro děti a mládež). Na konci každé kapitoly je napsán nějaký názor nebo myšlenka určité smrtky, což velice cením, protože to příjemně vstupuje do děje samotného a knihu jako takovou to skvěle ozvláštňuje. Plusem jsou velice sympatické hlavní postavy, které ani nejde nesnášet. Příběh je čtivý a těch necelých 400 stránek uteče jako voda.
Samozřejmě bych měla také spoustu otázek k uspořádání a chodu tamějšího světa, ale to neznamená, že by svět nebyl nějak propracovaný nebo že by nebyl využit jeho potenciál.
Zvoník u Matky Boží
Victor Hugo
Tuto knihu mi doporučil táta a já jsem velice ráda, že jsem ho poslechla a přečetla si ji. Byl úžasný zážitek nacházet se v Paříži 15. století, kterou autor velice barvitě popsal. Hned bych si chtěla zajet do Paříže.
Líbilo se mi, jak v podstatě jednu z hlavních postav hrála velkolepá katedrála Notre Dame. A všechny postavy byly neskutečně promyšlené. A to, jak autor popisoval vše, co prožívaly. Vztek, smutek, zoufalství, posedlost, lítost, oddanost...
Rozhodně čtěte až do konce, protože ten mě nejvíc ohromil.
Lakomec
Molière (p)
Dobře povedená komedie. I přesto, že byla napsána před téměř 400 lety, některá témata jsou pořád aktuální. Stále mezi námi žijí lidé, kteří by pro peníze udělali cokoli a jen z těžkým srdcem se jich vzdávají. Chamtivost a lakomství ale nejsou jediná témata, která mě nadchla. Mám lepší povědomí o tom, jak se dříve vnímalo manželství. Že to byl mnohem jiný závazek, než jaký pro nás představuje v dnešní době...
Zkrátka řečeno, Lakomce by si měl přečíst každý. Je to nesmrtelná klasika
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Nádherná, květnatá čeština... Kniha podle mě naprosto vystihuje letošní červen (2020) a zároveň i mou náladu v tomto rozmarném měsíci.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Neskutečně zajímavá teorie o Máří Magdaléně, svatém grálu a obecně o křesťanství. Obdivuji autora, že to dokázal podat tak "zábavným" způsobem.
Pokud vás náboženství nezajímá, určitě kvůli tomu knihu nezahazujte. Je tam spousta napětí, akce, záhad...No prostě, kniha vás ani na chvíli nepustí.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Svatopluk Čech
Moc mě to bavilo. Užívala jsem si ten krásný jazyk, který se už holt v moderních knihách nevyskytuje. Zároveň jsem se dozvěděla spoustu věcí o husitské době – jak vypadala Praha, pražská móda, kultura atd.
Bylo hodně poznat, kterak autor úplně zadupal maloměšťáctví do země a vyjádřil svůj názor, jak vypadá pravé vlastenectví.
"Hned poprvé vida tebe, soudil jsem, že sloužíš více břichu svému nežli Bohu, ale nyní poznávám, že nemáš boha žádného, že nic není tobě svato a draho kromě mrzkého prospěchu bídného těla tvého, pro kterýž hotov jsi každému po libosti zapříti Boha, pravdu, bratry, matku, rod a jazyk svůj."
Posel
Markus Zusak
Posel je nádherná a čtivá kniha. Avšak určitě nemohu říci, že by byla pro každého. Ze začátku mě neskutěčně štval nespisovný jazyk, kterým je kniha napsaná. Ovšem postupně jsem si zvykala a potom už jsem to ani nevnímala. Pravdou je, že právě ten jazyk knihu hrozně moc ozvláštnil a bez něj by mě to nakonec ani tak nebavilo.
Já jsem si z příběhu odnesla hodně a je na každém, jak poselství této knihy pochopí a přijme.
Pokud jste si přečetli Zlodějku knih a hledáte něco podobného, tak pozor, abyste z této knihy nebyli trochu zklamaní. Přijde mi, že Posel je vlastně úplný opak Zlodějky knih, ale zároveň jsou si ty knihy celkem dost podobné.
Na závěr bych chtěla říci, že kniha není úplně pro každého, ale určitě by jí všichni měli dát šanci.
Tři mušketýři 1. díl
Alexandre Dumas, st.
O Třech mušketýrech už snad slyšel každý. A moje představa byla taková, že kniha bude o šlechetných pánech, kteří budou zachraňovat dámy v nesnázích, bohatým brát a chudým dávat a že budou perfektní a v podstatě bezchybní.
Ale docela mě překvapilo (a nemůžu říci, že negativně), že se děj knihy mé představě skoro vůbec nepodobal. Každý mušketýr měl svoje špatné stránky, často všichni jednali až moc unáhleně, alkoholu se vůbec nevyhýbali a někdy docela dost hazardovali (přičemž většinou prohráli, takže byli nakonec skoro pořád na mizině).
Ale díky tomu, že se mušketýři chovali jako opravdoví lidé z masa a kostí (a ne jako nějací dokonalí bohové), mě kniha celkem dost bavila a přečtu si i druhý díl.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Velmi povedený horor...
Nadchla mě velmi sympatická hlavní postava. Příběh byl napínavý a strašidelný.
Prostě horor jak má být.
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Jsem ráda, že jsem se dozvěděla o nemoci jménem cystická fibróza, o které jsem až doteď neslyšela. Protože jsem si uvědomila, že bych měla být vděčná za svoje zdravé plíce, jelikož pro některé bohužel dýchání není taková samozřejmost.
To na tobě doschne
Ivan Kraus
Tahleta kniha mě neskutečně pobavila. Humor mi připadal podobný s tím, který používá i Jerome Klapka Jerome, a hrozně mi vyhovoval. Úplně si dokážu představit malého Jana Krause, jak uteče k jezeru hrát si s kamenama nebo se zamkne na záchodě :-)
Šest vran
Leigh Bardugo
Po dlouhé době jsem se rozhodla přečíst si zase nějaké fantasy. A jsem vážně ráda, že jsem si vybrala zrovna tuhle knihu.
Řekla bych, že její nejsilnější stránka jsou postavy. Sice bylo na začátku těžké se zorientovat, ale postupně jsem si je všechny zamilovala. Také díky tomu, že vypravěči se u každé kapitoly měnili. Navíc hlavní dějová linka byla protkaná vzpomínkami a příběhy z minulosti postav. Všem doporučuji!
P. S. Pokud jste nečetli předchozí sérii Griša, nemusíte se obávat, že příběh tento nedokážete přečíst. Já jsem Grišu také nečetla.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Nejsem z knihy moc nadšená. Hlavní postava, Jasmine, mi totiž vůbec nesedla. Byla přímo nesnesitelná. Její dlouhé myšlenkové pochody mě mnohdy nudily a vadilo mi, že se během nich opakovala většinou jedna a ta samá věc pořád dokola akorát jinými slovy. Chápu, s jakou povahou ji autorka napsala, ale Jasmine by vynikla, i kdyby se nechovala tak přehnaně. Je těžké příběh pozitivně hodnotit, když se celou dobu točil jen kolem ní a ní. Nic jiného se tam v podstatě neřešilo.
Ivan byl celkem přijatelný, přestože někdy se mi zdál dost manipulativní.
Na druhou stranu oceňuji to krasobruslařské prostředí. Jen jsem ale očekávala, že se to bude odehrávat více v duchu těch soutěží. Na tom by se bývalo dalo postavit i nějaké napětí.
Nepopírám ale ani to, že bych se u knihy nezasmála. Musím říct, že pár dobrých hlášek se tam taky našlo.
