Andi komentáře u knih
Přemýšlela jsem jak to napsat. Tak nějak slušně, no vlastně si o těchlenctěch lidech myslím to samé jako maminka Gwen, jen cituji: satanistická sekta trpící patologickou vírou v horoskopy. Lépe bych to neřekla.
Komu to tady ta paní autorka psala na objednávku? Je tu přes 1800 hodnocení, ale nikde nevidím reakci na fakt, že jsme četli o zednářích a vůbec o tom, co je to za sebranku - to tu nikdo nijak nepoznamenal, jako by nikoho nezajímalo kdo tu vlastně dělá ve světě všechen ten bordel ... (Oni a jim podobní)
Vcelku anotace o ničem, kniha o 16ti leté holce co se zamiluje do kluka. (chovající se a řešící věci jako 13ti letá). Zní to tak nevinně, ale tohle dílo nám řeklo něco víc.
Nevím jestli se mi chce pustit do dalších dílů, i když se to čte samo, asi bude nálada spíš někdy příště.
Takže. Ten doslov kdo psal nevím, ale byla to spíš slátanina. Jediné s čím jsem souhlasila byl fakt, že tohle dílo bylo jen jinak zobrazující fašismus, ono je jedno jestli jsou aktérkami ženské nebo chlapi.
Nakonec z toho vzniklo to samé co dělali chlapi ženským po staletí jen naopak.
Myslíte si snad, že tak by bylo dobře?
Tohle by vedlo k naprosté degeneraci mužského pohlaví. Žádné nároky, motivace, mateřský pud? Cože? Chlapi se o nás přece mají starat, ne my o ně ...
Ne, i ony dámy samy by nakonec přišly na to, že ani tak to nepůjde. Ani tak nebude společnost vzkvétat k míru. Ve světě kde má jedno pohlaví nad druhým navrch nevede nikam jinam než do dalších sraček, páč druhé pohlaví bude chtít svou svobodu zpátky.
Jinak chlapy jsem ale nelitovala ani trochu, sorry.
Jinak opět jedno z těch děl co nevím jestli hodnotit vysoko (nápad, čtivost) nebo podprůměrně, protože - nepravděpodobnost - , ale toš, je to sci-fi. Dávám 4.
Ahoj. Tak. Trošku jsem se musela do čtení nutit, ale to mám teď tak nějak s každou knížkou.
Je tam, podle mě, jedna nesrovnalost. Nemyslím si, že raz jsme zvířata a pak jsme lidi. Že se dokážeme takhle mezi hmotou inkarnovat do všech možných těl. Univerzum má zákony. Je blbost, abych se na příští život rozhodla být třeba stromem, lidé jsou lidé, zvířata jsou zvířata a každý máme svůj úkol.
Jinak je tam také spousta užitečných informací, takže doporučuji, ale s mrtvými zvířátky nemluvte. Ne proto, že by to nešlo, ale v jiných rovinách nejsou jen ti hodní, bůh ví, s kým byste mluvili nebo si k sobě přitáhli, pokud tomu ještě pořádně nerozumíte.
Ta ona vele-romantická linka Doris a Allana se mě vlastně nijak nedotkla. Spíše jsem jen kroutila hlavou nad tím, jak je možné, že může ženská milovat takového zbabělce.
2,3 gramatické překlepy, ale to nevadí.
Oslovování "Dorinko" mi akorát dycky připomnělo mou kočku.
No a poslední věc, kterou jsem chtěla zmínit - po celou dobu čtení knihy jsem měla pocit, že jsem ji už někdy četla. Což je blbost, páč je to nová kniha, titul jsem taky nikdy neslyšela. Holt deja vu.
Zajímavý příběh, nevím jestli originál a ostatní se podle něj začali opičit, nebo i on toto téma návštěv duchů, které pomůžou napravit chování hlavní postavy odněkud okopíroval, viděla jsem film s touto tématikou, ale šlo o přítelkyně. "Bejvalek se nezbavíš" ... Hele, na začátku se snažil být vtipný nebo co, ale nějak mu to nešlo vyloudit na mé tváři byť úsměv. 3 hvězdy, pač je to psáno pěkným čtivým jazykem, možná by to šlo i více rozvést, ne tak uspěchat. Bum, bum, člověk celý život morous zázrakem napraven během pár hodin ... asi pohádka.
A taky mám jiné vydání. Ebenezer Skruž jest zde jménem Vydřigroš.
Takovou bichli jsem tedy nečekala. Ale stálo to za to, 4 hvězdy za práci paní autorky a kolektivu, opravdu vyčerpávající informace. ;) Ale jednu ubírám právě za oněch spoustu pojmů, ve kterých jsem se ztrácela. Kolikrát jsem třeba ani nevěděla, co si pod takovým názvem představit. A nepomohly ani popisy.
Zato ty módní ilustrace a dobové portréty - dokonalost.
Tahle se mi od Austinové líbila ze všech nejvíce, i když je pravda, že s onou délkou tak úplně nesouhlasím. Zbytečně dlouhé. Ale to nevadí. Postavy jsou jako vždycky zajímavé, skutečné a uvěřitelné. Emmu bychom nazvali emancipovanou, Harriet s dlouhým vedením, Elton dostal co si zasloužil, pana Woodhouse hypochondrem (který mě bavil, to musím uznat), Jane otravně "neutrální", Franka Churchilla potvorou, když takhle využíval ostatní kolem, hlavně Emmu, aby nic neprasklo. Chtěla bych o těch třech posledních napsat více, ale nemůžu, to bych už toho hodně prozradila. Rozhodně to stojí za to. Tím ale nechci tvrdit, že by tam byl někdo vyloženě záporný a zlý! Nikdo není.
Na koho jsem zapomněla? No ano, na tu nejdůležitější postavu - pana Knightleyho.
Muž dobrého srdce, zdravého rozumu, čest sama. Takového chlapa bych brala, mám ho dokonce mnohem radši než Darcyho ;)
Tak. Je to jednoduché počtení, ale zajímavé tím, že J.A. kolikrát oslovuje čtenáře a připíše si tam něco svého, názor na věc, někdy to ani nemá s příběhem nic společného. To tu ještě nebylo.
Každé z děl je něčím jiné, hlavní hrdinky jsou jiné, jiné povahy apod. Tahleta je 17ti letá kolikrát se chovající na 12. Ale charaktery jsou to aspoň vždy opravdové, skutečné a možné.
No a dílo se mi zdálo přímé a upřímné - v jiných dílech jde hlavně o slovní hříčky mezi postavami, naznačování v rámci společenských norem, tady šlo o něco zcela jiného, až na dvorské komplimenty kapitána T. se mládež a ostatní postavy mezi sebou bavili zcela otevřeně.
Thorpovi - no větší otravné hajzlíky jsem nepoznala.
Kapitán Tilney - tak přísný, neosobní, fuj
První polovina knihy, odehravájící se v Bathu, se mi líbila více.
4 hvězdy za onu "jinakost" a zajímavé rozuzlení.
Pěkné, líbily se mi poznámky "pod čarou" - verše z Koránu, ty o ženách - že je mají muži bít a že jsou vlastně ženy jako takové pole ...! Sympatie má tedy autorka díky tomu, že se nenásilně (myslím, že to udělala schválně) zmiňuje o absurditě tohoto náboženství. Jsou to pověrčiví ťuk ťuk co vdávají 12tileté holčičky (byla tam fotka).
Jinak tam toho moc nebylo, najednou boom a hlavně Francouzi se rozhodli vypravit do tohoto "orientálního" prostředí a kreslit místní. A hádejte kdo hlavně? Ano, muži. A hádejte co tam malovali? Ano, prostitutky z ulice a další jejich romantické představy o harémech a hammamech. Perfektní.
No, a co se týče jejich oblečení, není to autorčina chyba, ale vůbec se mi nelíbí (ale ty zdobené kaftany co nosí ženy v Maroku k různým společenským příležitostem, to je jiná, ale o těch se tam nepsalo).
Zajímavé, číst o vlcích je pro mě vždy zábava. Jsou to krásná zvířata. Dozvěděla jsem se o nich, díky této knize, i něco nového.
Pěkné, vtipné. Nejvíce se mi líbilo "Trekařské desatero"
Pohádky jsou to moc pěkné, líbila se mi poselství na konci každé z nich. A také se mi líbily obrázky. Úžasné zpracování. Dějově už pak příběhy ale pokulhávaly. Ale na podněcování a rozvíjení dětské fantazie to nejspíš stačí.
Jednou nebo dvakrát si pán prezident v rozhovorech protiřečil, no, a co se týče jeho tiskového mluvčího Ovčáčka, spoluautora, viděla jsem jen jednou rozhovor s ním, bije se za prezidenta jak má být, ale na otázku - jestli pan prezident pije alkohol - mlžit, je blbost ... když všichni víme, že chlastá. Možná, že ne jako duha, ale odpověď je tady přece jasná.
Rozhovory jsou zajímavé, ale je samozřejmé, že ani s tímto státníkem nesouhlasím úplně ve všem, i když jsem ho volila.
Málo hvězd dávám také za zpodobení, kniha je velmi těžká a zbytečně moc velká.
Dávám celé tři hvězdičky za autorčinu práci, určitě se do Číny hodně nacestovala, i s lidmi znalými kultury a historie si hodně popovídala.
Přesto, skoro všechno v příběhu šlo mimo mě, už jsem se nemohla dočkat, až to dočtu, protože mě příběh vůbec nechytil za srdce. Hlavní postava mi byla sympatická, ale nijak zvlášť jsem si ji neoblíbila.
Vyprávění se vleklo, ale i prosvištělo jako blesk zároveň. Vleklo nejspíš proto, že mě to čtení moc nebavilo, i když se tam pořád něco dělo. Jenže v souvislosti s nějakou událostí jsem se ani nestihla ohřát a už došlo k něčemu dalšímu.
Příběh by si zasloužil rozvinout, více stran by dílku jedině prospělo, ale to bych pak na druhou stranu nedočetla.
Knihu jsem se rozhodla přečíst proto, že jsem si chtěla o tomhle pánovi zjistit více. Proč dělá to, co dělá a co ho k tomu vede. A proč ne?
Nejsem fanoušek, nikdy jsem nebyla. Babiše, ani kohokoliv z ANO jsem nikdy nevolila, ani to nemám v plánu. ALE
Žádná hrůza to není. Dávám 50%. Tedy - můj souhlas s jeho vizí je asi zhruba na 50ti procentech. S některými jeho plány a sny zásadně nesouhlasím, ale pozor, některé se mi naopak zdály jako dobrý nápad, ve výsledku to máme tak půl napůl.
Rozhodně se ničeho neobávám, je jasné, že jeho vize se na 100% nesplní, takže jsem v klidu. Samá procenta tady. To mám z té knížky. Tss.
Je to přehledná a dobře - snadným jazykem - napsaná kniha.
Bylo to i celkem zábavné, ale jenom tři hvězdy proto, že jsem se neorientovala ve jménech potencionálních otců, bylo jich tam až moc. A taky to bylo hodně předvídatelné. Přesto super věc, pač romantická klišé mám ráda.
Dobrý. Je to čtivé, oddychové, přesně to jsem potřebovala. Ten konec je trochu zmatený, ale to vlastně nakonec ani nevadilo. Zdálo se mi, že první půlka knihy je retro, nebylo to psáno, či nijak rozděleno, ale jakobych se s postavou přesunula v čase i já sama ... ?
Velmi libivý překlad, četlo se to samo. Kují
Moje první knížka série. Stejně tak první seznámení s paní Válkovou. Sáhla jsem po ní kvůli tématu, které je mi blízké. Memoirs of a Geisha je moje nejoblíbenější kniha vůbec...
Myslela jsem, že jde o komiks. Tohle je mnohem lepší. Krásný příběh, ke konci pak i hrozně napínavý, jsem citlivka, brečela jsem. Jak mě bylo Báry líto, že se vrátila zpátky do současnosti. Už jsem si malovala její život tam jako Geiko ...
Nádherné ilustrace. ♥
Příběh měl slibně našlápnuto, ale pak to začalo být dost nudné. Ne všechny postavy mi byly sympatické, pan Fulghum asi rád aktivní ženy, které udělají první krok. Problém byl v tom, že taková tam byla každá, ale úplně nejvíc vtipné na tom bylo to, že každý chlap to vlastně vítal a měl z toho radost. Jak vytvořit dokonalý vztah za pár pokeců u drinku na baru a jeden tanec? Přečtěte si Fulghuma, on vám to poví. Snadné - když budete tančit tango, najdete toho pravého/tu pravou. Kde? Samozřejmě v tančírně, kde jinde ... Přečtěte si Fulghuma...
Jste single? Bude se vám chtít brečet, pač jste furt na ocet, ale aspoň se vám bude chtít taky tančit, ale nakonec si stejně zase zalezete s popcornem k Hříšnému tanci. I to se počítá, ne?
(moc hezké zajímavosti o tangu i o této kultuře)